jonyrico komentáře u knih
Krutost, jak se první díl jmenuje, představuje Tandžiróa, mladého chlapce na prahu dospělosti, který se láskyplně stará o svou rodinu a neváhá podat pomocnou ruku každému, kdo ji potřebuje. Když ale jednoho dne o vše přijde, musí se vydat na cestu, na jejímž konci bude krev, smrt a zkáza, ale také odplata, vykoupení a ochrana nevinných. Démoni z knihy jsou prakticky ve všem podobní našim známým upírům. Živí se krví, ale i masem, množí se nakaženou krví, nesnáší slunce a zuby mají, jak kdyby si je půjčili od Drákuly. Drobné rozdíly však mezi nimi je možné najít.
Rozhodně bych chtěl vyzvednout perfektní kresbu, která je zaměřená na detail a umocňuje tak prožitek z příběhu, a to i přesto že jsou výjevy černobílé. Sám čtenář si už do okýnek dosadí barvy, které jemu vyhovují a které podnítí strach vyvolaný příběhem. Samotný děj začíná hezky nevinně a postupně graduje až do doby, kdy téměř nedýcháte a jen otáčíte stránky, abyste věděli, jak to všechno dopadne. Činy zvrácené legendy jsou brutální a neštítí se vůbec ničeho, aby dosáhla toho, po čem touží.
Antiutopický komiks Probuzení ze série Proti přírodě se odehrává ve světě, jehož obyvatele tvoří antropomorfní zvířata. Příběh je založen na bázi slavného románu George Orwella 1984. V prvním díle dochází spíše k jakémusi seznámení s daným světem, který se řídí takřka rasistickými a homofobními pravidly, přičemž lidé jsou sledováni na každém kroku a jejich rozhodnutí se musí podřídit vůli státu. Podle mého názoru to bylo seznámení velice úspěšné, a nová série má tak skvěle nakročeno.
Knih o strašidelných domech se v poslední době vyrojilo jako hub po dešti, některé jsou lepší než jiné a některé nikoliv. Pomalý rozjezd a vskutku veliký rozsah knihy Kill Creek mne nutil obávat se, že tato kniha bude spadat do té druhé skupiny. Opak je pravdou, to co se rozehrálo po příjezdu skupiny spisovatelů do domu, je čistokrevný horor plný úzkosti, strachu a napětí, navíc s nervydrásajícím koncem.
Musím přiznat, že mě první díl s názvem Město duchů bavil snad o chlup více. Za prvé mi byl sympatičtější Edinburgh a za druhé mě bavilo více vstupů za pomyslný závěs dělící svět živých a říši duchů. Zde byl výraznější duch jen jeden, o to horší střety s ním však byly. Vůbec je to zde zaměřeno více na tu strašidelnou linku, což určitě kvituji. Velice příjemným zpestřením je vyprávění Cassidiných rodičů, kteří se na tajemná a nevysvětlitelná místa zaměřují a znají i tu nejstarší povídačku s nimi spojenou.
Komiks Ryby - Útok z hlubin předkládá čtenáři skvěle vystavěný příběh, který k vyvolání strachu a nejistoty využívá živočichy, jež bereme jako běžnou součást našich životů. Ano, některé ryby nebezpečné jsou i normálně, stačí se však nepřibližovat k vodě a nebezpečí pomine, v tomto případě tomu tak není. Autor navíc děj staví na skutečnostech, které nejsou tak neuvěřitelné a nemožné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Lidé již mnohokrát dokázali, že jejich pokusy a zásahy do přírody mohou ohrozit vše co známe.
Protože už nebylo zapotřebí seznamovacích úvodních nutností, mohla se autorka naplno věnovat akci, a že jí to jde parádně. První bližší setkání s její tvorbou v mých očích dopadlo na výbornou.
Přestože se může zdát, že je v knize násilí zbytečně přehnané a mnohdy zbytečné, po přečtení musím konstatovat, že jsem nic nepatřičného v rámci žánru neshledal. Ano, vraždy jsou zde explicitně popsané, ale do příběhu se to hodí a zapadá. Pokud je to na někoho příliš, doporučuji změnit žánr volené literatury. Navíc jsem již narazil na knihy, kde je brutalita popisována mnohem podrobněji. Přesto je ke knize třeba přistupovat s tím, že se nejedná o žádné roztomilé či laskavé čtení.
Čtením jsem se skutečně moc bavil a ani rozsah mi nepřišel příliš dlouhý, přestože se nejedná o žádnou útlou knížku. Vše bylo řádně osvětlené a každé písmenko mělo své opodstatnění.
4,5*
Osudové dobrodružství s osobitým ztřeštěným humorem je čtivo nejen pro menší čtenáře, naopak bych řekl, že leckdy více pobaví dospělé. Skryté nuance v textu totiž děti nemusí vždy pochopit - předem neodhadnutelné situace a sem tam lechtivý dvojsmysl. Kresba je naprosto úchvatná a je dle mého soudu hlavním lákadlem knihy. Obrovským plusem je absence vulgarit, které jsou ve většině knih poslední doby v množství ne zrovna malém, díky čemuž kniha působí ještě více roztomile.
4,5*
Když se mi kniha dostala do rukou, nebyl jsem si úplně jistý, co čekat. Young adult horor... Co si pod tím představit? V žádném případě bych se nezalekl klasifikace do skupiny YA, já sám se do skupiny mladých čtenářů již nějaký ten pátek neřadím, a přesto jsem si knihu neskutečně užil. Příběh má tu správnou gradaci, je neskutečně napínavý, atmosféra amerického venkova je parádně vykreslená a dívka z velkého města je v ní dokonale ztracená.
Dracul je příhodným prequelem k legendárnímu Draculovi od Brama Stokera, jenž je jednou z hlavních postav recenzované knihy. Příběh je rozdělen na tři části, první popisuje příhody z dětství hlavních postav a druhá z jejich dospělosti. Čtenář se vše dozvídá formou deníkových zápisků vybraných pisatelů. Vše je protkáno střípky z noci, kdy Bram střežil hrobku a kdy se jeho snaha přežít noc pomalu ale jistě stávala nemožnou. Třetí část je již přímé vyprávění z doby, kterou Stokerovi mají za současnost. Vlak se rychle blíží do finále a nastává chvíle střetu mezi "dobrem a zlem". Jak však čtenáři jistě vědí, Dracula přežije, aby mohl vysávat své oběti v dalších příbězích. Nicméně i tak je závěr velkolepý.
4,5*
U čtení knížky jsem se velice bavil, svůj podíl na to mělo zaručeně i grafické znázornění, které lahodí oku. Je to vtipné, velice poučné a poutavě podané. Autorka si dala tu práci, že čtenářům nepředkládá je notoricky známé informace, ale dohledala si fakta, která pro mnohé mohou být zcela nová. Rozhodně se jedná o titul ideální do dětské knihovničky k rozšíření obzorů a podnícení lásky k přírodě. Na konci knihy se nachází krátký slovníček, jenž osvětlí různá hesla, nad nimiž by nejeden čtenář mohl tápat.
Sám musím přiznat, že jsem se při čtení příliš nebál, na druhou stranu jsem už asi ve věku, kdy mě spíše vyděsí, že mě ráno po probuzení nic nebolí. Příběh je to jinak hrozně milý, je to ukázka toho, že to jde i bez zbytečných vulgarit a přehršle krve či vražd, a přesto je to příběh o smrti a životě. Autorka dokáže zcela perfektně vylíčit atmosféru příběhu a stejně tak i postavy jsou promyšlené a fajn. Někomu by možná mohlo vadit veliké řádkování, kdy se na stránku mohlo s klidem vejít dvakrát tolik textu, ale to je právě dáno tím, že je to spíše pro mladší, a chápu, že nikdo nechce nikoho odrazovat zbytečně nahuštěným textem.
Jelikož mám načtené prakticky všechny autorovy knihy, které vyšly v českém překladu, čekal jsem zběsilou jízdu, kde budu napětím přikovaný ke stránkám od počátku do konce, ale... něco tady drhlo. Abych byl upřímný, stále je to nadstandardní thriller a stále se to čte lépe než valná část knižní produkce daného žánru. Fitzek to se slovy umí a vše je bez zádrhelů a bez hluchých míst. Já osobně si myslím, že problémem je zde už nadměrná překombinovanost, ona snaha zaujmout čtenáře a držet ho napjatého po celou dobu knihy. Každý potřebuje alespoň částečný oddych.
Forma rozhovoru, ve kterém je vedena celá kniha, není nic, co bych běžně četl. Tato forma vyprávění pro mě bývá chaotická, a to obzvlášť, když je rozhovor veden s větším počtem lidí. Věčné soustředění se na to, kdo zrovna mluví, může mít vliv na plynulost děje. U Daisy Jones & The Six jsem ale věděl, co mě čeká, a tak jsem k tomu také přistupoval, a musím upřímně přiznat, že mi zde zvolená forma vyprávění nevadila. Rozhodně je zajímavá pestrost v příběhu, kdy každý vypravěč svými vzpomínkami přináší něco jiného, každý má pohled na minulost osobitý a rozdílný.
4,5*
Útočiště je vskutku bravurní psychologický thriller vybroušený do čistoty diamantu. Jedná se opravdu o žánrovou lahůdku, která zákonitě musí překvapit snad každého svého čtenáře. Předně je zapotřebí nevěřit v knize ničemu a nikomu, protože co se může zdát růžové, bývá během chvilky temné a naopak.
Celkově bych příběh hodnotil kladně, spisovatelka Greer Macallister vše napsala plynule, bez zadrhávání, a vůbec se to četlo moc hezky. Jazyk je jednoduchý, ale ne primitivní a jako velké pozitivum beru právě provázanost románové linky s reálnými událostmi. Čtenář se tak nejen baví, ale také se jako bonus něco dozví. Vše nakonec zůstává čtivou fikcí na pozadí skutečných událostí podávanou v mixu různých literárních stylů. Z mého hlediska se jednalo o jeden z nejpozoruhodnějších románů, jaké jsem v poslední době četl.
Určitě bych knihu doporučil čtenářům, jež se rádi noří do lidské psychiky a sledují změny, které nastávají působením strachu a nejistoty. Jonas je člověk vnitřně rozhádaný s jistým tajemstvím, jenž by si moc přál být pánem svého života, ale upřímně se mu to moc nedaří. Já jsem se u většiny knihy bavil, nepovažuji ji za čtivo, které bych odložil a neměl potřebu se k němu vracet, chtěl jsem moc vědět, jak to dopadne, a to vždy považuji za velké plus. Zároveň bych ale uvítal nějaké změny minimálně v první půlce knihy, hlemýždí tempo zaměřené na Jonasův život nebylo nezajímavé, ale rovněž nebylo něčím, bez čeho bych se neobešel. Celkově knihu hodnotím jako lepší průměr.
Máte rádi interaktivní knihy? Pak je titul Hravé strašení tím pravým ořechovým. Díky unikátním obrázkům v kombinaci s barevnými sklíčky se do stránek ponoříte tak, jak byste ani sami nečekali. Prohlédnout si zajímavá místa umožňuje zelená čočka, červená zase připomene jejich historii, mnohdy násilnou a neveselou, a když seberete dostatek odvahy, díky modré čočce můžete poškádlit své senzory strachu.
Abych byl upřímný, když jsem s knihou začal, říkal jsem si, proč to čtu, očividně se jedná o naivní románek pro ženy a uvažoval jsem nad tím, že knihu odložím. Ale vydržel jsem, a udělal jsem dobře. Příběhu se nadá upřít plynulost a v druhé polovině jisté napětí. Jakkoli se mohla knížka zdát zpočátku plytká, závěr byl překvapující a nebojím se říct, že jsem to nečekal. Autor čtenáře udržuje stále v jakési pohodě a najednou bum. Kniha Mamince se budeš líbit z pera Jaroslava Konvičky je pro mě velkým letošním překvapením.