Karinkanakari komentáře u knih
Dojemné, smutné, vlastně šílené, ale taková byla doba. Krásný, byť velmi smutný příběh.
Tak malá útlá kniha, stejně jako malá útlá hrdinka a tak silný příběh. Autorka vás dožene až k slzám a vzápětí vás rozesměje, pravda většinou dost drsným způsobem :)
Tři ženy, každá jiná, ale jejich osudy se spojí. Je to čtení nabité emocemi. Spousta těžkostí, závislosti, problémy. Už si říkáte, že to vypadá dobře, ale zase se to zvrtne. Je to napínavé až do konce. Poněkud ale depresivní. Přesto se mi to líbilo.
Viola a Viliam a jejich dvacetileté soužití. Autorka popsala manželství bez servítek se všemi různými strastmi, kdy se jeden druhému tak nějak ztrácí před očima. Přečteno jedním dechem.
Je to taková autorčina zpověď psaná s nadhledem. Nebojí se popisovat stárnutí ženy, babičkovství, ale nefňuká, naopak dodává sílu. Líbilo se mi to.
U autorky Simony Votyové jsme zvyklí na poměrně depresivní čtení, pořádnou dávku emocí a vztahových sond. Nešetřila nás čtenáře ani nyní, ale občas nás nechala nadechnout a na chvíli se vzpamatovat u humorně laděných scén. Oproti tomu spoluautorka - (dcera Sabina Voty) čtenáře nešetří téměř vůbec a láduje do nás hrdinčino zoufalství. To ale neznamená, že by tato verze byla horší. Naopak, obě verze jsou skvělé, velmi čtivé a k zamyšlení.
Velmi vtipné, moc jsem se pobavila a má to i hluboké myšlenky. Autorku jsem neznala, ale těším se na další knížku.
Předešlé Hartlovy knihy se mi líbily mnohem víc. Skvělý námět, který podle mne nevyužil potenciálu. Zbytečně zdlouhavé.
Mně se kniha velmi líbila. Zábavná i k zamyšlení.
Nejdřív jsem se nemohla zakousnout, ale pak mě to chytlo. V dnešní době to dodá naděj, že je svět i lepším místem.