kacaabba komentáře u knih
Když jsem se dočetl, jaký byl život, dílo i osud spisovatele, velmi se divím, jak poeticky a s dobrým koncem liška Bystrouška mohla skončit. Však to je dobře a možná právě proto je dnes jeho dílem nejznámějším, však?
Pro mne zdařilejší než Emil a detektivové. Zde jsem zase bezpečně poznával autora Luisy a Lotky.
Protože jsem knihu četl po románu Memento, chtě nechtě se mi ta rozdvojená osobnost na základě užívání látky s Mementem spojovala. Takže ve výsledku pro mne silnější zážitek, než kdybych knihu četl po třeba Krtečkovi ;-)))
Oproti příběhu knihy My děti ze stanice ZOO slabší, ale zato z domácí provenience. A autor šel s hrdiny dál. Vlastně až do konce. U druhé zmiňované knihy to ani nešlo, vypovídající dívčina měla život před sebou. Pro čtenáře, kteří nežili v době reálného socialismu budou některé části již těžko uchopitelné. Jako např. povinnost být zaměstnán. Ale jinak stále platné.
Je pro mne těžké hodnotit tuto knihu a nehodnotit autora, který o sobě píše. V třetí osobě. Zpočátku jsem byl stržen vírem událostí, které se rozpoutaly kolem vydání Satanských veršů, vnímal jsem a spolu prožíval to vězení neustálé ochrany jeho života, obdivoval, že i tak se dokázal seznámit se svojí budoucí ženou. Zdálo se mi, že je velmi otevřený. I tam, kde na sebe vléval stín toho horšího já. Za to má mé ocenění, ale některé šedé barvy jeho osobnosti na mne natolik zapůsobili, že se mi jako člověk touto knihou spíše zprotivil. Asi těžce nesu nevěru, do které člověk tak až s chutí skočí a tak lehce si jí oddůvodní. Ale jinak velmi zajímavé. Tečka.
Protože jsem to četl až jako dospělý, nemohu říci, že by to bylo super super, ale rozhodně to pěkné je. Já od autora mnohem více oceňuji Luisu a Lotku, nedivil bych se však, kdyby to děti měly naopak. :-)
Tato kniha se poněkud vymyká knihám, ke kterým sahám, abych si je přečetl. Proto se mi také trochu rozkolísalo mé rozhodnutí knihu přečíst, resp. dočíst. Nejprve nadšen (jestli to tak lze říci, vzhledem k tomu, co se v příběhu odehrávalo), pak přišla krize. Ale pokračoval jsem dál a mé obavy, že teď už to bude jen intelektuální nuda, se stále více a více rozplývaly. Až zmizely úplně :-) Námitky některých čtenářů, že je to až přes příliš niterné a intimní, mně osobně nepřišlo. Naopak si myslím, že kdyby si s hlavní postavou Bůh povídal o fotbale a primárkách v USA, bylo by to plytké a o ničem. Ale sáhnout někam dovnitř, kam si kolikrát nenecháme sáhnout opravdu nikým, vyjevuje živou dynamiku netušené síly. Asi jako když štěpíme atom... A že to je nakonec velmi osvobozující, když to dělá právě Bůh, mohu dosvědčit i já sám.
Jako geograf jsem vždy zvědavý, když se vypráví o putováních neznámými kraji. Autor byl zjevně schopným velitelem výpravy, ale v podstatě nic víc. Nevím proč, ale při čtení knihy jsem si vybavil popisy z knih Exuperyho a na tomto srovnání je nádherně vidět rozdíl - ten rozdíl, který tuto knihu řadí mezi průměrné a Noční let či podobné knihy povyšuje nad ní. Byl to prostě novinářský popis bez dalších úvah, zajímavých postřehů...
Život kolem nás nám ukazuje, že ne každý může umírat, až když je sytý svých dnů. Příběh dojemným způsobem provází malého kluka v "zrychleném životě", vyrovnaného s tím, co mám přjít a s očekáváním toho co bude potom...
Že i Bible předpovídá konec našeho světa, který bude začátkem toho "opravdového", víme. Spisovatel podobnosti s biblickou zvěstí pojal po svém a pro mne nikoli špatně a ani nevábně. A moudře se zabýval především těmi, kteří to nové a lepší, ono "ještě dále a ještě výše" mohli okusit. Pak je mnoho těch, kteří to v našem světě popírají a odmítají. Tak to na tom budou v nejlepším jako ti trpaslíci... a nebo ještě hůře.
Spousta krásných vtipně popsaných průhledů ze světa Bible. Vše jako fantazy, ale úžasné! A vyznání se čtyř hlavních hrdinů v říši pod zemí bylo pro mne jedním z vrcholů knihy...
Celkově mne příběh neuchvátil tak, jako jiné díly, ale přesto je tam několik skvostů, které si pamatuji. Například to, že Lucinka Aslana viděla, když druzí zdaleka ještě ne. I její těžké rozhodnutí, že raději půjde za Aslanem sama, než zůstat s těmi, kteří "nevěří". Rozdíl mezi knihou a filmovým zpracováním z r. 2008 je u tohoto dílu propastné.
Nemám tušení, jak knihu vnímají lidé, kteří nevěří v Boha. Snad je při četbě Narnie někde v hloubi duše pohladí "Aslan"... Pro mne, křesťana, je to krásný příběh, který v mnohých věcech čerpá z křesťanství. V této knize se mi vybavil jeden úryvek z Bible, který, troufám si domnívat, měl na mysli i autor, když psal tento díl: "Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí." (kniha Izajáš 43 kap. 2 verš)
Pro nás poněkud cizorodá kniha. Ale se synem jsme ji přečetli a občas se pobavili nad hloupostí Kocourkovských. Ale kde je moc hluposti, tam přichází únava. Tak jsem byl celkem rád, že to řádění lidské blbosti v koncentraci přímo vražedné už skončilo. Co musím uznat je, že páni spisovatelé jsou šikovní a že se to dobře četlo a to i nahlas. Divím se, že tuto knihu už dávno někdo nenačetl. Myslím, že by to byla lahůdka číst. A i poslouchat.
Krásné, milé, pochopitelné i pro děti. Škoda, že to zatím není zfilmováno.
Kniha, která je fakt asi pro holky. Naprosto mne minula, ale statečně jsem dočetl do konce. Abych věděl, co bylo za povinnou četbu. Ještě že jsem na to pekl. Tohle bych jako náctiletý nedal.
Chlapské čtení. Pocit sebehodnoty získaný z vnějších věcí je to nejpřirozenější pro spoustu nás, ale je to šálení, klam, fata morgana... Těším se, až uvidím divadelní zpracování.
Jako děcko jsem knihu četl, nyní poslouchal i rozhasové zpracování a viděl jednu z filmových verzí. Na knihu volně navazuje filmový seriál Silverův návrat na ostrov pokladů (viz www.csfd.cz). A podle všeho je vydařený.