K.Lara komentáře u knih

Čekala jsem víc.

Knížka, kterou budu doporučovat a půjčovat lidem, dokud z ní nebude roztrhaný cár. Protože knihy jako tato se musí číst.

Po dlouhé době jsem narazila na knížku, která přestože měla přes 500 stránek, byla příliš krátká

Zajímavá myšlenka krásně zpracovaná, jen je spíše zaměřená na mladší a naivnější čtenáře. I přesto jsem se od knížky nedokázala odtrhnout.

Knížku jsem musela začít číst několikrát, protože mě vždycky odradila první kapitola Jules, kde zněla prostě příšerně. Ale pak se naštěstí projevila více a lépe. Všechny postavy knížky pak byly moc krásně popsané a často v nich autorka zachycovala i více vrstev, což knížku pozvedlo nad úroveň klasických dívčích románů.
Stručné shrnutí: stálo to za to :)

Jsem ráda, že jsem mohla být svědkem událostí v Miramoru a měla jsem čest doplout se Serou až na konec knížky. Trošku mě mrzí, že u nás nevyšly i další díly. Ale nevadí. Pustím se do nich v angličtině.

Moc krásná knížka, od které se nedalo odtrhnout. Jen by mě zajímalo jak to bylo dál. Především, co se stalo s Royem a jak zareagoval. Docela jsem si jej oblíbila :)

Bianca má Wese, já mám tuto knížku. Pokaždé, když chci utéct, odreagovat se, zasmát a nemám žádnou novou knížku, ráda se vracím k této. Protože mě prostě baví.

4 19.08.2019

Je to zvláštní kniha. Točí se v kruhu mezi realitou a skutečností tak dlouho, dokud se v tom neztratíte. Ale pravdou je, že na to musíte mít náladu. Rozčítala jsem to několikrát, pokaždé mě odradil počáteční vtip se svítícími vaječníky. V závěru se ukázalo, že je to poměrně milá knížka, přestože tam jsou trhliny.

Sérii jsem četla, když mi bylo 13. Zdála se mi stupidní, takže jsem ji odložila. Letos jsem si řekla, že bych neměla být tak krutá a dát jí druhou šanci, kterou si bohužel nezasloužila. Mia je a věčně pod vlivem psychopatické Lily, i když se spolu nebaví. Takovéto submisivní hrdinky želbohu nejsou mým šálkem čaje. Doufám jen, že už mě nikdy nenapadne se k sérii vrátit.

Opět dokonalá :). Sice nejsem cílová skupina, ale sérii zbožňuji

Četlo se to stejně lehce, jako kovbojky a taky to zanechalo stejnou stopu v mé mysly. Takový ten prázdný pocit.

Měsíční kroniky miluju. Strašně se mi líbí celkový nápad našroubovat sci-fi příběh na dětské pohádky. Je to prostě bomba. A tento díl? Uspěchaný. Taková jedna velká honička. Nevím, jestli mám brečet nebo se radovat, že to už skončilo. Už nebudu muset napjatě očekávat další díl, ale taky už nebude další příběh.

Říkám si, proč to ještě čtu,když hlavní hrdinka je nesympatická nymfomanka se sklony k zoofilii. Ale pak se vždycky přesvědčím, že už to je třeba poslední díl a jdu si to přečíst. Konce knih jsou pro mě psychicky čím dál náročnější...

Některé knížky jsou jako pasti. Otevřete je v naději, že bude jen jeden díl, protože máte málo času a nechcete se moc začítat a teprve po dočtení se dozvíte, že to má pokračování. Toto kniha je jeden z mnoha příkladů... Ale je skvělá :)

Jodi mě opět nezklamala. Těším se, až si přečtu nějakou její další knížku :)

Chce to míň sexu a víc děje

Padesát odstínů jsem nikdy nečetla (to si klidně nechám vyrýt na náhrobek), ale mám pocit, že tohle k tomu mělo velmi blízko...

ráda se k této knize někdy vrátím

Příšerné. Radši bych znovu přečetla všechny učebnice fyziky než tohle...