Josh komentáře u knih

Autorka, americká novinářka a válečná korespondentka, ví o podmínkách, kultuře a politice v Afganistanu a Pákistánu určitě z reálného života a tak se jí při čtení dá věřit. Definice z obálky „strhující příběh“ tak úplně neodpovídá, ale zajímavý je.

Kdo se chce podívat do této oblasti v bezpečí teplého domova a chce nahlédnout na běžný život - ten si obrázek udělá. Sice jsou postavy velmi čitelné, ale jejich vzájemné vztahy se vyvíjí a tenhle progres samozřejmě s ohledem na prostředí je podstatou románu. „Americký“ pohled nelze v těchto zemích vynechat, ale určitě je na místě nechat se oslovit více postavami, z této země, které v příběhu mají svou roli.

Vydržet do konce knihy určitě - rozuzlení je zvláštní, překvapivé, a to jak u charakteru jednotlivců, tak příběhu jako takového.

3 14.01.2020

Přes téma války, které lidi odrazuje – tohle si nenechte ujít!

Už chápu proč se kniha stane bestsellerem. Nelze než souhlasit s komentářem na obalu „Slavík je naprosto strhující!“ Byl to můj první příběh z okupované Francie, o jejíž dějiny se nezajímám, avšak možnost srovnání přístupu vlády a samotného národa plného (dobrovolných) kolaborantů a stavu v naší zemí mě šokovalo, takže uberu na kritičnosti Čechů:o)) V každém případě postavy, nejen sestry Vianne a Isabelle, jejich osudy, jejich vývoj samostatně i vlivem lidí a dějin strhnou tak, že nechcete přestat číst. Jenže třeba spát se musí:o)) Cituji, co mne hodně oslovilo:

Matka představená Vianne řekla: „Nejsi sama a neřídíš běh věcí, žádej o pomoc, když ji potřebuješ, a poskytuj pomoc, když můžeš“. Vianne: Myslím, že právě tak bychom měli sloužit Bohu, druhým i sami sobě, v časech tak temných, jako jsou tyto.

Vianne: „Historky vyprávějí muži. Ženy žijí dál. Pro nás to byla stínová válka. Když skončila, nečekaly nás žádné slavnostní přehlídky, žádné medaile ani zmínky v učebnicích dějepisu. Během války jsme dělaly co bylo třeba, a když skončila, posbíraly jsem zbytky svých životů a začaly zase od začátku.“

Kristin Hannah je touto knihou pro mne PANÍ AUTORKA ! Díky.
Maličkost po přečtení Slavíka – zkuste příběh (skutečný) z Itálie od Marka T.Sullivana, Pod krvavými nebesy.

27 14.01.2020

Příběh z doby Marie Terezie s precizním popisem dvoru a Vídně v 18.století, včetně svatby Marie Antoinetty. Výjimečně z pohledu služebnictva. Obojí velké+ pro autorku.

Podobně jako v dalších jejích románech i zde má hlavní hrdinka na růžích ustláno. Je to spíše romantický než historický příběh, i když má své drobné překážky k překonání – těžko říci jak hodnotit její postoje, když se nijak zvlášť nemění, spíše splyne s proudem a víceméně v ději nikde nic překvapivého. Kniha nezklame ty, kdo čekají romantiku v tereziánské době, unesou táhlé popisy a stálá opakování/připomínání nebo ty kdo chtějí pohodové čtení:o)

5 13.01.2020

Dánský autor zpracoval reálie 2SV tak, abyste se vyděsili co všechno se zdálo být normální a během okamžiku se změnilo ve zhoubné. Příběh, osoby, činy tak reálné, že se ujišťujete, že držíte knihu....

Pro mne první zásadní knižní pohled na válku německýma očima.... Koho soudit, když dnes víme, že zlo lidé poznali a nezastavili, ani v Německu, ani v Rusku,....

Dle mého statečný Karl a zbabělý Gerhard se museli rozhodovat, zda dají přednost zlému či dobrému já. Jak se rozhodnout, když na vás někdo míří, když vám vyhrožuje, když chránite jiné více než sebe,....

Válka není tvrdá a lidé v ní nejsou tvrdí, ale válka mrzačí a lidé v ní a po ní jsou mrzáci ne jen na těle, ale hlavně na duchu a citu. Válka mrzačí životy, charaktery, hodnoty. Jako každé zlo....

Možná nevíme, jak bychom obstáli v situacích na místě postav, v době války, avšak pokud si tuto otázku po přečtení položíme - třeba to jde posoudit z toho, jak se chováme, když rozpoznáme zlé činy dnes.... Přece zlo není jen v době války. Před ní byla doba míru....

11 12.01.2020

Poezie. Už to slovo zní jako něco zvláštního, něco na co potřebujete mít nejen čas, ale ztišení, otevřené srdce i mysl.... a tiše si přejete pohladit po duši. Umí to tenhle básník?

V této sbírce mne neoslovily všechny básně, což ani nejde a ani nikdo nečeká, ale ty které ano - ty byly jako bolest a radost v jednom, jako minulost a budoucnost v jednom, jako soužení a naděje v jednom....
- Maminčino zrcadlo, Kytička fialek, Domov

Nechyběli však ani pousmání, přítomnost, pohoda....
- Cukrářský krám, Motýli, Píseň.

12 11.01.2020

Poetický a sci-fi příběh v jednom, pro děti i pro dospělé, Některé pasáže lehce zdlouhavé, ale pro dětské čtenáře úplně v pohodě. Má to své tajemství až do konce, včetně možnosti pokračování.... Doufám, že bude, nebo už je :o)) Protože schopnosti podle dne narození to je nápad! Hned se jdu podívat na ten svůj den....

5 11.01.2020

Jaké nádherné dílo pro děti!!! A co teprve pro dospělé.... protože se díky kouzlu veršů Pana Básníka Václava Renče a ilustrací Pana Malíře Jiřího Trnky stanou alespoň na chvíli zase dětmi. A to je přece pohádka!

Děkuji za tento český literární poklad. Znovu žasnu, jaké předky měl náš národ. Kéž by si to za 100 let mohli říci také o naší generaci. Snad jim máme co dát....pohádky....

10 10.01.2020

Tato encyklopedie není jen pro děti, ale určitě také nám dospělým, dlouho ze školy:-) dává slušný přehled o tématu, které čtenáře zajímá....Čína má velmi složité dějiny, které jsou vecpány do 48 stran, naštěstí s pomocí ilustrací, fotek a tematických bloků jako např. hedvábí, vynálezy. Obsah tohoto dílu určitě odpovídá názvu edice CO-JAK-PROČ. Mne inspiroval mj. k vyhledání dalších informací o básníkovi Li Po:-)

3 10.01.2020

Lze každodenní obyčejné věci popsat tak, že je z toho skoro drama? Ano, tato autorka to umí.... Bohužel tak reálně, že jste součástí příběhu, knihy. Obě hlavní postavy Mathilda a Thibault jsou jako vy nebo kdokoli z okolí, kolega, kamarádka.... Zažívají stres, tlak dnešní doby a snaží se tomu čelit. Jak? Jako každý z nás včera, dnes, zítra.... Konec mne zklamal, ale drží se reality příběhu a dnešního života.

Kniha na téma šikany, zklamání ze vztahů osobních i pracovních, tlaku dnešní doby je přes tak depresivní problémy výsostně krásná. Sice ty, co mají podobnou osobní zkušenost jako hrdinové může trochu zaskočit, ale zároveň dává naději a pocit smíření ze sdílené bolesti.....

Někde mezi řádky je přání - kéž by se lidé k sobě chovali slušně, laskavě,....

16 09.01.2020

Roman Vaněk je pro mne PAN KUCHAŘ a také skvělý autor kuchařek, protože podobně jako ve škole, ne každý učitel umí předat to, co umí.

V téhle kuchařce každý recept, který zkusíte prostě vyjde na 100 %. Možná více :o)))

Mne "zachránil" při vaření české kuchyně, protože maminka zemřela dříve než mi předala své "tajné přísady a zlepšováky" a všichni víme, že maminky to umí nejlépe ze všech. Podobně jako babičky .... Nebo ne?

7 08.01.2020

Z této knihy čiší na každé straně od začátku do skoro konce - chladný styl, lidská samota, trauma, beznaděj. Skoro, protože poslední (dle Doslovu nesourodá) poslední kapitola vnesla určitý (pro mne reálný) „rozsudek“ pro životy obou hlavních hrdinů Alici a Mattia. Román je možná a bohužel více reálný než bychom chtěli…..

Je pravda, jak říká Mattia „Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života“, ale to se týká VŠECH rozhodnutí, těch co jsou průšvih i těch skvělých.

Citace z Doslovu: „Lidé jsou často vězni svého neštěstí a své samoty v podstatě dobrovolně, nikoli proto, že by nevěděli jak z ní ven.“ To je další (a pro změnu životů) dost podstatná pravda, protože KAŽDÝ ví přesně co udělat, ale neudělá to.

Dvě hlavní postavy jsou prvočísla dvojčata, která se doplňují, ale jsou i protipóly.
Mattia zvolil uzavřenost, čímž ubližoval sám sobě, navíc i fyzicky…. Alice? Rozhodnutím jednoho se může stát, že zmar a destrukci přinese do života jiných, většinou těch co jsou otevření a schopní komunikace. Tím se řídila, od dětství až do dospělosti, bez sebereflexe a bez kousku citu si Alice dovolí říct „Láska toho, koho nemilujeme, se ukládá jen na povrchu a odtamtud se rychle vypařuje“. Místo, aby každý den děkovala, že někdo laskavý a milující pro ni existuje....

Jak si nevážíme lidí, kteří nám dávají srdce na dlani :o( A to nemusíme prožít žádná traumata…. Každý den se všichni rozhodujeme.... Autor to odhalil ve svých 26ti letech, klobouk dolů!!!

9 08.01.2020

Cituji autora z Poděkování: „Historici píšou o mimořádných lidech, kteří utvářeli osudy světa. Ale já jsem v tomto románu chtěl popsat, jak se obyčejné rodiny vypořádávaly s vítězstvím a tragédiemi ruských dějin 20.století.“

Mohu-li srovnat s knihou Patrioti (Sana Krasikov), pak
- 3 generace, takže dlouhý vypovídající lidský i historický pohled,
- skvěle propracované postavy a reálie, takže prožíváte a věříte každému řádku
- rozdělení na časové úseky (Sašenka je přehlednější díky rozdělení knihy na 3 části),
- děj se odehrává v Rusku, resp. SSSR, takže drsné prostředí (Patrioti začínají v USA),
- skuteční lidé, resp. na skutečných rodinách založené, takže se jejich život dostane pod kůži.
Rozdíl je samozřejmě v hrdinech, jejich přístupu k životu, přesvědčení a řekněme osudu nebo štěstí.

Trvalo mi se začíst. 1.část jako doba komunistů a tvůrců zásadního zvratu v ruských (a světových) dějinách mi vždy zvedá žaludek a vře mi krev. Co teprve v pojetí autora! Nevíte, zda Sašence fandit či ji zapudit, mládí plné naivity nebo arogance a odhodlání něco dokázat, sobě, jiným? Sotva se začtete je konec a skočíte o generaci dál, do doby 2.SV a tedy doby další ne-lidské historické kreatury. Nevíte zda byl nepřítel vedle vás nebo se řítil z Německa, lidská nedůvěra nebo boj o přežití? Nadějná 3.část po roce 1990 má taky své, protože v ní se odráží zkušenosti (zlé) minulosti a má to dopad na každého jiný, ale zároveň vše souvisí se vším. Konání jiných nás ovlivňuje, tehdy jako dnes, v rodině, v práci. U cizích lidí se vás to nedotýká, i když i to je zdánlivé a autor o tom dokonale přesvědčí každého – musíte dočíst do posledního řádku ....

Co mne zasáhlo nejvíc byla promyšlenost systému od Lenina přes Stalina, až po ….. Promyšlenost založená na znalosti lidí a na lidství!!! Od lidské slabosti, přes závist až po nenávist. Nejde „jen“ o neuvěřitelné praktiky (Němci se jeví dost pozadu a ničili prioritně cizí, ne vlastní národ), ale o zdánlivou nahodilost, jež vyústí ve skutečný teror. Nesnáším Rusy obecně (nejde jen o důsledky 1945,1968), ale zároveň nechápu, jak dokázali přežít, což zaslouží jistý obdiv. I když těžko soudit jaké brýle mají dnes…. Stejně jako my, naše minulost a dějiny…..

7 08.01.2020

Kniha od africké autorky byl tip z internetu na světově oceňovaný román ještě než vyšla česky, takže ani obálka mne neodradila vzít ji z police Novinky v Knihovně:o)

Cokoliv říci k hrdinům by ztratilo kouzlo a ten příběh si zaslouží si ho ponechat až do poslední strany. Nezklame, stačí se naladit na „africký styl“, protože tenhle debut nigerijské spisovatelky, které je jen kousek přes 30 let, odpovídá 100% citaci z obalu knihy: "Její psaní se vyznačuje nejen elegancí, ale také skutečným vystižením podstaty lásky, ztráty a šance na vykoupení.“ Pokud se necháte oslovit Afrikou, pak v literatuře běžné téma - naděje, zrada, láska - možná i díky rozdílnosti kultur, zvyků či společnosti ukáže bez patosu dojemnou lidskost, pohltí a na poslední straně si prostě položíte otázku – jak se chráním před zármutkem já?

6 06.01.2020

Hlavní hrdinka Veronika má svého života ve 24 letech dost a po neúspěšném pokusu se zabít skončí v sanatoriu, kde víceméně řeší odpověď na otázku z obálky „Kde je hranice mezi šílenstvím a zdravým rozumem, mezi odlišností a normalitou?“ To si možná někdo někdy řekl každý z nás…… Ani ona ani další postavy mi nepřišly extra výjimečné nebo zajímavé. Když nic jiného zvláštní rozuzlení v závěru knihy a myšlenka ošetřujícího lékaře „vědomí smrti v nás podnítí vůli k životu“ přece jen dalo smysl přečtení této knihy.

6 06.01.2020

Dobrodružný příběh, detailně vykreslené postavy. Zápletka spíše těžko uvěřitelná, ale možná…. a její rozuzlení až v závěru knihy nechává čtenáře v napětí do úplného konce. U postavy s psychickou poruchou váháte, zda to není jen hrané a nejde jen o bezcharakterního člověka. V pozadí je vztah manželů a jejich dcery, i když to je v příběhu to nejdůležitější. Na mne možná zbytečně stran, ale ve své podstatě by to byla škoda a těžko říct, kde by měl autor ubrat :o)

4 06.01.2020

Empatická, nádherná kniha, která svým smutkem pohladí. Ano, jde to! Byla to 1.kniha od této francouzské autorky a už mám na seznamu její další, protože se umí dostat k jádru věci v řádcích i mezi nimi, dostane se pod kůži a když jste na konci nevěříte, že je konec…..

Knih na téma stáří (takto) pojatých je jako šafránu. Určitě doporučuji, aby si knihu přečetli rodiče a po té ji předali „puberťákům“, dobrovolně, ne jen jako knihu, jež by měla být v povinné četbě. Každý si myslí, že je to daleko, ale stáří čeká!!! a kéž by se děti ke svým rodičů a prarodičům chovali podle toho…..

17 03.01.2020

Komentář o autorovi na konci knihy od překladatelky Petry Martincové je dobré si přečíst jako první. Po přečtení totiž není přesnější komentář než: „Kniha je na první pohled především bláznivou karnevalovou všehochutí, míchanicí, v níž se závratnou rychlostí střídají pasáže komické s tragickými, realistické s absurdním. …. Děj přitom propeláší kolem nás jako splašený kůň.“ To je na 700 stran slovo do pranice!

V knize se to hemží charakterově neuvěřitelnými postavičkami, situacemi, událostmi, kterým nevíte, zda máte věřit nebo jde o parodii. Možná jistá znalost z českého prostředí, jak zvrácená může totalita, socialismus být nutí se spíše nad knihou pousmát, ale jde o úsměv bez smíchu. Přízeň k postavám se také může změnit….. Kouzlo autora?

Kdo se dívá na svoji zemi lépe než ten, kdo v ní žije? Kdo se chce podívat na Čínu jinak než přes čínské jídlo v české restauraci, reportáže z TV nebo nemá možnost / nechce tam cestovat pak je kniha výbornou, a tato kniha také zajímavou volbou :o)) Nenechte se odradit ani počtem stran, ani prvním dojmem, dejte knize i sobě šanci zjistit, co nabízí k vidění……

Za sebe dodávám, že mne Čína a Číňané okouzlili, i když to byla návštěva jen v Pekingu a okolí, ale jiní známí, kteří cestovali o dost více mají opačné dojmy. Záleží kdo se dívá, nebo na co se dívá? Každý národ má svou minulost, má svoje dobré i špatné stránky, ale každý člověk, jednotlivec v národu chce totéž – žít dobrý život, plnit si své sny, milovat a být milován. BRATŘI nejsou výjimkou.

7 01.01.2020

Nevadil mi pohled z několika perspektiv, naopak, ale nesedla mi forma - kniha psána jako oslovení. Příběh o ženě, která jen dávala, všem, za cenu své bolesti a zapírání si, je příběhem všech matek….

Tuto knihu by si měli přečíst všichni a snad už od puberty - nejde o korejské prostředí, příběh je ve své podstatě univerzální, jen okolnosti jsou dané kulturou země - protože v téhle naší uspěchané době plné mantry „nemám čas“ se jim může stát to, co dětem této korejské ženy ….. že neopětují a nevysloví co měli v čase, kdy mohli …. a budou litovat, že ten čas nevyužili správně.

Čas však běží jen dopředu, jakkoli bychom si to někdy sebevíc přáli ho vrátit .… Každý by měl pečlivě a dobře zvážit. co je a co není nahraditelné.

9 29.12.2019

Autorka/hrdinka dává nahlédnout do každodenního života v KLDR s mrazivou věcností - od dětství, přes pubertu až po dospělost - a je to nejen vymývání mozků ze strany školy, představitelů moci (např. stranou určený 1 pro 30 rodin), ale také tlak rodiny, společnosti, kultury. Někdy působí hrdinka jako dost naivní až hloupá, kdy si zaviní nedobré situace svojí paličatostí nebo možná ignorancí, jakkoli se ve své zemi a podmínkách orientuje. Bez diskuze je rodina pro ni vždy na 1.místě, i když i tam se stanou nečekaná odhalení.

Podobné praktiky jako KGB už od dob Lenina, a jiné k tomu určené složky v komunistických zemích i tady některé podmínky nepřekvapí, bohužel o nich v ČR také něco víme. Přesto „komplexní balíček“ pro běžného člověka v KLDR je děsivý - hladomor, povinnost podávat výkony do úmoru, schválení koho si vzít nebo kam cestovat, přes poznání jaký život vedou v komunistické spřátelené Číně nejen Korejci, ale i Číňané sami a jak se chovají k utečencům, až po vězení (hrdinka ví, že na tom byla ještě dobře, mj. k tomu jí pomohlo, že tentokrát poslechla rady jiných).

Cituji hrdinku: „Jako dítě mě učili, že komunismus je zřízení, kde jsou si lidé rovni. Ale bylo něco takového vůbec možné? Začala jsem o tom pochybovat.“
Tohle jedno zaváhání je vlastně děsivé!! Jak se Desatero (že by okopírovaný nápad) hlavního komunistického šéfa země dostane každému člověku pod kůži. Chtějí tito lidé politovat a mají být litováni, když nejsou zvyklí sami uvažovat a svobodu neznají, co kdyby je zničila? Demokracie má svoje hodnoty, nabídku, ale i požadavky…..

Po přečtení se nelze než ptát JAK JE TO VŮBEC MOŽNÉ ?? Dojem bezmoci na jedné a vzteku na straně druhé, protože nejde jen o politickou situaci určenou bez-hlavou této země, aroganci tohoto systému k bídě a bolesti vlastního národa za cenu tisíců životů, ale také špehování a udávaní se lidí navzájem….. Jak vrátit KLDR a jeho lidem důstojnost?

5 29.12.2019

Sice život (narozena 1993) neměla lehký (kdo s nemocí má….) a možná se stala vůdčí postavou hnutí žen pozitivně vnímajících vlastní tělo, ale z knihy až takový dojem na mne neudělala. Věrné popisy v nemocnici jistě zapůsobí, ale pro mne už překročily hranice, nejen počtu stran. Víceméně je kniha psána čtivě, ale možná její koučování k pozitivnímu vnímání těla lépe zastupují spíše sociální sítě, snad že jsou více interaktivní. Mne v knize zaujala informace o haveningu, takže to nebylo úplně zbytečné čtení:o)

Kniha mi připomněla dávno čtenou Joni od Joni Eareckson, i když je o hodně jiná, jen tip :o))

6 29.12.2019