kap66 komentáře u knih

Nejen klukovský román! V 70. letech jsem byla malá holka a tuhle knížku jsem milovala: byla dobrodružná a napínavá, legrační a trošičku přisprostlá :-). Od jejího napsání tehdy uplynulo pár desítek let, ale mně vůbec nepřišlo divné, že knoflíky byly ceněné zboží a o jednu krabičku sardinek se dělila spousta kluků; na jednoho už nic nezbylo, ale jemu to nevadilo, protože mu stačil olej z těch rybiček (mňam). A ten působivý konec... Byla to knížka, která se mi dostala do ruky přesně v tom období, kdy jsem preferovala téma klukovských part, soupeření, ale hlavně kamarádství. V mém žebříčku knih z dětství zaujímá místo hodně nahoře.

24 14.12.2017

Těším se na důchod (haha), mimo jiné proto, že si znovu přečtu Bergmanovy Filmové povídky a pustím si znovu všechny jeho filmy. Už jako mladé tele jsem na začátku 90. let ocenila Sedmou pečeť a Scény z manželského života, ale na Lesní jahody, řekla bych, dozrávám až nyní. I tak jsem tehdy četla tuto knihu s obrovským zájmem. Jojo, mladá holka, mladý mozek, připravený vstřebávat kvalitu. Toto kvalita je.

24 12.12.2017

Vždycky jsem měla ráda propletení světa kouzel a toho "normálního" - z toho se dá vytěžit spousta humoru. To tady stoprocentně platilo. A večerníčkovské zpracování s hlasem Milana Šteindlera a Hapkovou hudbou nemělo chybu - a to jsem ho viděla až jako dospělá.

24 12.12.2017

K Heinleinovi mám až trochu nekritický vztah díky Dveřím do léta, Jobovi a povídce ...a postavil si domeček. Vládci loutek jsou pro mě jeho ne nejlepší, ale dost dobrou knížkou. Bavilo mě číst o roce 2007 a chápavě se usmívat nad autorovou představou cestování (auto jako od Fantomase) a naopak nad zaostalostí ukládání a přenosu informací - ta retroknihovna byla až milá. V 80. letech jsem se od sci-fi nemohla odtrhnout; teď bych se vrátila právě k těm knížkám, ve kterých se autoři příliš nezabývali technickými vizemi budoucnosti - protože to dopadne vždycky takhle. Ale tady o to vážně nejde; neutrhnete se od děje, ve kterém bojují lidé - individuality a paraziti s kolektivní inteligencí, a nejen to, se schopností přečíst a řídit mozky svých nositelů. Slizčí a málem dokonalejší než Borgové. Je to napínavé a čtivé.

24 27.11.2017

Connelly psát umí, se vším všudy: vystavění zápletky, charakteristika postav (tentokrát je klientka fakt odporná - učitelky by měly Connellyho sežrat zaživa! :-)), prostředí, pointa. Já ale stejně preferuji jeho "pravé" detektivky - prostě se ráda ztotožním s postavou stojící jasně na straně dobra (já vím, někdy to není tak jednoduché, často ani detektiv není úplný klaďas). Micky Haller slouží právu, což beru, ale jeho nevlastní bratr je přece jen můj favorit.

24 04.09.2017

Já jsem četla vydání z roku 1958 s původními - italskými - ilustracemi. V raném dětství, už tak v 9 letech, jsem ji přečetla poprvé, někdy na druhém stupni ZŠ podruhé - a pokaždé jsem byla citově a morálně zasažena, doslova. Síla a tragičnost, neusínalo se mi po čtení lehce. Dodnes si pamatuji obzvlášť "měsíční povídku" o chlapci, který umřel rukou vraha místo své babičky. Po 40 letech jsem ji otevřela znovu - a chápu své pocity; ta kniha má pro mě svou krásu a tíhu zároveň.

24 23.04.2017

Hvězdičky za lékařské prostředí, které, přitažlivé samo o sobě, zde zločinu nahrává, a za osvědčený prvek napětí - nejistotu hlavní hrdinky ohledně vlastního duševního zdraví.
Dám si ale chvíli pauzu od tohoto typu thrillerů, které jsou vyrobeny podle pravidla "moje motivace je trochu pochybná, ale aspoň ji čtenář hned neodhalí, a způsob provedení musí být co nejoriginálnější a pokud možno složitý, i kdybych na to měl dojet". Prostě takové zápletky, které jsou vytvořené uměle, pro napínavost a pobavení; pokud tohle hledáte, je to dobrá volba. Jen takových knížek nečtěte víc brzy po sobě.

23 28.12.2018

Další z Cobenových tradičně umně napsaných knížek. Čtenáři znalí autorových dalších knih (a jeho fint) asi odhalí vraha, aspoň částečně, ale i tak si to mohou užít. A jeho zkušené čtenářky opět ocení vedlejší ženskou postavu, která se objevuje v mnoha jeho knížkách; tyto ženy (zde Rachel) jsou vždy něčím výrazné, mají specifické dovednosti a jsou v životě hlavního hrdiny zásadním způsobem platné. Jestli on nám ženám nechce Coben trochu podkuřovat, abychom mu zůstaly věrné... Nu což. Daří se mu to dobře a já mu věrná zůstanu, rozhodně v případě, že si chci "zatížit" mozek napínavou, dobře vystavěnou zápletkou.

23 25.09.2018

Malé přirovnání: Michael Connelly je pro české čtenáře detektivek něco jako ČT art pro české diváky (málo diváků, ale vysoká spokojenost s pořady). Connelly nemá zdaleka tolik čtenářů jako jiní, mnohem populárnější autoři (úplně to nechápu), ale jeho čtenáři jsou s ním stabilně spokojeni a hodnotí ho nadprůměrně.
Já mám přečtené všechny Bosche a nikdy jsem nešla pod 4 hvězdičky. 22. díl je opět výborný; Harry je uvěřitelný (to pro mě vždy byl), stojí na správné straně a přes svůj věk (sakryš, že on bude brzy asi muset skončit i s těmi odloženými případy!) schopný skvělého úsudku i fyzického výkonu. Velkou roli zde hraje i jeho bratr právník - a já si zase uvědomila, že příběhy s Harrym mám radši; je to - prvoplánově bráno, já vím, omlouvám se advokátům - prostě poctivější přístup ke zločinu (tak mi tento názor aspoň v literatuře dopřejte...).
Přívlastek "poctivá" se hodí na celou sérii. Poctivost, promyšlenost, neodbytost; výsledkem je moje spokojenost, uznání a natěšenost.

23 18.06.2018

Ó, ty nespravedlnosti! Před 40 lety, kdy jsem žila knížkami, ve kterých parta dětí zažívala dobrodružství, se mi Kalle Blomkvist nedostal do ruky - prostě ho v naší vesnické knihovně neměli. Tak jsem si ho přečetla teď, ze dvou důvodů:
- Astrid Lindgrenová byla jedna z prvních autorek, které jsem v životě četla; mnoho let jsem měla mantru "lassebosselisaolleannabritta" a ve skutečnosti jsem bydlela v Bullerbynu
- chtěla jsem zjistit, komu vzdává hold Stieg Larsson (nejlepší z nejlepších) jménem své hlavní postavy.
Už to vím a naprosto souhlasím. A stejně mě mrzí, že Kalle nebyl můj kamarád už v dětství.

23 04.06.2018

Nesser je MŮJ autor. Jeho knížky jsou jediné detektivky, u kterých jsem stejnou měrou napnutá a pobavená.
Mají většinou "klasické" zápletky a "klasické" vrahy: zde jsou to vraždy žen a sériový vrah - to vám připomene spoustu jiných autorů. Nesser ale vytvořil fiktivní městečko (Maardam) ve fiktivní zemi - geniální tah! Tím pádem si mohl dovolit zasadit tam dost nepravděpodobné a originální vyšetřovatele: lidi s nadhledem, citlivé, vzdělané a vtipné. Jejich dialogy a vnitřní monology, jejich glosování situací a trefné poznámky jsou naprosto skvělé. I tato knížka začíná klasicky; dokud je tam jen vrah a oběť, nic nového pod sluncem, říkám si. Ale jakmile vstoupí na scénu komisař a jeho tým, jsem doma. Navíc se v tomto dílu vrátil Van Veeteren - "odpadlý agnostický komisař", jak o sobě říká; můj velký oblíbenec.
"Kouzla Maardamu se v lednu člověk snadno nasytí," říká komisař Reinhart. Já jsem se kouzla Nesserových knížek nenasytila ještě vůbec. "Vlaštovka, kočka, růže, smrt" mou nenasytnost ještě prohloubila.

23 04.06.2018

Odpočinula jsem si (aspoň tedy většinu knihy) od vrahů a zkrvavených obětí a nechala se vést celkem originálním tématem a napínavým dějem, kompozičně dovedně zpracovaným. Bavila mě postava Iris, tak trochu rebelky, postava Beatrice mi přišla vytažená spíše z padesátých let; nakonec se ale dobře doplňovaly. Problematický je pro mě konec - ani tak ne určitá neuzavřenost, ale spíše naivita některých dialogů. To se vážně zločinci dohadují o všem tak, aby to každý pochopil, a vždycky vyslepičí všechno své budoucí oběti? To je schéma, kterému by se autoři měli vyhnout širokým obloukem. Hvězdička dolů za to; ale vcelku hodnotím knížku kladně.

23 20.05.2018

Vynikající!!
"Vítejte na fyzice v blázinci," říká výstižně Eddie - a dá se to brát jako charakteristika celého dílu, v tom nejlepším slova smyslu: promyšlené motivy, neuvěřitelné a zároveň do sebe zapadající. Všechny postavy miluji, ale Eddieho mám čím dál raději - nejen kvůli jeho vtipným glosám (i když: "Ježíšku na křížku, copak to nechápete? Zabíjíte se kvůli muzice, která nikdy ani nevyšla na singlu!" - ta je skvělá). Mimochodem, právě to propojení cesty k Temné věži a hudby, filmů a knížek (např. v "Jakeově" části o hledání dveří a koupi dvou knih, tak zásadních pro další děj) mě ohromně baví. A že to nejděsivější je spojené nebo nějak souvisí s něčím, co bylo původně určeno pro děti a má uklidňující vlastnosti (třeba růžovou barvu), to se asi dá u Kinga očekávat, je to tak?
Tak vysoko nastavená laťka... Bojím se, jestli další díly budou stačit s dechem. Ale i kdyby ne a tento byl vrcholem, stálo to za to.

23 02.04.2018

"Sedmilhářky" je výborný název, ale ne zcela výstižný: postavy spíše mají tajemství - naznačena jsou taková obyčejná a běžná; postupně se ale začnete děsit, protože se ta tajemství jako cibule sloupávají - až na pálivý, slzy vynucující vnitřek...
I když jsem věděla, že kniha má vysoké hodnocení, ze začátku jsem se malinko zalekla toho, že to budou takové "australské Zoufalé manželky"; naštěstí vůbec ne! Kniha mě vcucla a na konci vyplivla: trochu roztřesenou, ale velice uspokojenou - skoro očištěnou.
Doporučuji.

23 14.01.2018

Být spisovatelem, přeji si jednu věc: ať proboha neoznačují mou první knihu jako bestseller a nej-cokoliv! Pokud to tak totiž bude, asi na ní vydělám, ale ti zklamaní, kteří se táák těšili, se na mě příště vykašlou.
Já se moc ovlivnit nenechávám, lépe řečeno ne názory v médiích. Takže - nejsem zklamaná ani nadšená. Na začátku jsem musela čtení prokládat jinou knížkou, té morbidnosti v zacházení s oběťmi a těch mrtvých na několika stránkách - to na mě bylo až moc. Chápu, že každý autor chce být originální a je těžké napsat něco, co tu ještě vůbec nebylo. Wolfa - právě asi kvůli tomu - samou láskou nesežerete, ale pravda je, že pojetí této postavy mi opravdu originální přišlo; včetně toho, jak vyšetřování dopadne, což s tím souvisí. Souhlasím s těmi, kterým vadilo, že Cole odbyl některá vysvětlení - to mě právě baví, dozvědět se, JAK to šlo provést.
Celkově vzato jsem to přečetla se zájmem a doporučuji.

23 02.01.2018

Autor je můj ročník, což je plus - umím se s ním ve spoustě pohledů a zkušeností ztotožnit. Zbyl mi sice pocit neukončenosti, ale to je dáno formou deníku, že. Nečekejte "Aristokratku"; zařazení pod "humor" je podle mě nepřesné. Nemějte mě za přeslušnělou, ale já bych ubrala vulgární slova - nevadí mi při nějakém emocionálním vypětí, vadí mi, když jsou součástí běžné řeči - a v psané formě to je dvojnásob patrné. Za to jedna hvězdička dolů, jinak to pro mě byla zajímavá, čtivá a originální kniha.

23 26.11.2017

Pátá v sérii, pátá i pro mě - čtenáře (doporučuji číst je postupně). Čím dál víc mi v hlavě v souvislosti s knihami Deona Meyera naskakuje pojem "poctivost". Ve výsledku je to vždycky znát - odložím knížku, nechám v sobě příběh doznít, vychutnávám ho, přemýšlím nad ním, z hlavy mi nevypadne, jak se mi to stává u většiny detektivek šitých horkou jehlou.
Pokud jste si oblíbili postavu Bennyho Griessela, budete to s ním v tomto dílu silně prožívat a držet mu pěsti. Pokud máte rádi další vyšetřovatele z týmu, zažijete s nimi i optimistické chvíle. Možná si oblíbíte i někoho z podezřelých a necháte se autorem pěkně vést - jako já. Užijte si to - jako já. Po jakém autorovi sáhnu teď? Vysoko nastavená laťka...

23 13.11.2017

Těšila jsem se, že si pro sebe objevím dalšího nadějného severského autora a sympatické vyšetřovatele, ale stalo se to, že po půlce knihy jsem ji jen dolistovala do konce, abych zjistila, kdo je vrah. Tak moc mě nebavila. Jednoduché krátké věty, zřejmě záměrné, dělají z knihy primitivní čtení. I volba slov je dost děsná, ale to už je spíš vina překladu. Zápletka a postavy se mi nelíbily. Jedna hvězdička za - nevím, asi za to, že napsání detektivky dá určitě práci.

23 06.09.2017

Jsem daleka toho, soudit činy lidí v době, kdy jsem nežila, a všechno o ní znám jen z literatury a tisku, bez ohledu na dobu vzniku nějak zatížených; takže k autorovu životu nic psát nebudu. Mně se z Kohoutových románů tento zdá nejzajímavější - kompozičně (řazením kapitol), dějově i jazykově. Kohout píše čtivě, což je pro některé náročné čtenáře minus, ale pro mě ne. Souhlasím se slovem "sebestřednost", ale není to základní vlastnost všech spisovatelů? Pro mě zde není rušivá, patří sem.

23 05.09.2017

Opravdu viditelně funguje - dva roky po druhém porodu jsem měla díky cvičení postavu, se kterou jsem byla spokojená. Hodina je ale dost; a taky trochu trpěly klouby, zvlášť kyčle. Ale kdo ví, byla jsem samouk, třeba jsem dělala nějakou chybu. Ze začátku nejhorší, ale postupem času nejlepší (když jsem zesílila a naučila se to) mi přišly cviky na břišní svaly. Jsem přesvědčená, že i ta zkrácená čtvrthodinová varianta by byla účinná, i když ji autorka prezentuje jenom jako udržovací. Kalanetika už je asi dnes vytlačená jinými typy cvičení, ale mně vyhovovalo, že jsem si mohla cvičit sama a doma.

23 04.09.2017