Jonna komentáře u knih
No, kde začít - od tak oceňované knihy jsem asi čekala víc.
-Nebavily mně zdlouhavé pasáže, které byly zjevně napsány jen proto, aby autorka náležitě prezentovala své znalosti a nejspíš i vzdělání.
-Slibovaná myšlenková hloubka se nekonala.
-Celá zápletka s krádeží obrazu se mi zdá neskonale naivní.
-Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, a pak se zase vlekl konec.
- Jedině kocoviny byly vylíčeny tak realisticky a plasticky, že jsem je měla taky :-)
Velice průměrná kniha. Nevím, jestli najdu sílu přečíst od autorky ještě něco jiného, spíš ne.
Cestopisy nejsou úplně můj šálek kávy, ale tohle je výborné letní oddychové čtení. Kniha je napsaná s humorem, a přitom lidsky laskavá. Autor je sympatický a také má rád maminku, a nestydí se za to! :-) Kniha je napsaná čtivě, chvílemi jsem měla i pocit, že putuji s autorem. Nejspíš nahlédnu i do jeho dalších knih.
Ke knize jsem se dostala náhodou, díky výrazné slevě, a jsem moc ráda. Je to pohodové, laskavé čtení pro temné a smutné dny. Někdy je fajn přečíst si knihu, u níž víte, že všechno dobře dopadne. Vřele doporučuji a vrhám se na další díly.
Knihu jsem bez velkého zkoumání vlastně jen chytla, než jsem šla v knihkupectví k pokladně, a rozhodně jsem nečekala, že bude tak dobrá! Zajímavé, vtipné vyprávění, zcela jiný pohled člověka, co za komunistů nevyrůstal, a navíc ještě love story! Knihu jsem zhltla za pár dní, nešlo se od ní odtrhnout. Všem těm, co tvrdí, jak to za totality bylo skvělé, bych ji dala jako povinnou četbu.
Kniha se mi četla dobře, možná i proto, že s autorem máme na mnoho věcí stejný názor (soudím tedy dle knihy) , a navíc popisuje kraj, kde jsem vyrůstala. Knihu jsem přečetla rychle, hlavně první dvě třetiny, pak text trochu ztratil tempo, a konec mi nějak do knihy nezapadal. Také mne nebavilo místy zbytečné a plané filozofování, ke kterému občas autor sklouzl. Ale kniha rozhodně stojí za přečtení, a určitě zkusím i další knihy autora.
Sice je to klasický Irving, ale jeho klasická díla "Moštárna" a "Garp" jsou lepší. I když i tady občas lze v textu narazit na takový ten "lidský přesah" jako ve jmenovaných knihách, je ho méně a "ulítlost" už tak nevychází z povahy osob, jako je spíše účelová. Takové to - "čím víc šokující tím lépe, to, že to nedává smysl, nevadí". Kniha má ale i své světlé stránky, a rozhodně ji úplně nezatracuji, ale patří spíš k průměrným dílům autora.
Asi do první třetiny knihy jsem měla jasno - komentář nebude moc pozitivní. Rozčilovaly mne krátké věty. Když už bylo delší souvětí, tak aby se v tom čert vyznal. Nepřehledné přeskakování mezi postavami, ... A pak to všechno začalo mizet, buď se rozepsala autorka, nebo mi to přestalo vadit a zvykla jsem si. Poslední třetina už mne vysloveně bavila. Nejspíš vyzkouším ještě nějakou další knížku od autorky a uvidíme.
Čekala jsem příjemnou odpočinkovou knihu, a tu jsem také dostala. Vřele nedoporučuji knihu číst, když držíte dietu - při čtení jsem měla pořád chuť na sladké! Ale zároveň mne kniha vybičovala k tomu, že jsem konečně zkusila udělat domácí listové těsto. Doporučuji, vůně vanilky vás bude doprovázet.
Krásné vyprávění o době, která se už nevrátí. Trocha nostalgie, zajímavé osudy rodinných příslušníků, emoce a láska,... Krásná doba, strašlivě zakončená druhou světovou válkou.
Poznejte svůj chronotyp - nabízí kniha, ale obávám se, že to je celé hodně ztíženo tím, že autor do toho plete nejčastější vlastnosti toho kterého typu, a to vám v testu nadělá pořádný guláš. Možná je to tak schválně, aby autor - psycholog nepřicházel o klienty... Taky mi moc nepomohlo, že všem ordinuje stejnou dobu vstávání - pokud vstáváte jindy, už "svůj okamžik" budete hledat obtížně. Ale abych jenom nehaněla - nějaké úpravy režimu jsem po přečtení knihy provedla, a udržely se, což je známka toho, že to funguje.
Je to jenom můj pocit, nebo se nám začíná příběh trochu rozmělňovat? Celou knihu se vlastně až tak moc neděje, tedy s královstvím, a ostatní příběhy jsou většinou rozvleklé. Tenhle díl je prostě taková "vata". No uvidíme, snad bude další díl lepší.
Hezky jsem se prošla historií Česka, i když leckdy byla popsána trochu šmahem. Líbilo se mi, jak se postavy románu potkávají, jejich osudy proplétají, jak se sami vyvíjejí. Asi nejméně uvěřitelně na mne působil osud filosofův - hlavně ta závěrečná část jeho života, jinak mi připadalo, že všichni ostatní jsou mi nějak povědomí, blízcí (i politik Kohout :-)). Dobré čtení.
Asi jsem už četla lepší knihy na toto téma, ale v této knize jsou velkým plus jasně definované postupy - prostě za 1., za 2., ..., mi vyhovuje víc než rozvláčné pasáže. To, že se autorka někdy opakuje mi celkem nevadilo (opakování matka moudrosti), spíš jsem měla pocit, že kniha ke konci ztrácí dech, že autorka přemýšlí, čím ještě zaplnit požadovaný počet stran. Nicméně jsem si jistá, že sem tam (v krizi), po knize sáhnu.
Přesto, že se mi asi víc líbila kniha Kudy do pohody, tak i tahle kniha mi měla co dát. Nějaké užitečné tipy jsem zařadila do svého života, a hodlám v tom pokračovat, nejlépe opakováním četby.
Po hodně dlouhé době jsem se ke knize vrátila, a vzhledem k tomu, že jsem sklerotická, tak jsem si i vychutnala (opět) odhalení vraha. Knížka se mi zdála geniální v sedmnácti a líbila se mi i teď. Rozhodně jedna z nejlepších detektivek, co kdy byla napsána. Pár roků počkám, zapomenu, kdo je vrah, a dám si zase repete.
Bohužel musím souhlasit s ostatními komentáři - tohle je asi jedna z nejslabších Irvingových knih. Neustálé opakování toho, co už bylo (i několikrát) řečeno, motání se v kruzích, tak trochu upocená snaha o magický realismus (ten umí jenom Márquez) nebo co to proboha mělo být. Nemohu říct, že by mě kniha vyloženě nudila, to ne, ale taky mě nenadchla. Dočetla jsem, fajn, ale asi se ke knize, na rozdíl od ostatních Irvingových děl , nebudu vracet.
Kniha mne opět nabudila - pocítila jsem touhu okamžitě se sbalit a zajet se zase podívat do Provence. Početla jsem si, zavzpomínala ... A zařekla se, že příště bez této knihy na jih Francie už nepojedu. Pak jsem ale zjistila, že originál byl napsaný v roce 2006, a že už tedy ledasco bude jinak. Ale i jako knihu pro pamětníky vřele doporučuji.
Mám ráda historické příběhy, a ještě radši jsem, když popisují skutečnou dobu nebo osobu, ale tahle kniha se nepovedla. Ano, chápu, že autorka popisuje reálnou osobu, ale lze to také udělat zábavným a čtivým způsobem. Tahle kniha je vlastně jen suchopárný výčet, co Kateřina, nebo její manžel, řekli, kdy a kde. Velice nezáživné. Nevím, jestli vůbec číst další knihy této autorky.
Pro mne výlet do jinak nepříliš čteného žánru. A výlet to byl zajímavý, zpočátku už jsem se taky chtěla dát na pití, ale naštěstí příběh včas začal gradovat, tak na to pití nedošlo. Knihu jsem přečetla za pár dní, protože jak mne to chytlo, už jsem chtěla vědět, jestli hádám správně, co se stalo. No, konec mohl být trošku kratší a propracovanější, ale je to detektivka, letní čtení, takže to přehlédnu.
Zpočátku mi v knize vadily ustavičné odkazy na AA (Anonymní alkoholici), ale pak jsem si zvykla a AA vydýchala :-) Přesně jak autor doporučuje. kniha je návodná, laskavá a už jenom její přečtení pomáhá. Doporučuji.