JezinkaJ komentáře u knih

Nafrněná Ifem a Obinze, štvali mě oba. I ta jejich nehynouci láska, která nekoukala napravo, nalevo.
Pozoruhodné je, že čím blíž ke konci, tím víc mě jejich příběh vlastně zajímal. Vzhledem k výše uvedenému jsem se těšila na špatný konec.
Knížku jsem četla kvůli výzvě, ale moc se mi nelíbila. Nejde z ničeho udělat něco. Postavy nevědí kam jdou, záhadně se jim vše daří. Jednou jsou chudí a vzápětí už ne. Jejich psychologie není zrovna vypracovaná a věrohodná. Pro mě.
Že je Nigérie země, kterou nikdy nenavštivim, mi bylo jasné už před tím.
Zkrátka: hodně divný román o lásce.

12 15.10.2022

Bílou vodu jsem četla s ohromením a úžasem a, proč to nepřiznat, s velmi obecným povědomím jak komunistický režim s církví zatočil. Od půlky knihy mnohem líp chápu význam a nezbytnost odluky církve od státu. Vysoko hodnotím skladbu románu, včetně zpráv a osobních dopisů "hybatelů děje". Postavy se mi moc líbily, jejich různorodost knihu oživovala. Četlo se mi těžko, pomalu, padla na to skoro celá moje dovolená, ale stejně jsem nemohla přestat. Snaha o emancipaci žen v církvi mě nadchla a ohromila. Části děje týkající se podzemní činnosti církve se mi moc líbily a jsem ráda, že tato činnost nebyla opomenuta. Množství úhlů pohledu mě hodně nutilo uvažovat. :)
V závěrečné čtvrtině jsem už byla hodně zvědavá, která z postav je skutečná a kdo je fiktivní. Bohužel jsem to začala zjištovat a narazila na recenze. I na ty církevní, kde jsem se mimochodem dozvěděla jak kniha dopadne, což jsem úplně nechtěla. Nakonec musím přiznat, že v něčem ta jedna rýpavá měla pravdu.
Můj zážitek na pět hvězd pokazilo to, že je toho opravdu trochu moc.
SPOILER:
Zkusím svůj závěr zaobalit tak, abych neprozradila úplně všechno, ale postava která se v závěru stává představenou kláštera, to bylo už moc. Škoda, že nemohla jen tak odejít do civilu, bylo by to mnohem uvěřitelnější, tedy uznávám, že pro mě. Nakonec se z ní vyklubal Mirek Dušín, škoda. A sourozenci, škoda tak laciného vyústění. Takoví dva závěreční "Mirci".
I s mým žbrbláním a lehkým zklamáním musím přiznat, děkuju autorce za to, že mi významně rozšířila obzory, nutila mě přemýšlet a upevnila mi můj osobní názor, že nechápu proč v roce 1990 plus minus nebyla komunistická strana postavena mimo zákon. To, že nejsme jako oni, mi dnes už jako odpověď nestačí. Zlo, které vypustili do světa je neomluvitelné. Navždy ne.

24 20.09.2022

Ideální titul pro ukonejšení rozjitřené duše jednoho čtenáře, tedy mě. Ideální výběr na upokojení po přečtení Bílé vody. Na tu zatím komentář není, neb úplně nevím, jak vyjádřit, co si myslím.
Jako hvězdy v temné noci: příběh se hezky rozvíjí, klidně plyne, dobře se čte. Téma pro mě zajímavé a blízké. Jsem příběhář, takže knížky s různými osudy i vedlejších postav mě vždycky baví. Americký venkov je zajímavá reálie. Hlavní ženské postavy jsou dobře nakombinované, různorodé, to se mi taky líbilo. Konec trošku moc dočervena, ale taková už Jojo bývá a její čtenářská skupina s tím určitě bude spokojená. Vždyť ono to nakonec celkem uvěřitelné je. A sem tam i na slzu došlo.
Můj závěr: dívky a ženy, hledejme své cesty a neochvějně po nich kráčejme a možná nalezneme mnohem víc, než jenom sebe sama. Možná. :)
Hodnocení: poctivé tři a půl, což nejde, takže čtyři, protože velkorysost není nikdy na škodu.

21 19.09.2022

To je panečku počtení. Něco úplně jiného než Hora mezi námi. :)
Putování s jiným úhlem pohledu než extrovertní Lucie Kutrová. Jiný pohled, stejný cíl, stejný konec - dali to.
Knížka má nádherné fotky a vlastně jsem po letech četla fyzickou knihu a ne elektronickou odnož. Díky tomu jsem si ty fotky hodně užívala. Krásné ilustrace, v průběhu jsem zjistila, že autorské - smekám. A cením nápad a odvahu si knihu ilustrovat. Je to hezky a čtivě popsané putování Pacifickou hřebenovkou a jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Závěrem autor sepsal své náklady, věci, které použil a jejich cenu. Čtenář má díky tomu lepší přehled o finanční náročnosti takového velkého výletu. Svým způsobem bylo zajímé číst i o tom, jak Timovi chyběla rodina. Je to určitě pozoruhodný chlapik.
PS. Moc ráda bych šla, protože tahle kniha je inspirativní.

17 01.07.2022

Knížku jsem četla teď. Stojím na zastávce MHD, slunce pálí až k hranici snesitelnosti a já si čtu příběh, kde se hlavní hrdina den po dni snaží nezmrznout. Pozoruhodný kontrast.
Děj se hezky rozvíjí a dobře čte. Jen rozhovory s manželkou mě trochu rušily. A také: on - příkladně kladný hrdina, ona - dokonalá žena, krásná i duchaplná. To se zase tak často nevidí. Kam zmizely jejich špatné vlastnosti? Zmrzly? Nikdy žádnou neměli? Kdo ví. I tak mě čtení bavilo a výše popsané drobné neduhy jsem si uvědomila až na konci. Ačkoliv si myslím, že není špatné ztroskotat s Benem, stejně mi byl nejsympatičtější Tank Napoleon.
Doporučení mírného cynika: posledních 5-10 procent knihy už nečtěte. Zkazí Vám to dojem jako mně. Z docela dobrého příběhu se stává produkt cukrovaru a úplně na 100 procent jsem to nedala. Závěrečné stránky už se mi slepily k sobě. Fakt, věrte mi.

20 01.07.2022

Naprosto skvělá publikace. Zábavná, místy možná trošičku pichlavá až sarkastická...možná. Že by střelba z praku do vlastních řad? :)
Bavila jsem se, ohromená jsem též byla. Možná, že jsem to byla já, ta žena, jež hledala kurs o vaření. :)))
Tenhle titul jsem objevila na seznamu literatury pro zápočet, jednoho předmětu kdysi ve škole. A díky za to, má čtenářská cesta vede jinudy. Tehdy jsem ji otevřela s pocitem povinnosti a předzvěstí marnosti a hle, ono to bylo tak vtipné už od první stránky.
Doporučuji.

10 16.06.2022

Pět * za upřímnost. Za brutální upřímnost.
Není skoro o čem mluvit. Upřímnost odzbrojila mou případnou kritiku. Přebila totiž všechno.
Pokud Lucce psaní pomohlo jako terapie, tím líp. Mé srdce okoralé se snaží dávat si bacha. Dobře si pamatuje, jak to bolí. A nikdy už více. :)))
Knížka je zábavná, čtivá, sice jsem doufala, že se dozvím o evropských trailových stezkách, ale i tak jsem se dozvídala o cestách i o životě. :) Trampoty s "batohem - skříní", já, absolutní neschopa zabalit si rozumné zavazadlo, zcela chápu. Táhla bych 30 kilo i kdybych měla všechno ultralight. O to víc bych si toho vzala, ne??? Moje logika.
Přeju všem šťastná putování - na cestách i životem.

15 10.06.2022

Tohle je úplně jiná kniha než 151 dní Pacifickou hřebenovkou. Než mi to ovšem došlo, váhala jsem s komentářem, protože by nebyl až tak nadšený.
Jsou různé důvody, aby člověk šel. A dojít, je mimořádně obdivuhodné vždycky. Kniha je hodně osobní zpovědí. Na mě bylo rozebírání střevních potíží až moc. I když se snažím brát do úvahy to, že je to výpověď o míře trápení.
Můj velký obdiv má autorka, neboť prošla velikou část cesty sama. Myslím, že samotu na cestě bych nezvládla. Občas jo, ale ne den za dnem, pořád. Sdílení je posilující a samota zavazující a mnohem těžší. Myslím konkrétně tady v divočině, kde to není vždycky bezpečné a kde se trestá každá chyba, je lepší nebýt sám. Umět se tady o sebe starat den za dnem - za mě klobouk dolů.
Dneska jsem poslouchala podcast s autorkou a ten je vtipný a jiný než kniha. I proto jedna hvězda navíc.
Také jsem čekala víc detailních informací - třeba popis dne za dnem atd. Ale respektuju, že si každý může napsat knihu po svém. Je to jen má poznámka na závěr.
PS. Teď čtu Skvělá samota (Tim Voors) a tam seznam věcí, které autor měl, je.

12 31.05.2022

Skvělé.
Já jsem se tak bavila. Úplně jako bych viděla sebe. Kdybyste věděli, jaký kraviny sebou tahám na hory. Já prostě neumím zabalit rozumné zavazadlo, natož úsporné. Asi bych musela do kurzu.
Knížka není jen zábava, i když je vtipná. Oceňuji otevřenost, která žádá velkou odvahu. Oceňuji zarputilost a vytrvalost, určitě byla třeba jak k dokončení trailu, tak k dopsani knihy.
Samozřejmě už otevírám "evropské stezky".
Vřele doporučuji všem svobodným duším a dobrodružným povahám. Už dlouho jsem si čtení tak neužívala, já jsem vlastně šla taky. Jasně že mé osobní úvahy na téma, jestli by to nějak nešlo, zase zesílily.
Díky Lůco. :)

Další díle ze série Jossie Quinn.
Napínavá detektivka, rozhodně ji vidím nad průměrem. Nudit se nebudete. Trošku mě překvapuje, jak moc autorka staví na osobním příběhu komisařky.
A že je to málo uvěřitelné? Kašlete na to, napínavý příběh je, dobře se čte a to je hlavní.

12 24.05.2022

Původně jsem myslela, že nula, ale s odstupem vím, že to není jen chyba knihy, ale i mého výběru. Tak jednu za inspiraci stran kuchyně.
Mé srdce okoralé, je okoralé až moc. Skončila jsem zhruba ve třetině a půlku z toho jsem se přemlouvala, že to bude lepší, nebylo.
Možná se to po první třetině výrazně zlepší, ale to se já už nikdy nedozvím. Holt do Výzvy musím hledat něco lepšího z hor.
Snad možná mohou být přínosem případné tipy na švýcarskou kuchyni. Fondue, raclette i rösti mit leberli velká dobrota tedy jsou.

14 08.04.2022

Knížka mi rvala duši na kusy a osamění z ní tryskající také. I když obrousím příběh, nechám pouze podstatu bytí, bez zločinu, bez trestu, bez padouchů, zůstane jen osamělá holčička Kya protloukající se světem, chodící po okraji společnosti, nikdy nepřijatá nabubřelci zvoucí se též spoluobčané, i tak je toho k neunesení. Člověk si vždycky může vybrat, může jít a může padnout a zoufat. Kya jde. Bere každou zkušenost i pomocnou ruku a ze všeho si umí vzít to, co jí může posunout. A tak se pozvolna stane tím, kým nakonec je.
K tomu příroda kolem, život s ní a v ní. I to že základní pravidla prostě platí, respekt je na místě, a skunk prostě tygr být nemůže, i když se občas halí do jeho kožichu.
Knížka mě pohltila od samého začátku, takže jeden uslzený víkend na sluníčku a už vím, jak jo dopadlo. S myšlenkou tohoto konce jsem si pohrávala už před závěrem, jen jsem nevěděla, co vím teď. Za všechno může světluška. :)
Doporučuji spíš vyrovnaným povahám s kapsami a kapesníky v dosahu.
Na tenhle román nejspíš nikdy nezapomenu.

34 28.03.2022

Tři s odřenýma ušima.
Lottie furt dost děsná matka. Příběh tak komplikovaný že je to až neuvěřitelný. Moc mě to nebavilo. Otázky jsou a) čí je to chyba; b) proč to teda čtu....
Je to trochu blbý, ale nejvíc mě baví linka vztahu Lottie a Boyda.

14 19.03.2022

Buď jsem zhýčkaný čtenář a nebo to není úplně dobrý.
Lottie mě většinou štve. Je nemožná, vůbec nechápu, že nějaký děti ještě má a je mi jich fakt hodně líto.
Je to pozoruhodné, jak se množí krimi série, kde je hlavní vyšetřovatel něčím vyšinutý. Normální inspektoři došli? Maigret měl přece celkem spořádaný život a byl třída. :)
Za tři.

15 18.03.2022

Díky, náhodo!
Skvělé, osobni, hořce vtipné čtení. Dotklo se mě to, jsem dotčená, dojatá i ohromená.

Svatba :
Bez obřadu
bez veselí
budeme mít nad postelí
smyčku lana s nápisem,
že ani smrt nás nerozdělí

11 23.02.2022

Uf. A je to. Škoda, že nemůžu napsat, co si myslím, neb bych prozradila konec. :)

Pro mě jiný Heteša. První román, ve kterém nepadají vtipné hlášky a není komický a ani humorný.
Začátek byl ostrý. Použiju citát, který sem vložil už Terva, protože tahle nevinná vzpomínka je startér.
"Dnes je tomu dvacet let, co zahynula tragickou smrtí moje maminka Emily Laughlinová, novinářka z BalTime. Kdo jste jí znali, věnujte jí tichou vzpomínku. Pokud si vzpomene i Wendy Talleyová, budu ráda. "
A tímhle to všechno začíná. Jako vždy drsné, uvěřitelné, až z toho někdy mrazí. Detenční ústav pro mladistvé, proboha, když jeden čte, jak to tam chodilo, má chuť brečet a hulákat do celého světa nezletilců: "buďte radši hodní, je to fakt mnohem lepší". Vybrat čtyři nevinná stvoření a vystavit je doživotně tomu, čemu čelí, je prostě hnusný. Nechci říkat, že jim to zkazilo život, to ne, ale rozhodně změnilo. Nevratně. Brr.
Deníkové zápisky jsou dobrý nápad. Vysvětlují mnohé a já jsem se líp orientovala v postavách. Z počátku jich na mě bylo trochu moc. Pak ubývaly, některých mi bylo hodně líto a tajně jsem doufala, že se "něco" stane a zase se objeví. :)
Jestli jsou zrovna tyhle biotechnologické vymoženosti a experimenty část naší budoucnosti, budu ráda, když moje budoucnost skončí dřív, než tahle nastane.
Nejsympatičtěšjí osoba celého příběhu je věrný android Gershwin. Ten by se mi moc líbil. :-)
PS. Jsem čtenářské sci-fi ucho. Dokonce jsem si musela vyhledat, co to teda ten cyberpunkový román je. Tak teď už to vím. :-) Knížkám, příběhům, i nám, zdar!

12 24.01.2022

Souhlasím s komentářem "konicekbily", ze je zde posun od krimi k sociálnímu románu. Nadané děti nemají mnohdy lehký život. Jejich ambiciozní rodiče jim dovedou ze života udělat peklo a prostě platí, že nic není zadarmo, ani to nadání. Některých postav mi bylo fakt líto.
Kim mě pořád ještě baví.

Další Kim. Sice trochu moc opakování traumat, ale aspoň my, čtenáři, na nic nezapomeneme. Baví mě nový kolega a konstantně mě baví Barney. I když je to chudák pes. :)

19 20.12.2021

Po dlouhé době jsem se ke Kim zase vrátila. Dokonce jsem musela hledat, kde jsem vlastně se sérií skončila.
Dobře rozepsaná série. Baví mě to, i když příběh někdy kolísá. Jako zrovna tady.

14 20.12.2021

Skvělý čtení. Po lehkém vžití se do příběhu, jsem se nechala strhnout, jako už dlouho ne. Hra mě strašně bavila, úplně jsem zapomněla že čtu a vlastně jsem hrála taky. Škoda že jí nebyl darován ještě větší prostor. :) Bylo to vážně skvělé.
Osciluji mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Nejasné vyjasnění by bylo na pokračování. Druhý díl nebude? :)

18 17.10.2021