kackamy komentáře u knih

Asi jsem zatím nečetla nic, co by mě tak "praštilo" už na zhruba druhé stránce. Všechno jde prostě hrozně dobře dohromady - jazyk, atmosféra, charaktery.. Mám pocit, že o téhle knize už bylo řečeno vše podstatné. Každopádně popisovaná forma moci nad lidmi a vlastně vůbec nad vším je opravdu zneklidňující, děsivá a vlastně nepředstavitelná. Rozhodně nadčasový příběh, který se právem řadí k moderní klasice.

9 27.11.2017

Betonová zahrada je jedna z knih, jejichž atmosféra se nedá dost dobře popsat, do té se jednoduše musíte začíst. Dusivé horko prostupuje knížku od první do poslední strany. Její děj, ať už sebevíc znepokojivý, je určitým způsobem fascinující a stejně tak její postavy, které autor dokázal na nějakých sto stránkách vystihnout skvělým, zdánlivě lhostejným způsobem.
Filmovou adaptaci jsem viděla před mnoha lety, úplně do detailu si jí nepamatuji, kniha ve mě zanechala větší dojem.

3 18.10.2017

Hypnotizér není technicky špatná kniha, příběh se čte opravdu rychle, na začátku knihy vás popadne a vy pořád čekáte, kdy přijde ten boom a skvělý rozuzlení a tak vůbec.. jenže ona místo toho přijde pasáž "o deset let zpět", která je tak zdlouhavá, že díky ní skoro zapomenete, co se dělo před ní, a co že to ten Joona vlastně teď vyšetřuje. Nakonec je to, co si z knihy odnášíte spíš zmatek v hlavě, než bezvadný čtenářský zážitek. Většinu postav byste nakopali a dost často vás kniha nutí ke zvolání "Co to sakra..?"
Přesto se mi nechce na Keplera zanevřít a dám určitě šanci i dalším knihám v sérii, koneckonců - zas tak hrozné to nebylo.

2 20.09.2017

Další brilantně napsaná detektivka od Agathy Christie. Zápletka mě bavila, stejně jako různorodé charaktery obklopující ústřední postavu Nick. Rozuzlení je v této knize skutečně dramatické a nakonec to do sebe vše krásně zapadne.
Podle mého názoru se žádná aktuálně populární severská detektivka se spoustou brutálních vražd a krve nevyrovná chladné logice a geniálně provedeným zločinům v příbězích paní Agathy.
Nebo alespoň ne žádná, kterou jsem dosud četla.

2 28.08.2017

I když nejsem moc povídkový typ, musím uznat, že příběhy pana Dahla mě zaujaly. Z počátku jsem se nemohla začíst, ale zhruba v polovině knihy se to zlomilo a zbytek jsem měla přečtený za pár večerů. Milá kniha pro příznivce černého humoru.

1 30.07.2017

Neskutečně mě baví styl psaní Petra Šabacha. U této knihy obzvlášť máte pocit, jako když vám starý přítel, kterého jste náhodou potkali, vypráví, co se mu nedávno přihodilo. Třeba to ani nemusí být nic převratného, ale vy si to stejně s chutí poslechnete, protože toho přítele po dlouhé době rádi vidíte. Příběh ideální na letní čtení, který je plný autorova typického humoru.

1 26.07.2017

Pokračování Poslední aristokratky drží krok s prvním dílem, nicméně v něm už trochu chybí nějaká zápletka. První díl jsem brala jako takové seznámení, a to jak čtenáře s postavami, tak hlavní hrdinky Marie s Čechami a zámkem. Druhý díl si sice zachovává humornou stránku, ale na zhruba sto stránkách se nestačí pořádně nic semlít a to je docela škoda.

6 20.06.2017

Milá knížka, která vám zaručeně zpříjemní odpoledne (nebo několik odpolední, pokud jste, stejně jako já, pomalí čtenáři). Jasně, není to žádná kniha s hlubokou myšlenkou, která vás donutí zamyslet se nad sebou nebo nad světem obecně, ale ježiš, to nemůže být něco napsáno prostě proto, aby to lidi pobavilo a potěšilo?

7 05.06.2017

Já nevím, s touhle knihou je to složitější. Myslím, že pokud ji má člověk pochopit, musí ji opravdu chtít pochopit. Nejsem si jistá, jestli se mi to úplně povedlo, asi spíš ne. Postavy se chovají zdánlivě iracionálně, občas si protiřečí, vlastně jim ani tak moc nefandíte a občas vás jejich chování dost štve. Podobně je to s jazykem. Strohé, místy až "syrové" věty se nečtou úplně nejlépe, ale zároveň tak nějak dokonale sedí k tématu a atmosféře celé knihy.
Co mi ale dosti zkazilo dojem z knihy byl enormní počet chyb v textu. Česky a v tomto vydání jsem knihu četla zhruba od poloviny, z tohoto ohledu můžu tedy soudit jen tu druhou část, ale tam se opravdu jednalo o v průměru jednu chybu na stránku. Ať už překlep, opakování stejného slova dvakrát za sebou nebo dokonce špatné i/y ve shodě podmětu s přísudkem.
Škoda, člověk z toho je pak akorát otrávený a má pocit, že se mu do rukou nedostává poctivě odvedená práce.

13.03.2017

- s p o i l e r y -
Tahle knížka mě vážně bavila. Začetla jsem se do ní po zhlédnutí prvního dílu stejnojmenného seriálu z roku 2015 a měla ji přečtenou během chvíle. Měla jsem svou teorii o tom, kdo je vrah a musím říct, že jsem nebyla tak úplně daleko od pravdy. Během celého příběhu se snadno vžijete do toho, co se odehrává na ostrově a sami se neubráníte pocitu paranoi. Na konci příběhu, před epilogem, když se Vera oběsila, jsem byla tak nějak vyvedená z míry a přiznávám, že jsem trochu nechápala. Říkala jsem si jen "cože? takže to udělal Lombard? to nedává smysl, to je teda blbý.." Pak přišel epilog a další překvápko.
I když vám je hned od začátku trochu jasné, že nejspíš všichni umřou (to ostatně napovídá i originální název knihy), stejně jim tak trochu fandíte a přejete si, aby z toho alespoň někdo vyvázl. Na konci se ale vaše pocity ohledně postav zaručeně změní a dojde vám, že to vlastně byli do jednoho nečestní a špatní lidé a že vás jejich osud zas až tolik nemrzí.

6 31.01.2017

Ať se zamýšlím, jak se zamýšlím.. této knize se v podstatě nedá nic vytknout. Přiznám se, že jsem před tím, než se mi dostala kniha do ruky, byla trochu skeptická, ale dostalo se mi moc milého překvapení. Kniha je plná nejen vtipných a úsměvných pasáží, ale také zajímavých postřehů o jiné kultuře. Je vidět, že ji psal někdo, kdo má vyspělý a ucelený názor na svět a nebojí se ho sdělit..
A navíc je krásné vidět, že člověku stačí ke štěstí kolikrát velmi málo.

5 18.12.2016

Moje první knížka od Greena, nevím, jestli mě něco přiměje přečíst si další. První část mě docela bavila, ty další pak o dost míň. Postavy mi nebyly zvlášť sympatické a konec mi příšel tak nějak zvláštně nedodělaný.

4 24.11.2016

Z téhle knihy jsem trochu rozpačitá, dočteno až na druhý pokus. Ze začátku jsem s Holdenem celkem sympatizovala, s jeho názory a pohledem na svět, po čase mi ale začal připadat neskutečně protivný. Také průběh děje, ve kterém chybí nějaká větší zápletka mi moc nevyhovoval, i když samozřejmě chápu, že podstata knihy leží v něčem jiném. Myslím ale, že i přesto kniha stojí za přečtení, rozhodně čtenáři dodá spoustu podnětů k zamyšlení.

1 04.08.2016

Konečně po dlouhé době knížka kterou bylo radost číst a do které jsem se nemusela nutit. Je to příběh naplněný obyčejnými i neobyčejnými problémy, odkazy na skvělou muziku a myšlenkami, které donutí člověka se tak trochu pozastavit a přemýšlet.
Že Charlie až moc často brečí je možná pravda, vůbec mi to ale nevadilo. Nemohla jsem si pomoct a v těchto situacích jsem se musela trochu usmívat, protože mi to přišlo tak nějak roztomilé a občas svým způsobem oprávněné.

16.03.2016

Podle mě pěkně poskládaná knížka dobře shrnující taková ta nejprofláklejší opuštěná místa v Česku. Povídání je to pěkné, když člověk opomene sem tam nějakou chybu, jak už zde bylo zmíněno. Co mě trochu uvádělo do rozpaků, byly fotky. Celkově si myslím, že by se některé z nich daly vyfotit lépe. Ať už z hlediska světla, ostrosti nebo kreativity. Místy to opravdu budilo dojem, že byly objekty foceny tak "na honem".

1 21.02.2016

Malinko mě to celé zklamalo. Možná je to tím, že Pelíšky znám i pozpátku (ty koneckonců z téhle knížky čerpají asi nejvíc), a tak jsem byla natěšená na předlohu. Musím říct, že mě vybrané scény bavily víc ve filmovém zpracování, což se mi často nestává. Pořád je to ale slušný Šabach a myslím, že si zaslouží víc, než 79 %.
A celkově u mě zatím vedou Opilé banány.

1 25.01.2016

Musím souhlasit s názorem, že povídky jsou dost nevyrovnané co se týče kvality. Některé zanechaly hluboký dojem, jiné mi přišly tak trochu "nedodělané". Celkově se mi sbírka nečetla nijak svižně a často jsem měla problém se začíst. Pravda je, že se kniha dost liší od toho, co obyčejně čtu, takže možná tak.
Jedna z nejlepších povídek je rozhodně Skládání účtů.

1 07.01.2016

Saturnin patří ke knihám, které můžete otevřít náhodně na jakékoli stránce, přečíst jen odstavec nebo stránku a rázem se vám tak nějak zlepší nálada a prostě se musíte usmívat.

17 06.01.2016