Josh komentáře u knih

Autorka/hrdinka dává nahlédnout do každodenního života v KLDR s mrazivou věcností - od dětství, přes pubertu až po dospělost - a je to nejen vymývání mozků ze strany školy, představitelů moci (např. stranou určený 1 pro 30 rodin), ale také tlak rodiny, společnosti, kultury. Někdy působí hrdinka jako dost naivní až hloupá, kdy si zaviní nedobré situace svojí paličatostí nebo možná ignorancí, jakkoli se ve své zemi a podmínkách orientuje. Bez diskuze je rodina pro ni vždy na 1.místě, i když i tam se stanou nečekaná odhalení.

Podobné praktiky jako KGB už od dob Lenina, a jiné k tomu určené složky v komunistických zemích i tady některé podmínky nepřekvapí, bohužel o nich v ČR také něco víme. Přesto „komplexní balíček“ pro běžného člověka v KLDR je děsivý - hladomor, povinnost podávat výkony do úmoru, schválení koho si vzít nebo kam cestovat, přes poznání jaký život vedou v komunistické spřátelené Číně nejen Korejci, ale i Číňané sami a jak se chovají k utečencům, až po vězení (hrdinka ví, že na tom byla ještě dobře, mj. k tomu jí pomohlo, že tentokrát poslechla rady jiných).

Cituji hrdinku: „Jako dítě mě učili, že komunismus je zřízení, kde jsou si lidé rovni. Ale bylo něco takového vůbec možné? Začala jsem o tom pochybovat.“
Tohle jedno zaváhání je vlastně děsivé!! Jak se Desatero (že by okopírovaný nápad) hlavního komunistického šéfa země dostane každému člověku pod kůži. Chtějí tito lidé politovat a mají být litováni, když nejsou zvyklí sami uvažovat a svobodu neznají, co kdyby je zničila? Demokracie má svoje hodnoty, nabídku, ale i požadavky…..

Po přečtení se nelze než ptát JAK JE TO VŮBEC MOŽNÉ ?? Dojem bezmoci na jedné a vzteku na straně druhé, protože nejde jen o politickou situaci určenou bez-hlavou této země, aroganci tohoto systému k bídě a bolesti vlastního národa za cenu tisíců životů, ale také špehování a udávaní se lidí navzájem….. Jak vrátit KLDR a jeho lidem důstojnost?

5 29.12.2019

Sice život (narozena 1993) neměla lehký (kdo s nemocí má….) a možná se stala vůdčí postavou hnutí žen pozitivně vnímajících vlastní tělo, ale z knihy až takový dojem na mne neudělala. Věrné popisy v nemocnici jistě zapůsobí, ale pro mne už překročily hranice, nejen počtu stran. Víceméně je kniha psána čtivě, ale možná její koučování k pozitivnímu vnímání těla lépe zastupují spíše sociální sítě, snad že jsou více interaktivní. Mne v knize zaujala informace o haveningu, takže to nebylo úplně zbytečné čtení:o)

Kniha mi připomněla dávno čtenou Joni od Joni Eareckson, i když je o hodně jiná, jen tip :o))

6 29.12.2019

Slovo „strhující“ na obálce mne pokaždé varuje a tady navíc i „miliony oddaných čtenářů“. Nepatřím k nim – málo stránek co jde svižně přečíst, ale můj šálek čaje to není. Forma dopisu a čtivost přispěli k hodnocení. Hlavní hrdina Charlie a jeho „dny na prahu dospělosti“ (16 let!) uhranuli a asi i dál uhranou jiné.

8 29.12.2019

Knih o 2SV jsou mraky, ale o 1SV až tolik ne, toto byla moje první a jen díky důvěryhodnému doporučení. Obstála, ale! Když opominu první 1/4 plnou lékařské terminologie (autor se nezapře, ale lehce ubrat by nevadilo:o)) tak je víceméně celá pro silnější povahy, protože otevřeně, věrohodně vykresluje utrpení, bolest a neuvěřitelnou ničivost této války. Vydržet ve čtení, a to skutečně do poslední strany pomáhá (nejen omezit představivost) příběh a jeho hrdinové (doslova). Příběh má vše co čtenáři chtějí…. Lucius, velmi mladý muž a tzv. do ledové vody hozený lékař, sestra Margarete a další, kteří čelí této strašné události, jež ovlivňuje jejich životy bez ohledu, zda si zvolili být ve válečné zóně, nebo jsou doma. Války nemají hranice ani omezení, mění stovky tisíc životů. Kéž by si to lidé uvědomili než je započnou… z této se bohužel také nepoučili a za pár let….

8 29.12.2019

Příběh z 2.pol.19. století popisuje prostředí a životy tří venkovských dětí, které odešly z Moravy do Vídně detailně a čtivě. Přes události, které je ovlivňují jsou jejich příběhy přece jen až moc dokonalé, vše se jim daří, všichni jim pomáhají. Tedy až na jednu krutou výjimku. Příliš detailní popisy a také stálá opakování jako byste po pár stranách zapomněli o čem čtete. Kdo nečeká velké spletitosti, překážky, zvraty a chce se poklidně naladit na (český) život v císařské Vídni skoro živě popsané však bude spokojen.

7 29.12.2019

Je zřejmé, že knihu psal někdo na základě svých zkušeností s podobnou událostí a tak příběhu věříte. Nejde o situace popsané vyhroceně, o extrémní tlak psychický nebo emoční na čtenáře, takže ji lze přečíst kýmkoliv, včetně mladých lidí.

Téma sebevraždy má ve společnosti spoustu tabu. Jsou odsuzováni a okolí se sebe-přesvědčuje, že neměl/a důvod. Nejde o to je omlouvat nebo „proč ne, když chce“. Netušíme v kolika zemích, ani v naší, a jak vysoké počty mladých lidí volí tuto cestu, většinou bohužel úspěšně. Měli zázemí, přátele, ….. zdánlivě.

Kniha je zaměřena na vyrovnání se s vinou okolí sebevraha, ať o výčitkách lidé vzájemně ví nebo se je dozvídají. Chybí však jistá sebereflexe před událostí - ne sebevraha, ale okolí. Najít vinu je to nejlehčí, ale vidět, co jste přehlédli…

Dnes stále slyšíme „nemám čas, spěchám, příště“ a v horším případě „dám ti vědět až budu mít na tebe čas“. Každý z nás má někdy odmítání příliš.... Pak volí ze 2 cest – uzavře se nebo tomu čelí např. zábava, knihy, osloví jiné lidi. Kdy se stane to něco, že začne uvažovat o 3.cestě, extrémním řešení? Co se musí stát??? Možná to není sebevrah kdo je sobec. Tento pohled mi v knize chyběl.

Při smrti si většinou pozůstalí říkají "Kdybych měl/a čas... řekl/a bych...". Možnost rozloučení můžeme dostat, osudem nebo u té dobrovolné smrti to můžeme přeslechnout, i když je ještě čas… Snad se zaposloucháme, nebo si konečně na druhé najdeme čas??

11 02.12.2019

Hlavní hrdinka Emmy je mladá, dost naivní, takže si za malé nedorozumění jakou práci vzala mohla sama. ALE buď měla drzost, nebo spíše odvahu a srdce, že to nevzdala a kromě výzvy zůstat se zapojila..... začala tajně psát odpovědi čtenářkám časopisu, které by se jinak odpovědi nedočkaly. To je v každém případě mimo růžovou knihovnu. A především pak doba v níž se příběh děje. Lidé, jimiž je obklopena jsou vykresleni někdy možná příliš zdlouhavě, ale variace charakterů, lidskost a cena přátelství se autorce zapřít nedá. Lehce čtivé:o)

Sice nevím, jak se autorce v tomhle možná "sladkém holčičím" příběhu podařilo zůstat u reálného života, ale je to tak. Na nic si nehraje a zůstává u svého záměru - je určitě zvláštní pročítat časopisy snad 80 let staré a vnímat, jaké starosti měly naše pra/pra/pra. Co teprve v době války. Někdy stačí najít časopis z našeho dětství a plaveme v sentimentu....

Chlapská část čtenářů nebude v tomto případě asi nijak zvlášť sdílet zájem o válečný příběh. Možná je to škoda.

6 13.11.2019

Klasická hudba. Stačí vyslovit a velká část lidí se vyděsí nebo v horším případě začnou nadávat - kdo zase s něčím takovým otravuje..... Už dávno dle mého neplatí, že jsme muzikantský národ, ale že jsme až zabedněný vůči hudbě?

Tahle kniha je moc pěkný výběr klasiků, kdy jak 50 skladatelů, tak jejich děl dávají možnost každému. V době internetu stačí zadat skladbu a zaposlouchat se. Kniha je přehledná, srozumitelná laikům, včetně vhodného hudebního slovníčku.

Když dáme klasické hudbě šanci možná zjistíme, že ji bereme třeba ve filmech (moc dobrý nápad zvolit filmové odkazy:o) jako samozřejmý doprovod, jen jsme netušili, že je to od Bacha!! A že se nám to líbí.... Tipů je nepočítaně. DÍKY !!!!

6 13.11.2019

Smekám před kýmkoliv, kdo přečetl stranu za stranou, resp. každý řádek z 260 stran. Po pečlivých asi 20 stranách bylo zřejmé, že metoda "každá 20. strana stačí" bude pro přečtení fungovat lépe..... Mně osobně tedy:o))

Kniha je analýzou totalitního systému a bez diskuze pan Orwell v r.1947 odhadl politickou "perverzi" dokonale. Bohužel až moc, zvláště pro ty, kdo to zažili v reálu, on zemřel příliš brzy, aby viděl, jak jeho sci-fi lidé skoro žijí v mnoha zemích, včetně naší....

Mám na něj přesto dotaz - proč pojmenoval hlavního hrdinu Winston? Zajímavé....

12 13.11.2019

K výročí 100 let existence ČR se mnoho napsalo, ale tahle kniha by měla být v našich knihovnách doma.

My dospělí, co už dávno neřešíme povinnou četbu a někdo, jako třeba já četl české autory výjimečně (české filmy ještě méně), samozřejmě nepočítám opravdu národní klasiky od Němcové (pohádky) přes Máchu (básně) po Čapka (prózu), dostal v malé nenápadné přehledné akorát-detailní knížce hotový 100letý poklad. Můžete být kritičtí k výběru, každému se nelze zavděčit, ale musíte uznat, že pan Valden odvedl vynikající práci tak, aby si každý Čech našel svého/svou autora/ku nebo své autory.... Tipů je nepočítaně. DÍKY !!!!

9 10.11.2019

Tato kniha patří do českého národního fondu a kdo z Čechů nezná svou minulost, včetně pověstí pak je to smutné.... Jak může pak být národ hrdý (neplést s egem!)

Návrat k této knize byl dán Výzvou 2018 a nevím, proč když v ČR je přes 25 tisíc žen se jménem Radka musí člověk jít do pověstí? ALE zase ta výzva jména :o)))) Radka - novější slovanské jméno, překládá se jako „radostná” či „radující se”.

A co na to DÍVČÍ VÁLKA?
"Šik bojovných dívek se hnal za ní, dychtě po boji, a v čele všech, hned za Vlastou: Mlada, Svatava, Hodka, Radka i Častava."

10 10.11.2019

Prostě klasika. Příběh, který se neomrzí. V dětství ani v dospělosti. Kdo by nechtěl být někdy sám Robinsonem? Alespoň na chvíli.... i když není nad pohodlí, teplou vodu, ....

22 10.11.2019

Rychlé, svižné čtení pro dospělé a téma, které nevím proč bylo prezentováno tak složitě..... Ne, pokud knihu čte dítě, pak spíše než o vztahu rodičů je téma ohledně smrti moc hezky předloženo.

5 10.11.2019

Na styl, který paní SEPETYS zvolila - stejná situace viděna očima zúčastněných se musí zvyknout, ale je skvělý. Nenechá na pochybách, je to živý příběh a člověk se možná někdy rozhlíží, zda je v teple domova..... Víceméně fandíte všem, bez ohledu na národnost, jejich svědomí, prostě a stručně "kéž přežijí". Dle mého autorka ve své poznámce byla výstižná na 300 %:

CITACE
O 2SV se vypráví mnoho důležitých příběhů. O bitvách, politice, vině a odpovědnosti.... Na všech frontách zvítězilo utrpení, jehož nezůstal ušetřen žádný národ. Když jsem psala tento román, pronásledovaly mě myšlenky na bezmocné děti a mladé lidi - na nevinné oběti boje o území, etnických čistek a pomstychtivých režimů. Stovky tisíc dětí připravila válka o rodiče. Opuštění nebo odloučení od rodičů museli s válečnou příšerou bojovat sami.... Mnozí prožili nevýslovnou krutost, jiní zase zázračnou laskavost cizích lidí.

Tuto knihu by měli mít v povinné četbě nejen děti odkudkoliv, ale především dospělí. Zvláště ti, co se jim líbí moc, vliv, své ego a jediné co chtějí je mít více, ještě více, a to bez ohledu na jiné. Že by politici, premiéři, prezidenti, .... mnoha současných zemí? Protože když se neptají na běžný život a podmínky těch "obyčejných" rodičů, natož jejich dětí, budou se ptát "kdo chtěl bolest, utrpení"?

22 10.11.2019

Tohle není jen kniha, je to OSUD. Neuvěřitelné. Napsané tak, že se člověk na začátku nadechne a na konci vydechne, ani neví, jestli se mu to zdá, mrzne, hladoví, trpí.... Autorka ťala do živého, naprosto živě! Jen slovo "davaj" pokaždé budilo moje smysly a to bylo jen čtené. Sice mi někdy ze sourozenců přišel Jonas (10) chytřejší a důvtipnější než Lina (15), ale oba museli projít peklem už v dětství, kdo může posuzovat?

Co je k zamyšlení - proč stále považuje většina světa Hitlera za šílence a zločince, ale Stalin jakoby zmizel? Vždyť naše země, naši pra/pra/rodiče zažili, co tahle nelidská nestvůra dokázala prostřednictvím těch, co chtěli moc, poslouchali ho na slovo, zrádce, které u nás nikdo neodsoudil (bohužel stále), komunisty a jim podobné....

Jak říká autorka - pohnuté dějiny pobaltských zemí jsou často opomíjeny, ale jak to? když za stalinské éry z těchto zemí zmizela 1/3 lidí, odvlečena do promyšleného, propracovaného systému pracovních táborů a gulagů!!! Hitler to teprve budoval, byla válka, kdy mohl být člověk alespoň v pozornosti, ale Stalin se schovával za přetvářku, v noci nebo nad ránem se vkradl do lidských osudů.... Ta jejich vzájemná smlouva je také naprosto a stále přecházena, málokdo z Rusů jde do svědomí tak, jak se to očekává od generací Němců ještě dnes v 21.století, o veřejné omluvě ani nemluvím.

Mít klobouk smeknu, lidé od Baltu bojovali nezměrnou vírou, až po 50ti letech získali se ctí samostatnost, v tichosti.... Díky paní SEPETYS, že jste napsala tuto knihu!!

CITACE Z KNIHY:
"Hitler a Stalin si rozebrali Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Polsko a další země. Polsko pro tebe. Litva pro mě. Byla to pro ně hra?"

"Přemýšlela jsem, jestli to, co říkal o Hitlerovi, je pravda. Že bychom vyměňovali Stalinův srp za něco ještě horšího?"

"Není nic horšího než Stalin, on je ztělesněné zlo ... Jsou jeden za 18 a druhý bez dvou za 20 ... proti sobě stojí dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu."

EPILOG: "Můj manžel Andrius tvrdí, že zlo bude vládnout, dokud se muži nebo ženy neodhodlají jednat."
- asi neomezená platnost, nevím, jsme jen lidé......

37 10.11.2019

Nejsem čtenář povídek, ale Výzva 2016 byla výzvou. Dvě povídky, co se mi líbily byly hned první Horká neděle a Za Přemkem Baštýřem. Pan Svěrák se mi lépe poslouchá nebo kouká (divadlo), ale to přece nevadí, hlavně, že je skvělý!!!!

4 10.11.2019

Nejsem čtenář povídek ani příznivce Zdeňka Jirotky, ale Výzva 2018 a autor z vašeho kraje byla výzvou. Jediné dvě povídky, co se mi líbily byla hned první Pravidla se změnila a pak někde uprostřed Kus ledu.

5 10.11.2019

Příběh Gustava dle skutečnosti je opravdu podivný, možná až neuvěřitelný - Čech vs Němec, od wehrmachtu přes partyzána až po americkou armádu.

Dle obálky strhující tempo to nebylo. Pokud však takto na někoho působí krátké věty, často jen slovo za slovem, pak ano. Na styl se dá zvyknout. Možná i na otrlost, sebestřednost, někdy až bezohlednost (užít si!) hrdiny k jiným, jakkoli je kamarádský a nápomocný. Jakoby 2 v 1. Kdo ale někdy nejsme :o)) A to jeho štěstí !! i když dle před/poslední věty nevím nevím.... Nejen kvůli ní stojí knihu přečíst od začátku.

8 04.11.2019

Tato kniha je velmi osobní pohled do vyrovnání se s vinami někoho jiného, ale navíc jde jednak o rodinu a jednak o velmi neuvěřitelné a brutální činy. Navíc je prakticky málo těch, kterých se osobně může (autorka, vnučka) Jennifer ptát, i když je o 2SV plno zveřejněných informací.

Známe jejího "dědečka" z filmu Schindlerův seznam a zdá se to přehledné - vina a odplata. Jenomže rodin nacistů, takových dětí/vnuků/pravnuků jako Jennifer bylo nejen v Německu dost a dost. Stejně jako těch nacisty pronásledovaných, kdy se jejich rodiny také museli nějak vyrovnat s osudem generací před nimi....

Kniha je sice napsána trochu nepřehledně, nejde často poznat, zda píše Jennifer nebo jde o fakta (pomohlo by třeba jiné písmo), ale dá se na to zvyknout. Důležitější je smysl knihy. Ten musí objevit každý sám.... Stejně jako si svou cestu musela najít Jennifer. Dle mého obdivuhodné najít smíření za takových okolností!

Citace z knihy:
"Padl jeho stín nejdřív na moji matku a posléze na mě? Je možné, aby měl mrtvý pořád moc nad živými?"

"Násilí a surovost mají velký vliv na následující generace. To, co působí bolest a způsobuje největší duševní nemoci, však nejsou činy samotné, je to mlčení o nich."

"Rozdíl mezi 2. a 3. generací, mezi matkou a mnou... matka nemá jen individuální osud, nýbrž je typickou představitelkou nacistických dětí.... mnoho jich rodinnou historií trpělo po celý život."

4 04.11.2019

Božena Němcová, co více říci? Tato kniha se čte v každém věku prostě jinak, pokaždé si z ní něco vezmete, pokaždé prožíváte s hrdiny jejich život jinak, pokaždé v ní vidíte něco ze své osobní minulosti a něco do své budoucnosti, a to je poklad....

31 01.11.2019