Josh komentáře u knih

Další skvělá parta (kromě Čtyřlístku :o)))
Milé příběhy, krásné kresby, humor. Nostalgie. Vždy vykouzlí úsměv a vzpomínky....

8 06.04.2020

Štěstí, jež tímhle začalo, pro nás čtenáře, kteří jsme na každém dalším dílu Čtyřlístku rostli. Zvláště když jsme ho sehnali :o))) Tímto 1.dílem mne kdysi obdaroval vzácný člověk v rodině a pak mi ho jiný mizerný v rodině sebral, ale naštěstí (už podruhé:o)) začaly vycházet souborné knihy s 20ti díly a to byla alespoň malá náhrada (přece k ní dalších 19 dílů:o) Milé příběhy, krásné kresby, humor.... Nostalgie. Vždy vykouzlí šťastný úsměv a vzpomínky....

Co teprve v době karantény kvůli covid19 :o(((

9 01.04.2020

Jak lépe zakončit březen Měsíc knihy než …. s naší TOP spisovatelkou:o)) Knih, které jaksi dokumentují její život je dost, avšak tato - jakkoli je plná, možná až přeplněná známými fakty, jež jsou skryta v jejím příběhu a navíc záměrně prodlouženému o 7let - je ojedinělá.

Styl autorky je sice rozvláčný, popisný, hutný, ale dá se na něj zvyknout. Knihu nejde číst úplně svižně také proto, že kromě množství postav je třeba zpracovat určité „skákání“ - děj se pěkně odvíjí, když náhle hrdinka začne vzpomínat nebo tak něco a pak chvíli trvá se orientovat v čase kde jste….

Po přečtení zjistíte, že můžete začít znovu! Ze své recenze Babičky si dovolím použít podobná slova zde: „Pokaždé si z ní něco vezmete, pokaždé prožíváte s hrdiny jejich život jinak, pokaždé v ní vidíte něco...“ Takže tuto knihu budete chtít ve své knihovně také. Možná vedle Babičky. A proč ne?

CITACE: „My Češi jsme zvláštní národ. Dovedeme se vzbouřit, dovedeme slavit různá výročí, úmrtí velkých lidí a potom upadneme do letargie a necháme sebou smýkat.“

8 31.03.2020

Kniha mě napůl zklamala a napůl potěšila. Je tam příliš mnoho teorií a filozofických úvah, které mi spíše překáželi než něco dali. Přínosné byly "praktické" informace, zkušenosti, které autor sám získal pozorováním své psí smečky, případně od různých lidí, kteří mají psa nebo zveřejnili svůj "psí příběh" jako např. Mike Tomkies v knize Moobli (u nás nevyšla).

Dva osobní postřehy - psi žijí přítomností (tím se vysvětluje chování mého psa, ale ne vždy :o)) a nádherně pravdivá CITACE: "Pes je jediný tvor, který vás miluje víc, než vy milujete sami sebe." (Fritz von Unruh)

4 30.03.2020

Itálie během 2SV nebývá na rozdíl od Německa středem pozornosti nejen v knihách. Tato mi připomněla nádhernou knihu "Pod krvavými nebesy" od T.Sullivana, která také vychází z reálných postav a událostí.

Tady se autorka zaměřila na částečně neznámou oblast - Židé v Itálii a katolická církev, kteří čelili ruku v ruce holokaustu. Částečně, protože některá fakta jsou známá, ale příběh v této knize jde do detailů. Příběh plný lásky a respektu na pozadí těžké doby a mnoha špatných událostí, jimž museli lidé čelit.

Možná se někdy autorka trochu více rozepsala nebo snad opakovala, ale koho by to zdržovalo.... Čte se to samo. A že je konec jaký je? Proč ne, zázraky se děly v té době také a proč jim nechtít věřit dnes? Stačí už dost smutná fakta mimo knihy ....

2 30.03.2020

V počtu * ne, ale jinak se přidávám k recenzím od Vian a KKlara, protože kdo tohle nazývá historickým románem a ještě ho chválí, tak nevím, jaká by stačila superlativa na historické romány, jež dělají čest takovému označení a jsou opravdu krásné.

Bohužel díky recenzím si člověk říká, že kniha stojí za čas :o(( Tato je rozdělena na 3 části, kdo ví proč, takže zjednodušeně - po 50 stranách nechcete uvěřit, že to má 450 stran a o čem to teda je? Pak věříte, že metoda po x stranách stačí, dáte autorce šanci, ale nestačí! Dočtete opět pečlivě posledních 20 stran, abyste knihu zavřeli a bránili se vzteku, že jste to u těch 50 prvních stran nezavřeli, protože kde nic není tam se o nic nedá přijít. Příšera mořská panna byla v celé knize to nejzajímavější.... ano, až tak hrozné hrozné to je.

Nejhorší je to zaobalení do čtivosti, autorka není tak neschopná, ale chtělo by to čtenáři trochu usměrnit. Jenže dle jejího poděkování v knize a ohlasů v UK to chvíli potrvá. U mě tedy potrvá dlouho než se dostane řada na nějakou její další knihu....

Po srovnání s Kvítkem karmínovým a přečtení recenzí děkuji těm, kteří mi ušetřili tisíc stran (Ramiel, Eeli, mats379, Vojpa) a další čtenářské zklamání a škrtám z plánu :o)

Téma o lehkých ženách není zapovězené ke čtení, ale příběh a forma záleží jen a jen na autorovi - pokud máte někdo opravdu dobrý tip na knihu sem s tím :o)))

5 23.03.2020

Další příležitost této autorce a podobně jako Heřmánkové údolí je také tato kniha čtivá a popisy akorát. Avšak tentokrát mě postavy tolik nezaujaly. Tajemství, které se projeví na konci příběhu se dá předpokládat, nejen z názvu knihy. Nic překvapivého, až tak napínavé to není:o) Přesto díky příjemnému stylu není na škodu si tenkou knihu přečíst, třeba z pohledu vykreslení doby a okolností, jež můžeme porovnat se současným životem a postavením žen ve společnosti.

9 23.03.2020

Kniha se čte dobře, ale dost myšlenek hlavní postavy se opakuje. Je to pochopitelné s ohledem na téma, asi to má sloužit k jeho reálnějšímu obrazu, ale ušetřit pár stran by příběhu spíše pomohlo. Přesto měl zajímavé výkyvy a vlastně překvapivý závěr. Určitě je tam pár velmi podnětných „seznamů“ a je tak otázka, co o sobě zjistí čtenář….

Autorka má podrobný, avšak přesný a pod kůži se dostávající popis, jak charakterů postav, tak situací. Jako byste byli s hrdiny a součástí příběhu, což prohlubuje téma knihy. To je důvod proč zkusit další knihy od této Britky :o)

5 16.03.2020

Moje druhá kniha od Jiřího Padevěta. Po Doteku Anthropoidu je to možná jiné, ale v něčem stejné. Originální, hluboký a niterný pohled do našich dějin. Úryvky z novin dávají každý příběh do kontextu, který bychom si jinak asi neuvědomili nebo ho neznáme. Takže znovu autorova "neplánovaná" výzva ke hledání informací.... tedy pro zájemce. Díky a brzy na další čtenou:o)

4 13.03.2020

Kapitola 1 a 39, tedy první a poslední, kdy první uvede do děje odpovídajícímu názvu knihy a poslední kdy se přidá syn Johnny. Mezitím? Dalo se to přežít, ale jednou a dost:o) Chtělo to nejen více humoru, který se těžko hledal....

CITACE: „Není důležitý počet dnů, ale hojnost emocí.“

3 13.03.2020

Po knize Dva proti říši od Jiřího Šulce je pro mne tato kniha dalším výjimečným obrazem národa. V tomto případě německého, který si člověk z Němci okupované země jako nepřátel vlastně nebyl/není schopen/nechce představit.

Vzbuzuje otázku kde je život horší – jste napadenou zemí a oni jsou nepřátelé, nebo jste tím národem kdo napadá jiné a přitom jako jedinec se k tomu sebevětšímu davu nechcete dát? Chování lidí je za všech dob a především války extremní, znásobuje charaktery, a to od zbabělosti po odvahu, od lhostejnosti po zájem, od strachu o sebe, blízké po strach o budoucí generace a svou zemi.

CITACE
„Celé nitro se jí bouřilo proti tak bezpečné válce z ústraní. Přála si činy, musí se udělat něco, co bude vidět! Váhavě se zeptala: Není to trochu málo, co chceš udělat? Prohlásil: Ať moc, nebo málo, jestli na nás přijdou, bude nás to stát krk…. Možná má pravdu, ať moc nebo málo, nikdo nemůže dát v sázku víc než život. Každý podle svých sil a povahy, hlavní věc je projevit odpor.“

„Pochopila, že touto první větou dnes a navěky vypověděl válku … Válka dvou chudých bezvýznamných obyčejných lidí, které lze za jediné slovo vymazat z povrchu země, protože jsou proti vůdci, straně, celému obrovskému aparátu s jeho mocí a slávou, za nímž stojí 3/4 nebo spíše 4/5 německého národa.“

„Proti vůdci, který už zvítězil nad půlkou světa … musel jste přece od začátku vědět, že vám to nevyjde. Odpověděl: Ne, vy to nepochopíte. Nezáleží na tom, jestli bojuje jeden člověk nebo jich bojuje deset tisíc. Když si člověk uvědomí, že musí bojovat, tak bojuje.“

5 03.03.2020

Roman Vaněk je pro mne PAN KUCHAŘ a také skvělý autor kuchařek, protože podobně jako ve škole, ne každý učitel umí předat to, co umí. "Bílé" kuchařky nezklamou!! Nikdy:o)) V téhle kuchařce každý recept, který zkusíte prostě vyjde.... Navíc přitom procestujete kus Evropy, kdykoliv se vám chce!

4 02.03.2020

Dána šance po2. A NAPOSLED. Ta * je jen za grafiku, která se s každou knihou vylepšuje, přesně naopak od textu….

Na přednášku bloňdáka, který si myslí jak je pohádkový princ - ni náhodou! Fakt mu to PR někdo žere!? (omluvte ten silný výraz) Bohužel fronta lidu:o( Jakože nevytáhli paty z domova a tomuhle říkají cestopis? Co se asi dozvěděli o Evropě a Evropanech? Žijí na sever a na jih od ČR, mají silnice a auta, mluví, jí a pijí,... Jako když jedu do Chorvatska, naložím se na týden u moře a byl jsem v Chorvatsku a znám to tam? Něco jako radí Láďa Hruška…. A ten vložený děkovný list mě fakt dojal!

Opravdu tohle baví číst? Vždyť i ten humor není humorný posté opakovaný!! V Číně potkal autor Číňany a Číňanky a střídal to, stejně jako slunce a déšť. Evropa se v tomto lišila řidič a řidička, pak už vše stejné….

Novinku „info-list“ by zvládl vyčíst a sepsat každý z internetu od stolu, včetně autora, takže z nich si také netřeba sednout na zadek úžasem, jakkoli jsou to jediné zajímavé v celé knize.

Achjo, knihu vrátím do knihovny a poděkuji, že ji tam měli a ušetřili mi Kč na opravdu dobrou knihu, ale tolik krásného papíru a stromů na tuhle :o(((

PS: Dovolím si srovnat s knihou od také žurnalistky - Monika Benešová si na Pacifické hřebenovce nejen mákla, ale o 300 % lépe po všech stránkách sdělila své postřehy a zážitky. Škoda, že nemá takové PR jako blondýn-princ.

15 29.02.2020

Za mne poslední kniha od Jojo Moyes nebyla střídmá v žádném ohledu, na rozdíl od - Dívka, již jsi tu zanechal, Jeden plus jedna a Stříbrná zátoka, jež doporučuji nepřehlédnout.

VIP oceněný romantický příběh byl naprosto přeslazeným zklamáním. Příliš mnoho stran, táhlý a bohužel divně zdeformovaný příběh lásky. Té se dalo ze začátku věřit, ALE pak !!! Když autorka postaví příběh na silném charakteru všech (hlavních) postav – jak osobním, tak pracovním, pečlivě u všech vykreslí obě stránky a pak je nechá udělat něco „úplně mimo mísu“, je z nich někdo jiný, kdo „nedodržuje“ svůj vlastní charakter, co to jako je ??? Čtenář však pozná, že jen proto, že se to hodí, tedy čtenář, který nemá růžové brýle nebo neroní slzy. Nebyla po ruce žádná slušná zápletka? Tedy kromě tzv. osudových chyb postav, které jsou ve skutečnosti chybou v jejich náhlém pominutí smyslu pro sebe sama. Ach jo, taková škoda! Anebo skvěle maskovaná blamáž. Snad neprozradím příliš:

Jennifer – žena, která se rozhodne letět do Afriky (jistě má fanoušky) se poté vrátí, jen si sedne na zadek a prostě se smíří s informacemi, a to po telefonu?

Anthony – novinář tělem a duší, muž, kterému nic neunikne tu má zlomené srdce a tak se roky a roky nic nedozví, vůbec nic ho nezajímá, a to ani na místě kde je?

Ellie – super-talent-novinářka, ani ne rozpolcená charakterem, ale profesně určitě, protože lenost a blbost je něco jiného:o) Pokud za1. jste novinář a za2. u jedněch novin (Nation), tak zeptat se Mr.Googla budiž, ale na personálním nejsou persony nebo mizí etiketa "jsem...a Vy"? To, že je kniha plná dopisů, ale její článek, jež měl díky nim vzniknout se vypařil je pidi poznámka. Že by plán pro sériovou dvojku?

6 29.02.2020

Romantika a dobrodružství? Město a příroda? Introvert a extrovert? Spousta věcí jde postavit do určité protilehlosti a autorka to v prostředí australské pláže a rušného Londýna pokryla také vším mezi tím…. Bez přehánění, přirozeně a s citem zkušené (nejen dané oblíbeností) spisovatelky. Vybere si každý, trochu pohody a stresu, trochu hodného a zlého hrdiny, trochu lásky a vzteku, ….

Jen se necháte unášet na vlnách příběhu, který se nejen díky moři, delfínům a velrybám nemůže nelíbit. No, může, jako vše. Autorka sama však složitost postav a zápletku nepřehnala do sladkobolu. Příjemné čtení, takže komu budete fandit...?

Já tedy protinožcům a Aussie, nádhernému kontinentu, jež se lehce dostane k srdci….

9 29.02.2020

Ve všem uvěřitelný, přes dějové náhody až reálný příběh, který se čte jako po másle, a je konec. Nenudíte se, nezdržujete se, zasmějete se, můžete být lehce dojatí a taky lehce naštvaní, hrdinové jsou sví a každý z nich má své plusy i minusy (včetně psa). Jako my všichni….

Hm, rozsah bez změny kromě jediné věty: „Políbil ji a byl to naprosto jistý polibek, takový, při němž umírají vladaři a hroutí se celé světadíly.“ Ta je v celém textu knihy jako úplně z jiné planety, takový monokl:o)) Pokud chcete tzv. pohodové čtení, se zdravou špetkou romantiky i humoru (to 2v1 neumí každý) je tohle 1+1 dobrá volba.

7 29.02.2020

CITACE
"Má člověk život nalinkovaný dopředu, anebo ho ovlivňuje sám svými rozhodnutími? V běžném životě doma o těchhle věcech vůbec nepřemýšlím.... Tady ale díky hmatatelné síle přírody, nebezpečí a osamělosti stále hledám spojitosti.… Začínám ale věřit na to, že život nám dává určité signály a my je buď využijeme nebo ne, anebo si jich vůbec nevšimneme."

"Hodně lidí se mě ptá, jestli mám vůbec z něčeho strach, když se pouštím do takových dobrodružství…. Strach je velice užitečná a potřebná věc a pomáhá přežít! Strach má podobnou funkci jako bolest a je to vaše přirozená ochrana, abyste se nedostali za limitní hranici ohrožení…. Absence strachu je ale nahrazena zkušenostmi, které během doby tady získáváte…."

* Jako všechny knihy o výjimečných zážitcích nebo adrenalinových cestách (pěšky, kolmo, autmo, letmo, … ) také tato popisuje zážitky a cestu, ALE už ne každá je upřímnou zpovědí a hlubším zamyšlením. V tomto případě navíc bez patosu. Určitě je tato kniha o velmi originálním prostředí, podloženém nejen fotografiemi, avšak dává každému čtenáři mnohem širší výběr – odvaha, přátelství, pomoc, smysl života, příroda ... Stačí se jen začíst a určitě si najdete to své :o)

Někteří nemusí jet na Aljašku, aby zjistili, jaká rozhodnutí mění jejich život, získávali zkušenosti a prožívali strach. Možná nejen někteří….. Nebo snad se všichni denně nerozhodujeme (za sebe i jiné), neprožíváme strach a nepřidáváme nové zkušenosti? ALE přece jen něco – jen někteří věnují pozornost životním signálům :o))

4 21.02.2020

Bez čtení "Dej mi své jméno" (bestseller?) jako děj předcházející této knize - po čtení mi to nechybí - mám hodně jiné představy o knižním vyjádření opravdové lásky.

První příběh, kdy Samuel cestuje vlakem z Florencie do Říma a potká mladou ženou byl to jediné co se dalo číst. Avšak ani tam postavy a jejich plány, co se obrátí vzhůru nohama nezaujaly, umělé, nucené situace a rozhovory. Možná se hrdinům změnil život, ale autor na ten můj ani nemrkl :o))

5 21.02.2020

Obálka: "Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti."

Hodně často jsou obálky přehnané, lákavé a superlativně znějící PR. Pokud však tuto knihu přečtete a dáte ji šanci Vám předat své tajemno ujistíte se, že existují výjimky, co potvrzují pravidlo....

Chápu, že existují lidé (a hlavně muži - no comment :o) kteří nemají dost fantazie a pohádky, kouzla a poetičnost pro ně jsou ztráta času (na rozdíl od sci-fi, o němž se dá pochybovat zda to splňuje) a kniha se jim nebude líbit - přestože ji celou přečtou - ale možná se ochudili o něco, o co nás dnešní reálný svět obírá svým stresem, kazí a ničí naše srdce.....

8 14.02.2020

U téhle knihy nevím z čeho vybrat - červená kriminálka nebo kriminální červená knihovna. Tolik (až tak moc ne:o) postav se dá přežít, rovina osobní a pracovní hlavní hrdinky také, ale až taková spletenina jejich osudů je trochu přehnaná. Zápletku, a ne jednu se čtenář dozví koncem knihy, OK, ale super-dokonale-pozitivní závěr je naivní. Zvláště bereme-li příběh z reálné doby….. Autorka nechá všechny (tolik postav:o) překonat každičkou překážku, včetně kriminální vsuvky, všem se podaří žít šťastně a spokojeně….až na věky. Chvíli si dám od slovenské autorky pauzu! Tzn. dá se číst:o)

2 11.02.2020