kacaabba komentáře u knih
Mohl bych vůbec dát jiné ohodnocení? Nejprve jsem viděl film Želary. Okouzlil mne svým příběhem a proto jsem se pustil i do novely. A ta je ještě krásnější. Obvykle radím nejprve přečíst knihu a pak teprve kouknout na film. V tomto případě ale musím říci, že mne film velmi příjemně navnadil a proto nabízím: zkuste to také tak; nejprve film a pak knihu. Obojí má své místo a svojí hodnotu, vzájemně si to nepřekáží a knihou vygraduje to, co uvidíte ve filmu.
O Žaponcích toho moc nevím, ale tato kniha ve mne podnítila zájem vědět více. Užíval jsem si to.
Ukázky z Koránu a hadís hovoří dost jasně...
Pro mne jedna z nejsilnějších knih podle skutečnosti. Vůči Yunovi mám velký respekt.
Pro mne velmi zajímavá a poučná kniha. Prozkoumává psychologii prostředí. Je všechno zlo, které člověk napáchá jen výplod zkaženého nitra?, ptá se autor a hledá na to odpověď.
Kdysi se na četbu této knihy chodilo do pražské Violy. Četl (hrál) Miroslav Moravec. To byla lahůdka! Jeho zjev - velká hlava s velkým zakřiveným nosem, sytost jeho hlasu, velký černý cylindr a černý plášť - vytvářely při sporém osvětlení lampičky neskutečně působivou atmosféru. Pokyb na pódiu nula - seděl na židli u stolu s lampičkou - a přeci jsme z něj nemohli odtrhnout oči.
Tento druh literatury je pro mne nezáživný. Jsem moc rád, že jsem nebyl bázlivější a ve škole knihu nečetl jako povinnou četbu. Tohle předkládat dětem jako povinnou četbu? No to snad ani ne...
Ano, bylo to dobré, člověk se v knize seznámil s řadou lidských typů a jejich náladami, vášněmi, nenávistmi..., ale jestli byste rádi "majstrštych" od tohoto autora, pak vezměte do ruky Rady zkušeného ďábla. V této knize se autor spíše obrací k hledajícím, v Radách ke křesťanům na začátku cesty.
Další příběh z diktátorského režimu a opět od spisovatelky. Trochu více promyšlený než Hunger Games, ale vyloženě nad něj nevyniká. Ještě jeden takový kousek a myslím, že tohoto žánru budu mít do konce života dost.
Čteno kdysi, kdy mne to zcela pohltilo. Dnes spíše úsměvné a naivní.
Čteno kdysi, kdy mne to zcela pohltilo. Dnes spíše úsměvné a naivní.
Žádné nové téma, ale psáno svižně, takže pro mladé jistě zajímavé čtení (bohužel častěji jimi viděno ve filmovém zpracování, než čteno). Kniha nic neřeší, leč nabízí řadu témat, která lze s mládeží otevřít v diskuzi.
Když jsem se dočetl, jaký byl život, dílo i osud spisovatele, velmi se divím, jak poeticky a s dobrým koncem liška Bystrouška mohla skončit. Však to je dobře a možná právě proto je dnes jeho dílem nejznámějším, však?
Pro mne zdařilejší než Emil a detektivové. Zde jsem zase bezpečně poznával autora Luisy a Lotky.
Protože jsem knihu četl po románu Memento, chtě nechtě se mi ta rozdvojená osobnost na základě užívání látky s Mementem spojovala. Takže ve výsledku pro mne silnější zážitek, než kdybych knihu četl po třeba Krtečkovi ;-)))
Oproti příběhu knihy My děti ze stanice ZOO slabší, ale zato z domácí provenience. A autor šel s hrdiny dál. Vlastně až do konce. U druhé zmiňované knihy to ani nešlo, vypovídající dívčina měla život před sebou. Pro čtenáře, kteří nežili v době reálného socialismu budou některé části již těžko uchopitelné. Jako např. povinnost být zaměstnán. Ale jinak stále platné.
Je pro mne těžké hodnotit tuto knihu a nehodnotit autora, který o sobě píše. V třetí osobě. Zpočátku jsem byl stržen vírem událostí, které se rozpoutaly kolem vydání Satanských veršů, vnímal jsem a spolu prožíval to vězení neustálé ochrany jeho života, obdivoval, že i tak se dokázal seznámit se svojí budoucí ženou. Zdálo se mi, že je velmi otevřený. I tam, kde na sebe vléval stín toho horšího já. Za to má mé ocenění, ale některé šedé barvy jeho osobnosti na mne natolik zapůsobili, že se mi jako člověk touto knihou spíše zprotivil. Asi těžce nesu nevěru, do které člověk tak až s chutí skočí a tak lehce si jí oddůvodní. Ale jinak velmi zajímavé. Tečka.