kapr komentáře u knih

Arthur Ransome

Stanovil jsem si, že u mých nejoblíbenějších autorů, budu dávat 5 hvězdiček jenom té jedné, té nejlepší. Samozřejmě, ani Ransome nemá (z mého osobního pohledu) všechny knížky na těch 5. Přesto mám v tomto okamžiku velký problém jak rozhodnout která z jeho knížek je ta nejlepší. Prostě docházím k názoru, že těch nejlepších má povícero. Tak jsem zatím vybral tu úvodní, a postupně budu (už po mocté) číst znovu ty další. Jen mám pocit, že těch 5 hvězdičkových bude ještě mnoho. Tato knížka a mnohé další z jeho knih jsou takové ty vlídné léčebné knížky, po kterých sahám pravidelně když je mi smutno, nebo se mi prostě po nich zasteskne.

10 26.03.2017

Pro mne jeden z vrcholů, i důvodů proč čtu detektivky.

9 01.11.2020

Úžasná kniha. Četl jsem ji před dávnými léty, a dodnes na ni vzpomínám tak trošku jako na malý zázrak. Netuším k čemu mé tehdejší pocity jak při četbě, tak po dočtení přirovnat.
Napadá mne snad trošku jen Tajný život stromů, a něčím malinko snad ještě mého oblíbeného autora detektivek s inspektorem jménem Napoleon Bonaparte v momentech, kdy se zmiňuje o původních Australanech. Obě mnou zmiňované knihy jsou o něčem jiném, ale něco společného by se možná někde hluboko našlo. Oba příklady jsou totiž velice, velice vzdálené, nejlepší je skutečně si knihu přečíst. Přenese Vás do jiného času i světa, a jste-li povoláni budete z ní mít zážitek na Váš celý další život, zážitek na který se nezapomíná.
Nejméně jeden z filmů, nejspíše oba, jsem viděl, (byť možná jen zčásti,) a oba se mi moc líbily, ale kniha je kniha.

9 20.01.2020

Oblíbený autor, a další z jeho krásných, milých a úsměvných knih. Podle mého názoru jedna z jeho nejlepších. Tentokrát vám přináší zimní dobrodružství. Ke knize se pravidelně vracívám vždycky, když mi okolní svět začíná připadat příliš šedivý. Knížka je ideální pro náctníky, potěší ale i mladší čtenáře, a i mnozí přestárlí - tedy dospělí, s knihou stráví hezké chvíle. Rozhodně doporučuji!

9 22.09.2019

Tak mám dočteno. Pan autor si rozhodně zaslouží po hvězdičce za odvahu, i za pečlivost s jakou navázal na geniální předlohu. Autor by nám měl asi chtít něco sdělit, a tentokrát se ono sdělení scvrkává do toho, že dokázal perfektně navázat, a dodržet nárysy jednotlivých postav. Chybí něco jednotícího, co by původní příběh obohatilo, rozvinulo, a bylo pro čtenáře zapamatovatelné. Tu a tam mne to potěšilo, mnohdy a vcelku bohužel zklamalo. Řekl bych, že autor je vcelku na dobré cestě. Jen si myslím, že trochu podcenil, že se pouští do pokračování asi nejoblíbenější, nejmilovanější české knihy. Chtělo by to pilovat, pilovat, a zase pilovat, a hlavně dát tomuto druhému dílu nějaký nosný příběh, který by čtenáři milovali a hlavně si jej také zapamatovali, a získali tak důvod se ke knize opakovaně, (nejlépe po celý život,) vracet. Nyní, zhruba po měsíci od dočtení, si už z knihy prakticky nic nepamatuji, snad jen spoustu prázdných stránek a hlavně notoricky se opakující ilustrace, které mi (upřímně řečeno) nijak nesedly. To je podle mého názoru trochu málo. Autor rozhodně osvědčil své nemalé kvality, ale knížka se mu rozpadá do sbírky anekdot. Myslím si, že měl na ní dalších (nejméně) deset let pracovat. Prostě skutečný nadčasový bestseler se nedá napsat po chvilkách "strávených v čekárně u zubaře." U mne je výsledkem veliké, byť přiznejme si očekávané zklamání. Hodnocení ponechávám i nyní s odstupem času beze změny, i když povědomí o knize se tak nějak propadá, a ztrácí, a zážitek, tak ten téměř zmizel.
Pokud porovnávám se svými oblíbenými Třemi muži ve člunu, tak anekdoty, mikropříběhy ty tam zastoupeny jsou, ale tak nějak mi tu chybí přístupně podaná životní moudra, a hlavně nosný příběh, který by vypovídal mimo jiné i o tom proč kniha byla vlastně napsána. I když upřímně, mezi námi, ona tato kniha jako celek o tom vlastně nakonec skutečně vypovídá, jen to bohužel autorovi ve finále není v tomto případě přičteno právě k dobrému.
Knihu si určitě ještě přečtu s ročním odstupem, nikoliv však pro radost, spíše se snahou objevit její dobré stránky, a udělat si na ní víceméně konečný názor.
Myslím si ale, že naděje na to, že bych hodnocení této knihy převratně změnil, zvláště kladným směrem, je bohužel minimální.
-
Nakonec hodnocení snižuji a dávám hvězdičky jenom dvě.

9 15.02.2019

...
"Svědčí to nesporně o životném jádru „zvláštních podivných dobrodružství“ námořníka z Yorku, který je tipickým představitelem své doby, ale nese v sobě i pevné optimistické přesvědčení přesahující jeho éru: o lidské zvídavosti, nezdolnosti, odvaze."
Proboha, ty anotace by se snad měly podepisovat.
Některé zvláštní, podivné, ale bohužel také nezdolné a odvážné typy autorů anotací si zřejmě tipují významy slov tip a typ. Pro některé z nich bývá typické, že si to prostě tipnou. Typickým výsledkem pak bývá takováto anotace. Pustých ostrovů ubývá, ale snad by se pro ně ještě nějaký nalezl. Tipnu si, že zase brzy narazím na takovéhoto typického experta.

9 29.01.2018

Vynikající knížka oblíbeného autora. Román prapůvodně vznikl jako karikatura české společnosti. Pro své fantastické prvky vnímaný spolu s dalšími autorovými díly jako asi jedny z prvních vlaštovek z sf knih v naší literatuře.

9 18.10.2017

Kniha nás opět po delší době zavádí do časů mládí našeho oblíbeného vyšetřovatele. Díky tomu se příběh odlišuje od ostatních, kde přeci jen riziko určité šablony může hrozit. I proto je knížka příjemným vytržením a každý autorův fanoušek si ji patřičně vychutná a ocení.
Knihy které jsem přidával do podobných jsou taktéž historické detektivky. Jejich autoři se tomuto tématu věnovali mnohdy i více než 10 knihami. Která z jejich děl jsou této knize nejblíže, nedokážu v tomto okamžiku posoudit. Domnívám se ale, že každá z nich čtenáře potěší.

9 01.08.2017

(SPOILER) Trošku jiná detektivka nežli bývá obvyklé. Četl jsem šest autorových knih těsně po sobě, a tak jsem se jednak namlsal, ale zároveň si trošku i zkazil žaludek. Čtenáře čeká překvapivý závěr. Za značnou originalitu dávám autorovi tentokrát opět plný počet bodů. Pokud vyšetřím potřebnou chvilku, pokusím se přidat vhodnou citací. Autora i jeho hlavní postavu jsem vždy pokládal za známku kvality. Přečtení šestice příběhů těsně po sobě s tímto mým postojem do značné míry zacloumalo. Komentář píši se zhruba měsíčním odstupem od okamžiku, kdy jsem obě knihy (3 x ...,) dočetl. Prapůvodně jsem byl rozhodnut po dočtení všech šesti příběhů dát každému z nich stejně, čtyři hvězdy. S odstupem teprve doceňuji autorovu genialitu a dávám plný počet hvězd. Pokud bych chtěl hodnotit opravdu pečlivě a přesně, bylo by to za 4,6 z 5 možných.

(SPOILER) Knížku jsem četl v době, která není zrovna lehká, ani jednoduchá. Byla příjemným balzámem na problémy a bolístky. Příběh se značně vymyká z řady ostatních příběhů pana Oldřicha. Dlouho jsem jej považoval až za jeden z jeho nejlepších. Proto mne láká podívat se na knihu kriticky. Ne z hlediska historika, na to rozhodně nemám, ale spíše z pohledu čtenáře, kterému autorovy knihy přinášejí hezké večery a klidný spánek. Jednotlivé knihy ze série čtu tak, jak se mi dostanou do ruky, tedy napřeskáčku. Proto mi případné nelogičnosti vývoje mezi jednotlivými částmi zákonitě unikají. Takže stručně. S kejklířkami, a dalšími podobnými vedlejšími postavami prosím zacházet napříště co nejopatrněji, bývají často těmi nejsympatičtějšími. Jinak souhlasím s ostatními komentáři v tom, že se jak z Otova uzdravování, tak především ze závěrečné scény dalo vytěžit daleko více. Diviš mi ke konci také hodně chyběl. Přesto všechno jedna z nejlepších.

8 28.12.2020

Petra Procházková
Knihu jsem četl poprvé již před 10 lety. Před třemi roky jsem se k ní znovu vrátil . Na podrobnosti – gramatické chyby a překlepy, zmiňované dalšími čtenáři si tím pádem už nemohu pamatovat. Pokud tam byly, tak hodnota sdělených informací je prostě převálcovala. Na co se pamatuji velice dobře, je tehdejší výsledný fascinující dojem. Velký obdiv odvážné novinářce, která dokáže ne jen popisovat, ale přímo žít společností, kterou nám přibližuje.
S autorkou jsem se v posledních letech sice v mnohém názorově rozešel, můj obdiv k ní ale zůstal.
Knížku mohu doporučit každému kdo se chce podrobněji seznámit s životem v oné zemi, a co možná se jej snažit poctivě pokusit i tak trošku pochopit.
Předěl mezi společností horských národů Asie a současnou Evropou je obrovský. Na druhé straně je ale zapotřebí si uvědomit, že mnohé jednodušší části některých Evropských států „západní“ Evropy, které neprošly homogenizaci společnosti mechanizmem státního kapitalizmu vydávaného za socializmus, mohou zvláště ve venkovských oblastech připravit obyvateli velkoměst střední a východní Evropy nejedno překvapení. Společnost na vesnici může být totiž často pro vetřelce až příliš uzavřená. Pokud v obci nežil už třeba váš dědeček, nebo babička, budete po celý život v takové obci náplava, a přijímat vás jako sobě rovného budou jen opravdu velmi velice pomalu.
Ty rozdíly nejsou proto vždy a všude zase až tak velké, přesto je mnohdy dokážeme chápat jen obtížně. Přečtení této výborné knížky bude vaším prvním krokem k pochopení skutečných základů a mechanizmů jejich společnosti. Seznámíte se s ní s takovou jaká doopravdy je, bez toho, aby vás omezovaly zbytečné podvědomé přehrady mezi oběma společnostmi.
Knihu jsem měl zapůjčenu z místní pobočky naší městské knihovny.

8 29.07.2020

Bible každého dospívajícího chlapce, která potěší asi úplně každého.

8 18.10.2017

Vynikající kniha oblíbeného autora, s náhledy do historie planety.

8 18.10.2017

Velhartické pastorále a Vražda v lázních

Tentokrát jsou oba příběhy tak trochu atypické, což velice vítám.
V prvním z nich sehrají významnou úlohu pomocníci pána z Dobronína. Ve druhém naproti tomu vystupuje sám, zato v závěru příběhu samotného si užijete finále. Je tam hned dvakrát.
Vždy když poprvé dočtu některou z Vondruškových detektivek, bývám naplněn pocitem uvolnění a uspokojení. Na druhé straně je mi to trošku líto, když se s ní loučím, a to přesto, že vím, že se k ní skoro určitě ještě někdy vrátím. Pak se rozhlédnu kolem a začínám střízlivět.
Tentokrát v jednom z obou příběhů hrají dost důležitou roli očíčka, a na ta jsem velice citlivý. A tak jsem snad při každé zmínce pravidelně poněkud trnul.

Vlastimil Vondruška byl první autor, jehož ČESKOU detektivku jsem po více než padesáti letech nejen otevřel, ale také přečetl až do konce. Po několika jeho prvních knížkách se ze mne tak jako již z mnoha jiných stal jednak Vondruškomil, a druhak začínám díky tomu konat nesmělé krůčky k poznání současné i minulé české detektivky.
Možná, snad i díky řadě rejpalů, kteří přestože v minimálním počtu, prostě jsou - existují, se začnu nakonec poněkud více zabývat i historií.

8 13.10.2017

Vynikající. Těžko říci zda by se z každé z povídek mohl stát plnohodnotný detektivní román. Jako povídky, ale každopádně první liga, jako celek, i každá z nich jednotlivě. Prostě pochoutka. Navíc jak úvod z pera Val McDermid-(ové) i předmluva P.D.J. jsou vynikající a stojí za přečtení (zvláště v okamžiku, kdy všechny čtyři povídky dočtete a hledáte - marně - další). [OA x 2]

8 26.05.2017

Opět poněkud netypická detektivka. Četl jsem šest autorových knih těsně po sobě, a tak jsem se jednak namlsal, ale zároveň si trošku i zkazil žaludek. Za nespornou originalitu dávám autorovi tentokrát téměř plný počet bodů. Pokud vyšetřím potřebnou chvilku, pokusím se přidat vhodnou citací. Příběh se tentokrát opět liší od schéma detektivky na které jsme zvyklí.
Autora i jeho hlavní postavu jsem vždy pokládal za známku kvality. Přečtení šestice příběhů těsně po sobě s tímto mým postojem do značné míry zacloumalo. Komentář píši se zhruba měsíčním odstupem od okamžiku, kdy jsem obě knihy (3 x ...,) dočetl. Prapůvodně jsem byl rozhodnut po dočtení všech šesti příběhů dát každému z nich stejně, čtyři hvězdy. S odstupem jsem se snažil každý příběh hodnotit samostatně. Pokud bych chtěl hodnotit opravdu pečlivě a přesně, bylo by to za 4,4 z 5 možných.
Samu podstatu příběhu odhaluje již sama anotace. Koníček velice dobře vystihuje zásadní odlišnost od mnoha dalších podobných příběhů. Případ je vyšetřován, lépe řečeno znovu vyšetřován celých šest let po tom co se odehrál. Postupně sledujeme, jak při spolupráci celého vyšetřovacího týmu pomalu, ale jistě postupujeme vpřed. Vynikající záležitost, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu četl vždy večer před spaním, a co nejhorší, nepoužíval jsem tentokráte záložku, četl jsem mnohé úseky opakovaně, a děj na mne působil poněkud rozvláčněji, nežli je zdrávo. Asi zejména proto je moje hodnocení v tomto případě nepatrně horší, nežli u druhých dvou příběhů, které vyšly spolu v edici 3 x jako jedna kniha.

Začínám číst. Povšiml jsem si, že těžké podmínky které trvají, nebo které se jen pomalu mění k horšímu jsme schopni, jakž takž snášet, a i ty největší obtíže zpravidla celkem úspěšně překonávat. Zvykáme si na ně, učíme se s nimi, v nich žít, naopak ty skutečně neočekávané tragedie nás naopak zastihují nepřipravené a my často ani netušíme jak se zachovat, jak si pomoci. Zatím jsem přečetl první část a začínám číst druhou. (Přiznám se, že mám z mnoha důvodů současně rozečtených snad deset různých knih.) První část je nádherně napsána. Podobné situace se stávají i v současnosti, byť dnes snad už probíhají přeci jen v o něco růžovějších kulisách. Pro jejich aktéry, ale situace přesto nebývá o moc lehčí. Už dlouho na mne žádná kniha nezapůsobila tak silně jako tato.
Hodnocení napíši až po jejím dočtení. Těžko by ale mohlo být jiné než na pět hvězdiček.
Možná je to knížka, (poučná,) pro děti, ale vůbec není jenom pro ně. Měl by se s ní seznámit každý. Nechápu, jak je možné, že se mi dosud nedostala do ruky. Asi za to může i určitý odpor k povinné školní četbě a klasikům typu Aloise Jiráska, zahrnujícím čtenáře podrobnými popisy do takové míry, že je zvláště v mládí nejsme schopni akceptovat. Z toho pak vzniká paušální nedůvěra ke všemu co nám ve škole kdy doporučovali.
- - -
2020 10 02

Poznámky:
Kováčovce - Lučenec 50km, nejkratší cestou napříč hranicemi, (což tehdy po zániku Rakouska-Uherska zřejmě nešlo,) kolem 36km.
Některé části na mne místy působily trošku jako agitka, generace padesátých let je na to velice alergická, a doslov Márie Jančovej to místy trošku dorazil.
Život před sto lety byl doopravdy proti tomu, na co jsou mnozí z nás dnes zvyklí, poměrně tvrdý. První polovina knihy se mnou zacvičila. Z původních pěti hvězd zatím slevuji na tři až čtyři.
- - -
2020 10 18

Postavení dítěte v "nové" rodině je vždycky složité. Dítě bývá předmětem lásky, ale také hračkou, a velmi často bohužel i pouhým zdrojem příjmu.
Dítě jako pracovní síla se ocitá v celé paletě vztahů, počínaje pozicí skutečného člena rodiny, v podstatě níže postaveným kolegou, až po služku, pomocnou sílu, a v některých státech dodnes dokonce otroka.
Dnes už se u nás s většinou těchto jevů v jejich nejhorší podobě nesetkáváme. Spíše podle toho, jak se mnozí naši "bližní" dokáží chovat ke zvířatům, můžeme usuzovat na jejich sklony k tomu se podobně chovat i k dětem, pokud by jim byly svěřeny do péče.
Dnes pociťujeme bolestivě spíše problém exekucí, a zvláště minimální důraz mnohých rodičů na vzdělávání vlastních dětí. Doufám, že jsem to napsal dostatečně korektně.
Kniha rozhodně každému přinese hluboký zážitek.
Pokusím se někde narazit na její původní, předválečné vydání. Konečné hodnocení proto ještě odkládám.

Nevšední. Nevšední knížka. Nevšední detektivka. Nevšední Maigretovka.
Spíše psychologická studie. Velice mne to zaujalo a ke komentáři se ještě vrátím a doplním své dojmy.
Přiznávám, že na napsání skutečného komentáře momentálně nemám čas, ale kniha mne natolik překvapila a zaujala, že jsem se o svůj první dojem nedokázal nepodělit, byť velice stručně.
Všechny Maigretovky z běžné detektivní literatury tak trošku vyčuhují, ale tato z nich vyčnívá ještě o něco výše.

7 05.08.2019

Solaris, pro mne trošku v některých místech poněkud rozporuplná kniha mého jinak oblíbeného autora. V zásadě jsem byl ze setkání s Lemem po letech nadšen. V některých místech jsem přesto, že mne kniha velice nadchla, byl nucen skákat po prvních větách jednotlivých odstavců. Jsem přece jen spíše fanoušek technicky zaměřené SF.
Filmy jsem zatím bohužel neviděl ani jeden, přesto, jakmile bude možnost určitě si je nenechám ujít. (viz koment v závěru)
Přiznávám, že některé pasáže se mnou pěkně zacloumaly. Obávám se, že jsem se do knihy přece jen trochu moc vžíval. U neznámého, poprvé čteného autora by se mne to určitě nebylo dotklo tak hluboce. Snad i proto, že mám autora moc rád, odnesl jsem to trošku splínem.
Popisy chování „oceánu,“ jsou trošku tělocvikem, ba přímo exhibicí autorovy fantazie. Na druhé straně mi chybělo rozpracování kolegů hlavní postavy. Očekával a přivítal bych i určitou dějovost, která by narušovala ubíjející smyčku ve které se hlavní postava prakticky po celou dobu nachází, chce se mi přímo napsat zmítá. Je to tak trošku něco podobného jako divadlo jednoho herce.
S odstupem se mi vybavuje, že jsem zřejmě části, pravděpodobně prvního z obou zde zmiňovaných filmů kdysi snad viděl. Šlo ale o typicky televizní zhlédnutí, bez znalosti jakýchkoliv souvislostí, a navíc se vší pravděpodobností zprostředka. Na podrobnosti si prostě už nevzpomínám.
Ještě na závěr doplňuji, ta filmová zpracování byla zřejmě nejméně tři, pokud počítáme i krátkometrážní zřejmě experiment tak dokonce čtyři.
Nakonec jsem si ještě pečlivě přečetl všech, k dnešku celkem již vyčerpávajícího počtu 136 komentářů, a musím přiznat, že rozhodně více než polovina z nich by si zasloužila onen pochvalný palec vzhůru. Rád bych jej všem dal, sil ale už nezbývá. Už jen samotné přečtení těch komentářů bylo prostě vyčerpávající. Snad se k nim někdy vrátím, a pokusím se vybrat ten nejlepší. V tomto případě většinou nelze hledět na počet přidělených hvězd, dílo téměř každého zasáhlo natolik, že i vyvolání záporných pocitů může být knize svým způsobem být přičteno k dobru. Jen nemáme každý náturu na to abychom to bezprostředně po dočtení dokázali patřičně ocenit.
Mé hodnocení je prakticky vždycky o přínosu, o tom co mi kniha dala, a na to samozřejmě mnohé tituly musí zákonitě doplácet.
-
2019 06 21
Čtu teď Pirxe, a začal jsem si více uvědomovat přítomnost technických prostředků odpovídajících době vzniku textů. U Solaris mi to téměř nevadilo, jsem na to s ohledem na svoji generaci odolnější, u Pirxe jsem se ale už několikrát zarazil, a přeci jen mne to trošku rušilo. To je ale zákonitá daň tomu jak běží čas, a jak se ve vlnách projevují výsledky technického pokroku. U ostatních žánrů to nebývá zdaleka tak citelné. Sci-fi na to je zákonitě daleko citlivější.

7 18.06.2019

Pohled evropana na Tibet i celou jeho problematiku. Velice zajímavá a poutavá kniha, která vám zemi tak odlišnou od té naší přiblíží. Tomuto tématu se věnují mnozí, málokdo z nich ale prožil v této zemi tak dlouhou dobu, aby mohl říci, že ji skutečně poznal. Rozhodně doporučuji.

7 12.01.2019