Jonna
komentáře u knih
Drsní chlapi
Elizabeth Gilbert
Jako vždy si autorka nastudovala reálie, to mám moc ráda, když se člověk i něco nového dozví. Kniha se četla dobře, až na krátké úseky, kdy popisuje, kdo se pral s kým a kde. I když autorka napsala lepší knihy, i tahle má své kouzlo a doporučuji ji jako letní čtení.
Šťastní lidé mají snadný život
Agnès Martin-Lugand
Pro mne pokračování utrpení z prvního dílu - kniha o ničem. Zase si někdy koupím knihu na doporučení vydavatele... Ještě, že byla ve slevě!
Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Agnès Martin-Lugand
Knihu jsem přečetla za jediný den, a ne proto, že by mne tak nadchla, ale že byla tak jednoduchá. Od knihy jsem sice neočekávala žádné hluboké myšlenky, ale na tuhle je škoda papíru. A už vůbec nechápu, proč se takovéhle knihy překládají!? Takové práce, a pro co? - Pro knihu, která je podobná stovkám dalších, které byly napsány v češtině? Lituji, že jsem si ve slevě koupila oba díly.
Člověk Gabriel
Kateřina Dubská
Knihy jsem četla na přeskáčku, nejdříve jsem přečetla Dcery, které se mi moc líbily a které jsem přečetla jedním dechem, a až potom jsem se trošku nedůvěřivě pustila do Gabriela. A on byl ještě lepší! Nevěřila jsem, že by to po Dcerách bylo možné, ale ano. Nádhera. Rozhodně autorčiny knihy doplní těch pár, ke kterým se chci vracet.
Dcery
Kateřina Dubská
Sice jsem četla tuhle knihu jako první, a až ta mě dovedla ke Gabrielovi, přesto jsem z ní nadšená. Skvěle napsané, propracované postavy, vnitřní život, emoce... Jak to, že autorka není více propagovaná? Rozhodně by si to zasloužila. Kam se hrabou takové Bábovky!
Emoční kalendář
John R. Sharp
Přečtením knihy jsem si potvrdila, že tady ve Švédsku skutečně s příchodem zimy trpím, a že je to dokonce diagnóza. Méně už mi pomohl s tím, co s tím mám dělat, což jsem od této knihy čekala.
Špulka modré nitě
Anne Tyler
Zpočátku jsem si myslela, že knihu nedočtu - rozvleklost děje, kdy se vlastně nic neděje, a stále dokola to samé... Ale nakonec jsem ráda, že jsem vytrvala a dočetla. Protože ta zajímavá část začala vlastně smrtí, kdy jsem si říkala, kam vlastně autorka chce jít dál. Ta druhá část mě skutečně chytla, a bylo mi líto, že kniha už končí. Myslím, že by bylo lepší, kdyby autorka psala knihu chronologicky, a ne jako zpětný pohled, pak by možná oslovila více čtenářů. Všem doporučuji vytrvat a dočíst! Stojí to za to.
Maryša naruby
Pavel Verner
Aha! Taky jsem trochu zatápala s tím autorstvím, ale vlastně mě to zas tak moc nepřekvapilo, protože jsem si kolikrát při čtení říkala, že tohle by snad spíš napsal chlap, a autorku jsem zařadila do skupiny "babochlapů". Takže si můžu oddychnout a tu "babu" škrtnout.
Kniha samotná se mi moc líbila, jako vtipná hříčka dobrá, jen v druhé části snad zdlouhavější než bych čekala, přestože konec byl jasný. Ale bavila jsem se, takže určitě zkusím další knihy autorky, pardon, autora!
Podpis všech věcí
Elizabeth Gilbert
Kniha mne vtáhla do děje už od samého začátku, a já se nemohla dočkat, až si zase "urvu" nějakou tu chvilku na čtení. Nelehký život hlavní hrdinky se přesto četl lehce. Mám ráda hrdiny, kteří se při prvním "ofouknutí větříkem" nehroutí, pomáhá mi to mávnout nad některými problémy rukou a říct si: "Život jde dál!" A tohle mi kniha/hrdinka dopřála měrou vrchovatou. Jen bych ocenila, kdyby překladatelka alespoň trochu nastudovala botaniku, aby pak místo označení "rostliny tajnosnubné" nepoužívala termín "rostliny, co tajně zakládají manželství". To bylo trochu úsměvné.
Velké kouzlo
Elizabeth Gilbert
Knihu si ponechám po ruce, a otevřu ji vždy, když se ve svém tvůrčím životě zaseknu (nebo když s tím vším budu chtít seknout). Jsem si jistá, že kniha mne opět nastartuje a v černých obdobích povzbudí. Kdykoli se do knihy začtu, třeba jen na pár minut, hned se nemůžu dočkat, až půjdu něco úžasného dělat, vytvářet. Autorce patří můj velký dík.
Pište správně česky – rozšířené vydání
Dalibor Behún
Dnes jsem knihu přečetla, zítra přendám záložku z poslední stránky na první, a budu číst znova. Opakování matka moudrosti. Byla jsem velmi překvapená, že tuto knihu opravdu lze číst jako beletrii, jak autoři v úvodu slibují, a moc mne to bavilo, hlavně ta část o vzniku a historii českého jazyka, to byla vysloveně lahůdka! Konečně jsem taky snad pochopila, jak psát přechodníky, získala jistotu, kdy se píše "jakoby" a kdy "jako by". Jen vypisovat správně uvozovky jsem líná, autoři prominou... Doporučuji všem, protože všichni jsme dřív, nebo později, nuceni spáchat něco v češtině, tak aby to nebyla vražda.
Veverky z Central Parku bývají v pondělí smutné
Katherine Pancol
Po divné dvojce, už jsem obtížně sbírala odvahu k přečtení posledního dílu, ale chtěla jsem si příběh nějak uzavřít. Bohužel mne to, až na krátké úseky vůbec nebavilo. Celá kniha na mě působila jako nastavovaná kaše ("honem honem to napíšu, dokud čtenářský zájem trvá"), a autorka mě tímto třetím dílem definitivně odradila od čtení svých dalších knih. Je mi líto, protože první díl byl skvělý.
Pomalý valčík želviček
Katherine Pancol
Ne, prosím, ne! Opravdu se mi chtělo křičet, když autorka do textu začala přidávat "mluvící medvědy" , tedy například dítě, jako převtěleného Einsteina a jiné. Navíc se kniha i žánrově začala kniha posouvat někam k detektivce. A navíc ten konec s Iris... No, dočetla jsem, ale už to nebylo ono.
Tučné superpotraviny a oleje
David Frej
Informace obsažené v knize pro mne osobně nejsou novinkou, ale chtěla jsem si trochu víc utřídit informace, přečíst o nových výzkumech apod. Také jsem chtěla Načíst argumenty, které by mi pomohly přesvědčit lidi v mém okolí, že užívat prášky na vysoký cholesterol je nesmysl a tuky nejsou zlo. To kniha beze zbytku naplnila.
Pilíře země
Ken Follett
Patrně rozmazlena Vondruškou, čekala jsem od knihy trochu víc. Víc dobových reálií, víc historických faktů, víc architektury... Takhle se z knihy vyklubalo jednoduché čtení o lásce, nenávisti a pomstě. Ne, že by to místy nebylo napínavé, ale ke konci se autor začíná trochu opakovat. Navíc William Hamleigh je nesmrtelný padouch, u kterého jsem, až do předposlední kapitoly, nechápala, proč autor tu jeho ubohou existenci vláčí celou knihou. Ač kniha někde za druhou třetinou ztratila své tempo, četla se poměrně dobře. Nejsem tedy po jejím přečtení odborníkem na stavbu katedrál a ve společnosti se neblýsknu tak, jak jsem si představovala, přesto knihu doporučuji, ale spíše jako odpočinkové čtení.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Konečně jsem našla svoji knihu na pustý ostrov - jsem přesvědčená, že kolikrát ji budu číst, tolikrát v ní najdu něco nového, nebo jinak pochopeného. Jako první jsem od autora četla "Choleru", a byla jsem jí nadšená, ale "Samota" je ještě lepší. Pro mne i trochu překvapivě, protože normálně "magický realismus", neboli jak já říkám - "mluvící medvědy" v knihách bytostně nesnáším. Ale tady to fungovalo spíš jako otvírání dveří do dalšího časoprostoru, takové to, co nemůžeme plně pochopit, ale můžeme snad procítit...
Knihou jsme absolutně nadšená a určitě jsem ji nečetla naposledy.
Žluté oči krokodýlů
Katherine Pancol
Když tento typ literatury, tak takhle dobře napsaný. Autorka mne chytla někde kolem desáté stránky, a už nepustila. Ocenila jsem skvěle vystihnuté charaktery, a to, že autorka se nebála jít do hloubky. Občas jsem se přistihla, jak mám pochopení pro záporné postavy, a omlouvám je, že za svoje skutky vlastně nemohou... Tak vypadá dobře napsaná kniha. Těším se na pokračování.
Já a tropy
Ludmila Vítovcová
Kde začít - kniha byla možná! aktuální v 80. letech, nyní už je trochu pasé.
- kniha je protkána nudnými popisy krajiny a učebnicovými popisy zvířat a rostlin. Více než to, by mne zajímaly spíše popisy každodenního života (jak řešili například praní prádla).
- autorka je vůči ostatním lidem neskutečně kritická, a to zásadně negativně. Také si neustále na něco/ někoho stěžuje a "frfňá". Možná, to tak je kvůli "zábavnosti" knihy, ale je to spíš únavné.
- ukázka typického českého naturelu - nepřizpůsobovat se (vařit v tropech na oběd knedlíky s gulášem!?), nepoučit se, a od ostatních očekávat jen to nejhorší.
Kniha byla pro mě zajímavá jen jednou věcí - jak nepoučené, jazykově nevzdělané lidi (ruština je přece světový jazyk, ne?) posílala naše tehdejší vláda do odlehlých (nebezpečných) oblastí a ještě je za "odměnu" stáhla natolik z peněz, že tito lidé nebyli schopni vyjít se svým platem ani v jedné z nejchudších zemích světa.
To nic nemění na tom, že absolutně nechápu druhé vydání (koho dnes prosím vás ohromí snídaňový bufet, mušle nebo žirafa?)
Přestože autorka má můj obdiv, za to že s dětmi Afriku přežila, pro mě osobně škoda toho papíru.
Zmrzlinová královna
Susan Jane Gilman
Milánkové, klidně si mě zastřelte, mně se kniha moc líbila. :-) Trochu víc se mi líbila ta část historická, ze začátku mi prolínání se současností lezlo na nervy, ale ke konci jsem postavu pochopila a v podstatě jí odpustila. Asi nemohla být jiná.
Taky moc oceňuji, že autorka si dala tu práci a vše z oboru výroby zmrzliny pilně nastudovala. Díky ní už vím o výrobě zmrzliny (téměř) všechno. Je fajn se při čtení románu také poučit.
Husitská epopej. IV, 1438-1449 - za časů bezvládí
Vlastimil Vondruška
Po "slabším" třetím dílu, mě tahle kniha opět chytla, a pustila až po dočtení. Ke konci jsem si ji snažila trochu odtrhávat od úst, aby mi déle vydržela, protože čekání na nový díl bude čiré utrpení. Každopádně doporučuji přečíst.
