jirijanovotny komentáře u knih
Zábava jako na zahrádce zvráceného botanika!
Květiny nemusí být tví nejlepší přátele.
A ne, nemusíš se začít bát každého trávníku... zatím.
Autor klade před čtenáře otázky a nechává jej, aby si na ně odpovídal sám.
Má lidstvo právo osidlovat jiné světy. Chceme poznávat neznámé, nebo jen objevovat dokola již objevené, jen v jiných podobách. Co vlastně víme o svém nitru.
A nastiňuje myšlenku, že i přes všechnu technologii se nezbavíme boha. Boha jsem očekával, vzhledem k polskému autorovi. Překvapilo mě však, do jakých úvah o bohu se pustil.
Tuto knihu bych doporučil i do školních osnov jako literaturu k maturitě.
Do čtení této knihy by se měl pustit každý. A to ještě před tím, než bude číst knihy o otužování, cvičení, atomových návycích a podobně.
Spánek je základ a bez něj ty další věci nemají smysl, či nepřinesou takový výsledek, jaký by člověk očekával.
Tak tedy hurá do čtení a do peřin.
A nic si nedělejte z toho, když u čtení usnete :)
Jak by asi vypadal Werther dneška. Werther 18. století by "romantik", člověk postrádají rozumný úsudek a zříkající se logického uvažování. Jak jej přenést do dnešní doby?
Mileniál! Ano, to je vhodné označení. Místo parků by však procházel sociální sítě, místo dopisů by psal nesmyslné příspěvky na facebooku a když by mu něco narušilo jeho vzdušné zámky, tak by se zhroutil a zobal by prášky na uklidněnou. O takovém člověku by ale velké dílo nevzniklo.
Co takhle anti vaxxer nebo nějaký vyznavač teorie placaté země. Zkrátka a dobře "protiproud" a zarytý odpůrce vědy. Popíral by každý vědecký objev, otravoval by kamarády online i offline (u piva) a byl by především odborníkem na očkování, finance a světový řád obecně. Zapšklý hlupáček ale asi taky nebude tím vytouženým hlavním hrdinou.
Asi nezbývá než nechat Werthera v minulosti, kde bude trpět jako Werther! Nechat jej znovu a znovu ožívat v knihách a divadelních hrách a nechávat jej znovu a znovu se střílet do hlavy, aby pak s sebou 12 hodin škubal na podlaze a pomalu umíral. Znovu. A znovu. A znovu!
No není to krásné. Jen trp Werthere, trp! Pro naše pobavení.
Knihu vidím někde uprostřed mezi Brave new world a 1984, jen má z obou to nejlepší.
Je to jako kdyby někdo vzal Orwella a Huxleyho, hodil je dohromady do shakeru a pořádně zatřepal. Pak posbíral jen sladkou pěnu a zbytek vylil.
Přečteno česky, přečteno anglicky, poslechnuto jako audio kniha. A dal bych si to celé ještě jednou.
Není to nic složitého na čtení, ani se nejedná o mnohastránkovou knihu. Obsah však vydá za tisíc stran.
Vidím, že je tu komentářů a hodnocení více než dost. Jak to, že má tato kniha méně %, než třeba Harry Potter (tajemná komnata)?
Když porovnám informace z databáze knih, tak na počet přečtení jsou na tom skoro stejně (Harry prohrává relativně o kousek), na počet komentářů ale vede princ. Přijde mi zvláštní, že Harryho komentuje 3 % lidí a prince 8 %. Je snad Harry těžší na pochopení? Na shrnutí děje? Nebo je to celé jen o počtu stran? Že by s větším počtem stran klesala chuť lidí komentovat? To si odpovězte sami, já to nevím.
Obě knihy jsou určené dětem a jsou milované dospělými. Obě jsou hodnoceny lépe, než si zaslouží a obě kašlou na logiku... ne, to poslední není pravda. Malý princ je ucelený a vnitřně konzistentní. To o světě Harryho Pottera rozhodně říct nelze.
Kdybych však měl vybrat pro dítě knihu na čtení, tak Malý princ je jedním z favoritů. Harry by to nebyl. A nejde jen o délku.
Ani jednu bych však nedával do povinné četby. Malého prince proto, aby nucené čtení neodradilo ty, kteří si ho jednou rádi přečtou dobrovolně. A Harryho Pottera... no ten tam nemá co dělat :)
Na cestopisy příliš nejsem, ale toto jsem si fakt užil. Připadal jsem si, jako bych tu cestu šel já. Tak moc umí Zibura vtáhnout do vyprávění.
V knize je obsaženo velké množství aktuálních témat, v první řadě superinteligence, robotizace a s ní související úbytek práce. Dále náboženství, redukce kriminality a smrtelnost nebo naopak nesmrtelnost. Nechybí témata jako například nepodmíněný příjem.
Vše podáno v obale lehce stravitelném, určeném pro děti. Ale není se třeba za nic stydět, když tuto knihu čtete a je vám 20+
Tato kniha je čitelná, má šťávu a místy i hloubku.
Pobuřující? Nikoliv. Úsměvné? Na 100%.
Člověk si při čtení rozšíří slovní zásobu. Já například narazil na pěknou řadu slov, které jsem neznal v takovém tvaru, nebo mě je takto ani nenapadlo použít.
Chvilka poezie vhodná především pro poslech jako audio kniha. Verze, která byla k dispozici k poslechu na ČRO Vltava byla skvěle odvyprávěna. Petr Lněnička se poslouchal krásně.
Potěšila mě možnost opět zavítat do světa, který ovládly chodící kytky.
Není to stejný skvost, jako dílo na které navazuje, ale je to poměrně dobré.
Pravda, trifidi tady hráli spíše vedlejší roli a hlavní nepřítel člověka byl, jako vždy, člověk. I tak jsem rád, že něco takového existuje a pokud by byl třetí díl, tak po něm taky ochotně sáhnu. Jen jaký by měl mít název? Den a Noc už je zabraná, co třeba Týden trifidů?
Z mnoha kapitol této knihy mi bylo velice smutno.
Je ale třeba takové věci číst, je třeba o nich uvažovat a mluvit o nich. Takové zlo se nesmí znovu opakovat.
Madeleine Albrightové děkuji za zajímavý příběh o ní, její rodině a o nás obecně.
R.I.P.
Film mám velice rád (a je škoda, že nemá pokračování, které by stálo za to) a tak jsem se s chutí pustil i do knihy.
Nečekal jsem ale, že kniha bude o tolik jiná. Ne nutně lepší nebo horší, prostě jiná. Jakoby to byl jiný příběh ze stejného světa a shodou okolností se některé postavy jmenovaly stejně.
Místo zmasakrovaných statisíců špatně vycvičených lidských vojáků a hloupých brouků jsou tady extrémně dobře vycvičené jednotky lidských výsadkářů ve speciálních oblecích a brouci taky nejsou jen tupá zvěř. Mají infrastrukturu, společenský řád a nečekaně i střelné zbraně.
Ještě více mě překvapilo uspořádání lidské společnosti. Už dříve jsem slyšel, že autor popisuje krutý autoritářský režim, ve kterém vládnou vojáci.
Prdlajs... přesný opak je pravdou! Ale to už bych vyzrazoval příliš.
Četl i slyšel jsem toto dílo už mnohokrát, ale komiks jsem četl poprvé.
A je to pecka. To zpracování je prostě boží. Klobouk dolů, 3x sláva a šup s tím do povinné četby, protože toto bude pro mládež daleko lépe stravitelné.
Často nedokážeme správně posoudit hodnotu něčeho, co dostáváme zdarma, což může vést k nevhodným rozhodnutím a chování.
Kniha "Jak drahé je zdarma?" od Daniela Arielyho ukazuje, že občas se vyplatí zastavit a zamyslet se nad tím, co je pro nás skutečně hodnotné. Jinak bychom totiž mohli skončit jako ti, kteří si myslí, že když si koupí tři věci za cenu dvou, ušetřili peníze, i když vlastně utratili více, než původně chtěli.
Roztomilá kniha pro děti, která zdaleka není jen pro děti.
Četl, nebo spíše prohlížel jsem si ji se synovci. Velice se jim líbila a pěkně jsme se u ní nasmáli. Jen nevím, jestli pochopili hlavní poselství knihy. Totiž, že kočky jsou svině.
18 nespojitých příběhů, které spojuje jediné. Všechny jsou zobrazeny na těle jednoho muže.
Vlastně, spojuje je mnohem více než to. Všechny, ať se odehrávají v minulosti, v současnosti, nějakém imaginárním možném světě, či vzdálené budoucnosti mají společné lidi. Ne stejné postavy, to ne, ale lidi jako takové. Povídky pojednávají o tom co je v nás pěkné, o tom, co moc pěkné není a taky o tom, co z lidské povahy raději znát nechceme.
Lovecraft. Cthulhu. Tajemné ulice města Arkham.
To vše povrchně znám. Objevuje se to tu a tam v různých narážkách, všelijakých variantách a zpracováních. Od deskových her, přes narážky ve filmech a jiných knihách, až po PC hry, tam všude můžeme dílo tohoto autora narazit.
Lovecraft je prostě klasika a takříkajíc otec těchto temných děsů a běsů.
Ale já zůstanu jen u těch různých děl, které jsou z jeho tvorby odvozené. Originál asi není pro mě. U mnoha povídek jsem se nehorázně nudil, z jiných mi bylo až trapně. Pár jich bylo skutečně dobrých, ale opravdu to stálo za přečtení celé knihy?
Na první pohled jde o rychlou jednohubku, která je plná obrázků s trochou textu. Ale pozor! Zdání v tomto případě klame.
Na 184 stranách je sice velké množství obrázků (několik stran jsou jen obrázky), ale díky velkému formátu knihy je tam taky poměrně hodně textu.
Kniha vypráví hlavní i vedlejší příběhy a vysvětluje mechanismy a složité vztahy ve světě Zaklínače. Svět je vykládán z pohledu hry Zaklínač 3 a zjednodušeně by šlo říct, že jde o sbírku příběhů ze hry (hráči Zaklínače jistě znají – svitky, knihy, vesnické vývěsky…).
Autoři knihy zvládli do svého díla zhmotnit vše, co dělá zaklínače Zaklínačem. Avšak tím, že je tam vše, tak je tam vše jen plytce. Základní informace o všem, která je podaná formou vyprávění několika hlavních postav. Čtenář znalý tohoto světa si při čtení nejspíše neřekne "wow, tak to je pecka", protože to vše už dávno zná a jen si připomíná staré dobré příběhy.
Totéž ale neplatí o grafickém zpracování. U toho jsem se opravdu kochal a mnohdy čuměl na jednu stranu dlouhé minuty a nemohl se nabažit tím pěkným obrázkem. A taky je to důvod, proč jsem po této knize vůbec sáhl.