Kaja1 komentáře u knih
Druhý díl se dobře četl. Je zajímavé, že ji milovali samí úžasní muži a ne žádný bídák. Chtělo to nějakou zápletku a ne pořád honit George od čerta k ďáblu. Když ji tak miloval, proč ji to dělal, nic neříct a odjet někam do divočiny a hledej si mne:))
Máte nějaké problémy? Potřebujete stmelit rodinu? Vyražte do Benátek, to město vás pohltí a dokáže vám ujasnit si, co v životě chcete. Takové je zřejmě poselství této knihy. Je to jako pohádka, všechno se vyřeší a vše dobře dopadne. Ještě, aby to tak fungovalo ve skutečném životě.
Bylo to pohodové čtení. Je pravda, že od prvního dílu uplynula nějaká doba, a mnohdy jsem musela hodně vzpomínat kdo, kde, s kým a proč. Ještě, že na začátku jsou hrdinové knihy popsáni. Možná, to chtělo krátké shrnutí příběhu. Musím říct, že to byla krásná doba 20. léta, tolik objevů, nové hudby, architektury, mám chuť navštívit Stuttgart. Už se těším na další díl.
Je to naplnění života, slézt všechny hory světa, ztratit rodinu, vztahy vám nevychází, protože hory dostanou vždy přednost, toť otázka. Ale nesoudím, každý máme možnost volby.
Po knize jsem sáhla, poněvadž jsem byla zvědavá, jak píše moje oblíbená spisovatelka cestopisů o něčem jiném. Bylo to čtivé, zajímavé téma, nicméně mnohdy jsem se v dialozích ztrácela, nevěděla jsem, co která hrdinka říká.
Chtěla jsem romantiku a dostala ji, nic víc nic míň. Linka s mafií byla zbytečná a podle mně nepravděpodobná.
Tak přemýšlím proč má tato kniha tak nízké hodnocení. Možná čtenáři čekají romantiku a ono to tak docela romantika není. Zkrátka mně se knížka líbila. Je to o tom jak málo si někdy věříme a jak toho někdo, pod rouškou přátelství, dokáže zneužít.
Zuzanu Maléřovou mám ráda. Nejen, že krásně píše, ale pochází ze stejného kraje jako já. Když vypráví o Soláni a Radhošti, jsem tam s ní. Nyní jsem zjistila, že máme hodně společného jsme náhradnice a milujeme cestování. Kniha nás provede většinou po Evropě. Dozvíme se spoustu zajímavých věcí o navštívených místech a pocitech, které v návštěvnících zanechaly. Trochu mi vadila spousta letopočtů, hlavně u italských památek. Kniha nás provede 30 lety jedné rodiny. Hodně míst jsme navštívili jen to Dánsko nás minulo, musíme to napravit.
Lovce orchidejí jsem jako dítě milovala, snad už tehdy se ve mně zrodila touha poznat všechny ty daleké země. Musela jsem si sice počkat, ale pomalu jsem si své dětské cestovatelské sny začala plnit.
Skutečně jednohubka, čekala jsem vtipnější historky, nějak mě to neoslovilo.
Příběh je napsán čtivě, jako všechny knihy této spisovatelky. Nicméně mi to tentokrát tak úplně nesedlo. Lidská psychika je složitá věc, nikdo nevíme jak bychom se v dané situaci zachovali, proto nesoudím.
Nikdy není pozdě. Nevím jestli bych si v takovém věku zvykla na život v úplně jiné zemi, snad kdybych neměla rodinu tak jako autorka, možná, nevím....
Tak po čase něco z českého kriminálního prostředí. Ze začátku mi vadilo jak se pořád uváděla celá jména a příjmení včetně funkci. Ale asi se měly oddělit dvě dějové linky knihy, první část z pohledu kriminalistů a druhá z pohledu postižených. Ale jo, šlo to.
Trvalo než jsem se začetla, člověk žil, v té pro naši zemi hrozné době a přitom neměl ani tušení, co všechno se děje. Je to strašné v jaké nevědomosti jsme žili, kdy nám bylo předkládáno jen to, co režim dovolil.
Neříkejte mi, že všichni, kteří něčeho v životě dosáhli jsou tak zhýralí, že jim nestačí žít normální život s normálními vztahy.
O tom jak nám knihy mohou pomoci překonat nelehkou dobu.
Krutá doba. Knihu jsem četla až po své návštěvě Barcelony a tak mi mnohá místa připadala známá a znovu mi připomněla tajné uličky staré Barcelony. Kniha se četla dobře, i když je pravda, že se mi mnohdy pletla jména všech těch hrdinů. Nicméně je to krásná pocta všem těm obyčejným lidem, kteří se na stavbě katedrály podíleli a za patří autorovi dík.
Zajímavý pohled na život žen v Afghánistánu, no není to lehké čtení, člověku je z toho smutno.
Připomnělo mi to naše cestování po Andalusii. Krásný popis býčích zápasů a lidí. To již dnes člověk nezažije.
Tak nevím, půlka knihy je opakováním událostí, které se staly v prvním dílu. Sice jsem válku, chválabohu, nezažila, ale konec se mi zdál opravdu přitažený za vlasy.