kacenka72
komentáře u knih

Pouta - neviditelné vazby, mlčenlivá věrnost, dluhy v hlubinách naší paměti. Syrově psaná, velmi krátká knížka, plná smutku, beznaděje, a přesto dokáže navodit pocit blízkosti a pochopení čtyř hlavních postav...
Plíživost - když si nevšimneme, že se něco změnilo, nebo naopak když si naopak něčeho všimneme, ale společnost nechce, abychom to viděli. Myslím, že se v tom dokážeme najít všichni.
Opravdu silný příběh který zanechal stopu.


Mělo by být povinnou četbou na základních a středních školách pro podporu schopnosti kritického myšlení. Hans Rosling byl skvělý statistik a jeho schopnost vizualizovat data mě dodnes uchvacuje. Jen na úvodním grafu v knize jsem strávila přes 15 minut a pak ještě diskuse doma.
Kniha je čtivá, se spoustou příkladů a zároveň upřímná - sám Rosling přiznává, že občas těm negativním instinktům podléhá, ač o nich přednáší. Určitě je to kniha, ke které se budu vracet


Silný příběh, který otevírá téma, se kterým jsme se jako společnost ani po tolika letech stále nevyrovnali (viz stále platné Benešovy dekrety)... Příběh je sice rozvláčný a střídá se v něm několik různých vypravěčů, ale na působivosti mu to nebere.
Hodně jsem při četbě přemýšlela nad tématem provinění se lhostejností, není nutné být aktivní podporovatel zla, ale stačí nečinně přihlížet a dělat, že mě se to netýká... kolik z nás se z toho poučilo?
Další zamyšlení citátem: "Domov není tam, kde člověk vyrostl, to si nemysli. Domov je tam, kde Tě lidé vítají, když vstoupíš."


Ani detiktika, ani román, ani červená knihovna... takový kočkopes, který se sice dobře čte (tedy potom, co jsem se přestala ztrácet v postavách :-) ale celkový dojem nezanechá. Postavy jsou všechny nesympatické (včetně dětí) a občas až tragikomické, ačkoli to záměr nebyl. Vyústění také nijaké... bez konce a (rozh)řešení.


Je to jako vždy čtivé, s dobrou zápletkou a napětím. Podle mě v dnešní post-faktické době, autorka krásně předvedla, jak lze slovy manipulovat tak, že nakonec skutečně nevíte, co je pravda a co ne...


Silný příběh inspirovaný skutečnou událostí, který zpracovává nelehké téma rasové diskriminace. Tři vypravěčské linie dávají šanci se dívat na situaci z různých stran a můžeme tak nahlédnout do nitra hlavních postav a pochopit jejich motivy. Velmi se mi líbilo zpracovaní průběhu soudního procesu, ale úplný konec mi nějak nesedl. Oceňuji ale velmi pěkný doslov autorky, který dokresluje celou situaci. 4,5*


Tento díl je o ještě o fous lepší než první. Surový popis. Za mě je super, že se autorka nebojí jít do hloubky. Dospívání a hledání sama sebe není snadný proces. Kde končí vliv okolí a událostí a začíná naše skutečné já? Co jde naučit a co se dá jen předstírat? Jsou peníze požehnáním nebo prokletím? Některé věci si prostě uvědomíme až zpětně...


Slabší než první díl - opakování stále stejných motivů, v týmu snad jen jeden člověk, který funguje normálně, pachatele jsem odhalila asi v půlce knihy - ne na základě faktů, ale pocitů - fakta tam totiž nikdo moc neřeší a taky to funguje. Za mě slabší kousek.


Měla jsem velká očekávání, ale kniha zklamala. Psána je sice čtivě, ale obsahově slabá. Nemá to velkou hloubku, ani pro liaka. Určitě doporučím více zdrojovou literaturu na konci knihy - Erica Berneho, atd.
Spousta smajlíků uvnitř knihy mě až dráždila. Pro mě také hodně založeno na stereotypech - matka (nikdo jiný) musí být u dítě aspoň do 6 let, jinak hrozí nenávratné poškození emocionálního vývoje dítěte, atd. Ve státech kde mají mateřskou jen 6 měsíců (většina Evropy) tedy se toto týká celé populace - za mě nesmysl.


Silný potenciál příběhu, ne úplně využit. Téma a celé rozuzlení by podle mého názoru stálo za lepší zpracování. Sice je celá kniha čtivá a zhltne se za jeden den, ale myslím, že autor měl na to, vytřískat z toho více.
Tildino vyprávění bylo fajn, ale odpustila bych si to přerušování pohledem jejího syna... ztrácelo tím hodně šťávu. Za mě trochu slabší průměr.


Velmi surový a přitom strhující vyprávění. Vykreslení toho, co se děje hrdince v hlavě bylo věrohodné a podané zajímavým jazykem. NA rozdíl od ostatních mi nedělal velký problém počet osob - asi už jsem zvyklá z jiných ság :-) Za mě super začátek nového roku.


Knihu jsem měla rozečtenou skoro přes půl roku... ač oceňuji autorovu schopnost vylíčit děj a okolí, tak mi nějak nesedla... přišlo mi trochu dané uměle dohromady. Závěr nabyl na spádu a přišel mi nejzajímavější. Pokud má někdo zájem o podobnou tématiku, určitě najde lepší.


Slabší než předchozí díly a to i navzdory tomu, že zápletka byla propracovanější a sama detektivní práce se mi líbila. Hrdinou tohoto dílu se pro mě stal Kudla a líbily se mi i citáty z písní Blue Oyster Cult... Omezila bych ty emocionální "výlevy" - za mě to akorát ubíralo z děje...


Bez sentimentu mě autorka skvělým vyprávěním dostala až na konec tetralogie. Poslední díl nezaostává za těmi předchozími - surové popisy niterných pochodů hlavních hrdinek. Nejistota, která některé z nás provází celým životem - buď z toho, že žádný odkaz nezanecháme, nebo že se nedokážeme "vymazat". Celá série si zaslouží poklonu za styl vyprávění, náhledy do pocitů, surovost a popis světa geniálních přítelkyní.


Susan Cain napsala knížku, která může otevřít oči... jak jedné, tak druhé straně. Ať jste takoví, či makoví je to normální, ale nepočítejte s tím, že třeba vaše dítě to vnímá stejně...


Dobrá detektivka. Vtáhl mě do děje až s příchodem HH. Autor pokračuje ve svém stylu, má propracované postavy a dokáže udržet napětí - ač už vím, že když si něco myslím o ději, nebude to pravda a jen jsem autorovi zase sedla na lep. I tak to funguje.


Klasický Brown - rychle se čte, dokáže udržet pozornost. Ačkoli jsem odhalila vraha cca v půlce knížky, líbilo se mi zamyšlení na závěr - etika obecně bude podle mě čím dal tím větší společenské téma.


Dobrá oddechovka na dobu virózy, čte se rychle, ale nějak mi většina příběhu přišla neuvěřitelná... včetně závěru.


Obsahově super - nosné myšlenky s vykreslením dopadů na společnost. Forma spíše vědecká, než populárně naučná. Vzpomněli jsem si na doc. Jeníčka, který v každé větě použil vždy minimálně dvě cizí slova.
Bohužel zrovna rodiče, kteří by ten obsah potřebovali slyšet, si tuto formu rozhodně nepřečtou - což je škoda.
Boba příště radši zase v mluvené podobě...


Výborně postavený příběh s překvapivým závěrem. Na mezihry se sloními příběhy jsem si do půlky knihy zvykala.
