jprst
komentáře u knih

Když jsem četl tuto Páralovu knihu, měl jsem pocit, že jsme s jejím hrdinou dělali ve stejné fabrice. Podobné iluze, podobné problémy, je prostě vidět, že tohle autorovi nikdo nevyprávěl, ale že to autor skutečně zažil a navíc to dokázal poutavě literárně zpracovat.


Knihu jsem poprvé přečetl někdy kolem roku 1974, tehdy byly veškeré mé sympatie na straně Břeti. Dnes nevím, jestli úvahy a postoj Viktora Pance nemají také něco do sebe. Bude to asi tím, že věkem se hodnoty mění, takže si čtenáři vyber. A tohle Páral umí naservírovat.


Touto knihou jako by autor dělal inventuru i svého života a současně končil s kvalitnější částí své tvorby. Jeho následující knihy Playgirls I a II (1994) a Tam za vodou (1995) to jenom potvrzují.


Hrdinové této Páralovy knihy mi připadají nějací známí, že bych se s nimi už setkal? A jestliže to nebyli oni, tak to byli další jim podobní a některého z nich jsem možná viděl i v zrcadle.


Kniha není pouhým překladem starých arabských příběhů. Autor z nich po svém vybral a znovu zpracoval ty podle jeho názozu nejpoutavější. Ale svět arabských tržišť, nepochopitelná kouzla a divy se z těchto příběhů nevytratily.


Obsah knihy je poplatný době jejího vzniku. Období, které zachycuje, bylo daleko složitější a jeho hodnocení v této knize autor přizpůsobil tomu, co se žádalo.


Pokud bych tuto knihu Jiřího Hanibala četl jako první od tohoto autora, tak bych se dalším jeho knihám asi vyhnul.


Docela nepříjemný román, některé postavy se mi zdály docela známé, určitě jsem se s podobnými setkal. Ale hodnotit je nechci, to musí každý z nich udělat sám, a to byl i autorův záměr.


Jindřicha z Lipé "propralo" ve svých dílech více autorů, v základních faktech se moc od sebe neliší. Ale Jiří Hanibal dokázal tato fakta obložit i dějem (často i vymyšleným), ale tím dodal své knize spád a čtivost. A navíc tím mě "šťouru" donutil, abych se mrknul i někde jinde, co všechno vlastně je historická pravda.


Široký záběr do úseku českých dějin, o řadě postav jsem nikdy nečetl ani neslyšel a je zcela zřejmé, že si je autor vymyslel. Ovšem bez nich by kniha nebyla tak čtivá, takže bych ji asi odložil a o době Václava II. bych věděl jen ty odstavce z učebnice dějepisu. A to už se nepamatuji, jestli byly dva nebo tři, auztorova kniha mi řekla daleko víc.


Opět román, který ukazuje kudy tudy vede cesta do historie, aniž byste při ní potkali otravného a suchopárného dějepisáře. Ne všechno v románu je historická pravda, ale to mi tolik nevadilo, na co by pak byly učebnice dějepisu. A je fakt, že díky tomuto románu vím o Zikmundovi podstatně více než ze školy.


Poutavě napsaný historický román především pro ty, pro které cesta do historie je přes suchopárný dějepis obtížná nebo dokonce neprůchodná.


Pro nás, starší generaci, je téma soužití Čechů a Němců v českém pohraničí v době před II. světovou válkou, v jejím průběhu a těsně po ní stále citlivým tématem. Tu dobu jsem sice nezažil, ale znám ji z vyprávění rodičů a prarodičů, které se dost liší od oficiálního hodnocení v době mého dětství a dospívání, ale i v současné době. Ale co je důležité, hodně se to vyprávění mých příbuzných podobá obsahu Hanibalova románu a dokonce jsem při jeho čtení pocit, že některé postavy z tohoto románu mí příbuzní snad i znali. Ale ani po přečtení této knihy bych si netroufl být soudcem této doby a to byl asi i autorův záměr.


Autorovi rozhodně nejde o to, aby si dělal legraci z neúspěšných. To použil pouze jako prostředek k tomu, aby s hořkým humorem ukázal, jaká byla doba normalizace.


Knihu jsem dočetl silou vůle především proto, že se snažím přečíst vždy více knížek od jednoho autora,abych si na jeho knihy vytvořil svůj názor. Téma využití hypnózy bylo zpracováno v jiných dílech daleko poutavěji, zatímco tato kniha ztrácí chvílemi spád a je až nudná.


Napínavý příběh, šikovně vymyšlená záhady a překvapivé rozuzlení. Autorka prostě tohle umí.


Ani jedna z povídek mě neupoutala, jsou až příliš poplatné době, ve které byly napsány. Prostě sbírka povídek, kterou jsem přečetl, odložil a už se k ní nevrátím.


Opět jeden z autorčiných detektivních příběhů, který nemá chybu. Má švih, nemá hluchá místa, charakteristiky a popisy postav neodvádějí čtenáře od děje. Zkrátka, dá se to přečíst na jeden zátah.


Povídky s detektivní zápletkou autorka umí, mají překvapivou logiku a spád. Ostatní povídky jsou poněkud méně poutavé, ale číst se rozhodně dají.


Mezi osmi povídkami jsem nenašel ani jednu, která by mě mimořádně zaujala nebo dokonce donutila, abych se nad ní zamyslel. Prostě jedna kniha mezi mnoha, neurazí ani nepotěší. A mimochodem, od této autorky jsem četl lepší věci.
