Karča.K
komentáře u knih

S knihou jsem si podložila konferenční stolek v obývacím pokoji, takže svůj účel splnila beze zbytku.

Neskutečný literární zločin. Toto "dílo" nemá co dělat v seznamu maturitní četby na SŠ. Fanoušky této knihy naštěstí řádně vytrestá návštěva reálné Žítkové - nic tam není, jen hotel postavený z evropských peněz a když máte štěstí, tak potkáte i nějakého poštěkávajícího voříška. Byli jste varováni.

Můj bratr si kdysi pořídil pár andulek a ke kleci jim zvenku připevnil budku - doufal, že budou mít mladé. Jednou večer viděl do budky lézt samičku a šel nadšený spát. Když se ráno do budky podíval, bylo v ní jen nakáleno. Tak to už v životě chodí a těm, kteří se s tím ještě nesmířili, by tato kniha mohla otevřít oči.

Ze série knih o Harrym jsem měla rozporuplné pocity: na jednu stranu knihy nalákaly mnohé děti zpět ke čtení, na druhou stranu jsou z uměleckého hlediska spíše tragické. Až když jsem si koupila kompletní dárkové balení, tak mi došla genialita Rowlingové. Vzhledem k rozdílným délkám (a tím pádem i tloušťkám) knih se jedná o univerzální sadu pro podkládání nábytku. Škoda, že nebyla přibalena vodováha, tu jsem musela dokoupit sama v Uni Hobby.
Knihu jsem musela povinně číst na základní škole a trpěla jsem při tom jak zvířátko. Zpětně hodnotím kladně alespoň název knihy, neboť předtuchy jsou nám ženám blízké. Třeba teď mám takovou předtuchu, co se bude doma dít večer. U snídaně se totiž na mě manžel díval tak nějak mlsně a myslím, že to nebylo irskou slaninou z Lídlu, kterou jsem mu naservírovala.

Popularitu této knihy v České republice nikdy nepochopím a její zastoupení v povinné četbě na středních školách už vůbec ne. Kolik traumat už dětem musela způsobit!

Neskutečný literární nářez. Kdyby rukopis Babičky nabízela Němcová v současnosti, bylo by to nakladateli považováno za nehorázný žert. Možná se však pletu a jsem příliš kritická, přeci jen nevím, co by se s Babičkou stalo při překladu třeba do esperanta.

Knihu jsem četla, když se mnou mlátila puberta a byla jsem jí fascinována. Teď z pohledu zkušené čerstvé čtyřicítky se za knihu stydím a je pro mě literárním blábolem. Stejnou zkušenost s knihou má i můj manžel. Nedivím se, že tento paskvil nebyl v "osnovách" studia anglistiky. Pokud jste knihu četli ve věku do 18 let a nyní je vám 30+, doporučuji otevřít ji znovu. Budete také znechuceni.

Výborná kniha pro malé děti, angličtinářským začátečníkům doporučuji i její anglickou verzi.


Co říci? Prostě je to výborný kus kvalitní literatury. Ženám, které chtějí jen vyplnit čas mezi dvěma kopulacemi čtením bych ale raději doporučila literární veledíla Barbary Woodové.


Kdyby žila moje nebožka babička, zřejmě by řekla, že toto dílo je "drek". Jako studentka anglistiky jsem jej musela přelouskat a nikdy jsem nepochopila, co se na něm panu docentovi tak líbí. S odstupem času si pamatuji jen konec a také to, že v jedné kapitole Kate Chopin poruší vypravěčskou perspektivu, což svědčí o nekvalitě tohoto kusu. Nestojí mi však za to, abych si to přečetla znovu a pak to nejmenovaným kantorům přišla na katedru anglistiky omlátit o hlavu.

Tyla zbožňuji, ale podle názvu bych spíše očekávala příběh dívky, jejíž otec šíří nelegální software.

Podle mého názoru jedno z nejlepších děl české literatury vůbec. Z dnešního pohledu ovšem přehnaně euroskeptické a Švanda by si před odchodem do světa zasloužil láskyplné fellatio od Dorotky (určitě by zvýšilo návštěvnost divadla).


Podle mého skromného názoru nejlepší pohádková kniha, jaká kdy byla napsána. Všechny postavy jsou výborné, za mě je jednoznačně nejlepší strašák, který si tak moc přeje mít mozek. Trochu se s tužbami postav identifikuji, vzpomínám, jak jsem si jako dospívající chodila do koupelny k zrcadlu prohlížet hrudník a přála si mít velká prsa. S velikostí 80D si nakonec nemohu stěžovat a postavičky v knize dopadnou stejně dobře jako já.


Věřte nebo ne, ale studium anglistiky jsem úspěšně zvládla i bez přečtení této knihy. Tento hřích mládí jsem však napravila a knihu přečetla, když se mi blížily čtyřicáté narozeniny. Styl vyprávění je tragicky zastaralý, román je místy nudný. Scéna s honičkou (myšleno na kánoích) je však výtečná. Za přečtení toto dílo ale stojí, honičku bych si dala ještě teď.


Tomu říkám kvalitní literatura! To dokonalé uspokojení mi připomnělo mladický zážitek s Vencou v křoví po besedě u cimbálu.


Knihu jsem jako malá dostala od babičky k narozeninám. Vzhledem k tomu, že jsem byla zapálená čtenářka, jsem si ji přečetla celou od začátku do konce. Uchvátil mě popis balení kolibříků a vůbec celý svět ptáků - mám je ráda dodnes.

Začátek (koupě obleku a první kontakty s duchem) byl slibný, ale pak se kniha změnila v trapnost - kdo by se bál hlasu, který jde z rádia v přeplněném bistru? Knihu jsem nedočetla a pokud v žádném supermarketu nenajdu toaletní papír v akci, tak vím, jak ji použiji.

Jako puberťačka a tehdy nadšená posluchačka "břitníků" jsem knihu doslova hltala. Teď se tomu usmívám a knihu se bojím otevřít.