kacaabba komentáře u knih
Výborná dorodružná kniha z časů 2. sv. války v oblasti Indického oceánu.
Plný počet bodů dávám především autorovi za jeho odvahu! Ani nevím, jestli jsem někdy nějaký cestopis četl, asi ano, ale už si nevzpomínám. Je to tedy výjimka. Zaujal mne autor. Na YouTube najdete některé jeho přednášky na různá geopolitická témata. A i když s ním ne vždy jsem v souhlase, tak tenhle chlapík mne baví.
Mohu se vyjádřit pouze k Mateřskému poli: příběh ženy, která měla celkem spokojený život na venkově a pak válka. Zlom. Ztráta a vyhlížení. Pak ztráta bez vyhlížení a ztráta a bolest a pocit zmaru. A na konci slabá jiskřička dávající smysl života pro zdeptaného člověka. Knihy Ajtmatova mám rád, i když jsou někdy kruté, melancholické. Kyrgistán je krásný kus země, s tímto vědomím se povídky čtou ještě lépe.
Ne, všech 1000 + 1 příběhů jsem nečetl. Mám za sebou 40 příběhů. A jsou moc milé a vytváří svůj vlastní svět, který je jiný než ten náš. U nás jsou to spíše princezny a hloupí Honzové, co ke štěstí přišli, a draci, a u nich jsou to emírové, sultáni a džinové. Příběhy jsou to mírně erotické, ale aspoň zatím, nic jako Dekameron, a dějové linky - pohádkové- jsou hodně nápadité. Zatím se mi to neomrzelo. :-)
Mohl bych vůbec dát jiné ohodnocení? Nejprve jsem viděl film Želary. Okouzlil mne svým příběhem a proto jsem se pustil i do novely. A ta je ještě krásnější. Obvykle radím nejprve přečíst knihu a pak teprve kouknout na film. V tomto případě ale musím říci, že mne film velmi příjemně navnadil a proto nabízím: zkuste to také tak; nejprve film a pak knihu. Obojí má své místo a svojí hodnotu, vzájemně si to nepřekáží a knihou vygraduje to, co uvidíte ve filmu.
O Žaponcích toho moc nevím, ale tato kniha ve mne podnítila zájem vědět více. Užíval jsem si to.
Ukázky z Koránu a hadís hovoří dost jasně...
Pro mne jedna z nejsilnějších knih podle skutečnosti. Vůči Yunovi mám velký respekt.
Pro mne velmi zajímavá a poučná kniha. Prozkoumává psychologii prostředí. Je všechno zlo, které člověk napáchá jen výplod zkaženého nitra?, ptá se autor a hledá na to odpověď.
Kdysi se na četbu této knihy chodilo do pražské Violy. Četl (hrál) Miroslav Moravec. To byla lahůdka! Jeho zjev - velká hlava s velkým zakřiveným nosem, sytost jeho hlasu, velký černý cylindr a černý plášť - vytvářely při sporém osvětlení lampičky neskutečně působivou atmosféru. Pokyb na pódiu nula - seděl na židli u stolu s lampičkou - a přeci jsme z něj nemohli odtrhnout oči.
Tento druh literatury je pro mne nezáživný. Jsem moc rád, že jsem nebyl bázlivější a ve škole knihu nečetl jako povinnou četbu. Tohle předkládat dětem jako povinnou četbu? No to snad ani ne...
Ano, bylo to dobré, člověk se v knize seznámil s řadou lidských typů a jejich náladami, vášněmi, nenávistmi..., ale jestli byste rádi "majstrštych" od tohoto autora, pak vezměte do ruky Rady zkušeného ďábla. V této knize se autor spíše obrací k hledajícím, v Radách ke křesťanům na začátku cesty.
Další příběh z diktátorského režimu a opět od spisovatelky. Trochu více promyšlený než Hunger Games, ale vyloženě nad něj nevyniká. Ještě jeden takový kousek a myslím, že tohoto žánru budu mít do konce života dost.
Čteno kdysi, kdy mne to zcela pohltilo. Dnes spíše úsměvné a naivní.
Čteno kdysi, kdy mne to zcela pohltilo. Dnes spíše úsměvné a naivní.
Žádné nové téma, ale psáno svižně, takže pro mladé jistě zajímavé čtení (bohužel častěji jimi viděno ve filmovém zpracování, než čteno). Kniha nic neřeší, leč nabízí řadu témat, která lze s mládeží otevřít v diskuzi.