Kaik komentáře u knih
Po knize jsem sáhl, protože jsem se chtěl něco dozvědět o způsobu myšlení, proč někteří lidé uvažují rychleji než druzí a jak třeba sladit běh myšlenek s verbálním projevem např. při prezentaci. A už během úvodu jsem začal tušil, že to bude bolet.
Knihu už dle mého názoru velmi trefně okomentovala čtenářka Balrog. Na počátku autor vysvětlil zajímavé zjištění svého výzkumu (dva různé systémy myšlení, které každý člověk používá) a po zbytek knihy toto téma více méně rozvíjel a obhajoval.
Nerad věci vzdávám, tak jsem se tím prokousal. Bylo to dlouhé a bolelo to. Zjevně jsem měl od knihy jiná očekávání, proto tentokrát vynechávám hodnocení. A příště se musím lépe podívat, do čeho se pustím.
Nakonec spíše průměrný thriller, při jehož čtení jsem si připadal jako na houpačce. Nevím proč mi hned od začátku připomínal Dívku ve vlaku. Ale kapitoly byly krátké, četlo se to dobře, a to, že jsem knihu sfoukl na tři posezení, také o něčem svědčí.
Když pominu evidentní diskriminaci dospělých, je toto sociální survival sci-fi drama nesmírně poetické. ;)
Už posedmé musím zopakovat, že Weaverovy romány se čtou dočista samy. Děj uhání plynule vpřed, David Raker se ve své honbě za pravdou ani na chvíli nezastaví a mě vždycky překvapí, že už je konec.
Opravdu by mě zajímalo, kam chodí autoři thrillerů čerpat svoji inspiraci. Zápletku ze Zlomeného srdce bych osobně do kupy nikdy nedal.
To byl tedy nářez! První půlku knihy jsem se bavil originální situací v Black Springu a druhou jsem se děsil, jak to všechno dopadne. Za mě skvěle a chytlavě napsáno, se závěrem jsem spokojený. Moc se mi líbil přerod příběhu od téměř humorného, přes klasicky hororový až po naprostý psychologický rozklad postav. Přečteno během tří sezení a klidně bych si od Heuvelta dal i něco dalšího.
Sérii čtu postupně od začátku a u tohoto dílu jsem poprvé přemýšlel o hodnocení tří hvězd. Marná sláva, bylo to roztahané, překombinované a David přehnaně odolný. Avšak... závěr to drtivě zachránil. Byl jednak nečekaný a Weaver se konečně rozjel (a já nemohl přestat číst). Navíc dobrá upoutávka na další knihu - těším se!
Moje první kniha od Pavla Renčína a docela určitě ne poslední. Zápletka je od cca půlky knihy vytušitelná, ale vůbec to nevadí, protože je to skvěle napsáno. Opravdu mě všechny postavy, vtipné hlášky i napínavé hororové momenty bavily, a jen nerad jsem knihu odkládal. Držím palec do dalšího psaní!
Původně jsem se chtěl rozepsat něco o nejslabším díle a nastavované kaši, ale úplně bude stačit, když napíšu, že mě to vůbec nebavilo.
Úkol - dočíst celou sérii Milénia - je splněn a já pevně doufám, že David Lagercrantz už žádné další pokračování nenapíše.
Když pominu ten šílený název, bylo to opět skvělé. Je záhadou, jak mě Murakami vždy dokáže zasáhnout do duše. Trochu nostalgický, trochu tajuplný, ale především hluboký lidský příběh. A vůbec ne bezbarvý. Škoda jen, že některé myšlenky zůstaly nedokončeny.
Dostal jsem chuť si po čase přečíst nějakou hardcore vesmírnou sci-fi. A tu jsem vpravdě dostal.
Ačkoliv hlavní zápletka je mírně ohraná, Leviatan obsahuje komplexní realisticky popsaný svět, ve kterém právě vypuká válka mezi Marsem a obydleným pásem asteroidů. Prožíváme meziplanetární plavby, průzkumy opuštěných lodí, kriminální vyšetřování i epické vesmírné bitvy - zkrátka space opera se vším co k ní patří. Formálně vše v pořádku.
Co mi však úplně nesedlo, byl styl psaní. Zpočátku jsem měl opravdu problém se začíst. Ke konci se kniha naštěstí výrazně spravila a chytla ten správný spád. Z postav mi asi nejvíce k srdci přirostla pragmatická osoba detektiva Millera a jeho virtuální Julie. Ostatní byli trochu do počtu, přičemž klaďas - astronaut Holden - mě vyloženě iritoval.
Do dalšího dílu se v nejbližší době nejspíš nepustím, a hlavně si dám na čas pohov od americké literatury. Protože, při vší úctě, říkat nadřízeným ženám "pane" mi přijde jako totální úlet.
Marně přemýšlím, jak tuto záhadnou knihu okomentovat...
Murakami je zkrátka unikát. Jeho podmanivý způsob vyprávění dokáže čtenáře zaujmout i těmi nejobyčejnějšími věcmi. Naprosto přirozenou formou umí z banálních věcí vytvářet téměř filozofická témata a podněcovat tak člověka k přemýšlení.
Postavy v tomto románu jsou i přes to málo informací, které se o nich dozvídáme, skvěle vykresleny a není žádný problém se s nimi ztotožnit. Vůbec nevadí, že se za celou knihu nedozvíme jejich jména. Je zajímavé sledovat uvažování hlavního hrdiny v kontextu s přibývajícími informacemi i postavami.
Autora musím také pochválit za zvládnutí technických úskalí, které v ději hrají určitou úlohu - počítače, šifrování dat, akustika (můj profesně blízký obor, potěšilo). Nic z toho není ani po více než třiceti letech od napsání vyloženě technický průšvih.
Samotný román tvoří již od začátku dvě nesourodé paralelní dějové linie, které se pravidelně po kapitolách střídají. Těšil jsem se až se protnou... a dočkal se. Oba děje se spojily poměrně nečekaným způsobem, který vyústil ve strhující závěr.
Konec "Konce světa" je z mého pohledu logický i překvapivý zároveň. Tak nějak jsem to očekával a zároveň si přál něco trochu jiného. Některé hrdinovy volby jsou zřejmé, některé nenadálé. I přes to, že jsem jiný závěr vlastně nepředpokládal, je mi líto, že už to skončilo. Určitý "neuzavřený" pocit z románu si budu muset dokončit sám v sobě. Nepochybuji, že je to Murakamiho záměr a byla by škoda, kdyby to bylo jinak. Několik posledních kapitol bylo skutečně famózních - zde se jasně projevila autorova síla popsat naprosto geniálně vnitřní pohnutky člověka a předat je čtenáři. Opravdu skvělé!
Poctivé 4,5 hvězdy. I přesto, že je to výjimečné dílo, nehodnotím naplno. Důvodem je pár kapitol zhruba uprostřed knihy, kdy jsem se lehce nudil, a také "Kafka na pobřeží" mě dostal víc. Nicméně - z každé knihy si většinou ukládám bokem nějaký ten citát nebo zajímavou pasáž pro pozdější připomenutí (u e-knihy to jde raz dva, že?), a mám pocit, že z této jsem si jich vykopíroval až běda. K Murakamimu se jistě ještě vrátím!
Doháním literární resty a naprosto nechápu, jak mi mohlo tohle úchvatné dílo nebývalého rozsahu uniknout. Struktura knihy mi hned připomněla Canterburské povídky, přičemž každá část vyprávění byla pojata ve zcela odlišném žánru a všechny střípky se nakonec překvapivě sešly... na Hyperionu. Simmons stvořil vyspělé mnohovrstevné sci-fi ze staré školy, které si i po 35 letech udržuje svoji nadčasovost a z mého pohledu i originalitu. Jen bude nezbytné pořídit si další díl.
Dát si do souladu spánek, stravování a aktivní život zní tak jednoduše. Je to jen otázka správného načasování. Tak proč mám opět pocit, že většina lidí, kteří by to potřebovali nejvíc, si tuhle skvělou knihu nikdy nepřečte?
Moje třetí velká kniha od Kinga. Bavilo mě všechno - zajímavá, svým způsobem jednoduchá zápletka, skvěle vykreslené postavy a výborná gradace děje. I přes svoji délku se mi to četlo parádně a těžko se přestávalo. Závěr se mi líbil. Těším se na další Kingova díla, ještě mi jich zbývá dost.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, která mi už mnohokrát příjemně rozšířila čtenářské obzory. Ne však v tomto případě.
Výhrady nemám ke způsobu psaní, naopak, četba proběhla rychle a bez zádrhelů. Problém mám z tématem. Zpočátku jsem hrdinovi fandil, aby úspěšně zaplnil vnitřní prázdnotu a dokázal začít nový život. Ovšem zvrat v půli knihy děj nasměroval způsobem, který se mi vůbec nelíbil a čtení mi pak bylo i trochu nepříjemné. Také se nemohu zbavil pocitu určitého klišé. Příště si musím lépe zjistit, do čeho se pouštím.
Nečekaně zapůjčená kniha, která se mi hodí do výzvy... a úplně nevím, jak ji ohodnotit. Nejsem zjevně cílovka a kromě pobavení jsem z ní moc využitelných informací nezískal. Navíc je psána takovým tím americko-populárním stylem, kdy autor vyzobal historické zmínky, které se mu hodily do tématu a proložil je hláškami typu "někteří vědci se domnívají...", což nemám rád.
Výborné však byly uvedené recepty a rozhodně oceňuji, že většinu z nich na sobě (a pár dobrovolnících) sám autor vyzkoušel, aby podal objektivní hodnocení. Tenhle nápad považuji na díle nejlepší. A celkově to bylo docela zábavné.
Krátká, skoro povídková záležitost o mezilidských vztazích s téměř pozitivním vyzněním. Scottův přístup k jeho fenoménu byl sympatický, nicméně kniha mě jinak příliš hluboko nezasáhla. Do čtenářské výzvy dobré, ale příště si od Kinga vyhradím čas na něco plnotučného.
Démonicko-romantická komedie - to sedí. Strašidelná vagína byla relativně slušný bizár, ale tohle byla kravina. Bavilo mě jen Lego, sumo-kámoš Šódži a bezelstná naivita obou hlavních postav. Naopak závěrečné akční scény byly popsány jen tak šmahem a postrádaly jakékoliv napětí. A opět ten nešťastný přítomný čas... Naštěstí to bylo krátké a hodí se mi to do čtenářské výzvy.
Žádný soubor povídek jsem už dlouho nedal a bylo třeba to napravit. A tato sestava byla opravdu pestrá. Až na pár výjimek mi "kusy" nepřipadly vůbec divné, naopak, pár příběhů bylo vážně výborných a docela rád bych si je přečetl i jako plnotučné romány (za všechny např. Lineární město). Následující sbírku si v budoucnu rozhodně nenechám ujít.
Opravdu by mě zajímalo, jak by román vypadal nyní, přece jenom čtvrtstoletí je dlouhá doba a spousta současných online her už v zásadě možnosti podobné Deeptownu nabízí. Když ale pominu lehkou technickou zastaralost, nebylo to špatné. Lukjaněnko použil mnoho zajímavých nápadů, přidal filosofický nadhled i ruská národní specifika (nějak bylo, nějak bude... mezitím dáme pivo).
Děkuji čtenáři Lazarovi, jehož komentář mě k této knize přivedl. Četbu pokračování vůbec nevylučuji.