Kackac77 komentáře u knih
Knížku jsem četla na doporučení. Nemohla jsem se začíst a vlastně vůbec byla pro mě na čtení těžká. Moje ADHD zaútočilo v plné palbě, kdo ví proč?, a prostě jsem se často přistihla, že nevím, co čtu, musela jsem se vracet, musela jsem se pekelně soustředit. Když jsem ale zrovna byla v tom soustředěném módu, nacházela jsem v knize neskutečně silné momenty, myšlenky, prostě jsem občas zírala na stránky s otevřenou pusou. Zároveň mám i teď, den po dočtení, pocit, že jsem nepochopila vše, že tam byla ještě větší hloubka, které se mi nepodařilo se úplně dotknout. Určitě si knihu přečtu ještě jednou. Bylo v ní něco, co nedokážu přesně popsat, ale co mě nějaký způsobem rozrušovalo? či fascinovalo...
Audiokniha
Moje pocity z knihy jsou spíše rozporuplné. Je to nahlédnutí do života čínských žen v 19.stoleti. Ženy tenkrát neskutečně trpěly a neznamenaly v podstatě nic. Měly menší hodnotu než zvíře. Při životě je drželo striktní dodržování zvyků a obyčejů. Pokud byly dostatečně poslušné a měly to štěstí, že neumřely při podvazování nohou, apod, tak měli šanci na "dobrý" život, ale i ten nejlepší život byl z našeho západního pohledu příšerný.
Co bych knize vytkla je, že mě všechno to utrpení žen a hrozné osudy nechávaly chladnou. Spíš jsem si říkala, že tam vnímám absolutní absenci inteligence národa, což je u tak velkého statu průšvih.
Audiokniha
Druhý díl jsem si dala v audioverzi a bavil mě stejně jako první. Já tento typ humoru miluji - absurdní, poťouchlý, neskutečně chytrý. Křením se celou dobu, co to poslouchám. Jediné, co bych autorovi vytkla je, že napsal jenom dvě knihy.
Audiokniha
Příběh gay lásky odehrávající se v šedesátých letech v Anglii. Student ze Švédska odjíždí studovat do Anglie, kde se zamiluje do svého profesora. Je to vlastně příběh jedné osoby, protože se to celé odehrává v hlavě studenta, někdy jsem přemýšlela, jestli si toto zrovna myslí nebo to říká. Chyběly mi trošku opravdové rozhovory. Neustálé rozvleklé rozpitvávání pocitů a myšlenek. Nicméně se do docela dobře poslouchalo, jazyk byl krásný, květnatý. Některé myšlenky mě zaujaly. A štvalo mě, že si v tom vztahu neumí ty věci říct, vysvětlit, ale to je asi ve vztazích bohužel normální. Na konci to ve mně zanechává zvláštní prázdno a nevím, co vlastně mělo být tou knížkou řečeno. Já necítím nic.
Vůbec jsem nemohla přestat číst, i když chvílemi to byla silná káva. Pod pojmem sexuální zneužívání jsem si představila násilí. Příběh Tomáše je šílený v tom, jak je to zlo a manipulace plíživé a schované. Kolik dětí tohle zažilo?! Je mi jasné, že tyto případy, kdy se to nakonec provalilo a pachatel byl odsouzený, jsou jenom špička ledovce. Jak moc těžké to muselo být pro Tomáše to říct, absolvovat výslechy, soudy, odsouzení okolí. Za mě je neskutečně statečný.
Je skvělé, že vznikla tato kniha a šíří osvětu.
Tato knížka se mi přesně trefila do vkusu, a byla to prostě pecka. Nečekejte čistokrevnou detektivku. Mnohem víc než krimi román je to spíš humoristický román. I když ten humor je pořádně černý. Spojení detektivky a mindfulness mi přišlo jako geniální, vtipný a originální nápad. Během čtení jsem se přistihovala, že se debilně culím a čekám co zase bude. Prostě skvělé, skvělé, skvělé. Např. před domem advokáta vybuchne jeho auto...,on nalistuje co má dělat při panice...cituji z knihy : "Rychle jsem sáhl po příručce všímavého prožívání a otevřel kapitolu s cvičením na zmírnění paniky. V ní stálo : Najděte si v bytě, domě či kanceláři klidné místo, kde vás nebude nikdo rušit. Ideálně s výhledem do zahrady nebo na strom. Než začnete, povolte si těsné oblečení, pásek či boty...... To bylo snadné. U okna své - ohlédneme-li od té exploze - klidné ložnice, která ještě před chvílí směřovala do klidné ulice se zelení už jsem stál. Díval jsem se do předzahrádky s troskami auta. A na druhé straně ulice jsem viděl strom, na kterém visela hořící pneumatika. Na sobě jsem měl pohodlné boxerky a tričko. Byl jsem bos. Četl jsem dál..."
Za mě fakt výborné čtení.
Audiokniha
To byl docela fičák, líbilo se mi to víc než první díl. Filosofické vstupy, úvahy Nimbu mě bavily. Celkově to bylo velmi čtivé, napínavé, konec byl mazec, hned se pouštím do dalšího dílu, musím vědět, co bude dál.
Audioknika
Přestože jsem po přečtení prvního dílu nadávala, že je to slaďárna a slátanina, tak jsem si nakonec přečetla i druhý. Musím říct, že je lepší než ten první, je tam víc napětí, akce, i když samozřejmě i na ty slaďárny dojde a mužsko-ženských klišé je tam víc než dost. Skončilo to dost napínavě a otevřeně, tak zvážím i třetí díl, ale pouze v případě, že bude zdarma na audiotéce, protože peníze bych za to neutratila. Nicméně, jsem zrovna na dovolené ve Francii, a tak mám asi náladu nastavenou jinak než při četbě prvního dílu, takže poslouchalo se to dobře, a vnímala jsem to jako takovou odpočinkovku, která mě i docela bavila. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, a z úcty k autorce jsem zvolila čtyři.
První kniha, co jsem četla od autorky je Dům duchů, tak už jsem ten styl psaní znala. Je zvláštní. To prostředí Jižní Ameriky, ta kultura, je pro mě vzdálená a těžko představitelná. Postavy rozhodně nejsou černobílé, jsou vždy velmi zajímavé, zvláštní a hlavně ty osudy jsou opravdu tvrdé. Přesto ta autorka píše tak jakoby zdálky, popisuje ty šílené dramata, ale s takovým klidem, z nadhledu, určitě ne bezemočně, spíš takové nějaké přijetí osudu z toho cítím. Knížka se mi líbila, i když jsem měla na začátku problém se začíst a pak i v průběhu jsem se zasekla. Ale byla krásná, ten příběh, postavy, celkově vyznění až magické.
Audiokniha
Knížku jsem zvolila jako něco lehčího, po válečných hrůzách, co jsem četla předtím a nic jsem od ní neočekávala. Bylo to milé a vtipné čtení. Krátké kapitoly, vždy že života jednoho zvířete. Logicky neseřazené, chvíli o vlkovi, chvíli o jepici, apod. Občas mi to přišlo jako dětské čtení, ale ty vtípky byly spíš pro dospělé (ne že by byly nějaké peprné, ale spíš by je dítě nepochopilo). Hezká odpočinkovka.
Audiokniha
Zajímavá knížka, Maye Musk je asi inspirativní, připadala mi chvílemi jako drogách, příliš aktivní, příliš pozitivní.. Taková ta americká klasika, hlavně se usmívej, stůj rovně a makej na sobě!!! Americký sen se dostaví. No ale na druhou stranu spousta těch jejích myšlenek je opravdu inspirující, jako třeba to jak se o sebe stará, že ji nic nezlomilo, že bere prohru jako součást života, že nefňuká a koná, atd.. Trošku to teda je takové "samožerské", na druhou stranu když nebudu já sama sebe pokládat za nejdůležitější osobu, kdo jiný?! Maye to asi umí.
Nedočteno, nehodnotím, ale ne proto, že by byla kniha špatná. Je na mě prostě moc. Neustále jsem si dohledávala zmíněné osobnosti nebo i filmy. Jsem hudební analfabet, který sotva pozná notu celou od noty půlové a tak jsou pro mě nějaké výrazy příliš odborné. Pana Morriconeho obdivuji, a věřím, že kniha je dobrá. Já bych se ale u ní trápila dlouho.
Ráda čtu knížky od pana Niedla a taky mám ráda společenské romány. Tady se to ale moc nepovedlo. Příběh je o muži, který zjistí, že má rakovinu. Moc s ním ale člověk nesoucítí. Přišlo mi, že pan Niedl chtěl vytvořit frajera, kterému se v životě občas něco nepovedlo, ale mně se z něho bylo spíš špatně. Ani tu rakovinu jsem autorovi moc nevěřila. V příběhu autor hodně skáče v čase, ale to mi nevadilo. Když to shrnu, tak za mě ten příběh vůbec nejde do hloubky. Muž, který musi čelit vlastní smrtelnosti, se místo bilance svého života spíše vytahuje koho všeho "přečůral", kolik ženských měl. Ony ty samolibé týpky, kteří všechno umí a jsou prostě nejlepší, detektivka snese, ale společenský román ne.
Knihu jsem četla jako knihu měsíce čtenářského klubu na Booxy , jinak bych po ní asi nesáhla. Často tímto způsobem objevím poklady. Tentokrát tedy ne. Děsně mě to nebavilo. Na to, že šlo o dobrodružství, starý Egypt, takže fakt dobré téma.....tak nic. Opravdu jsem se poctivě se snažila do příběhu zaplout, ale povedlo se mi ho pouze přetrpět.
Toto bylo hodně zajímavé. Čína z pohledu německého cestovatele, novináře. Čínu vnímám jako stát plný rozporů. Na jednu stranu obrovský technologický rozmach, na druhou stranu chudoba a neustálý dohled vlády. Člověk si říká, jak je rád, že žije ve svobodném světě, ale spoustu z toho, co bylo v knize, mě nutí pokládat si otázku, na kolik žijeme svobodně a nakolik si to myslíme. Ten neustálý dohled a propaganda v Číně je do očí bijící. U nás v Evropě je schovaná. Každopádně jsem moc ráda, že jsem na knížku narazila.
Příběh o tom, jak rychle nabyté bohatství nemusí nutně znamenat štěstí, dost často právě naopak. Moc se mi líbí jazyk jakým Steinbeck píše. Jeho knížky jsou smutné, ale tak hluboké. Pár stran a kolik toho na nich dokáže říct! Krása.
Tento díl byl pro mě ze všech nejnapínavější. Wolfram se mstí. Král Jan se ze všech těch intrik asi zbláznil a chová se jako umíněné děcko. ... No, škoda, že to končí. Zvykla jsem si na ty příběhy.
(SPOILER) Další díl série o Wolframovi a Benešovi. Opět se mi líbil, tento možná ještě víc. Část příběhu se děje na královském dvoře. Wolfram se ožení a Beneš pomalu dostavuje svůj hrad.... Těším se na pokračování.
Velmi zajímavé téma, o novodobých otrokářích. O otrokářích, kteří v Anglii využívali lidi na práci. Tito lidé pocházeli z příšerných sociálních podmínek, Romové, feťaci, ... a neuměli anglicky. Hrozné osudy.
Ale, i když téma mi připadalo zajímavé, nebavilo mě to. Něco na stylu psaní autorky nesedělo. I když tam byly silné momenty, čtení mě nedokázalo strhnout a jakkoli emočně zasáhnout.
Já tady půjdu proti proudu. Upřímně nechápu to dobré hodnocení, ale mám pocit, že u romantických knížek to tak často je - přemrštěné hodnocení. Děj je strašlivě předvídatelný, nic mě v něm nezaujalo. Obsahuje spoustu klišé. Proboha, to musí být v romantickém příběhu každý chlap bohatý a každý ženská na pokraji chudoby, aby to fungovalo??? Jasmine mi lezla na nervy děsně. Chovala se jak rozmazlené děcko, ještě navíc vulgární. A ten styl psaní dialogů?! Na větu ten druhý člověk odpoví za dvacet stránek, a celých těch dvacet stran mezi otázkou a odpovědí si užijeme myšlenkových průjmů Jasmine. Všechno se donekonečna opakovalo..... Jsem ráda, že je to utrpení za mnou. A to mám na nočním stolku další knihu autorky. Už nevím, kdo mi knihy doporučil, jinak by to fakt schytal! Dávám dvě hvězdičky, protože úplný odpad to zase není.