jprst komentáře u knih
Pokračování osudů hrdinů románu Polda potvrzuje, že systém "nastavované kaše" nemusí být vždy úspěšný. Co nelze autorce upřít, je zdařilé zpracování partnerského vztahu, který se vlivem žárlivosti dokáže změnit až v nenávist vedoucí k pomstě. Poněkud jednoduše však posuzuje otázku, zda je správné, že člověk vezme právo do svých rukou, když zákonná moc selhává, což ji vede k závěru románu hodně vzdálenému realitě.
Řemeslně dobře napsaný a čtivý kriminální román. Příběh ale spíše připomíná dost naivní pohádku pro dospělé o tom, jak dobré a bohaté zlo zvítězilo nad zlým a ještě bohatším zlem. Ale kdo je oprávněn rozhodnout, co je ještě dobré a co už zlé? A navíc téměř celou knihou se táhne myšlenka, že ten, kdo má hodně peněz, je určitě nezískal poctivým způsobem a s jeho morálními kvalitami to také nebude žádná sláva. Z toho je patrné, komu je román určen, což ještě více objasní obsah doslovu autorky v prvním vydání.
Dobrý tzv. profesní román z lékařského prostředí, místy sice trochu rozvleklý, ale čtenáře majícího v oblibě romány tohoto druhu rozhodně nezklame.
Jako rodič a vychovatel jsem se po jejím prvním přečtení považoval docela za "borce". S odstupem času jsem si už tak moc nepřipadal, ale o to víc jsem se při opakovaném čtení bavil. A budu se bavit znovu, až tuhle knihu za pár let vnutím těm svým "darebákům".
Takovéhle příběhy autorka skutečně umí, znalost lidských povah je její silnou stránkou a to čtenář ocení.
Když byla úspěšná kniha Mafie po česku, proč nenapsat její volné pokračování? Příběh je dobře řemeslně zpracován, ale komu je skutečně určen, to dostatečně vysvětlí doslov autorky a Judr. Jana Pinze v závěru této knihy.
S ohledem na dobu, kdy autorka tuto knihu psala (v letech 1986-88), je obsah odvážný a zcela realistický. Tu odvahu trochu snižuje skutečnost, že byl vydán až v roce 1990, kdy už té odvahy zase tolik potřeba nebylo. Nicméně, postavy v románu vystupující, nám starším připadají známé,a s jim podobnými jsme se určitě setkávali. A setkáváme ještě dnes a zase drží veslo pevně v ruce.
Psychologické romány, novely a povídky autorka vždy uměla. Její postřehy, že manželství neovlivňuje jen láska ale i spousta mnohdy zdánlivě nevýznamných skutečností, nesou punc reality a pravdivosti.
Domnívám se, že téměř každý z nás setkal s nějakým tím Mlčochem nebo Ostrčilem, i když se jmenovali jinak. Ale těch, kteří by se mohli pochlubit tím, že nad nimi beze ztrát zvítězili, asi moc nebude. Co do vykreslení lidských charakterů to nemá chybu.
Nový příběh Bebeho z celkem úspěšného Frýbortova románu Agentura, dobře řemeslně napsaný, nicméně napsal i jiné a hlavně lepší.
Román volně navazuje na předchozí (Reportér, r. vydání 2001) a ukazuje, že ani regionální žurnalistika nemusí být bez napětí, zvláště když se všichni v městečku dobře znají a spoustu toho o sobě vědí. To bývá někdy i nebezpečné.
Pavel Frýbort opět nezklamal, témata jeho knih jsou si sice podobná, nicméně dokáže do nich vložit tolik dějě a napětí, že dokáže čtenáře dostatečně zaujmout.
Dost výrazná změna v českých detektivních románech, změny atmosféry v galerce a také proměny právního citění a forem boje proti zločinu.
Příběh je napínavý, čtivý, ale kvalit Veksláka 1 nedosahuje.
Příběh o tom,že touhy a ideály mládí mohou mít k realitě dost daleko, ale jen o peníze zde nejde.
Hlavní hrdina při své cestě " nahoru" mezi veksláky a lidmi bohatnoucími nezákonným obchodem nakonec skončil jako jeden z mála ve vězení. Spousta dalších z té doby je dnes mezi naší elitou. Jinak s ohledem na dobu vzniku románu docela odvážné téma a román nepostrádá napětí.
Román volně navazuje na Veksláka 1-3 a jako většina Frýbortových knih je čtivý a napínavý až do poslední stránky.