Kaduri komentáře u knih

Tak toto je "feel good" román, ako sa tomu teraz hovorí. Autorka sa výrazne inšpirovala T.J. Klunem a jeho "Domom v blankytne modrom mori".
Najprv mi to trochu vadilo a myslela som si, že sa mi práve pre túto "šablónu" knižka nebude páčiť. Ale opak bol pravdou.
Príbeh čarodejnice Miky, domu Nikdedomu a jeho svojráznych obyvateľov, je milým pohľadením pre dušu.
Našlo by sa aj pár nedostatkov. Ako napríklad vulgarizmy, ktoré podľa mňa spôsobil nie úplne citlivý preklad.
Celkovo, je však knižka kúzelná. Obsahovo aj pocitovo:).

49 03.12.2023

Zvláštny, komorný príbeh.
Zo začiatku mi dej knižky prišiel nejasný a zmätený. Vlastne iba sledujeme myšlienkové pochody hlavnej hrdinky Allis. Ako sa podceňuje, zúfa si, je celá taká submisívna.
Je to pokánie.
A potom je tu Sigurd. O Sigurdovi nevieme nič. Rovnako ako Allis.
Ich spolunažívanie je divné.
Autorka často hovorí len v náznakoch, ale vnímavý čitateľ si veľa vecí dokáže domyslieť.
Knižka má naozaj zvláštnu atmosféru a ja som bola úprimne zvedavá, ako to dopadne.
Po celý čas ma ovládal ťaživý pocit blížiacej sa katastrofy.
Nemýlila som sa.

"Jak neskutečně snadné je opouštět, pomyslela jsem si. Jsou si toho lidé vědomi? Nemělo by se to rozkřiknout."

"Upřímně jsem si přála přijít na to, jaká bych podle něj měla být, mohla jsem hrát jakoukoliv roli, na to jsem měla opravdu talent. Nezáleželo na tom, s kým jsem mluvila, dokázala jsem se velice dobře přizpůsobit. Mohla jsem mu být kýmkoliv, jen kdybych měla tušení, co si přeje."

49 09.10.2023

Amélie Nothomb dokáže z pár stránok vyťažiť maximum. Ukázala to vo "Vrahovej hygiene", a táto knižka to len potvrdila.
Baví ma rôznorodosť tém, o ktorých píše.
Tentokrát je to šikana mladej Belgičanky Amélie v japonskej spoločnosti Jumimoto. V hierarchickom systéme spoločnosti sa postupne prepadá až na dno.
Absurdita celého systému, stret východnej a západnej kultúry ... a ako to všetko vníma samotná Amélia.
Bolo to nesmierne zaujímavé, občas humorné, poväčšinou príšerné.
Nie je to knižka pre masového čitateľa, ale mne autorkin štýl písania proste sedí.

"Přitiskla jsem čelo na skleněnou tabuli a bylo mi jasné, že tohle mi bude chybět: každému není dáno vévodit městu z výše čtyřiačtyřicátého poschodí.
Okno bylo hranicí mezi hrozivým světlem a milým pološerem, mezi záchodovými kabinkami a nekonečnem, mezi hygienickým a tím, co není možno smýt, mezi splachovadlem a nebem. Dokud budou existovat okna, i sebenepatrnější člověk na zemi bude mít svůj díl svobody.
Naposledy jsem se vrhla do prázdna. Dívala jsem se, jak mé tělo padá."

49 06.04.2023

Podtitulok knižky neklame: Senzačný životný príbeh Madame Tussaudovej!
Pretože to bol senzačný príbeh. Mierne desivý, občas morbídny, fantazmagorický...
Marie Grosholtzová, alias "Malá", sa ako učnica doktora Curtiusa sťahuje do Paríža v predvečer Veľkej Francúzskej revolúcie. Ich podnik - voskové hlavy.
A tak sledujeme dejiny cez odliatky hláv vrahov i kráľov, živých i mŕtvych, hláv s telom i bez tela, ...
Príbehom sa vinú rôzne kuriózne postavičky a mňa trošku mrzí, že som si vopred neoživila históriu Francúzska, lebo takto mi pár bonmotov zjavne uniklo.
Nebude to knižka pre každého čitateľa, no pre mňa je to jedna z tých, na ktoré sa nezabúda.
Odporúčam.

„První konzule, víte, o hlavách si úsudky nevytvářím,“ řekla jsem. „To mě naučil život. Některé hlavy přežijí věčně, ale není to obvyklé. Franklina jsme nikdy neroztavili. Ani Voltaira. Jenže lidi zapomenou na leckoho, dokonce i na vraha Desruese. To se nedá říct předem, žádnou záruku nikdy nedostanu. Přesto jedeme dál, první konzule, nikdy se nezastavíme, pořád je koho vyrábět, pořád je koho tavit.“

49 31.10.2022

Rok 1966, USA.
Smrteľne chorá Katherine sa presťahuje na samotu v horách, kde plánuje stráviť posledné mesiace svojho života. Postupne zisťuje, že v divočine sa skrýva ešte niekto. Psychicky traumatizovaný Danny, mladý veterán z Vietnamu. Z počiatku Katherine len pozoruje, ale neskôr sa pokúsi o bližší kontakt. Vyvinie sa medzi nimi vášnivý vzťah, ktorý sa krôčik za krôčikom mení v nebezpečnú posadnutosť...
Moc dobre sa to čítalo. Kontrast ozdravnej sily prírody a tragického osudu psychicky zlomeného človeka.
A pritom som celý čas držala obom palce, aby našli svoje šťastie. Žiaľ...
Vyústenie Dannyho príbehu mi prišlo neuspokojivé, málo uveriteľné. Autorka sa s tým mohla vyhrať viac.
Celkovo však hodnotím tento komorný príbeh veľmi pozitívne.

"Nemůže spát, vstane, sedne si na jednu z jeho lavic a podívá se z okna. Nenávidí úplněk za to, že jí ukazuje les, ve kterém není on."

"Tvář se jí zkroutí a celé tělo se rychle a tvrdě prohýbá, jako nějaké zvíře sražené na silnici. Prudce otevře oči a zírá na něj, jako by ho klidně zabila, aby z něj dostala všechno, co chce.
Tak moc ho chce. Chce Dannyho.
A on je ze skla, které se roztříští. Vidí za oknem tu jasnou hvězdu, ví, že musí spadnout, protože uvnitř cítí, jaký opíše oblouk, jak bude hořet.
Všechny hvězdy musí spadnout na své místo.
Všechny.
Teď
Hned."

49 08.08.2022

Timothy je späť. A bola to zase jazda:)
Z celej knižky mám pocit, že autor si s čitateľom pohráva a skúša, čo ešte znesie. Čím absurdnejšie, tým lepšie. Čitateľ sa musí oprostiť od vnímania reality a užívať si príbeh.
No a záver, to bola čistá gangsterka v štýle Quentina Tarantina:)
Za mňa super, bavilo ma to:)

49 11.08.2021

Príspevok obsahuje malý spoiler.
Toto bolo tak krásne čítanie. Moja prvá knižka od autorky, ale určite nie posledná:).
Kniha o nových začiatkoch, trošku vtipná, trošku smutná, trošku dojímavá ... proste celá úžasná:)
Až máte chuť vydať sa do Škótska, otvoriť si svoj vlastný obchodík s knižkami a stretnúť svojho vlastného Lennoxa:).

49 04.07.2021

Knižka svojou atmosférou pripomína "Veľkého Gatsbyho". Ale je tiež "svoja".
Towles píše naozaj úchvatne. Musíte byť veľmi pozorný čitateľ, aby ste absorbovali všetky nuansy príbehu.
A dej je, na pomerne striedmej ploche, obsiahly - ako kaleidoskop sa v ňom mihajú postavy, osudy, New York z roku 1938 vo všetkých jeho podobách.
Súbežne počúvam audioknihu "Gentleman v Moskvě" a rozprávačské umenie Amora Towlesa som si zamilovala.
Jeho tvorbu môžem jedine doporučiť.

"Z konce mola viděl celé panorama města – celé to stupňovité uskupení domů, skladů a mrakodrapů táhnoucí se od Washington Heights až k Baterry. Téměř každé světlo v každém okně každé budovy slabounce poblikávalo, jako by pohánělo živočišné síly uvnitř – hádky a snažení, rozmary a nedokončené věty. Ale občas se v té mozaice našla osamocená okna, která zářila o něco jasněji a stáleji – okna osvětlená těmi několika málo bytostmi, jež jednají promyšleně a s klidem.
Típl cigaretu a rozhodl se zůstat ještě chvíli venku.
I přes nehostinný vítr totiž Manhattan z tohoto místa vypadal tak neuvěřitelně, tak úchvatně, tak plný příslibu, že jste se k němu chtěli blížit po zbytek života a nikdy k němu nedojít."

48 01.02.2025

Rok sa s rokom zišiel a znovu čítam knižku zo série "Hrobník". Už sa to pomaly stáva tradíciou:).
"Mordparta" z Viedne rieši ďalšie zamotané prípady. A aké sú to prípady... Nočný bes a vraždiaci prízrak.
Inšpektor Leopold von Herzfeldt má teda o zábavu postarané. Naviac sa mu pod nohy pletie neodbytný novinár Harry Sommer, anglický spisovateľ A. C. Doyle a návštevou ho poctí i jeho matka zo Štýrskeho Hradca.
A nezabúdajme na svojrázneho hrobára Augustina Rothmayera...
Veľmi pekne vystavaná detektívka v kulisách historickej Viedne.
No a záver v štýle Hercula Poirota bol čerešničkou na torte.

„Uctivost, jemnostslečno,“ pozdravil a podal jí kytici. „Čerstvě natrhané z hrobu.“
„Díky za pozornost, to je od vás moc milé!“ usmála se. Hrobník si rozpačitě odhrnul napomádované vlasy z čela.

„Byl zavražděn, nebo zranění utrpěl až později? A byla to sebevražda?“
„Ale hergot, trochu času mi dát musíte. Nemožné dělám hned, ale zázraky až na počkání…“

A autor si dokáže vystreliť aj sám zo seba:
„Inspektor, kasař, boxer a dandy v jedné osobě,“ zamumlal Doyle. „Byl byste skvělou literární postavou, mister Herzfeldt.“
„Jste laskav, ale já jsem skutečný.“ Leo otevřel dveře a šel dál.

48 31.12.2024

Kúzelný príbeh odohrávajúci sa vo Walese počas viktoriánskej éry (i keď v knižke obdobie explicitne zmienené nie je).
Sirota Seren prichádza do majestátneho sídla, svojho nového domova. S tajomným balíkom od neznámeho spolucestujúceho.
Sídlo je tak trošku strašidelné, zakliate, a Seren sa rozhodne vypátrať jeho tajomstvo. Pomôže jej mechanický vtáčik z nechceného darčeka?
Moc pekný vianočný príbeh pre deti a zjavne aj pre dospelých:).
Užívala som si magickú atmosféru, ktorú autorka vykúzlila - viktoriánske pochmúrne sídlo, záhada strateného dieťaťa, hovoriaci vtáčik na kľúčik...
A nesmiem zabudnúť na krásnu obálku.

48 26.12.2024

Čo vnímam ako veľké pozitívum – román je nepredvídateľný, žije si „svojím vlastným životom“. Autorka sa nedrží osvedčenej šablóny YA fantasy, dej je prekvapivý, máličko strašidelný.
Morskí ľudia, troška nadprirodzena, putovanie hlavnej hrdinky, staré príbehy opradené tajomstvom...
Knižka je pútavá, prečítala som ju za krátky čas.
Trošku nerealistické mi prišlo, ako hlavná hrdinka Miren zvládla všetky „súboje“. Mala viac šťastia ako rozumu, ale budiž:).
Celkovo za 4 poctivé hviezdičky.

"Rybář na mě vyjeveně hledí a já na něj také. Otevře naprázdno ústa a ukazuje mi přes rameno. Otočím se. Dva metry od nás se ve vlnách houpají tři hlavy. Tmavé vlasy, tmavé oči, měsíčně bledá pleť, v ústech rozevřených do širokého úsměvu ostré zuby. Takhle zblízka jsou tyto bytosti k vidění vzácně. Chvíli mě s krutým výrazem v očích pozorují a pak se hlavou napřed znovu vrhnou do vln a jsou pryč."

"A tomu místu se začalo říkat Skřetno, protože ti, kdo v takové věci věřili, si byli jistí, že jednala s bytostmi temnoty, že své úmluvy posvětila odváděním obětin v podobě mladých životů. A ti kdo uvěřili, věděli, že posvátnost není ani černá, ani bílá, nýbrž rudá jako krev."

48 14.11.2024

Audiokniha.
Autorka na obmedzenom priestore rozohráva tematiku cestovania v čase. Prišlo mi to dosť neprehľadné, bez spätného dohľadávania v e-knihe by som sa v príbehu strácala.
Nemôžem povedať, že by sa to čítalo zle, ale od knižky som očakávala hlbší zážitok.
Rozuzlenie prekvapivé, celkovo 4 hviezdičky.

"Po těch ulicích chodili všichni mnohem rychleji než já, už však nevěděli, že já jsem dřív cestoval až příliš rychle a příliš daleko a neměl jsem už v plánu kamkoliv jezdit. V poslední době hodně přemýšlím o čase a pohybu, o tom, že jsem nehybným bodem ve všem tom neustálém shonu."

48 12.10.2024

Druhá kniha od Dominiky a rovnako super.
Tentokrát nám sprostredkovala veselé historky zo života v Južnej Kórey. Niektoré veci boli pre mňa nepredstaviteľné: chodiť naboso v gumených šľapkách v zime, bŕŕ, až ma striasalo:). Naopak v niektorých veciach by sme sa mohli kľudne inšpirovať, napr. rýchlosťou výstavby diaľnic.
No a bizarná poviedka na záver "O prdiacej neveste" bola proste top.
Vskutku úsmevné čítanie a už sa teším na Dominikinu ďalšiu knižku.

„Aké to je – presťahovať sa s rodinou, s malými deťmi, na druhý koniec sveta? Ako sa tam dorozumiete? Čo si počnete? Nebojíte sa?“
Namiesto odpovedí som len krčila plecami, nejako už hádam bude.
„Jasné, že sa nebojíš,“ utrúsil manžel, „to ste vy Rusnáci – len zobrať pod pazuchy deti, kury, kravu, a dva mesiace sa pokojne plaviť hoci aj do Ameriky.“

"Vianoce prišli naozaj vo veľkom štýle. V metre sa zjavil veľký bilbord s vysmiatym Ježišom a nápisom: Všetko najlepšie k narodeninám!"

48 14.07.2024

Knižku som zháňala dlhšiu dobu. Keď som ju konečne získala, bola som máličko sklamaná. Nemohla som sa začítať, knižka ma nedokázala vtiahnuť do deja. Až od 2. časti sa to zlomilo a začala som si príbeh vychutnávať.
Dejom sa vinie celá plejáda kurióznych postavičiek a mne bolo s nimi skrátka dobre. Je to kniha o živote, odchádzaní, okapi a umieraní, a je krásna.
Nie je pre každého, ale toho správneho čitateľa si určite nájde. Alebo on ju.

„Luisinko,“ zašeptala Selma, „budeš se mě muset pustit. Už je čas.“
Uchopila mě za ruce, sevření povolilo. Skulila jsem se na záda, oči stále zavřené.
„Jsou tu ještě všichni?“ zeptala jsem se.
Selma a optik se na sebe podívali a v tu chvíli Selma vymyslela svět podruhé.
„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Všichni tu už nejsou. Ale svět tady pořád ještě je. Celý svět bez jednoho.“

Milý Frederiku,“ psala jsem u Selmina kuchyňského stolu, „Selma zemřela. Měla tě moc ráda. Jediné, co jí na tobě vadilo, byl časový posun. Zřejmě k sobě opravdu nepatříme. Ale to nevadí. Na okapi k sobě taky nic nepatří, a přesto je to neuvěřitelně krásné.“

„Teď jsme úplně sami,“ povzdechla jsem si.
Optik mě vzal kolem ramen a přitáhl si mě blíž k sobě. „Nikdo není sám, dokud ještě může říkat my,“ zašeptal. Pak mě políbil do vlasů.

48 18.05.2024

Audiokniha.
Šesťdesiate roky 20. storočia, Anglicko.
Podivín Frederick zbiera motýle, je vášnivý entomológ. Po neočakávanej výhre v lotérii sa rozhodne rozšíriť svoju zbierku. Nový "motýľ" Miranda sa však ukáže ako rovnocenný súper. Odmieta sa zmieriť s osudom uväzneného motýľa a začína boj "kto z koho"...
Kvalitná komorná psycho dráma.
Ani jeden z hlavných hrdinov mi nebol sympatický.
Koniec desivý.

"Každý večer dělám něco, co už jsem léta nedělala. Ležím a modlím se. Ne vkleče, těmi, co padají na kolena, Pánbůh pohrdá. Ležím a prosím ho, aby utěšil mámu a tátu a Minny i Karolínu, která si to jistě dává za vinu, a všechny ostatní, i ty, kterým by patřilo, aby za mě (nebo za kohokoli jiného) trpěli. Jako Piers a Antoinetta. Prosím ho, aby pomohl tomu chudákovi, kterému jsem padla do rukou. Aby pomohl mně."

"Dneska vůbec lidé chtějí všechno hned, sotva je něco napadne, už to chtějí mít, ale já jsem jiný, staromódní, rád se těším na to, co bude, a nespěchám, aby se věci mohly patřičně vyvinout. Jen žádný kalup, jak říkával strýček Dick, když mu zabral nějaký pořádný kus.
Mně šlo jenom o to mít ji, a to ona nikdy nepochopila. Mít ji a dost. Ne s ní něco dělat. Prostě jsem ji chtěl mít, konečně už najisto."

48 12.03.2024

Audiokniha.
Film som videla, keď ho dávali "tenkrát" v kine. Už je to nejaká doba.
Knižka ide oveľa viac do hĺbky. Dej zabieha do rôznych historiek, je to Tarantino vo svojej najlepšej forme. Doslova som sa rochnila v tej zlatej ére šesťdesiatych rokov Hollywoodu s The Monkees, Stevom McQueenom, Brucom Lee, Sharon Tate, Romanom Polanskim. A s Charliem Mansonom, čoby neúspešnou rockovou hviezdou.
Knižka má nezameniteľný Quentinov rukopis. Živo si ho viem predstaviť, ako sa chechtá pri opise zvlášť zábavnej historky.
Malo to šmrnc, drive. Moc sa mi to páčilo a odporúčam:).

48 25.02.2024

Autorku mám rada.
Jej knižky čítam, keď potrebujem totálne vypnúť. Sú tak príjemne predvídateľné:).
No, so všetkou úctou k predchádzajúcim dielam autorky, toto bolo slabé.
Autorka použila svoju osvedčenú schému príbehu, ale v tomto prípade to žiaľ nefunguje.
Pračudesné vyšetrovanie, nevýrazný hlavný hrdina, o vzťahovej linke škoda reči.
Prišlo mi to celé odfláknuté a neubránila som sa dojmu, že autorka už vykráda samu seba.

48 15.04.2023

Tak toto bolo rafinované.
Samotársky, smrteľne chorý Tach, laureát Nobelovej ceny za literatúru, poskytuje vo svojom byte vybraným novinárom interview.
Priebeh rozhovoru je vždy rovnaký - Tach svojich oponentov zosmiešni, rozdrí ich svojim intelektom, nepredvídateľnými odpoveďami - naprosto ich poníži.
... až pokým nenarazí na rovnocenného súpera a slovný súboj sa môže začať.
Príbeh bol duchaplný, bravúrne vystavaný. Skrývajúci plno inotajov, z ktorých som viaceré určite nepochopila:).
Pri čítaní vo mne však stále hlodal pocit neskutočnosti, neuveriteľnosti...
A záver to len potvrdil.

"A proč jste přestal psát?"
"V den svých devětapadesátých narozenin jsem pocítil, že s psaním je konec."
"Z čeho jste to vycítil?"
"Nevím. Přišlo to jako menopauza. Jeden román už jsem nedokončil. Správné rozhodnutí: do úspěšné spisovatelské kariéry, má-li být důvěryhodná, nutně patří jeden nedokončený román. Jinak vás považují za spisovatele třetího řádu."

"Proč sis teda, vole, vybral žurnalistiku?"
"Protože jsem se nemohl stát Prétextatem Tachem."
"Tobě by se líbilo být tlustý grafomanský eunuch?"
Ano, líbilo, a nebyl sám toho názoru. Takové už je lidské pokolení, že bytosti duševně zcela normální by bez váhání položily své mládí, tělo, lásky, přátele, své štěstí a ještě mnohem víc na oltář vidiny zvané nesmrtelnost.

48 12.03.2023

Tak toto bola "vydretá" knižka. Čítala som ju neskutočne dlho.
Pritom úvodnú časť, výber dračieho oka, som zhltla jedným dychom. No postupne môj záujem upadal. Čoraz častejšie som sa "utiekala" k druhej, súbežne čítanej knižke. Až záver ma znovu vtiahol do deja a zdolala som ho na jeden záťah.
Mrzí ma to, pretože sa jedná o celkom pútavé čítanie. Priamočiare, až - v dobrom zmysle - surové.
Autorka spracúva v rámci jedného textu toľko materiálu a zápletiek, že inému autorovi by to vydalo aj na dve knižky.
Druhý diel si nenechám ujsť, ale potrebujem istý časový odstup.

48 17.02.2023

Veľmi pekný príbeh.
Ľahko mi to pripomenulo tvorbu mojich obľúbených Katherine Arden a Naomi Novik, špeciálne knižku "Ve stínu Hvozdu".
Pochmúrna atmosféra zakliateho lesa, hrôzostrašné zvesti o pánovi lesa Vlkovi, Reda odhodlaná obetovať sa... ale nakoniec nič nie je tak, ako sa zdá...
Akurát kapitoly odohrávajúce sa vo Valleydii mi prišli zrýchlené a mala som trošku problém zorientovať sa, kam sme sa v deji posunuli.
Každopádne parádne čítanie a teším sa na ďalšiu knižku od tejto autorky. Dúfam, že o Nei:).

48 10.12.2022