Kaik komentáře u knih

Nesbo zkrátka detektivky umí. Syn opět potvrzuje, že v jeho románech si člověk nemůže být vůbec ničím jistý. Příběh pomsty mladého muže je zasazen do známého prostředí Osla a mohl by klidně fungovat jako další díl Harryho Holea. Vím, že bych neměl srovnávat a být vděčný za zpestření v podobě nových tváří, ale na Harryho už jsem si zvykl a chyběl mi. Závěr knihy byl řádně divoký (napadl mě i výraz 'překombinovaný', ale takový byl asi záměr - zmlsaného čtenáře je třeba stále překvapovat), ale celkový konec se mi líbil. A opět se mi stalo, že zhruba od půlky děj nabral takové otáčky, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout. A to není málo.

9 05.07.2018

Moje první autorova kniha, takže nezatížen předsudky z předchozích jeho děl mi tento žánr vůbec nevadil. Také s tématem paralelních světů nemám žádný problém, rozvíjí to fantazii a vždy jsem zvědav, jak z toho autor dokáže vybruslit. Dvojník se navíc četl naprosto skvěle, byla to opět jedna z knih, kde jsem nemohl přestat číst. Hodně mi to připomínalo Crouchovu Temnou hmotu. Se zakončením si Freeman poradil dobře a já si dost možná odnáším i lehké zamyšlení.

8 11.05.2024

Maideni jsou moje dlouholetá hudební srdcovka už od vydání vinylu Powerslave, kdy jsem je, vzpomínám, poprvé zaregistroval. Chytly mě jejich geniální kytary, zombie maskot Eddie, ale hlavně nezaměnitelný hlas Bruce Dickinsona. Přečíst si jeho autobiografii bylo pro mne jako fanouška zajímavé, ačkoliv bych uvítal podrobnější popis procesu tvorby jednotlivých alb. Během četby jsem postupně sjel všechna alba a rozhodně bude potřeba pořídit si nějakej novej IM merch.

P.S.: A aby toho nebylo málo, četbu jsem podpořil návštěvou Bruceho budapešťského koncertu "The Mandrake project", takže tím hezky pokryji téma čtenářské výzvy - kniha z prostředí Vaší poslední dovolené. Prima!

8 29.03.2024

Murakami je nepochybně skvělý spisovatel. Nikdy mě nepřestane udivovat jeho schopnost jednoduchými slovy přehledně vyjádřit složité věci, poetická přirovnání a pohledy pod povrch. Ovšem tato sbírka vzpomínkových esejů mě nikterak hlouběji nezasáhla a tentokrát tomu nepomohl ani vysvětlující doslov. Rozhodně se ale těším na nějaký jeho plnohodnotný román, kterých mi v zásobě ještě pár zbývá.

8 11.12.2023

A pak že nejde napsat zábavnou a nápaditou fantasy! Na prvotinu to bylo výborné - odvázané i nostalgické, místy docela hluboké, plné černého humoru, nadsázky a lehkosti, kterou ocení každý stárnoucí hrdina. Úžasně sympatické postavy, zcela jasný (sebevražedný) úkol, do kterého by se však nepustil jen ten největší necita. Vůbec jsem nečekal, že mě to tak chytí.
Děkuji čtenářce Metle za prima tip.

8 21.06.2023

(SPOILER) Tentokrát půjdu trochu proti proudu. Bude to delší s pár spoilery.

Simak stvořil nepochybně filozofické přemýšlivé dílo plné myšlenek a vizí. Celé je to smutné, melancholické, hodně se vzpomíná a opakuje. Ovšem než čtenář pochopí směřování "děje", uběhne půl knihy. Až po Jupiter jsem zápasil s formou i obsahem, návaznost textu mi unikala, psí komentáře mezi kapitolami byly marné.
Avšak pak se situace zlepšila, druhá polovina byla silná a závěr působivý, byť pocitu určité bezvýchodnosti se zbavit nedokážu.
Popsaná budoucnost je z mého pohledu velmi nereálná. Během čtení mě napadalo mnoho nezodpovězených otázek na fungování načrtnutého světa, např. ohledně globálního krmení mírumilovných zvířat - opravdu by ten systém fungoval v celosvětovém měřítku? Stačí jedna hladovějící nespolupracující skupinka a pravidla jsou v háji. A Jupiter - jak by se tam celé lidstvo dostalo? Čistě logisticky ultranákladné peklo. Chápu, že bych to neměl posuzovat tolik materialisticky, ale nereálná vize kazí můj čtenářský dojem.

A na závěr možná už trochu přehnaný postřeh, který jsem však během čtení zaregistroval a pak se ho nedokázal zbavit: autor v knize celkem třicetkrát popisuje vítr a jeho skotačení - "vítr hovořil drsným hlasem", "vítr šeptal na šindelové střeše", rovněž šeptal, "když kráčel ve větvích stromů", dále, prevít, "bičoval kouř", "vysál hrdlo krbu", "zatančil v okapech", "čuchal jezevcovi srst", ale hlavně, a to sedmkrát, "sténal v lomenicích"! Vítr má rozhodně nelehký úděl, bez ohledu na letopočet. O Větroplachovi nemluvě.

8 19.11.2022

Fajn povídky o nešťastné lásce se skvělými závěry. Některé byly slabší, ale pár naprosto skvělých.
A pokud dobře počítám, v tuto chvíli mám přečteny všechny Nesbovy knihy, které v Česku vyšly (včetně Doktora Proktora)! Nejspíš to oslavím konzervou tuňáka.

8 12.08.2022

Výborné! Zpočátku mi opravdu místy běhal mráz po zádech, ale v průběhu čtení jsem byl spíše zvědavý, jak si hrdinové s danou situací poradí... Každopádně, čtení skvěle odsýpalo a autor nezvyklou zápletku dokázal pěkně obhájit. Obávám se, že následující díl je nezbytností.

8 17.01.2022

Sci-fi odehrávající se v originálním prostředí - na dně oceánu. Řekl bych, že právě nezvyklé prostředí je na celé knize ten největší tahák. Bavily mě i střídající se pohledy všech zúčastněných stran na události, včetně jejich odlišné interpretace a jazykového stylu. Naopak konflikt ras vyvolaný domýšlivými Šoleny mi z lidské strany přišel zbytečně vyhrocený a málo uvěřitelný (vzdělaní vědci na cizí planetě provádějí mimozemšťanům kanadské žertíky?). Stejně tak pokus o šokující zvrat v samotném závěru knihy působil uměle. Ovšem znásilnění člověka čtyřnohou obludou... paráda! ;)

8 27.12.2021

K Holdstockovi se budu stále vracet. V jeho knihách se vždy ponořím až ke kořenům našeho světa, kdy každý kousek půdy, kamení, nebo hvozdu obýval nějaký duch či démon. Jeho syrové mýtické hvozdy jsou pro mne naprosto podmanivé. Vždy mám chuť nějakému prapůvodnímu bohu země postavit mohylu z kostí jednorožců. Nebo aspoň hodit kance na rožeň.

8 06.07.2021

Přečteno už kdysi za studentských let, nyní jsem si chtěl připomenout i kvůli nově chystanému filmu. Naprostá klasika žánru, která ani po více než půlstoletí neztratila nic ze své působivosti a síly.

8 04.04.2021

No, bylo to krapet utrpení. Nemohl jsem se vůbec začíst, a abych to dorazil, musel jsem se do čtení nutit. Slečna Smilla měla sice výborný cit pro sníh, ale mezi mne a knihu jakoby vystavěla stěnu tlustého ledu. Její postava mě ničím nezaujala, pro její iracionální činy jsem nenacházel motivaci. Opakující se zmínky o drsném životě v Grónsku mi postupně začaly lézt na nervy. Už jsem jen čekal, kdy se objeví Yeti, kterého vzápětí zakousne Smillina nezvěstná eskymácká matka. Téma výzvy mám splněno, ale asi si teď dám na čas od severské krimi přestávku. Příliš chladné, příliš odtažité.

8 25.07.2020

Opět famózní. Nebudu nijak spoilerovat, i když se mi moc chce! Přesně z těchto důvodů - dobrodružství, napětí, objevování neznámých krajin, tvorů a tajemství - jsme v mládí hltali verneovky. China Miéville mi tohle dokázal vrátit i po letech, navíc v umocněné formě moderního psaní.

Musím zde znovu pochválit skvělý překlad Milana Žáčka. Miéville má široký rozsah - od biologie, chemie, zeměpisu, sociologie, po techniku, mechaniku a spousty vymyšlených výrazů navrch... zkrátka všechno to srozumitelně přeložit muselo být peklo. Konečně překladatel, který se nebojí jmen a názvů. Např. doktor Trhomuch či spisovatel Skočkotlap mě fakt pobavili. Ostatně i sama Bellis Chladnovína jako by měla vlastnosti předurčeny svým jménem...

Opět tedy budu muset Miévillovu nálož imaginace ještě nějaký čas po přečtení vydýchávat. Nejvíce asi monstrózně epický závěr, při kterém vyvrcholily všechny mé do té doby neukojené představy, a paradoxně také prolog, který mě navábil na samotné čtení jako už dlouho nic.

8 20.05.2020

Přečteno v rámci čtenářské výzvy (téma Man-Bookerova cena).
Některé knihy se nehodnotí lehce. Někdy záleží hlavně na čtenáři - jak to má sám v sobě nastavené, jak je vyzrálý, v jaké je životní situaci, apod. Někdo řekne "blbost", jiný "geniální". Vědomí konce je rozhodně kniha s velkým přesahem, která poskytuje více otázek než odpovědí. Jde o to, v jaké míře jsme ochotni otevřít se sami sobě a přemýšlet o nich.
Možná to zní divně, ale bezprostředně po dočtení hodnotím svůj vlastní výkon na 70%. Druhé přečtení by zde určitě mělo smysl. Možná se ke knize někdy vrátím, už teď je ale jisté, že "příběh" ve mně bude ještě nějaký čas rezonovat.

8 03.03.2019

Tohle mi opravdu sedlo. Murakami je mistr vztahů a vnitřních pocitů, dokáže je vyjádřit přesně jak je cítím já. Bylo to osobní a intimní. Děkuji.

8 08.11.2018

Původně jsem chtěl napsat něco jako - opět milá Zafónova barcelonská poetika, v porovnání se Stínem větru poněkud přímočařejší děj, ale o nic méně půvabné, místy až romantické čtení, laskavé vyprávění psané světlem a mlhou. To všechno vlastně sedí.
Ale tohle! Bylo! Strašidelné!
Děkuji, K. Ty víš za co.

8 29.10.2018

Nemám toto temné období 17. století, kdy byla Evropa sužována válkami a nájezdy, příliš rád. Působí na člověka depresivně. Přesto mohu tomuto historickému fantasy románu málo co vytknout.
Juraj Červenák se poctivě připravil a kniha je psána jistou rukou. Děj krásně odsípá, snad nikde jsem nenarazil na hluché místo kdy bych se nudil. Bitvy jsou velkolepé a řádně krvavé, občasné nadpřirozené jevy jen dotvářejí fantastickou atmosféru.
Hlavní zápletka není příliš originální - záchrana syna z tureckého zajetí, o to snáze se s ní čtenář ztotožní. Když přidám sympatického hlavního hrdinu, zasazení děje do relativně nedalekého prostředí a otevřený konec, myslím, že s dalším dílem nebudu mít žádný problém.

8 20.05.2018

Důstojné zakončení Larssonovy trilogie. První díl zůstává z mého pohledu nejlepší díky svému minimalismu (omezený prostor a lidé). Následující dvě knihy jsou už trochu nastavená kaše, přesto nadprůměrně umixovaná. I přes zamotaný děj a spousty seversky znějících jmen to bylo úžasně přehledně napsáno. Musím říct, že autorův styl psaní mi sedí. Škoda, že už nic dalšího nevytvoří... Uvidíme, jak si s tématem poradí Lagercrantz.

8 08.04.2018

Veselá kniha o tom, že i sebelépe naplánovaný armagedon se se dá poměrně snadno pokazit. Typický britský humor a gejzíry nápadů v podání dvou mých oblíbených autorů. Bavil jsem se skvěle, jen některé pasáže mi přišly trochu delší.

8 04.02.2018

Tahle kniha je naprosto neskutečná, hlavně díky své formě, která přebíjí úplně vše. Najdete v ní nákresy, úryvky textů, přepisy korespondence, zachycené rozhovory i záběry z lodních kamer. Několikastránkový seznam jmen uhynulých pasažérů s jejich fotkami? Ano, i to tam je. Na dobré čtvrtině stran není papír bílý, ale černý. Dokonce slyšíme i myšlenky lodní AI. Někdo si s tím opravdu vyhrál, a český nakladatel zaslouží obdiv za skvělou práci s tímto neobvyklým formátem.

Dějově je to sice čistý vesmírný young adult (po předchozím Hyperionu jsem v tomto ohledu zůstal krutě neuspokojen), ale originální provedení knihy a podařený závěr přidaly k hodnocení jednu hvězdu navíc.

7 01.03.2025