Jessie_K komentáře u knih
Proč já si tohle dělám? Přesně vím, na co si můj mozek vzpomene ve chvíli, kdy budu bloumat sama uprostřed hor na nějakém svém dalším výletě. Samozřejmě, že na příběh z téhle knihy. I tak bych se ale nejraději na Šumavu hned rozjela. Po přečtení vás to tam začne táhnout a minimálně budete zkoumat mapy a fotky z těch míst. Co se týče příběhu, může působit trochu překombinovaně, ale podle mě je to tím, že se autorka snažila do jedné knihy vměstnat co nejvíc z legend a příběhů, které nasbírala, tak jak uvádí v epilogu. Každopádně jsem knihu i tak raději četla přes den. Po večer totiž můžete i v bezpečí panelákového bytu slýchat zvuky, které vás znervózní..
Doporučila mi ji paní v knihovně. Byla jsem trochu skeptická, tenhle typ knížek sama nevyhledávám. Při celkem depresivním začátku, jsem měla chuť knihu vrátit, ale četla jsem stále dál a ani nevím, kdy se to stalo, že jsem se přehoupla do fáze naprostého ponoření do příběhu. Při čtení jsem měla otevřené google maps a šla alespoň virtuálně s nimi a i když to neměli často vůbec lehké, tu přírodu tam jsem jim záviděla. Tenhle příběh musí nějakým způsobem namotivovat snad každého.
Ze začátku milá knížka jedné starší paní, pojednávající o úklidu, hromadění a zbavování věcí, které nepotřebujete. Potom dojdete ke kapitole o zbavování domácích mazlíčků a autorka už vám jako fajn hodná babča nepřijde. Ze dvou hvězd u mě okamžitě klesla na odpad. Sorry not sorry.
Ta kniha je instantní deprese. Četla jsem hodně knih s hodně tíživými tématy, ale tohle byla síla. Přečetla jsem ji v podstatě na jeden zátah, ale jen proto, abych to měla už rychle za sebou. Tam není jediná stránka, která vám dá trochu oddychu, aspoň záchvěv něčeho pozitivního.. Jen zlo, zmar a pomalu se stupňující pocit, že něco odporného se dere na povrch a vy to raději ani nechcete vědět. Což objektivně hodnoceno neznamená, že ta kniha je špatná. Ale za mě osobně - už nechci nic podobného číst a doufám, že se mi ten příběh brzy dostane z hlavy. O čemž teda dost pochybuji.
Pokládám si otázku, zda bych byla z knížky tak nadšená, kdybych před několika dny právě na místě bývalé vesnice Chaloupky nebyla. To místo ve mně zanechalo nepopsatelně silný dojem a díky tomuhle příběhu, jsem se tam mohla vrátit a ty pocity se ještě umocnily.
Jelikož jsem si naprosto zamilovala hlavní postavy, byla bych z knihy nadšená, i kdyby děj byl jakkoliv zdlouhavý a šílený. To se samozřejmě nestalo, Rowlingová podává délku svých příběhu - na kterou se tu často upozorňuje - jako přednost a tak k tomu musí čtenář i přistupovat. Je pravda, že v první třetině knihy jsem myslela, že si snad vytvořím nástěnku všech podezřelých a příbuzných, s těmi provázky a tak. Naštěstí jsem se do toho začala pomalu dostávat (i přesto doporučuji číst knihu bez větších pauz). Jinak ale dost bojuji s tím, jestli mě bavil víc případ nebo vztah Robin a Strika. Vždy jsem se těšila, až se ocitnou spolu. Každopádně opět musím doporučit a dát plný počet hvězdiček.
Nemohu říct, že to bylo vyloženě příjemné čtení. Ty osudy jsou opravdu složité. Po celou dobu jsem zažívala až takovou sklíčenost, z celého toho příběhu. Zároveň také vděk, do jaké "pohodlné" doby jsem se to narodila. A i přes to všechno se kniha jen velmi těžko odkládá a velmi dobře se čte. Zatím váhám, zda se pustit do druhého dílu.
Čekala jsem trochu víc takového toho severského tajemna a trochu míň znepokojivých nechutností. Ve výsledku ale se mnou kniha stejně rezonovala, takže jsem ráda, že se mi do ruky dostala. Nejvíc se mi líbila povídka Pyret a Sobí hora.
Se tu píšu s komentářem a on mi pak zmizí a neuloží se? No tak stručně - je to skvělý! Přečtěte si to, ten příběh si zamilujete, vážně! :-)
Takový to, když někdo napíše knihu v podstatě o vašem životě. Tolik podobných zážitků, názorů, stejný sarkasmus.. To je asi hlavní důvod, proč mě knihy od Markét baví, proč mě baví i jiná její tvorba, proč mě baví ona sama jako osobnost. V takovém případě je těžké nemít rád její knihy. Snažím se moc to s tím sentimentem nepřehánět, ale občas ráda zavzpomínám na svý devadesátkový dětství prostřednictvím podobně laděných knih.
Cca do půlky knihy vás všechny postavy štvou a přejete si, aby někoho třeba zabili, jen ať už se tam probůh něco děje. Na začátku druhé poloviny vás to chytne a chcete vědět, kdo koho teda zabije a na konci jste rádi, že zabili úplně někoho jiného. :D Námět není vůbec špatný a je tam pár originálnějších zápletek. Líbí se mi, že část je zasazená do prostředí našeho hlavního města a forma mi taky nijak nevadila.
Myslím, že knížka by byla poutavější, kdyby byla napsaná jako ucelený příběh, ne jako deník. Je to škoda, protože ze začátku mě vážně bavila, ale po několika dnech/kapitolách už to začal být trochu stereotyp.
Tak tohle jsem nezvládla ani dočíst. Nechápu to haló kolem této knihy a jejího autora. Pan Vojáček v knize působí celkem namyšleně a z té části, co jsem četla, mi to přišlo jako promo jeho kliniky, nic víc.
Stále stejně dobrý. Konec byl na rozdíl od předchozích dílů takový jako uzavřený, tak doufám, že se s detektivem Servazem ještě setkáme.
Budu zase zlá - celkem zklamání, hlavní postavy nesympatické, občas se v knize objevilo napínavé místo, ale nic závratného a ten konec? Asi šest stran filozofického monologu o ničem. Absolutně to pro mě ten příběh zabilo. Jediné plus je to, že jsem se dozvěděla o tajemném větru a dalším magickém místě blízko našich hranic, o kterém jsem doposud neslyšela..
Knihu jsem koupila své dceři k Vánocům, především kvůli jejímu obalu, ale nečekala jsem, že i samotný příběh bude tak povedený. Je to milé, srdečné.. Nevím, nenašla jsem nic, co by na této dětské knížce bylo špatně. Dcera dokonce i slzičku uronila, když se nakonec hlavní postavy loučí. K tomu všemu originální ilustrace od Lény. A určitě zaujme i některé dospělé jedince. :-)
Příběh o hokeji, který vlastně moc o hokeji není a bavil mě, i přes to, že právě k tomuto sportu nemám vůbec žádný vztah. Zajímavé prostředí, psychologie postav a i různé překvapivé zápletky. Za mě super.
Do Cormorana jsem se úspěšně zamilovala - taková ta platonická knižní láska - holky, znáte to. O:-) Jinak nevím jak víc knihu okomentovat, abych nepropálila děj nebo vývoj vztahu mezi Strikem a Robin. Tak jednoduše jen napíšu - Moc hezky se mi to četlo, a i když to nějaké ty mouchy mělo, určitě nelituji stráveného času nad knihou a věřím v další díly.
Kniha mě dokopala především k tomu, věnovat se víc své pleti a hlavně ji správně čistit. Nepoužívám korejskou kosmetiku - i když mě samozřejmě láká něco vyzkoušet. Zatím jsem ji nahradila alternativami, s kterými mám zkušenosti. Už několik dní používám olejový odličovač, potom pleť umyji mycím gelem, vyčistím tonikem, nanesu květinovou pleťovou vodu (místo těch jejich esencí), sérum a krém. To samé ráno, kdy už jen přidám podkladovou bází pod makeup se SPF, když je podle autorky tedy nutný...a moje pleť upřímně jen září. A to ji v dnešní době dává zabrat i nošení roušek..takže mohu říct, že mě knížka pozitivně inspirovala.
O trošku lepší něž Noc. Autor má stále ještě čím zaujmout. Tohle jsou detektivky, které přečtete na jeden zátah. Jinak to nejde. Už teď netrpělivě čekám na další pokračování. Stále totiž není dořešeno vše, co by dořešeno být mělo a pozornému čtenáři určitě neunikla na konci knihy druhá obálka, kterou Martin už v tomhle díle neotevřel...