kara komentáře u knih
Knížka je velice čtivá a příjemná. Moc se mi líbil vtipný závěr. Doporučuji!
Neskutečně silný příběh! Autorce moc držím palce, ať vyhraje!
Musím přiznat, že toto povídání o vlcích mě naprosto okouzlilo. Již před tím jsem měla vlky moc ráda, ale teď si jich nesmírně vážím. určitě se ke knize znovu vrátím a ještě jednou si ji přečtu.
Smutná krásná kniha, stále jsem doufala v trochu veselejší konec, ale bohužel... I tak doporučuji k přečtení.
Poprvé, když jsem četla před několika roky, mě zas až tak moc nezaujala. Teď podruhé je to jiné. Už dovedu ocenit její krásu a musím uznat, že rozhodně stojí za to si ji přečíst.
Kniha se mi dostala do ruky čirou náhodou, asi bych si ji sama nevybrala, protože mě dost odrazovala obálka, ale nakonec to nebylo špatné. Rozsah tak akorát, víc bych asi nedala.
Tak tohle je z trochu slabšího soudku. Dočteno s přemáháním.
Příjemné na knize je, že se odehrává v Praze. Hlavní hrdina mi trochu lezl na nervy, což mě rušilo, ale jinak prima.
Ačkoliv Páralův styl psaní ani mně úplně nesedí, kniha mi přišla zajímavá. Perfektně vykresluje atmosféru doby, ve které tehdy lidé žili, určitou bezútěšnost, nudu, ale myslím, že i dnes lidé zažívají něco podobného. Aspoň část z nich. Ráno do práce, k večeru z práce, potom obvyklá rutina, stereotyp... Každý to má v jiné podobě, ale málokdo se tomu vyhne.
Dobře jsem se pobavila, kniha je z větší části zábavná, ale jsou v ní i nudnější pasáže, které jsem přeskakovala. Příjemná oddechovka, která neurazí.
Zatím nejslabší verneovka, kterou jsem četla. Místy jsem si říkala, že to snad musel psát někdo jiný.
Povinná četba, ale není to tak strašné. Dá se přečíst a ukazuje, že Jirásek stále ještě má co říct i dnešním generacím.
Pro mě patří kniha do kategorie - nenadchne, ale neurazí. Znovu ji číst ale už rozhodně nebudu. Připadala mi zbytečně překombinovaná.
Zvláštně krásná melancholická kniha, která čtenáře zavede do dob dávno minulých, kdy se sice uvažovalo trošičku jinak, ale lidské city a strachy jsou evidentně stálé napříč staletími. Tajemství a smutek, které nelze překonat, nelze nad nimi zvítězit. Po přečtení máte pocit, že je nejlepší odfrčet rovnou na hřbitov a tam se zahrabat. :-)
No a co, že je to červená knihovna? Mně se kniha náhodou zdá moc příjemná, hezky jsem si v ní početla a její autorku mám moc ráda, stejně jako většinu jejích knih. :-)
Ač nejsem kluk, přesto jsem Záhadu hlavolamu opakovaně a s nadšením četla, když mě bylo tak 12 let. Teď jsem se k ní po letech vrátila, když jsem doma ležela nemocná a neměla jsem po ruce nic jiného vhodného na čtení a pořád má v sobě veliké kouzlo krásného svobodného dětství, velkých dobrodružství a tajemství.