Karča.K komentáře u knih

Výborná kniha pro mládež, mé dcery zbožňují i audioknihu v podání Šárky Vaculíkové. Příběh velmi zaujal i mého manžela, který knihu přečetl během několika večerů, i když to je doba, kdy normálně preferuje moje lentilky.

Líbily se mi historické detaily ze života ve středověku, obzvlášť mě zaujal detail s habrovým dřívím. Nejlepší postava je za mě silně binární Ota, který svou mízou těší každou sukni. To mi připomíná, že musím manželovi koupit ananas.

Mythos Cthulhu a Lovecraftovo universum považuji za geniální, nicméně musím přiznat, že autorův literární styl je velmi těžkopádný a jeho díla prakticky postrádají přímou řeč a ženské postavy (a to nejsem genderová fanatička).

Hra je poplatná době, ve které vznikla. Tehdy se nedalo napsat, že ke zkrocení zlé ženy stačí 15 a více centimetrů a v případě nouze i několik tužkových baterií. To mi připomíná, že se po cestě z práce musím stavit v Planeu, manžel je na školení a včera večer jsem měla dlouhou chvíli.

Progresivisté by autora i tuto knihu nejraději spálili na hranici, ale já jsem byla nadšena. Mám totiž vagínu a tím pádem jsem žena a jako normální člověk dokážu ocenit kvality tohoto literárního eposu. Knihu bych rozhodně doporučila i dospívajícím, kteří se teprve hledají.

Toto byla moje první manga a na rozdíl od mých prvních tang to byla veskrze pozitivní zkušenost. Vřele doporučuji.

06.02.2023

Epochální literární hereze toho nejčistějšího zrna. Čtu jedním dechem a řežu se u toho smíchy. Knihu mohu vřele doporučit jako milé neutralizační sousto při čtení (degustaci) kvalitní literatury.

06.02.2023

Neskutečný literární zločin. Toto "dílo" nemá co dělat v seznamu maturitní četby na SŠ. Fanoušky této knihy naštěstí řádně vytrestá návštěva reálné Žítkové - nic tam není, jen hotel postavený z evropských peněz a když máte štěstí, tak potkáte i nějakého poštěkávajícího voříška. Byli jste varováni.

Emily Dickinson bych neváhala označit za nejvýznamnější ženu-básnířku všech dob. Její poezie je nadčasová a mistrovská. O neutěšeném stavu českého školství vypovídá, že ji většina (nejen rigidních a vrásčitých) češtinářek ve svých "hodinách" literatury na SŠ nevyučuje. Nevím, jestli se smát nebo plakat.

Knihu jsem četla, když se mnou mlátila puberta a byla jsem jí fascinována. Teď z pohledu zkušené čerstvé čtyřicítky se za knihu stydím a je pro mě literárním blábolem. Stejnou zkušenost s knihou má i můj manžel. Nedivím se, že tento paskvil nebyl v "osnovách" studia anglistiky. Pokud jste knihu četli ve věku do 18 let a nyní je vám 30+, doporučuji otevřít ji znovu. Budete také znechuceni.

Knihu jsem jako malá dostala od babičky k narozeninám. Vzhledem k tomu, že jsem byla zapálená čtenářka, jsem si ji přečetla celou od začátku do konce. Uchvátil mě popis balení kolibříků a vůbec celý svět ptáků - mám je ráda dodnes.

Výborná kniha. Jako žena si dovedu představit tu bázeň posádky, když se z vln poprvé vynořil Moby Dick.

Čeština v knize dostává na frak, ale je to úsměvné a čte se to dobře. Nevím proč, ale při čtení se mi pořád vybavovala vzpomínka na myslivecký ples, kde si mě v jednom kumbále zevrubně podal můj nynější manžel.

Zajímavá sonda o tom, co vše může způsobit nemanželský štych.

Úsměvný výlet do doby, kdy lidé doma neměli počítače a další vymoženosti a celá vesnice si chodila "zamrazit" králíky a nutrie k tetě Jiřce, které se podařilo vystát frontu na východoněmeckou mrazničku.

19.12.2019

Mistrovská fantasy literatura, být Georgem R. R. Martinem, tak jsem studem červená jak zadnice paviána a nevycházím z domu.

Začátek (koupě obleku a první kontakty s duchem) byl slibný, ale pak se kniha změnila v trapnost - kdo by se bál hlasu, který jde z rádia v přeplněném bistru? Knihu jsem nedočetla a pokud v žádném supermarketu nenajdu toaletní papír v akci, tak vím, jak ji použiji.

Můj bratr si kdysi pořídil pár andulek a ke kleci jim zvenku připevnil budku - doufal, že budou mít mladé. Jednou večer viděl do budky lézt samičku a šel nadšený spát. Když se ráno do budky podíval, bylo v ní jen nakáleno. Tak to už v životě chodí a těm, kteří se s tím ještě nesmířili, by tato kniha mohla otevřít oči.

Jako puberťačka a tehdy nadšená posluchačka "břitníků" jsem knihu doslova hltala. Teď se tomu usmívám a knihu se bojím otevřít.

Milovníkům laciné literatury se to určitě čte dobře, ale já jako anglistka jsem úpěla hrůzou. Styl psaní je jako od studenta, který chodí na kurzy tvůrčího psaní. Takových braků bych dokázala vyplodit spoustu, ale raději napsat jednu pořádnou knihu, být nepochopena, následně se předávkovat benzodiazepiny a za padesát let po smrti se dostat do literárních antologií a učeben literatury.