jitka_dankova komentáře u knih
Pomalý něžný příběh o shledání dvou křehkých duší. Dvě děti s pohnutou minulostí, kteří se snaží najít si své místo v dospělém světě a posunout se dál. Psáno z pohledu Mallory, která navzdory svému problému ("nemluví" na veřejnosti) nastupuje do maturitního ročníku na klasickou školu. V knize je věnováno hodně prostoru tomu, co Mallory prožívá a tak děj plyne pomalu a pozvolna, hlavní zvraty jsou až na konci. Příběh se nečte lehce kvůli posmutnělé náladě ze smrti jedné z vedlejších postav i kvůli nemoci, která postihne jednu z dalších postav. Romantická linka v příběhu je pozvolná a jemná (ne to, na co jsou čtenářky Jennifer Armentrout zvyklé).
Knihu lze sehnat jen z druhé ruky, je beznadějně vyprodaná. Existovala i elektronická verze, ale ta je taky bohužel "vyprodaná" (tu licenční politiku fakt nepochopím, já bych si to koupila...), takže majitelé čteček taky ostrouhají...
Tuhle milou asijskou pohádku jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě a mile mne překvapila. Nižší hodnocení a rozporuplné komentáře způsobily, že jsem neměla vysoká očekávání. Čtivý text a jemný vztah mezi hlavními postavami mne ale nakonec okouzlil, že jsem knize prominula kde co. Ano, ty květnaté hovory jako přepis znakové řeči byly... no... úsměvné. Konec byl useknutý, to jo. A po fyzické stránce z hrdinky dělali supermanku, to jo. Ale nevadilo mi to, byla to milá pohádka s netradičním nápadem a hezky se četla.
Posmutnělý a dojemný příběh o zvláštním přátelství. A to je přitom psaný vtipně a v knize je pestrá paleta trapných scén a tak. Hlavní hrdina se snaží nezdolně zachovat správně a vymstí se mu to, nicméně objeví pár věcí o sobě a najde přátelství. Musím říct, že je to jedna z knih, která zanechá v hlavě stopu, ať chcete nebo ne. Téma rakoviny je fakt drsné, ať je to psáno odlehčeně a nebo ne. O romantiku tady v knize vlastně absolutně nejde. Doporučuji číst, když máte náladu na něco "těžšího a drsnějšího" a přitom rádoby vtipného. Ke knížce jsem se dostala omylem :-), hvězdičkami oceňuji její kvalitu, byť sama se k ní určitě vracet nebudu kvůli tomu tématu.
(SPOILER) (spoilery) Romantický příběh s drobným nadpřirozeným prvkem, který jsem si prostě musela přečíst. I když už se knížka hrozně špatně shání. A i když jsem z recenzí věděla, že nejspíš budu rozčarovaná. Tak ano, jsem rozčarovaná. Ten nápad se sny je tak suprový, ale to provedení v knížce je taaak nevyužité. Nelíbilo se mi, že celá ta situace ublížila Celeste, bylo mi jí líto. Nevěřila jsem hlavnímu hrdinovi ty proměny nálad, nevěřila jsem jim tu zamilovanost, bylo to zvláštní. Ten obrat na konci byl taky zvláštní a zdůvodnění mne překvapilo. Prostě se tam se vším dalo lépe pracovat. Romantická linka se mi tam tedy vůbec nelíbila a neoslovila mne.
Kdo hledá podobné téma, tak propracovaný svět setkávání ve snech je sérii "Stříbrná kniha snů " od Kerstin Gier. A zajímavé propojení ve snech je i v pokračování knihy "Záležitost s duchem: Mr. Ghost" od Marie Matušíkové (teprve vyjde knižně, zatím jen na Wattpadu).
Young adult kniha o tom, jak se dva dají dohromady při pomstě. Akorát z ní mám ale rozporuplné pocity. Příběhy o chytře provedené pomstě s nějakými moralizujícími přesahy si celkem ráda přečtu, ale toto bylo jiné. Podle mne zacházeli opravdu daleko a byli škodolibí. Konec to sice spravil, ale neměla jsem z knihy dostatečný pocit, že si odnáším i nějaké ponaučení, jak v takových případech má člověk postupovat a že to má i nějaký přesah a hlubší myšlenku... proto jen tři hvězdičky. Romantickou linku jsem tady taky zrovna moc neocenila.
No to jsem si dala. Po rozplývání nad knihou "Ročenka" jsem měla nutkání užít si styl psaní Holly Bourne i v jiné její knížce. Jenže v této knize se sešlo snad všechno, co zrovna moc nemusím. Trapnosti, silný aktivismus, nadávky, snaha jít až moc za hranu. A chyběla mi romantika, elegance, hřejivá atmosféra a porozumění. Asi nejsem prostě úplně fanda boje holek proti klukům a holt jsem četla knížku o feminismu, kde jsem se tomu nevyhnula. Mám, co jsem si zasloužila :-) Nicméně mne v knize oslovilo dobře zpracované téma vyhoření, kyberšikany a toho, jak opravdově a realisticky se Lottie chovala po vystoupení v televizi. Ta část byla působivá.
Četla jsem tento díl bez návaznosti na ty předchozí a příběhu to vůbec nevadilo, nebyla jsem o nic ochuzena. Čtyři hvězdičky za dobré zpracování palčivých témat. Hvězdička dolů za ty vulgarismy a hádky.
Milá kniha pro malé čtenáře o odvážné hrdince. Nese v sobě poselství o tom, jak je důležité zkoumat svět kolem sebe a snažit se pochopit hlubší souvislosti světa i celých ekosystémů. Na příběhu jde dítěti ilustrovat leckteré ekologické záležitosti a souvislosti. Nicméně syn (druhá třída) příběh četl prostě jen jako takovou pohádku a bavila ho sama o sobě.
Na stránce je vždy jen minimum textu, knihu má dítě přečtené hned a převládají krásné obrázky. To znamená, že pro někoho tam může být textu až moc málo, mému synovi to ale naprosto vyhovovalo, aby neztratil motivaci číst.
Tato tetralogická dysoptie je takový oříšek. Téma mne zaujalo, vlastnost hrdinky taky, ale knihy jsem četla jen s velkými obtížemi. Příliš mnoho slangu, neznámých pojmů a nedostatečně vysvětlených abstrakcí. Ani po třetím díle pořád nechápu, co je to ten éter a co to znamená dostat se do něčí krajiny a už vůbec ne to, jak postavy používají duchy. V knize nejsou dostatečně vysvětleny souvislosti, propojení s tím světem (co ostatní státy, co svět?), prostě jsem neustále tápala. Vykreslení charakteru postavy mi přišlo takové strašně ploché. A romantická linka mezi postavami? Ta tam byla hodně na sílu. Nebylo ani jasné, proč se ti dva do sebe zamilovali a ten vztah vlastně tomu příběhu neprospíval, hrdinka ani nevěděla, co vlastně chce. Sečteno podtrženo, čtení knihy ve mne zanechalo jen pocity prázdnoty, nedorozumění, nepochopení a frustrace z toho, že pořád nechápu, o co tam vlastně šlo.
(SPOILER) Třetí díl série Kroniky Černé čarodějky byl pro mne náročnějším čtení, především kvůli té beznaději, které se tam kolem těch hrdinů plazí. Jednotlivé kapitoly střídají pohledy nejen Ren, ale i Trystana a Tierney a objeví se i nové postavy. Bylo mi smutno z toho, že Ren musela naplnit domluvený sňatek a neměla možnost svobodné volby, stejně jako mi bylo smutno z toho, jak dopadla Aislinn. Láska a svobodná volba tam dostávají na frak, byť to pro Ren ještě dopadlo celkem obstojně, ale mrzelo mne to. A deptalo mne to tajemství elfů, které tam vyplavalo na povrch. Prostě děj je stále temnější, beznaděj je za každým krokem a Ren sama se musí potýkat se spoustou věcí a problémů. Oceňuji ale, že se z ní teď stává silnější hrdinka a už není tolik ustrašená. Už jen aby vyšly ty zbývající dva díly.
Série Zavržený má být především romantickým příběhem dvou osob, které se potýkaly s neustálými strašáky z její minulosti a oba se jim snažili spolu nějak čelit. Příběh má rozhodně zajímavý potenciál, je psán z pohledu hrdinky (to mi vyhovuje), ale musím přiznat, že pro mne to moc nebylo. Nedokázala jsem se začít, rozhovory pro mne byly nedospělé a kostrbaté, romantická linka nešla moc do hloubky a lásku jsem postavám nějak prostě nevěřila. Navíc je mi krajně nepříjemné téma pronikání do mysli a předkládání nepravdivých představ, stejně jako téma vymazávání vzpomínek.
Tuto novelu ze světa Dvorů jsem sice přečetla, ale v podstatě ve mne nic nezanechala. Sérii dvorů jsem si oblíbila kvůli akci, kvůli tomu pocitu z překonávání překážek, kvůli té bojovnosti. A taky kvůli krásným částem o přátelství a věrnosti. Jenže v této novele jsem v podstatě nic z toho nenašla. Nebyl tu zajímavý děj a zvraty (ty jsem ale ani nečekala, ne v novele). Jenže tu nebyla zachycena ani ta krásná atmosféra přátelských setkání (tu jsem v této knížce očekávala především). Číst o vybírání dárků a pocitech, co dál se sebou a s pocity, ... nechávalo to ve mně spíš pocit stresu.
Páni, ta sarkastická moderní smrtka mne ale dostala. Takové vtipné komentáře, takový osobitý styl! Bavila jsem se. A je to i důvod, proč knize dávám vysoké hodnocení, i když je děj v podstatě o ničem. Opravdu, mám-li knihu shrnout, musím konstatovat, že se tam vlastně nic moc nedělo, nic moc nevysvětlilo, nic moc nestalo. Romantiky tam bylo jen pomálu. Byl to jen takový obyčejný popis jednoho roku jedné smrtky ve vymyšleném světě smrtek. Měsíc za měsícem. Vlastně docela nuda. Ale ta její "nevymáchaná" pusa, to za čtení fakt stálo. Jsem zvědavá, co po tom rozvláčném úvodu přinese někdy další díl.
Pro mne katastrofa. Nedočetla jsem. Nedospělá kniha s trapnými scénami, neustálými představami o kadění... proboha. Kdo se může s takovou dívkou ztotožňovat. Kniha je velmi nudná a vůbec není čtivá. Je to ztráta času i peněz. Nerozumím tomu, jak mohla kniha dosáhnout na tak dobré hodnocení. Nedokážu najít žádné pozivitum a přitom vím, že autorka psát umí.
Fandím příběhům, které vyprávějí původní pohádky "trochu jinak". Tahle pohádka (ano, opravdu v podstatě čtete spíš prostě pohádku) je půvabná. Byla jsem unešená, kolik toho autorka z původního Aladina ponechala, na kolik věcí se odkazovala a co naopak zajímavě změnila. Vzhledem k tomu, že jde o retelling, je svým způsobem příběh trochu předvídatelný, ale vůbec mi to nevadilo. Bavilo mne sledovat, co z té původní pohádky vlastně zbude. Děj nebyl tolik napínavý, jak jsem doufala, spíše se tam dlouze a jen tak po povrchu rozjížděla romantická linka. Hodně hezky tam byl zpracovaný svět džinů a jejich pravidel.
Vím, že na víc než jedno přečtení tato kniha pro mne asi nebude, ale bavilo mne ji číst a jsem za její objev ráda.
(SPOILER) Kniha podle mne patří spíš k takovému průměru. Postrádala jsem nějaký šmrnc, něco opravdového, necítila jsem se při čtení moc komfortně. Asi je to dané tím, že nedokážu pochopit, jak mohlo dojít k tak špatnému nedorozumění a proč si to postavy nevysvětlily. A těžko lze podle mne stavět vztah na tom, když to v minulosti takto nefungovalo a pohořelo. Chybělo mi tam opravdovější hledání důvěry mezi těma dvěma. A tak jako ostatní, musím podotknout, že úvod byl hodně táhlý a nudný. Vyznat se ve všech těch postavách a vztazích jen kvůli tomu, aby potom mávnutím kouzelného proutku hned zmizeli ze scény? Bylo to zbytečně natahované. Samotné putování divočinou už bylo celkem hezké, ale prostě jsem tomu, co prožívají, ani za mák nevěřila.
Uff, no tohle pro mne není. Hrdinka, která je ztřeštěná, nevadí jí smrdět, dělat až příliš šílené hlouposti s klukama, ten nevhodný humor a vtípky. Jsem spíš na elegantní hrdinky. Ale smála jsem se, to jo, to musím přiznat. Styl psaní pro mne byl nezvyklý. Kniha je psána jako smršť myšlenek v hlavě hrdinky, to bylo působivé, nejsem na to zvyklá. Ale pokud se neztotožňujete s hrdinkou, které smrdí podpaží a hodně se potí, mluví sprostě a je prostě až moc chlapská, raději nečtěte.
Budu upřímná, kniha pro mne byla velkým zklamáním. Četla jsem ji na doporučení a asi prostě nejsem ta správný cílová skupina. Z knihy jsem měla deprese, cítila jsem beznaděj a nedala mi žádnou hlubší myšlenku, nic, k zamyšlení. Bývala bych ji raději nečetla, mám na ni špatné vzpomínky.
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.