Johny van M. komentáře u knih

Úžasný, parádní, skvělý. Trochu jsem měl jako velkej milovník Hellraisera obavy, zejména z toho, že cenobita bude jen nějaká postava na pozadí kdovíjakýho příběhu (jako pozdější filmy), ale už prvních 50 stránek a ultimátní nástup Pinheada byl tak excelentní, že obavy přešly. Cenobita, Harry D'Amour (známý z jiných barkerovek), peklo, démoni, Lucifer. Spousta šílenejch a brutálních scén, v Barkerově podání poměrně snadno představitelný. Dojem by mohl zkazit možná zbytečně natahovaný konec (tak 50 stránek), ale to už jsem byl dávno rozhodnutý, že je to další Barkerův masterpiece.

3 29.07.2024

Možná to není zase až taková bomba, jak sám Filip Turek avizoval, každopádně je to super životopis o fascinující osobnosti (hejtři jsou idioti) a ač jsem o něm už dost věděl, pár věcí pro dokreslení se zde najde. Kniha má vynikající zevnějšek, ale uvnitř by si zasloužila trochu učesat. Je vedená formou rozhovoru, ale zbytečně se tam často skáče v čase a působí jako naprostý přepis běžný mluvy (fakt jsem v tom toho Filipa poznával) a trochu to literárně vyladit by nebylo na škodu. Přesto parádní čtení.

5 18.07.2024

Vůbec nevím, jak Božskýho imperátora ohodnotit a co si o něm myslet (asi jako o Spasiteli). Z části jistě fascinující, bohužel zároveň strašně filozofický (tzn. nudný); celý příběh Duny se ubírá naprosto jiným (fantasy) směrem, než bych očekával a chtěl, zároveň mě ale pořád děsně zajímá, co bude dál. Na 450ti stránkách se toho nicméně moc neuděje, jen se tak různě žvaní a iracionálně chová, Herbertovi popisy ne-popisy a moje imaginace nejdou úplně dohromady a protože tohle je první pokračování, který nebylo nikdy zfilmovaný, je to občas docela náročný. 3,5*

3 06.07.2024

Zajímavá kniha. Arnolda zbožňuju už dávno a ledasco o něm vím. Snad nikdo dneska nevěří tomu, že je to "jen" ex-kulturista, Terminátor a ex-guvernér. Tenhle člověk je prostě něco víc, na druhou stranu i přes to, jak moc ho uznávám, my dva snad nemůžeme být rozdílnější. Takže z oněch sedmi zásad si moc neodnesu, přesto jde o poutavé čtení. Co se týká knihy jako takový, je snad až zbytečně velká, včetně písma a okrajů stránek; asi kdyby byla menší, tak by tak nekorespondovala s postavou a charismatem Arnolda (tolik chyb v textu ale být nemuselo).

1 20.05.2024

Mírný zlepšení oproti Spasiteli tam je, přesto jsem se se směrem, kterým se Duna vydala chvílemi trochu pral. Tolik filozofování a zejména náboženství je tak těžko stravitelný, ale přesto svět Arrakis pro mě zůstává stále fascinující místo. I v TV minisérii Děti Duny (2004) měli asi co dělat a ledasco z příběhu si museli trochu poupravit, protože toto zvizualizovat musí být neskutečná výzva. Už teď se píše scénář k pokračování aktuální série a fakt netuším, jak se s tímhle hodlají filmaři poprat. A já jsem vážně zvědav, co mě čeká dál, protože dál už si ani žádný filmař netroufl a bude to pro mě úplně nový...

2 12.05.2024

Tohle mi přišlo jako slušnej úlet, kterej snad musel Herbert psát na drogách. Příběh jsem tak nějak znal z prvního dílu TV minisérie Děti planety Duna (2004), ale celková složitost, myšlenkový pochody a dialogy... no na mě už trochu moc. Politikaření bez jakýkoli akce se na 250ti stránkách dá přežít, promyšlený spiknutí je vcelku silný; pár nových postav, větší příklon k fantasy. 3-4 kapitoly se mi opravdu líbily (většinou ty plný dialogů), ale zbytek byl na mě už trochu silná (melanžová) kává.

2 21.04.2024

V roce 2004 (nebo 05) jsem prvně viděl v TV hned po sobě obě minisérie Duna/Děti Duny. Už tehdy mě ten příběh doslova fascinoval. O pár let později jsem si ho připomněl Lynchovou Dunou (1984) a o téměř 2 dekády později jsem si 2 fascinující zfilmování D.Villeneuvem proložil konečně Herbertovou knihou, která už nějakou dobu čekala v knihovně, ale... No, možná jsem do ní potřeboval dospět, protože to není jen o úžasným příběhu, ale celý je to tak skvěle promyšlený, chytrý, hluboký.....

12 21.04.2024

Fajn novelka na jeden večer; tak trochu legendární kingovka, u nás vyšla až pod 40ti letech, za to v moc povedeným provedení s krásnými ilustracemi. já Cyklus vlkodlaka četl před nějakými cca 18ti lety v nějakým nejspíš amatérským překladu, tehdy jsem ani netušil, že je to až taková raritka. Čtení krásně odsýpá, příběh úžasně graduje... rád jsem si tuhle vlkodlačinu opět připomněl.

7 28.12.2023

Neskutečnej mazec! Tolik úžasnejch povídek v jedný sbírce snad ani samotnej HPL neměl. Ke konci už to malinko drhne, ale první půlka, možná 2/3 jsou vážně excelentní, zejména ty provázaný se starověkým Egyptem. A to u nás Blocha lidi znaj 'jen' díky Psychu...

2 26.12.2023

Dneska už může napsat a vydat knížku každej neschopnej nýmand...

První kniha byla skvělá, ale šlo jen o předehru k týhle ultimátní jízdě. V horách šílenství je moje srdcovka, jedna z mála hororovejch záležitostí, co mi dokázala nahnat husinu a v tomhle zpracování je to prostě další level. Kresba mi k tomu neskutečně sedla a tak famózně dokreslila to, co bylo někdy obtížný si představit. Přesto Tanabe nechal dost prostoru pro fantazii a já jen doufám, že Crew ještě nějaký další spojení HPL+Tanabe vydá...

5 31.10.2023

Zaujal mě námět (a taky trochu obal a název) a pustil se do knihy hned jak mi přišla (a jiné opět přeskočil). Hned jsem poznal, že něco takhle úžasně napsanýho jsem dlouho nečetl, příběh mě vtáhnul. Ač si horor představuju trochu jinak, Rezavé panny jsou tak depresivní a plný beznaděje, že je vám při čtení až smutno. Zhruba od půlky už mi to přišlo dost natahovaný, opakující se a nikam nesměřující, ale po poslední kapitole jsem jen zíral do prázdna se spadlou bradou.

6 28.10.2023

Po ultimátně nasilným Po sezóně, což bylo asi to nejbrutálnější, co jsem kdy četl, byla očekávání veliká. Lehký rozčarování přišlo, když predikovanej rychlej nástup přišel až tak za půlkou knihy a se stylem psaní jsem se taky chvíli srovnával, ale jak to vše vypuklo, byl to zase ten Ketchum, král brutátního násilí...

2 20.10.2023

Tak jsem se konečně pustil do slavnýho Sandmana, navnazen především seriálem. Číst jsem začal již dřív, ale z nějakýho důvodu jsem knihu odložil. Pak přišel seroš a když jsem viděl Sna v kouli, došlo mi, že mam komiks někde v knihovně a při čekání na druhou řadu jsem ji schroupnul. Příběh je i celkem fajn, až na nějaký tak trochu nonsense odbočky, ale mě prostě nějak nesedí kresba, přijde mi dost nepřehledná, celkem často až hnusná a to mi u komiksu vadí. Každopádně mám doma ještě druhý díl, tak uvidíme....

Nevím, jestli bych byl z tohoto zpracování moudrej, bez znalosti Lovecraftova originálu (kterej zbožňuju), spousta obrázků mi tam přijde vmáčknutá navíc a nicneříkající, zároveň je ale zbytek naprosto parádní a první zobrazení Hor a především zpracování Prastarých nemá chybu. Už se nemůžu dočkat druhý části, je to fakt lahůdka a raritka...

7 09.07.2023

Originální a zajímavý ano, ale moc nechápu vydávání takovýchto počinů samostatně, jako knihy. Jde v podstatě o fajn povídku, která by se dala trochu rozvízt do slušný novely a/nebo zařadit do nějaký sbírky, ideálně autorovy vlastní, aby nezapadla v nějakým 'no name' výběru... 3,5*

1 18.06.2023

Závěrečný a rozhodně nejzajímavější díl (vesmír a asi největší propojení s Temnou věží), zároveň už je to ale dost zdlouhavý. To finále ale bylo silný.....

1 25.12.2022

Stejně dětský, jen ještě nezáživnější (nejsem cílovka) a poměrně zbytečný pokračování. Ale jako nenáročný, rychle odsýpající čtení na odreagování je to OK. Do Posledního úkolu se musím pustit buď hned, nebo nikdy...

6 19.11.2022

Gwendy je taková jednohubka, King pro děcka. Druhýmu (a snad i třetímu) dílu šanci dám (hlavně proto, že se to čte rychle a snadno), ale moc od toho neočekávám...

3 10.11.2022

Asi zatím nejnáročnější a nejrozporuplnější čtení. Absolutně nezáživný povídky o ničem střídají ty zajímavější (lehce lovecraftovský), ale to až ve třetí části sbírky. Témata starých měst, záhadných domů a schodišť jsou asi Ligottimu nejbližší, často se opakující téma (+ loutky); tyto povídky zrovna patří k těm lepším. Ač jsem se nesetkal s nikým, kdo by měl tak úžasný vyjadřovací schopnosti a slovní zásobu (zejména cizích slov), mám problém s tím, když něco čtu a vlastně ani nevím co; krásný slova plynou, ale nic z toho. Prostě jsem ten, kdo dává přednost obsahu nad formou a byť je tady ta forma fascinující, obsahově jsem se nechytal (Les Fleurs, Deník J. P. Drapeaua ). Ale tam, kde na mě Ligotti zapůsobil (Připijte mi pouze labyrintovýma očima, Sekta slabomyslného boha , Ústav dr. Locriana), tam to bylo opravdu silný a nepochybuju, že případný další sbírce dám opět šanci. Protože Písně mrtvého snivce, přestože mě z větší části nebavily a čtení bylo utrpením, tak mě zároveň fascinovaly a ač po menších dávkách, nedaly se nedočíst...

3 18.09.2022