Jochen77
komentáře u knih
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Parádní počteníčko. Tahle velmi známá kniha se mi dostala do rukou až v pokročilém věku a možná to bylo i dobře. Příběh je rozdělen do několika období. Musím říct, že dvě třetiny knihy, to znamená dětství, dospívání a politické angažování hlavního hrdiny, mne bavily víc, než popis chodu celé KT Osvětim a Birkenau.
Máme tu klasické klišé, kdy nám byla hlavní postava ukázána jako ten, který trpí pod knutou svého přísného otce, rigidního katolíka, matka se o svého syna také příliš nestarala a se sestrami se téměř neznal. Rudolf plnil pouze příkazy a jako správný Němec by pro rozkaz i přes plot skočil. Toto poválečné vykreslení většiny těch, kteří se podíleli na holocaustu mi zpočátku dost vadilo. Podíváme-li se na vedoucí personál Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, který byl z velké části složen z právníků, lékařů, architektů a dalších lidí s diplomem, tak to příliš na našeho Langa/Hösse nesedí, ovšem, Lang v RSHA nikdy nebyl, takže Merleova charakteristika jeho osoby, v šestnácti letech se přihlásil na frontu, účastnil se bojů s Freikorps i vraždy W. Kadowa, se zdá být na místě.
Popis myšlenkových pochodů hlavního hrdiny je naprosto brilantní, dialogy s Himmlerem a dalšími mají hlavu a patu a prostě celé je to vybroušené k dokonalosti.
Velmi, velmi dobré.
Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Exkluzivní záležitost, za posledních třicet jsem to četl snad 5x. Ten humor, ta tupost poručíka Goodbodyho, to prostředí, prostě nádhera. Jen on sám porazil Rommela v Africe a Kesselringa v Itálii a zajal samotného Skorzenyho. Vážně hlína, hlášky jeho mužů o něm jsou neskutečný. Jako velkej klobouček, jednou se k tomu zase vrátím.
Strážcové Varadínu
Juraj Červenák
,,Ať všichni pohani chcípnou," řekl a pozvedl čutoru.
,,Nemusí všichni chcípnout," usmál se Báthory letmo. ,,Stačí, když ten svůj půlměsíc přestanou násilím cpát křesťanům a vrátí se do pouští za Istanbulem."
,,A tam ať si chcípnou!"
Toť rajská hudba pro můj sluch. Obzvlášť dnes je tohle v Evropě tolik aktuální téma.
Jinak, knížka se výborně čte. Je to takové akčnější, rychlejší a zábavnější Narrenturm (dle mého se autor u Sapkowského tutově inspiroval). Červeňák se vyžívá v soubojích a barvitě vykresluje účinky střelných zbraní, rapírů, fokošu nebo valašek. Pro někoho to může být krapítek krvavé a morbidní, ale taková prostě byla doba a nenávist mezi džaury a mohamedány byla obrovská.
,,Báthory se vztyčil, obličej potřísněný karmínem, useknutou poturčencovu hlavu v jedné, baltu v druhé ruce, a tak trochu nepříčetně, jako by náhle nevěděl, odkud se tu vzal, zakroužil pohledem kolem sebe. Viděl jak se k němu hrnou hajduci, a triumfálně pozvedl trofej jako bájný Perseus hlavu Medúzy. Krev prýštící z hrdla mu vydatně skrápěla košili.
Nadšený křik mužů nabral na síle. Čert kolem Kornela radostně poskakoval a hlasitě štěkal. Někteří hajduci dokonce tasili pistole a stříleli do vzduchu. Jiní plivali na bezhlavou mrtvolu a předháněli se v návrzích na její zohavení.
Báthory se otáčel, oči vytřeštěné, ukazoval všem Hasanovu hlavu a měl pocit, že je to hlava jeho syna a on se každým okamžikem zhroutí a rozpláče.
Perfektní výrazivo, velká znalost historických souvislostí a místopisu. Prostě fakt paráda, tohle rozhodně doporučuji.
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Skvost, vybroušený diamant. Škoda, že je tu jen pět hvězdiček. Sapkowski je prostě Pan spisovatel. Tak pěkně a funkčně naroubovat historické události, souvislosti, osoby s prvky tajemna a magie, to umí opravdu jen on. Líbí se mi ty malinké reminiscence, kdy má rytíř psa jménem Luther a nebo jen tak náhodou v lese u ohně, při dojemné disputaci, navštíví hlavní postavy Hans Mein Igel. Sapkowski si s textem pečlivě hraje a dokazuje naprosto excelentní znalost historie a prostoru, kde se děj odehrává.
Obrovská poklona patří překladateli, tohle je vskutku mistrovský počin. Takové množství starého výraziva a slovíček, kterými je příběh zaplaven, vypovídá o špičkové erudici pana překladatele. Kdo z nás umí dnes přeložit pojmy jako škapulíř, šorce, spěnky, kůrky, varkoče nebo lentnéře? Tohle je jedna z deviz, která doprovází toto monumentální dílo.
Dočítám a jdu do dalších dílů...jen doufám, že nebude Reynevan pořád takový idiot...
Ďáblova pevnost
Juraj Červenák
Zatím nejlepší díl celé série. Pořád se tam něco děje, akce je na každém kroku. Boje, přepady, střelba, záseky, léčky. Vše je perfektně nastaveno a vše do sebe perfektně zapadá. Krve, střev, mrtvol a koňských mršin po kolena a nad tím vším vyčnívá Báthory s kozákem Voroninem.
Červeňák prostě umí a má neskutečně načteno. Klobouček.
Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek
Čteno před mnoha lety. Hlášky neskutečný, kolikrát se mi stávalo, že jsem knížku musel odložit a hlasitě se smát. Prostě topovka českého humoru.
,,To je město piva, děti moje."
,, Já se jenom vznáším, špitla Jóža a stiskla mi ruku silou dělníka z pily."
a další a další hlášky, které dodnes úplně zlidověly.
Brána Irkally
Juraj Červenák
Opět velká spokojenost. Červeňák čtenáři přiblíží kulturu a různá zákoutí rozlehlé Osmanské říše. Kornelius dostane nové pány a nové přátele a přitom se podívá až do pohraničí na pomezí Persie. Nepřátel je mnoho a jsou ještě vykutálenější, magie přibylo a šinšir i šaška se neustále barví krví protivníků. Takže rozhodně můžu jen doporučit a já osobně se těším na další díly.
Motýlek
Henri Charrière
Je mi jedno jestli si to autor vymyslel nebo nevymyslel. Líbilo se mi to, mělo to spád a hlavní hrdina se nenechal ničím zastrašit a pořád zkoušel zdrhnout. Popis přírody a různých ostrovů byl dechberoucí. Takhle by mělo vypadat vězení pro mnoho našich kriminálníků, tímhle by dosáhla ta slavná resocializace kýženého výsledku.
Boží bojovníci
Andrzej Sapkowski
Super počteníčko, možná o palec a ječné zrno kvalitativně pod prvním dílem, ale i tak hodně dobré. Druhý díl je zaměřen převážně na Reynevana, který se konečně umí ohánět dýkou a mečem, a na popis husitských vojsk a jejich bitev. Magie, Šarleje, Samsona a Pomurníka bych si dal o krapítek víc, ale i tak to byla parádní jízda. Neustále mne autor nutí gůglit a kontrolovat slovníky. Velké množství latiny a odkazů na apostaty a různé heretické proudy napříč celou katolickou církví. Prostě, není to jen historicko-fantasy literatura, ale skutečně, pokud tedy chcete, Vám to něco dá a rozhodně si rozšíříte obzory. Takže pokud se chcete něco zábavnou formou dozvědět a ještě se u toho nadmíru pobavit, tak prostě šáhněte po tomto literárním smaragdu. Jako hodně rekoméndůju.
Železný půlměsíc
Juraj Červenák
Nejvíc se děsím toho, že mám před sebou už jen jeden díl. Proč jich Červeňák nenapsal aspoň deset?
No nic, knihu bych rozdělil do tří částí. Parádní a akční začátek, trošku nudnější střed a luxusní konec.
Kornel si moc nerozumí s vlastním synem, potká další sličnou děvu a také se opět schází se starou známou vlčí baronkou. Kouzel ubylo na úplné minimum, za to bojů a přestřelek je tam habaděj. Opět ozaj chutné!
Strach v hrsti prachu
John Ives
Výjimečné. Po výletu do pouště vás to chytne a už nepustí. Člověk žasne nad tím, co vše vás příroda a pobyt v ní může naučit a co se hlavně po generace předává. Na to, že to v podstatě vyšlo jako braková literatura, tak je to vybroušené k dokonalosti.
Laskavé bohyně
Jonathan Littell
Mno, tahle kniha není rozhodně pro každého. Tolik lidského bahna, špíny a hnusu, aby člověk pohledal. Forma poutavá, čte se vcelku dobře i vzhledem k velmi obsáhle paginaci. Autor má dozajista nějakou sexuální úchylku, neboť takové množství erotických a pornografických bizarností bez něčeho takového prostě nelze vymyslet. Z historického pohledu, faktografie i vojenských náležitostí tomu není možno mnoho vytknout. Je fakt, že občas jsem se už nudil, hlavně při líčení hl. hrdiny, který si sám se sebou laškuje v pruských hvozdech. Popis strojového zabíjení komand zvláštního určení na východě je přímo děsivý a hlavně k zamyšlení, čeho všeho je člověk schopen...
Na smrt
Jozef Karika
Hodně výživné. Sice nevím, kde se měly ukázat ty hororové prvky, ale budiž. Byly dny, kdy jsem knihu vůbec neviděl, ale zase naopak i dny, kdy jsem hltal desítky stran textu. Období v Americe bylo zajímavé, ovšem popis sonderkomanda v Osvětimi byl skutečnou lahůdkou. Autor tady věděl o čem píše a zcela jistě měl něco načteno (viz. Shlomo Venezia), tohle bylo skutečně dobré. Rozhodně knihu doporučuji.
Smrt si říká Engelchen
Ladislav Mňačko
Velmi silné svědectví, tvrdá obžaloba války. Tahle útlá knížka se vám dostane pod kůži a i po přečtení nad určitými věcmi přemýšlíte.
U nás nebyly podmínky pro řádný partyzánský boj a jeho rozšíření do všech koutů republiky. Situace byla naprosto odlišná od Jugoslávie, kde vzniklo nejsilnější partyzánské hnutí v Evropě.
Příběh Ploštiny chytne za duši a na konci prostě musíte souhlasit s hlavním hrdinou, že největšími hrdiny partyzánského boje byli kopaničáři a místní horalé. Oni zabezpečovali partyzánům azyl a logistické zázemí a oni poté také zaplatili daň nejvyšší. Ano, partyzáni dělali chyby, dost často byli nedisciplinovaní, ovšem, za smrt na Ploštině, Prlově a Javoříčku jsou jen a pouze zodpovědní NĚMCI!
Pominu-li dobový balast, Mňačko přichází i se zajímavými myšlenkami:
"Ach, ještě něco vrhá nesmazatelnou hanbu na dvacet roků republiky. Tisíce důstojníků se roztahovalo v kasárnách, v kavárnách, na ulicích, v nočních lokálech, tisíce bylo těch, jejichž zaměstnáním je vojna. Národ si utrhoval od úst, jen aby byli dobře připraveni, schopni vést vojska do boje. Kde jsou? Kam se poděli? V našem oddílu není ani jeden. Jak bychom potřebovali chlapíka, který se vyzná v otázkách vedení boje, který umí zacházet se zbraní, který umí poradit, umí vést! Všichni naši Rusové jsou důstojníci, ale mezi námi Čechy není jediného. Kde jsou?"
P. S. Skorzeny nebyl generál SS a ani nebyl držitelem Rytířského kříže s ratolestmi, meči a brilianty.
Devadesát tři
Victor Hugo
Čest, hrdost, svědomí a vlastenectví. Tak lze v krátkosti charakterizovat toto dílo. Hugo je republikán což je z textu dost patrné. Na druhou stranu umí i dobře pojmenovat veškeré nešvary, které sebou revoluce přinesla a rovněž zajímavě vykreslit hlavní představitele. Danton i Marat jsou velmi hezky popsáni i včetně jejich zevnějšků. Skutečně je to pouze o popisu roku 1793, autor sice v krátkých pojednáních seznamuje čtenáře s prvními roky revoluce, ale nikterak obsáhle. Pominu-li velké množství popisu vnitřních zápasů a různých myšlenek hlavních aktérů, tak byla kniha vcelku čtivá a konec byl velmi dobrý a dojemný.
Inkvizitor
Bernard Cornwell
Thomas se nám trošku rozcestoval, bojuje na severu Anglie proti Skotům, následně se opět ocitá ve Francii mezi svými přáteli a znovu ho čeká boj proti francouzským korouhvím. Dějová linka má spád, Thomas nachází nového přítele a dostává se do spárů Svatého oficia. Starý dobrý Cornwell, barvitý popis boje a vše je podloženo historickými souvislostmi. Takže za mne rozhodně palec hore.
Král krysa
James Clavell
Taky půjdu proti proudu. Nějaká pecka to tedy není. Horko, hlad, moskyti, vražední Japončíci a neustálé intriky uvnitř spojeneckého tábora.
Brilantní charakteristika osobností a psychologie postav? Kdepak, mě byl desátník King právě sympatický a fandil jsem mu. Jediný Mirek Dušín byl Petr Marlowe, všichni ostatní včetně vysokých důstojníků byli hajzlíci a podrazáci a skoro všichni na výplatní listině Krále. Čekal jsem víc.
Vladař na scéně
Robert Merle
Žádné potíže se čtením jsem rozhodně neměl. Stejně krkolomný a starosvětský jazyk a hlavně mraky dobrodružství, které Petr ze Sioraku prožívá. Je to akčnější, političtější a tento dvorský švihák se stal v podstatě tajným agentem Jeho Veličenstva Jindřicha III. Guis, katolická církev, stavové, ti všichni chtějí vidět krále na márách a Petr proti všem bojuje a hatí jejich plány. Hodně cestuje, i za hranice Francie, a plní rozličné úkoly. Merle byl génius, jako opět velký klobouček.
Dědictví otců
Robert Merle
Hrozně zvláštní knížka. Zajímalo by mne, zda Merle skutečně přistoupil k té staré francouzštině nebo je to pouze rozmar českého překladatele. PAN spisovatel tuto epopej započal v roce 1977 a já jsem četl vydání z roku 1989. Jazyk je skutečně nadmíru kostrbatý a košatý, čtenář se tím musí prokousat a je jen na něm, jestli u Sioraků vydrží. Ze začátku knihy jsem si říkal, jestli knížku odložím nebo to vydržím a dočtu do konce. Akce tam moc nenajdete, ovšem popis toho jak se ve Francii v období 16. století žilo je tam habaděj. Mor, nákupy pozemků, vztahy, náboženství a vykreslení politické situace si mne nakonec natolik získaly, že v sérii budu určitě pokračovat. Knížka vás postupem doby začne bavit a vy prostě musíte vědět jak to dopadne se Samsonem, Héličkou nebo Jonášem s vlčicí. Způsob psaní vás prostě chytne za srdce. Lidé se dřív skutečně uměli mít rádi a zároveň se nebáli si to vzájemně říct, láska otcovská, bratrská nebo jen čisté přátelství, mělo v těchto dobách velkou hodnotu a cenilo se. Autor tyto city umí nádherně popsat a v podstatě vystihuje ducha doby.
Tipuju, že kvalita série bude stoupat s každým dalším dílem.