JIKO74 komentáře u knih
...Autorka píše o zralém naplněném vztahu mezi mužem a ženou, vášni, o lásce osudové a spalující, pouští se do popisu protikladů, které se zde v příběhu spíše přitahují. Trochu malinko mi vyznívá pateticky, protože je to idealizované, rozhodně ale ne hloupé. A kdyby to byla esej na téma "pravá láska" tak přece takhle má přece heroická nesmrtelná láska vypadat! Líbilo se mi, jak se snažila vypořádat s dobovými historickými i společenskými reáliemi. Má můj obdiv.
Má se skvěle a má vše pod kontrolou. Její přístup i postoj k víkendům mě hodně nadchl. Stejně tak i brazilská depilace jako začátek proměny. Začala jsem jí hodně fandit... Další Elionořina vrstva o tom "hele ta holka není tak v poho, jak se tváří" mě trochu lekala a bála jsem se, že to sklouzne k tomu "ta holka to má fakt těžké", což se stalo. Ale smekám před autorčinou schopností popsat kontakt "nemocného" se zdravým a vřelým přijetím a před schopností popsat mechanismy změny v terapii. Okamžiky zvratů v práci a proměna kolegů mi přišla hodně pohádková a zbytečně nerealistická. Stejně jako závěrečná věta o tašce na kolečkách a staré vestě..možná ne tolik nereálná jako stylizovaná..Ale děkuji autorce za toto setkání.
Super. Krásné, mytologické, místy až příliš mystické....Ale ty obrazy reality, lesku a bídy lidskosti byly tak výmluvné a opravdové, až mi to bralo dech... Zážitok!
Kniha mě pobavila, chvíli jsem ji četla už dost naštvaná, prostě vadí mi jednostranné pohledy. Třeba pohled na lov. Ale rozuzlení mě příjemně překvapilo, bylo to nápadité a celkem černohumorné...????
Nápad ztráty rodové kontinuity a z toho plynoucího zmatku evropských národů mě moc zaujal. Ilustrace této myšlenky v konkrétní osudové linii jedné rodiny; kde se k sobě lidé přimykají, protože si myslí, že k sobě nějak patří, byl hodně výmluvný, silný. Kniha mně inspirovala k tomu abych přemýšlela nad známými věcmi zase trochu jinak. Jazyk příběhu mě hned vtáhl do děje. Moc zajímavé setkání...
Wow...nenasytná vášeň pro sběr léčivých bylin, naprostá nezřízenost v kontrastu k - měřeno běžnými měřítky - asketickému životu...to tu ještě nebylo, nebo já na něco takového v literatuře nenarazila. Možná mi někdo dá tip, kde jinde...:-).
Každopádně měla jsem chuť, páč čtu tuto knihu v létě, vzít kolo a košík a poprat se s větvěmi, odlehlými zarostlými kouty...vyvolalo to vzpomínky z dětství ty omamné vůně na půdě, bezové dusno u rybníka...Wov podruhé za vytváření atmosféry, způsobem, jakým to autorka dělá na mě funguje spolehlivě. Moc děkuji za možnost prožít si tento příběh...
Je krásně bolavá letní kniha, která i v zimě zahřeje. Můj tip: tato kniha je jednoznačnější než Ke dnu, mně se vyplatilo číst nejdříve Ke dnu, pak do Tmy...nebyl to takový kontrast...
Magický realismus se opět vzmáhá..je to mne milý literární styl...takhle krásně jsem se s ním u českého autora/ky nepotkala. Svým jazykem pěkně navozuje atmosféru. Výrazové prostředky jsou neotřelé a poselství o lidských vztazích nápadité, moudré..
Hezké dovědět se něco víc o Rusalkách, mořských vílách...vrátilo mě to k tématům z dětství...Velmi se mi líbilo zpracování rodového zaklesnutí, přesahu negativních emocí a jejich vliv na další generace... bylo to pojednáno pěkně psychologicky a ne okultně, k čemuž určitá osnova této knihy směřovala...
Moc hezký mužský humor. Milé, ne hloupé čtení
Svižné, jako kaleidoskop - rychlé střídání obrázků jako rychlé střídání životních událostí v osudu jedné rodiny, bez sáhodlouhých rozborů a popisů, jednoduše a přitom moudře a ne povrchně. A to mě bavilo. Víc než autorčina Hana.