Jessie_K
komentáře u knih

Markétu sleduji už nějaký ten pátek na Facebooku a Instagramu a hodně mě baví její sarkasmus a její pohled na svět. O knížce jsem věděla, ale nějak jsem se k ní nemohla rozhoupat, až teprve nedávno jsem si jí všimla u nás v knihovně, hezky vyjímající se na stojánku, volající "Vezmi si mě domů!" A tak jsme se seznámily. :D Už předem jsem tušila, že Markétin styl humoru bude určitě obsažen i v příběhu a nepletla jsem se. Ale není to jen o tom. Už po prvních stránkách mě překvapilo, jak autorka dokáže vyjádřit slovem přesně ty pocity, které já zvládnu maximálně "jen" prožívat. Loni mi odešel můj dědeček a i z toho důvodu, jsem se ve spoustě slovních spojeních, i celých větách, viděla. Knížka se příjemně čte, autorka nikde, jak já říkám, netlačí na pilu. Pravděpodobně ji přikoupím do své knihovny a někdy se k ní zase ráda vrátím. :-)


Stále stejně dobrý. Konec byl na rozdíl od předchozích dílů takový jako uzavřený, tak doufám, že se s detektivem Servazem ještě setkáme.


O trošku lepší něž Noc. Autor má stále ještě čím zaujmout. Tohle jsou detektivky, které přečtete na jeden zátah. Jinak to nejde. Už teď netrpělivě čekám na další pokračování. Stále totiž není dořešeno vše, co by dořešeno být mělo a pozornému čtenáři určitě neunikla na konci knihy druhá obálka, kterou Martin už v tomhle díle neotevřel...


Nejslabší ze tří "hororů" - Strach, Trhlina a Tma. Bylo tam pár silnějších míst, kde jsem se trochu zapomněla nadechnout, ale celkově na mě kniha působila tak jako zmateně, necelistvě, něco mi tam chybělo. Možná větší temnota, na kterou nás trochu láká název.


Tak toto byl totální úlet. Jako puberťačka jsem její romány hltala, i když po čase mě ty příběhy o "tenkrát poprvé" přestaly pochopitelně bavit. Na tenhle počin jsem narazila v knihovně, mrkla na obal a zjistila, že hlavní hrdinka je ve stejném věku jako já. Říkám si, že ta už má nejspíš své "poprvé" za sebou a kniha nebude plná takové té typické naivity a bude to mít příjemný drive. Och, jak já byla naivní. :D Děj mě absolutně nenadchl a styl psaní? No nebudu to více pitvat, prostě to byla velmi špatná volba a Lenka Lanczová budiž pro mě uzavřená kapitola. :-)


Příjemná detektivka musím říct. Líbily se mi charaktery hlavních postav a vlastně celá dějová linka. Ten konec byl takový rychlý, možná až zbytečně moc. Klidně bych věnovala ještě pár stránek té sektě v lese a také jsem čekala hlubší propojení s tím vším - nechci prozrazovat, ale asi víte, co myslím. Jinak určitě doporučuji. Za přečtení kniha rozhodně stojí.


Jediné, co jsem se z knížky dozvěděla, bylo že mám nakupovat aktiva. A taky jak se dá obchodovat s nemovitostmi (kdybych s nimi obchodovat chtěla). A taky jak stát obírá lidi o jejich těžce vydělané peníze. Což je všeobecně známé a neděje se tak jen v Americe. Je to taková základní nakopávačka pro budoucí podnikatele, ale i tak jsem měla v ruce lepší publikace. Navíc si nemůžu pomoct, ale já to autorovi tak nějak celý nežeru.


Do čtení jsem se pustila s neobyčejnou vervou, protože měním od základu svůj jídelníček a je pravda, že pšenice v něm hrála velkou roli. První půlka knihy mě nadchla, všechno mi začalo dávat smysl, ale z té druhé jsem byla tak nějak zklamaná až otrávená. Některé výroky autora hraničily až s lehkým fanatismem. Dozvěděla jsem se, že vlastně třeba i brambory, rýže.. nejsou úplně ok potraviny, ke snídani si dávejte jídla určená k večeři atd. Jako chudák manželka, která musí panu doktorovi doma vyvařovat. Jinak tenhle styl stravování není ani příliš vhodný pro vegany, protože pak vám v tom jídelníčku opravdu moc potravin nezbude. :-) Z knížky jsem si každopádně odnesla to, že bez pšenice se žít dá, a můj žaludek my už teď (po 14 dnech po vysazení pšeničných produktů) děkuje, ale rozhodně se nebudu v dalších surovinách, které autor haní, tak extrémně omezovat. Všeho s mírou strávníci :-)


Celou dobu jsem si říkala ok, happyend tam určitě nebude a někdo z hlavních postav umře, nejlépe všichni :D ale tohle by mě prostě nenapadlo. Trochu se však obávám, že kniha ve vás zanechá silný dojem právě díky tomu konci. I když ano, ten děj - milostný trojúhelník, obyčejná žena vs. dokonalá žena, přátelství vs. láska, taky není tak úplně špatný. :-)


Několik míst jsem si založila a určitě se při návštěvě Prahy za nimi vydám. Spousty z nich mi tam přišli navíc, ale jsem si vědoma toho, že autoři měli velmi těžký úkol, zalíbit se, co možná největšímu procentu čtenářů. Mám Prahu ráda z té její tajemnější stránky, takže za Stínadla, Bohnický hřbitov atd. dávám palec nahoru. :-)


Je až neuvěřitelné, jak vysoko drží spisovatelka laťku ve všech čtyřech dílech, které jsem četla. Stejně tak neuvěřitelná je i situace kolem překladu knih do češtiny. Každopádně čtvrtý díl opět nezklamal. Je vtipný, napínavý a sexy, úplně stejně jako předchozí díly.


Když jsem tuto knížku poprvé dostala do ruky, bylo mi necelých dvanáct let. Vím, že jsem úplně potajmu doufala v to, že i mě přijde dopis z Bradavic. :) Měla jsem to štěstí, že jsem rostla společně s hlavními hrdiny. Už se nemůžu dočkat až budu předčítat své dceři. Ať chcete nebo ne, Harry Potter je legenda a ještě dlouho bude.

Cca do půlky knihy vás všechny postavy štvou a přejete si, aby někoho třeba zabili, jen ať už se tam probůh něco děje. Na začátku druhé poloviny vás to chytne a chcete vědět, kdo koho teda zabije a na konci jste rádi, že zabili úplně někoho jiného. :D Námět není vůbec špatný a je tam pár originálnějších zápletek. Líbí se mi, že část je zasazená do prostředí našeho hlavního města a forma mi taky nijak nevadila.


Knihu jsem koupila své dceři k Vánocům, především kvůli jejímu obalu, ale nečekala jsem, že i samotný příběh bude tak povedený. Je to milé, srdečné.. Nevím, nenašla jsem nic, co by na této dětské knížce bylo špatně. Dcera dokonce i slzičku uronila, když se nakonec hlavní postavy loučí. K tomu všemu originální ilustrace od Lény. A určitě zaujme i některé dospělé jedince. :-)


Kniha mě dokopala především k tomu, věnovat se víc své pleti a hlavně ji správně čistit. Nepoužívám korejskou kosmetiku - i když mě samozřejmě láká něco vyzkoušet. Zatím jsem ji nahradila alternativami, s kterými mám zkušenosti. Už několik dní používám olejový odličovač, potom pleť umyji mycím gelem, vyčistím tonikem, nanesu květinovou pleťovou vodu (místo těch jejich esencí), sérum a krém. To samé ráno, kdy už jen přidám podkladovou bází pod makeup se SPF, když je podle autorky tedy nutný...a moje pleť upřímně jen září. A to ji v dnešní době dává zabrat i nošení roušek..takže mohu říct, že mě knížka pozitivně inspirovala.


Zaujmout čtenáře dějovou linkou je umění, ale zaujmout třemi linkami naráz, to tedy tleskám. V každém tom příběhu se mě něco osobně dotklo, našla jsem tam situace a myšlenkové pochody, které znám ze svého života, až se mi nechtělo věřit. A samozřejmě nechyběl ani, pro Markét typický, sarkasmus. Za mě super.


Jsem narozená v roce devadesát. Mám k tomu ještě něco dodat? :D Moc hezky zpracovaná knížka, při které se vám vybaví vzpomínky na dětství a při čtení se tak jako hezky sentimentálně rozněžníte. :-)


Knihu jsem v průběhu čtení často odkládala. I když jsem věděla, že to autorka myslí dobře, občas mi prostě lezla na nervy. Jak už tu bylo řečeno - myšlenka skvělá, zpracování horší. Ovšem! Pak jsem se prolouskala až k části, kde autorka popisuje svůj boj s depresí a od té chvíle, jak kdyby kniha chytla druhou mízu a konec knihy jsem přečetla na jeden nádech. Takže určitě doporučuji vydržet do konce :-)


Mám ráda spisovatelčiny videa o skládání oblečení, organizaci věcí v domácnosti atd., ale nic z toho jsem v podstatě v knize nenašla. Její větší část je věnována tomu jak věci vyhazovat, což by se dle mého názoru dalo shrnout do jednoho odstavce. Chápu, že jako odborník, který se živý úklidem, by měla mít určité zapálení pro věc, ale některé její výroky už hraničí s fanatismem a možná i nějakou duševní poruchou. :-D


Krásné zpracování a ilustrace. Co se týče textu - jako jednotlivé fejetony v časopise pro ženy to určitě funguje, ale jako celek v jedné knize mi to moc smysl nedává.
