Jochwald
komentáře u knih
Já, François Villon
François Villon
Nikdy předtím jsem poezii moc nečetl, ale Villonův styl mi hodně sedl + je v knize hezky rozebrán jeho život a dílo, což mi hodně pomohlo k pochopení jeho básní. Klobouk dolů, že to napsal v 15. století. Trošku se minul dobou, kdybych ho dnes potkal, věřím, že bych si s ním někde v hospůdce u piva dobře rozuměl.
Pánbůh vám požehnej, pane Rosewatere aneb perly sviním
Kurt Vonnegut Jr.
Oproti ostatním knihám od Vonneguta jsem se tolik nebavil. Řekl bych, ale že to je spíš proto, že téma je až moc reálné a aktuální a narážky ve mě vyvolali divně nepříjemný pocit, že spoustu věcí se dnes a denně děje kolem nás. Vím, že tohle je běžné u jeho knih, ale zrovna u téhle jsem to vnímal nějak silněji.
Všem sráčům navzdory
Jan Urban
Jan Urban mi otevřel oči v tom, co jsou lidi vlastně zač a co se v každém v nás vlastně skrývá. Jednoznačně odsuzuje hrůzy války jako takové a pozastavuje se nad tím, čeho jsme schopni i když to stojí proti všemu, co nás škola, život a náboženství naučilo. Po přečtení jsem cítil, že moje ''problémy'' jsou tak malicherné, že ani nestojí za řeč. Knihu bych doporučil snad každému, kdo si myslí, že má představu o světovém míru a o tom, co se děje dnes na Ukrajině, v Izraeli, v Afghánistánu... Bude se vám ale chtít brečet a žaludek se vám bude obracet naruby.
Vítejte v opičárně
Kurt Vonnegut Jr.
Jsem velkým fanouškem Vonneguta a musím říct, že přečtení této sbírky povídek bylo pro mne zajímavé. Povídky bych rozdělil tak na 75% hodně kvalitních, vtipných a se skvělým nápadem. Ale ukázalo mi to také některé povídky od Vonneguta, které bych nazval za horší. Přesto přečtení žádné povídky nelituji, protože vím, že Vonnegut sám by některé povídky ohodnotil za C.
Wetemaa: Kniha osudu jedenácti družiníků krále Gudleifra
Adam Andres (p)
Rozhodně se jedná o zajímavé pojetí fantasy. Knihu jsem četl nyní podruhé a musím říct, že mě zklamala. Děj je dost přdvídatelný a jazykově je kniha nic moc. Není to špatné čtení, ale rozhodně bych jí nikomu nedoporučil.
Noční klub. Díl první
Jiří Kulhánek
Ano da se to povazovat za brak. Je to ale sakra ctivy brak! Knizku proletite ani nevite jak a jak jsem cetl v nejakych komentarich pod tim mym, ano opravdu jsem se citil, jako by Nocni Klub v Praze existoval. I druhy dil jsem precetl jendim dechem.
Kmotr
Mario Puzo
Naprosto legendarni knizka z mafianskeho prostredi. Poutave napsano a ctenar primo proziva dej s hrdiny. Z mafianskych zlocincu dela primo romanticke hrdiny. Krasne hraju hru na mensi zlo a vytezstvi inteligence a narodni soudrznosti nad krehkym systemem demokracie.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Mnoho lidi tuto knihu (jako mnohe jine) cte jenom jako pribeh o starem rybari co neodhadl svoje schopnosti a vydal se daleko na more. Uz jen to co se nahore v popisu knihy pise by pozornemu ctenari melo utkvet, autor ji napsal jako svoji posledni knihu. Je to o souboji cloveka se starim, s prirodou, s vlastnimi moznostmi at uz psychickymi nebo fyzickymi. Santiago se nevzdava ani v posledni chvili. Vrati se domu, je porazen ano, rybou, starim, zraloky, ale ne srazen na kolena, vrati se domu s myslenkou, ze az se uzdravi vyda se znovu na more. Byl porazen v bitve, jedne, dulezite, ale nevzdava se. Tak jako se nevzdava clovek nikdy. "Cloveka je mozno znicit, ale ne porazit."
Zkouška bratrství
Tracy Hickman
Oproti prvnimu dilu se dej zhorsil. Vzdy kdyz prijde na cestovani v case tak je v knihach nejaky problem, jelikoz to nejde domyslet do hloubky. Taky Karamonovo rozhodovani uz je hodne vyhroceno do extremu.
Čas bratrství
Tracy Hickman
Pro fanoušky Dragonlance je to výtečný doplněk pro vývoj vztahu Raistlin-Karamon. Člověk ale musí být zasvěcený do problémů světa Dragonlance, aby si knihu náležitě užil.
Guliverovy cesty
Jonathan Swift
Velice nadčasová kniha. Na to, že Swift zesměšňoval současnou společnost, tak jeho přirovnání a postřehy fungují velice přesně i na dnešní společnost. Přijde mi to také na svojí dobu hodně provokativní. Přijde mi škoda, že hodně lidí tuto knihu čte v dětství a potom se k ní už nevrátí, protože pohádka to dobrá není, ale je to výtečná satira pro starší čtenáře.
Vzkříšení Olympie
Vojtech Zamarovský
Clovek by cekal, ze se bude jednat o historickou knihu. Vedle presnych historickych dat je tam ale spousta otazek ohledne vzniku sportu, ale nejen to i ohledne vyvoje lidskych dejin. V knize se dozvite co znamena pro lidi sport a proc vlastne vznikl.
Je videt, ze Vojtech Zamarovsky je spickovy historik a velmi vseobecne vzdelany clovek.
Pěna dní
Boris Vian
Dobrá kniha. Surrealisticky znázorněný život skupiny lidí z vyšší vrstvy. Skvěle symbolicky popsaný jejich postoj k životu (nechuť k práci, posedlost sbíráním knih, nihilismus...). Přimělo mě to zamyslet se nad svým životem, hlavně jestli se v něčem hlavním hrdinům podobám.
