JHvezda
komentáře u knih
Den, kdy voskovky řekly DOST
Drew Daywalt
Výborný nápad s dopisy psanými jakoby dětskou rukou. Je zábavné sledovat, jací mohou voskovky být kverulanti.
Nečekané přátelství
Julian Gough
Celá tato knižní série je skvělá a dokáže dětem předat pozitivní, nesobecký a inkluzivní pohled na svět.
My, utonulí
Carsten Jensen
Celkem mě to bavilo, jako dobrodružný román i jako kniha se společenským přesahem. Není proč knihu krátit, klidně by mohla být ještě o trochu delší :-)
Kosprd a Telecí
Eva Papoušková
Výborná kniha. Řekl bych, že to je poprvé, co mama-humor připadá vtipný nejen mému dítěti, ale i mně.
Rytíř, který nechtěl bojovat
Helen Docherty
Souhlasím s předchozími komentáři v tom, že příběh je sice krásný, ovšem do značné míry ho potápí podprůměrný překlad do češtiny. Rytmus básně leckdy nesedí, vyskytnou se i podivné rýmy jako "novin-nebyl," "nudit-štít" či "chtěl-fér" a nechybí ani jeden absolutní rým "povídá-povídá." A ani pokud nejde přímo o rýmy, dalo by se o volbě slov v této knize jistě diskutovat.
Rozšíření bitevního pole
Michel Houellebecq
Houellebecqova prvotina je dnes už moderní klasikou. Přečetl jsem ji po letech znovu takřka na jeden zátah a baví mě na ní vše. Prolínání beletrie a filosofie, tragický tón viděný zároveň s nadhledem, bryskně charakterizované vedlejší postavy, skvěle odpozorovaná sterilita pracovního prostředí...
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Na rozdíl od autorů mnoha zdejších komentářů jsem od Jonassona nic jiného nečetl a při hodnocení Zabijáka Anderse se ani neřídím překladem do češtiny. Kniha mi tak sama o sobě přišla velmi zábavná a oceňuji i rozdělení do tří oddílů. Nemůžu se ani přidat k tomu, že by ten třetí nestál za mnoho, já jsem se bavil až do konce.
Beky a velká ostružinová bitva
Laura Driscoll
Příběh knihy je celkem napínavý a nese poselství, ovšem absence korektury dělá z českého vydání téměř nečitelný kus. Téměř na každé straně je překlep a v jednom dialogu jsou dokonce navzájem prohozené postavy, které spolu hovoří.
To dítě je nepozorné
Martin Antal
Kniha obsahuje plno dobrých rad, jak vycházet s ADHD-potomkem v různých životních situacích a jak chápat jeho povahu, které jsou náhodně prokládány autorovými názory na téměř cokoliv (školství, církev, Foglar, kapitalismus, počítačové hry, Foglar, moderní doba,opět Foglar...). Nechtěně se tak dozvíme mimo jiné i to, že po světě chodí lidé toužící vaše děti svést na stezku homosexuality, že každý člověk má svou auru s určitou barvou a že jakkoliv jsou návykové látky pro děti špatné, tak pít pivo by měly už podle Komenského. Faktografické informace o autorovi na předsádce chybí a pisatelka doslovu autora dokonce nazývá jiným jménem (Pavel Džuban), ovšem v samotném textu jsem se toho o autorovi dozvěděl mnohem víc, než kolik jsem toužil.
