JerryDexter komentáře u knih
Doba upířích románů pro mě skončila někdy před deseti lety. Tuhle knihu jsem si dal jako jednohubku a... jo, jsem v tom zase až po uši.
Po předchozích dílech jsem byl přesvědčený, že Kristýna Řezníka z Bruntálu převyšuje o několik tříd. Rudý Vrabčák to ale rozsekal na všech frontách. Tento díl mě bavil nejvíc ze všech dosud vydaných. Teď už jenom zbývá odpočítávat čas do vydání Agy.
Sérii jsem dočetl, protože jsem chtěl vědět, jak to dopadne. Opět naprosto neschopný ,,elitní,, tým vyšetřovatelů, plný psychicky labilnich jedinců a alkoholiků. Děj a především závěr byl tak přitažený za vlasy, že jsem nestíhal valit oči. Absolutně jsem nepochopil motivaci pachatele.
Co na to říct? Uzavřel se jeden neskutečný příběh velké lásky a nesmiřitelného boje mezi dvěma světovými velmocemi. Konec je... je to život.
Nemám rád, když někdo o něčem říká, že je to nejlepší. Ale kdybych si měl vybrat nejlepší knihu, kterou jsem kdy četl, bude to Zelená míle. Děj netřeba popisovat, známe skvělé filmové zpracování. Tohle je naprostý strop literárního řemesla.
Úrovně Ready player one Armada nedosahuje, ale to vůbec nevadí. Je to malinko naivní, ale stále solidní military sci-fi. Konec otevřený, ale netuším, jestli strejda Ernest chystá druhý díl.
Příběh, který ve mě na dlouho zanechal těžce popsatelné pocity. Příběh o tom, co všechno je člověk ochotný udělat pro to, aby našel sebe sama. Příběh o dlouhém běhu, který by si možná někdy měl prožít každý z nás.
K autorce jsem se dostal přes román Saeculum, který mě naprosto pohltil. A tahle detektivní série je skvělá.
Knihy Michaela Crichtota naprosto zbožňuju. Kombinace fascinujících příběhů a vědy je skvělá. Jurský park netřeba víc představovat, legendární filmové zpracování snad všichni známe. Škoda, že knižní pokračování neudrželo vysoko nastavenou laťku.
Parta lidí se vypraví do odlehlé části lesa, kde se snaží žít jako ve středověku. A pak se začnou dít věci! Pořád přemýšlím, jestli by mě jako fanouška středověku lákalo zkusit něco podobného. Kniha se četla sama, a má pěknou obálku.
Silné příběhy se vypráví samy, a tenhle má navíc skvělého vypravěče. Tahle kniha by měla patřit do povinné četby, pak by si možná mladí víc vážili svobody.
Tahle serie rozhodně není pro slabší povahy. Ale když se v kuchyni říznete, taky z vás nepoteče duha. Robert Hunter je sympaťák, tomuhle chlapíkovi prostě fandíte a prožíváte s ním každou bolístku.
Ano, Servaz je občas takový superhrdina a celé je to trochu (hodně) přitažené za vlasy. Ale co na tom, atmosféra, prostředí a příběh to celé táhnou kupředu. Moje oblíbená série.
Bezpochyby jedna z nejlepších špionážních sérií. Aby taky ne, když Jason Matthews čerpá z vlastní zkušenosti agenta CIA. Sám sloužil v Rusku a ,,Najt,, a ,,Domi,, jsou vlastně on a jeho žena a většina akcí popisovaných v knize je autentická. A že je kniha černobílá? A jaká by měla být, když ji napsal někdo, kdo tyhle věci zažil? Kdyby příběh vyprávěl Ruský špion, neočekával bych jiný přístup. Jason Matthews nás už bohužel opustil, ale věřím, že teď sedí někde v baru na lepším místě a s přáteli, kteří se tehdy konce svojí služby nedožili, popíjí vodku a smějí se na celé kolo. Vzhůru na třetí, závěrečný díl.
Série o Martinu Servazovi je mojí srdeční záležitostí. Co na tom, že Servaze v nebi nechtějí a v pekle se ho bojí? (Jak jinak si vysvětlit jeho nesmrtelnost?) Co na tom, že některé zvraty v příběhu nedávají žádný smysl? Pokud tohle odfiltrujete, dostanete napínavou detektivku v krásném prostředí francouzských Pyrenejí s detektivem, u kterého si nikdy nebudete stoprocentně jisti, jestli mu vlastně fandíte. Už tohle samo o sobě stojí za to.
Pokud nejste fanoušci vědy, a to doslova, knihy Andyho Weira vás asi moc nezaujmou. Pokud ale vědu milujete, budete se rochnit v písmenkách a výpočtech a budete chrochtat blahem. Aspoň já to tak mám. A ten konec? Aaaaaaa
Nejsem velký fanoušek do detailů popisovaných nechutností a extrémního násilí (obojího je tu přehršel), ale Chris Carter umí vytvořit atmosféru strachu a napětí, která vám nedovolí knihu odložit, dokud na vás nekouká poslední stránka.
První díl jsem ještě dal, ale teď už nemůžu jinak. Postavy se chovají neskutečně stupidně. Pořád má někdo depresi, je pod vlivem alkoholu nebo nejrůznějších prášků a chová se naprosto nepředvídatelně. V příběhu je nám prezentována elitní jednotka Norské policie, ale spíš se jedná o bandu psychicky labilních amatérů. Někdo neustále někomu nezvedá telefony, jiný chlastá, další je na prášcích a všichni se chovají tak hloupě, až si říkám, jestli to autor myslí vážně. Další díl zkusím, ale bojím se, že se to ponese ve stejném duchu.
Svůj komentář jsem musel o pár dní odložit. Po tom, co jsem knihu dočetl jsem byl plný emocí a můj názor by nebyl objektivní. To vlastně asi nebude ani teď, protože to ze mě stále ještě úplně nevyprchalo. Dostal jsem to, co jsem podle anotace očekával, a ještě něco navíc. Inspirace mistrem Kingem je v příběhu přímo hmatatelná, kdyby Frank Darabont dostal tuhle knihu do ruky, vytřískal by z toho další kultovní biják. Alexandra je asi nejlépe napsaná postava, co jsem za posledních pár let v knižním světě potkal. Tenhle příběh je doslova kulervoucí! Díky za něj, Martine. A mír v duši, Alexandro...
Jsem velký fanoušek dobývání vesmíru a start každé rakety sleduju s nadšením. Příběh knihy jde cestou fiktivních událostí na pozadí těch skutečných. Kniha se věnuje i otázce rasové segregace a rovnoprávnosti pohlaví. Nicméně nic zde není na sílu, autorka pracuje s reálnými historickými fakty. Jsem nadšený a pevně doufám, že se dočkáme i dalších dílů o Lady astronautce.