Jrsnbl
komentáře u knih
Lovci hlav
Jo Nesbø
Po přečtení série Harryho Holea jsem se bál, že ostatní Nesbøvy romány nemohou být na stejné či podobné úrovni. Avšak po přečtení této knihy jsem musel svůj skeptický návrh přehodnotit, Lovci hlav jsou skvělé dílo s ještě úžasnější zápletkou. Konec mě opravdu překvapil, ale to už je u Nesba zvyklostí. ;)
Nana
Émile Zola
Dílo úžasně popisuje zvrhlost vyšších vrstev tehdejší Francie. Jsem si jist, že by se to dalo promítnout i do dnešní společností. Hvězdičku strhávám za pomalejší rozjezd, posléze to byla radost číst. :)
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Pokud vám není lhostejné, co se děje za hranicí vašeho písečku, určitě doporučuji přečíst! Pochopíte, proč se některé země chovají, tak jak se chovají, proč se na Blízkém východě furt válčí a proč se Rusko momentálně soustředí na sever. O tomto a mnohém dalším se v knize dozvíte.
Vítězové
Fredrik Backman
Samozřejmě že, snad jako každý z nás čtenářů Backmana, jsem ocenil pokračování milované medvědínské série. Musím ovšem konstatovat, že díl jako takový byl již zbytečný. Backman sice měl za potřebu uzavřít příběhy, jenž otevřel ve druhém díle, i přesto mi přišly nedotažené. Nebo naopak spíše místy i přetažené.
Amat, Benji, Bobo, Ana, Maya... to je pětice, na jejichž dokreslení jsem se těšil nejvíce. A zklamán jsem rozhodně nebyl.
Jako pokud Backmana fakt zbožňujete, Vítěze oceníte. Nečekejte ovšem román na úrovni jedničky a dvojky, to vskutku ne. :)
Království
Jo Nesbø
Od tohoto norského autora jsme většinou zvyklí na vraždy, policii a zapeklité případy. Ač se to zprvu možná nezdá, i tento román nám tohle všechno nabídne a to sice ve stylu, který se točí okolo romantiky a rodinných vztahů. Nesbo zde dokázal úžasně vystihnout vzájemný vztah dvou bratrů, který je temnější, než se z úvodu může zdát. Rozhodně doporučuji! Výběrem této knihy nešlápnete vedle, já se moc bavil. ;)
Romeo a Julie
William Shakespeare
Tenhle příběh byl naprostá radost číst. Krásná hra se slovy, úchvatné verše, které jsem si naprosto užíval. Za mě dílo k maturitě, ze kterého jsem opravdu nadšený a jsem si jist, že si ho někdy v budoucnu znovu přečtu.
Faktomluva
Hans Rosling
"There´s no room for facts when our minds are occupied by fear." - Hans Rosling. Jedna z mnoha myšlenek v knize, která mě opravdu upoutala a naprosto se pod ní podepisuji. Faktomluvu by si měli přečíst naprosto všichni, jedině poté nebudeme žít ve světě plném dezinformací a nenávisti.
Hrdinové kapitalistické práce
Saša Uhlová
Tak tomuto se říká novinařina na vrcholu. Saša Uhlová se nebála jít s kůží na trh. Doslova. Cíleně se zaměstnávala v pozicích, které mnozí hodnotí za ty "nižší". O nadřízených, kolezích, pracovním prostředí, kuřatech, přestávkách, obcházení zákoníků práce, exekucích a životní bezradnosti. Tak o tom a dalším Uhlová psala. Právem za svou reportáž obdržela Československou cenu veřejnosti.
Dcera války
Sara Nović
Poutavý příběh, jenž vás vrátí v čase do horkých dob devadesátek na Balkáně. Autorka se sice narodila v New Jersey a rozpad Jugoslávie a s ní spojené vřavy ji proto fyzicky nezasáhly. Chorvatská krev po rodičích v ní ovšem proudí nadále, a proto se ji i v tomto smyslu události, kterých se naštěstí osobně neúčastnila, týkají.
Sara Novic je rozhodně skvělou vypravěčkou. Válku na vlastní oči nezažila, a i přesto o ni dokáže napsat dechberoucí románovou výpověď.
Pocit odcizení a znovushledání s tou pravou domovinou. Otevřený konec nám dává prostor pro fantazii. A i přesto bych byl rád za druhý díl.
Muži, kteří nemají ženy
Haruki Murakami
Opět skvělý Murakami.
Kočky, Dostojevskij, Kafka, láska, sex, magično, jazz, bar... ačkoliv se knižní motivy v autorově díle častokrát opakují, prolínají, stejně je každý titul jiný. Docela jiný. A to platí i pro sbírku povídek Muži, kteří nemají ženy. Kde jinde si totiž můžete přečíst následující větu, než u Murakamiho?
"Když se ráno probudil, shledal, že se v posteli proměnil v Řehoře Samsu" - Zamilovaný Samsa, Muži, kteří nemají ženy.
Murakami mě nejspíše nepřestane překvapovat. Již jsem od něj přečetl přes 20 titulů a stejně jsem do něj zamilovaný jako při čtení toho prvního.
Birthday Girl
Haruki Murakami
Další Murakamiho jednohubka, kterou spořádáte třeba i za čtvrt hodinky.
V porovnání s Podivnou knihovnou a Spánkem je dle mého osobního hodnocení nejslabším, to však neubírá na kvalitě samotnému dílu. Nerad srovnávám, jen to tak cítím. Ilustrace na jedničku jako vždy.
Doslov knihy byl naprosto parádní a jen díky němu dávám o hvězdičku navíc. ;)
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Vždy, když se mi zachce po pocitu absurdity, nadpřirozenosti a nesmyslnosti, vím, že mohu sáhnout po jakémkoliv Murakamiho díle. O těchto jednohubkách o délce padesáti stran to platí dvojnásob. Ta absurdita, nadpřirozenost a nesmyslnost se totiž musí vložit do podstatně menšího rozsahu.
Podivnou knihovnu jsem přečetl za nějakou půlhodinku před spaním. Ty ilustrace celému příběhu dodávaly barvitosti, reálnosti. Stejně jako u Spánku, i v tomto případě, jsem měl pocit, že mě příběh naprosto pohltil. Jedna kapitola za druhou, stránka za stránkou. Prakticky se od toho nešlo odtrhnout.
Miláček
Guy de Maupassant
Pařížská smetánka 19. století. Miláček je naprosto dokonalým ztělesněním intrik, kariérismu a moci. Pokud máte zájem o francouzský realismus, tohle dílo by vám mohlo dobře posloužit jako taková vstupenka. Rozhodně doporučuji!
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Já vám nevím. Příběh mladého kluka, který se protlouká životem v 50. letech v okolí New Yorku, to byl poměrně hezký. Prostředí a celkově poválečná atmosféra byla v díle dobře vykreslená, což titulu přidává na hodnotě.
Že by to však měla být klasika, kterou si musí přečíst všichni, jinak jsou kulturně nevzdělaní? Ha, to fakt ne. Něco tomu prostě chybělo. Byl to jen příběh kluka, který si sám a svými chybami dělá život těžším. Holden Caufield mi byl zároveň dosti nesympatickým. Ať už se jedná o jeho přebujelý chtíč k ženám, konkrétně těm starším, nebo jeho lásku k alkoholu. Boha, je mu 17. :D
Kdybych měl hodnotit dílo samotné, nebylo špatné. Ve srovnání s jinými díly, které "si musíte přečíst", je však těžkým podprůměrem.
Proces
Franz Kafka
První dílo, na které jsem od autora sáhl. Po dobu mého studia na gymnáziu jsem ke Kafkovi měl jistou averzi, ač nedokážu posoudit proč. Teprve v době, kdy mi není tvorba "klasiků" podsouvána násilím, zjišťuji, že si k nim nacházím cestu sám.
Proces je popisem absurdity lidského bytí. Josef K., hlavní protagonista děje, neví nic. Ví však všechno. Neví, proč je obžalován, ale i přesto se hájí, jak jen to jde. Přeci jen to ví. Nebo ne?
Podobné procesy jsou k vidění i v dnešní době. Míra byrokratického úřednictví se od dob Rakouska-Uherska nikam moc neposunula. Když se do takového procesu u nás může dostat i dítě, které zdědí dluhy svého zadluženého otce, je něco špatně. Já v tom jistou paralelu s Kafkovým Procesem vidím. Vidím v tom tu nevědomost obžalovaného, který se snaží vyhrát ač sám ví, že jeho snahy jsou marné a povedou k ještě větší potupě.
Spánek
Haruki Murakami
V pořadí třetí přečtený titul od Murakamiho, co se týče počtu stránek i nejkratší. Povídka vyobrazuje duši a myšlenky ženy, která se utápí v každodennosti. Každodennost se však ukončuje dnem, kdy nemůže spát. To, co během následujících dní zažívá rozhodně není každodenní, byť reálné.
Přečteno jedním dechem. Lahodná a laskavá slovní spojení vycházejíc z pera Murakamiho jsou pro mě naprostým literárním balzámem.
Cizinec
Albert Camus
Na knihu jsem sáhl po úspěšně složené maturitě, při které na mě stále ve filozofii vyskakovalo jméno Alberta Camuse. Vzhledem k tomu, že mi přišel velice sympatický, do Cizince jsem se prostě musel pustit.
Lze říci, že to bylo správné rozhodnutí. Prostředí Alžírska za dob francouzské kolonie bylo velkým zpestřením, které z geografického a historického pojetí díla hraje velkou roli. Mersault, tedy hlavní postava, byl naprosto skvělý. Apatický, ale ne úplně bezcitný. Pociťoval, ale nedával své prožívání najevo zhrzené společnosti.
Kniha mě na mnoha stránkách dovedla k hlubokému zamyšlení. Zamyšlení nad životem jedince a společností jako takovou. Existencionalismus na vás z díla dýchá ze všech stran. Dílo ale ani tak o té filozofii není, je hlavně o příběhu. Příběhu, jenž je podpírán filozofií existencialismu.
Rozhodně doporučuji přečíst, Cizinec je naprostou parádou!
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
Martin Řezníček
Pokud se zajímáte o USA, určitě byste měli po této knize sáhnout. Martin Řezníček, jenž zde strávil kvůli své novinářské práci pár let, popisuje Státy z několika úhlů pohledů.
První část pojednávající o spojitosti Československa/Česka s USA mi přišla nějak zvláštně zasazená. Spíše by se dle mého názoru hodila až na konec, já jsem totiž knihu začal číst, abych zjistil důvody rozpojenosti USA, ne abych se dozvěděl o zajímavostech a příbězích potomků Čechů/Čechů v USA.
Dvě zbylé části pojednávající o tom hlavním mě však naprosto pohltily. Autor se v té první zaobírá hlavně vzestupem Donalda Trumpa, rasovými nerovnostmi a rozštěpeností politického spektra. V té druhé zase událostmi, které ovlivnily vývoj USA na desítky let dopředu. Můžeme jen hádat, zda pozitivním či negativním směrem.
Díky tomuto spisu se zároveň dostanete blíže těžké a vyčerpávající novinařině. Martin Řezníček je zrovna sympatický žurnalista, který má za sebou nespočet zkušeností a zařadil bych ho mezi českou žurnalistickou špičku. Zjistíte, že to je vlastně také normální člověk, a jen a pouze dělá svou práci. Má můj obdiv!
Za mě rozhodně doporučuji, stojí to za přečtení! ;)
Směšné lásky
Milan Kundera
Kundera je génius. Styl, jímž umí popsat vnitřní dialog postav, je naprosto neuvěřitelný. U směšných lásek se mi líbí, že to nejsou jen milostné příběhy obyčejných lidí - tyto erotické aférky mají totiž vždy hlubší význam a je v nich skryto mnoho mouder. Povídky byly všechny do jednoho báječné, za mě je ovšem favoritem asi doktor Havel. :p
Babička
Božena Němcová
Jsem si jist, že vzhledem k tomu, že je kniha považována za klenot české literatury, určitě své příznivce má. Já jsem ji však musel v půlce utnout, protože mě absolutně nebavila. Inu, 100 lidí, 100 chutí.
