Karolína18 komentáře u knih

Z počátku jsem si nemohla zvyknout na pasáže z mužského pohledu, protože na nich bylo vážně znát, že je napsala žena. Garrettovo uvažování mi přišlo nepřirozené, zkrátka si myslím, že pasovalo spíše na ženskou hrdinku. Když jsem se přes to ale přenesla, mohla jsem si plně užít plynulou jízdu, kterou se mi vůbec nechtělo přerušit. Vážně se mi líbilo, že zde bylo tradiční téma zpracováno zase trochu jinak. Oba hlavní hrdinové byli sympatičtí, ale řekla bych, že některé rozhovory mezi sebou dost odbývali. Zápletka s Garrettovým otcem mě ovšem zklamala na celé čáře, jenom mi v hlavě stále znělo: No tak, tohle už tu bylo tolikrát. Přesto velmi oceňuji poutavost a vtipnost, která zde rozhodně nechybí. Těším se na pokračování.

5 25.04.2016

Já si nemohu pomoci, ale zřejmě jsem si více oblíbila autorovy knihy, kde je více onoho charakteristického patosu. Ve zkratce bych řekla, že jediná zajímavá část je ta poslední, zvláště pak dvě kapitoly před koncem. Ostatní mi přišlo šíleně zdlouhavé. Možná, kdyby se příběh odehrával na menším prostoru, stalo by se mločí story záživnějším. Čím déle ale nad knihou uvažuji, tím více se mi líbí. Jestli je důležité, aby ve vás kniha něco zanechala, tak tady se to povedlo, protože nad tímto už dost dlouho uvažuji.

4 18.04.2016

Na této sérii je jasně vidět, že oblíbenost knížky hodně závisí na tom, jestli se vám líbí hlavní hrdinové.
Kiera mi lezla na nervi neskutečným způsobem už v prvním díle a v druhém se to sice změnilo, ale byl to je další špatný úhel. Proměnila se v uvzdychanou nánu, která jen pěje chválu na svého kluka a neustále je vedle z jeho těla.
Kellan ztratil i to málo, co se mi na něm v první díle líbilo. Stal se obětí svého vztahu s Kierou. Vlastně je dobře, že se tito dva našli, protože si výborně sekundovali. Neustálé žárlivé scény mě po čase už vážně unavovali a brečící hlavní hrdinové zrovna tak.
Knize jsem pořád dávala šanci, se nějak výrazně proměnit a nakonec se dala přelouskat až do konce, ale první polovina byla šílené utrpení.
Takže nakonec to jediné snesitelné představoval Griffin, vážně netuším, proč Kieře tak vadil, mě přišel zábavný a na konci vloženě sladký.

4 11.04.2016

Když neberu v potaz povídky, na nichž se podílel Jiří Krampol, dávám plný počet. Knihu jsem si stejně koupila jen kvůli skvostům legendární dvojice Šimek a Grossmann. Jejich humor mě nikdy nenechá chladnou a vždy mi pomůže se odreagovat. I po několikátém přečtení se neubráním pobavení a tyto krátké příběhy mě stále baví a překvapují. Líbí se mi, že čím jsem starší, tím více z jejich vtipů pochopím. Rozhodně jsem nečetla naposledy.

5 30.03.2016

Vážně nechápu, co proti této knize všichni mají. Chápu, že některé recepty nemusí vypadat lákavě, ale je to jen na kuchaři, zda z toho dokáže vykouzlit něco poživatelného. Každý, kdo mluví proti, by si měl uvědomit, že někteří lidé opravdu takhle vaří, protože autor jenom tlumočil recepty jiných. pro lidi, kteří v kuchyni nejsou zrovna šikovní, to jsou vychytávky a nápady, jak si usnadnit práci, popřípadě neumřít hlady. Neříkám, že bych všechny recepty ráda vyzkoušela, ale jistě si tato kniha nezaslouží tolik hanění a pomluv, jakých se jí dostává ve velmi hojném počtu.

10 27.03.2016

Ačkoli jsem se u knihy často smála, protože Molly a její nápady někdy stály vážně za to, nemohu dát vyšší hodnocení. Příběh vlastně nebyl ničím výjimečným, spíš taková lehká oddechovka. Styl psaní mi vyhovoval a lehce se četla, čemuž pravděpodobně napomohla bezprostřednost užívaného jazyka. Autorka se též vyhnula krkolomnému vyjadřování, jímž se spoustu spisovatelek snaží navodit atmosféru dávných časů, což je v tomto druhu literatury přínosem pouze, pokud to autor opravdu umí. Rozhodně však knihu řadím k těm lepším v tomto žánru.

26.03.2016

Absolutní třešnička na dortu!
Ne snad proto, že by se zde odehrálo něco významného. Dokonce bych ani neřekla, že se jedná o nezapomenutelnou knihu. Mě ohromil fakt, jak blízcí mi všichni ti lidé připadali. Bylo to jako vrátit se po delší době domů a seznámit se znovu s svou rodinou. A z toho je mi tak nějak krásně. Cítím podivný klid a doufám, že si ho zvládnu ještě nějakou chvilku udržet.

Samozřejmě je mi líto, že série skončila, ale díky bravurnému stylu psaní Alice Clayton mám pocit, že mám Simona s Caroline i všechny jejich přítele stále poblíž. Jako by snad bydleli za rohem a já za nimi mohla kdykoli zajít. A i když to není pravda, rozhodně se k nim a jejich příběhům budu vracet. Nikdo vás nedokáže tak zvednout náladu jako Nabíječ a Košilka!

4 07.03.2016

„Ale s náma je to jiný. A proč? Protože... proto, že já mám tebe – a o mě se staráš ty, a ty máš mě – a o tebe se starám já. Proto.“ Blaženě se rozesmál.
„Povídej, Georgi, dál.“

Tato knížka mě krásným způsobem totálně zničila. Po jejím dočtení jsem si připadala, jako by mě někdo rozdrtil na kousíčky a ty poté na dlani nastavil síle větru. Vůbec jsem nevěděla, jak si uspořádat myšlenky, ale byla jsem si jistá, že jsem nikdy před tím nečetla nic tak smutného. To jsem mimochodem do teď.
Ze všech postav jsem si nejvíce oblíbila Lennieho. Na jeho dětském uvažování a nadšení bylo zkrátka něco kouzelného. Zaujalo mě, jak dobře vykreslil autor všechny osoby i na tak malém prostoru. Vůbec mi nepřišlo na škodu, že se děj odehrával pouze po tři dny.
Kdybych měla říct, kdo mi v celém příběhu nejvíce nesedl, jmenovala bych Curleyovu ženu. To, co udělala, jí nikdy neodpustím, protože díky své děsivé povaze zničila sen mnoha lidem. Jeden krásný a již skoro uskutečněný sen. Vlastně by se dalo polemizovat o tom, kolik jich celkem poslala do kytek....

Jestli si knihu někdy přečtu znovu? Určitě ano a jsem přesvědčena, že na mě bude mít úplně stejný účinek. Asi jsem si také zamilovala Georgovo vyprávění. A kdybych měla možnost, prosila bych ho stejně jako Lennie, aby mi vyprávěl o našem budoucím hospodářství. A hlavně o králících! Hlavně o králících...

8 05.03.2016

Na tento díl jsem se velmi těšila, protože Hyacinth mi byla velmi sympatická už v předchozích knihách. Četla jsem s poměrně velkým zanícení a bez ustání snad i proto, že mě velmi zaujala téměř detektivní zápletka. Příběh nebyl zdlouhavý ani nudný. Pěkně odpočinkové čtení.

26.02.2016

Zoufalé. To je první slovo, které mě napadlo při dočtení tohoto dílu. Cítila jsem zoufalství, které popadalo Michaela, když bojoval se svými city. Dokázala jsem pochopit i Francescinu zoufalou touhu odolat dalšímu milostnému vzplanutí. Předně jsem si však zoufale uvědomovala svou nechuť dočítat tuto knihu až do konce.
Neříkám, že vše na ní bylo špatně, ale nutila mě k nezvyklé sklíčenosti.
Francescu jsem si z celé její rodiny oblíbila nejméně. Možná bych to brala jinak, kdyby se o ní autorka zmiňovala častěji v jejích předešlých dílech. Michaela si mě naopak ihned získal.

25.02.2016

Tento díl byl opravdu zvláštní. Po Čekance jsem samozřejmě nečekala stejnou úroveň, protože jen těžko nějaká kniha dokáže předčit její dopad na mou osobu, ale myslela jsem si, že autorka dokáže udržet alespoň o trochu vyšší úroveň. Místo toho zde šlo o jasný propad. Eloise mi byla sympatická spíše v jiných dílech a Phillipa jsem nedokázala přečíst. Nemohla jsem ho pochopit. Tedy jeho chování ano, ale ne do té míry, abych byla schopna předpovídat jeho reakce a tudíž byl pro mě jednou velkou záhadou. Pro mě nejhorší díl ze série.

24.02.2016

Ačkoli jsem ještě nepřečetla celou sérii, myslím, že se oprávněně domnívám, že tato kniha bude mojí nejoblíbenější. Strašně jsem si oblíbila hlavní hrdiny a moje sympatie ani jedinkrát nezakolísaly, a to ani kvůli jejich různým neřestem. Autorka zde předvedla svůj talent v nejdokonalejší podobě, se kterou jsem se u ní – alespoň prozatím – setkala. Rozhodně budu pokračovat ve čtení, protože mi přece jen zbývá přečíst příběh o Eloise, Francisce, Gregorym a Hyacinth.

Vracím se ke čtení opět po letech, i kvůli seriálové podobě a knihy jsou o tolik lepší! Jsou plnější, zajímavější, napínavější a zkrátka se jim seriál nemůže vyrovnat.

1 22.02.2016

Zbožňuji jakékoli zpracování Popelky, takže tato kniha u mě nemohla neuspět. Mám pocit, že se autorky styl psaní s každým dílem lepší a hlavní zápletka je propracovanější. Hrdinové byli jako obvykle velmi sympatičtí. Děj plynul vážně hladce a já se ani nenadála a četla jsem poslední stránku. Těším se, co přinese další díl.

2 22.02.2016

Druhým dílem si u mě autorka dost vylepšila reputaci. Příběh byl zajímavější a více mě do sebe vtáhl. Kniha je plná humoru, inteligence a zajímavých zápletek. Ovšem pořád mám pocit, jako by autorka nedokázala víc rozvinout hlavní zápletku. Děj stále směřuje k něčemu velkému a nakonec se vyústění odehraje pouze na pár stránkách. Přesto si myslím, že jako oddechové čtení je tato série nanejvýš vhodná.

1 21.02.2016

Román bych hodnotila spíše jako průměrný. Zdálo se mi, že autorka celý příběh natahovala a natahovala, aby konec nastal závratnou rychlostí. Nedá se říci, že by se od knihy nedalo odtrhnout. Zkrátka mě nijak nezaujala ani neurazila. Musím ale uznat, že přeci jen něco na ní je, protože jsem ji nemohla jen tak odhodit nedočtenou. Líbil se mi námět, taková témata mám ráda, jen se mi zdá, že ho autorka pevně neuchopila a stále jí proklouzávalo mezi prsty.

2 19.02.2016

Musím přiznat, že autorka vážně ví, kdy má knihu utnout. Nemohu se dočkat dalšího dílu.
Zřejmě nikdo tak úplně nepochopí můj vztah k této sérii, kromě fanynek skupiny One Direction. Ačkoli od mé posedlosti tímto boybandem už nějaký čas uplynul, znamená pro mě příběh Hardina a Tessy hřejivou vzpomínku.
Někdy mě vážně štve, že musela Anna přejmenovat hlavní postavy, ale naprosto to chápu. Jen jim zkrátka pořád říkám jinak.
Oproti ff je knižní verze ještě o něco useknutá, z čehož jsem byla nejdřív zmatená, ale oceňuji to.
Nemohu říct, že by mě kterákoli pasáž v knize překvapila, protože jsem přesně po tento druhý díl už přečetla story on-line. O to víc se těším na pokračování, které už neznám.
Ano, je to sice stále nahoru a dolů, ale díky různým spletitým problémům a nástrahám můžeme pozorovat stále se vyvíjející charaktery a povahy hrdinů.
Myslím si, že přesně tím chtěla autorka podtrhnout skutečnost, že pravá láska překoná všechny nesnáze, i když u toho své oběti tak trochu ničí. Na zaslouženou odměnu se ale čtenáři i osudová dvojice budou muset ještě počkat.
Hardin není žádné neviňátko, ale ani to Tessu nezachrání o toho, abych si o ní myslela, že je to slepice. Chovala se jako nána, a když se s Hardinem pohádali, vždycky ho s někým pomlouvala. To, co zkoušela se Zedem, mi pak přijde úplně na hlavu.
Mám pocit, že jejich problémem bylo, že byli zkrátka moc oni. Připouštím, že můj milý bad boy se ke konci začal poměrně měnit, i když rozhodně ne na všech frontách, ale Tessa si zjevně vykopala základy a obklopená svou namyšleností se v nich uvelebila. Doufám ale, že svůj názor na ni s dalším dílem alespoň trošku poupravím. Že se na něj vrhnu bez váhání, nemůže být pochyb.

5 17.02.2016

Myslím si, že tato kniha není pro všechny příznivce žánru historických romancí. Mně se však velmi líbila snad i proto, že jsem se v hlavní hrdince velkou mírou našla, tudíž jsem si nikdy nemusela říkat, tak tohle bych tedy neudělala. I Ralston byl sympatický, ačkoli jeho umění - stále něčím Callie ubližovat - nepokládám za moc okouzlující. Vůbec mi nevadil předvídatelný konec, naopak. Hrdinům jsem od začátku držela palce.
Příběh byl vtipně a čtivě zpracován a plnění Calliiných přání mě vážně bavilo. Všechny její přestupky jí naštěstí prošly, ačkoli jsem nejednou trnula, jak se to pokazí. Rozhodne jsem nečetla naposledy.

1 16.02.2016

Kniha pro mě byla příjemnou oddechovkou a připomínkou, proč mám Alici tak strašně ráda. Styl jejího psaní se mi líbí hlavně proto, že se nejedná o žádné příběhy typu - kluk potká holku a hned pro ně všichni ostatní přestanou existovat. Příběh se pěkně odvíjí a čtenář tak může sledovat cestu, kterou se hlavní hrdinové dostali k jejich vytouženému cíli. Byl zde humor, zápletka, erotika. Kdo řeší předvídatelný konec, když si mohl plout na vlně pošťuchování a zrodu nového pouta mezi takovými dvěma sympaťáky jako jsou Lucas a Chloe? Ke knize se jistě budu vracet a přidám si ji na čestné místo v mé knihovničce.

3 14.02.2016

Opravdu nemůžu pochopit, proč se všem tato kniha tak líbí. Já se musela do čtení vážně nutit.
Mám pocit, jako by autorka tímto dílem jenom zesměšňovala zamilované ženy. Přece se z nás hned nestávají labilní husičky, které nedokáží myslet na nic jiného, než na svého partnera.
Kdyby se z knihy vymazaly všechny pasáže, kdy Brooke velebí a blahořečí Remingtonovy vlastnosti a vlastně jeho samotného, zřejmě by měla tak o 200 stran méně.
Netuším, jestli se přinutím ke čtení i dalšího dílu.

8 06.02.2016

"Milá, tento dopis jmenuji "předčasným", neboť nebývá mým zvykem, abych psal druhý dopis dříve, než dostanu odpověď na dopis první. Je to vlastně také neslušnost. Promluvím-li k někomu a neodpoví-li mi hned a určitě, svědčí to přece o tom, že dotyčný nemá chuti mě poslouchati a že jej obtěžuji. Žel, musím Vás obtěžovati, ale promiňte, vina toho neleží ve mně."

Dopisy v knize byly vážně zajímavé. Díky nim lze poznat alespoň z části Wolkerovu povahu. Opravdu se mi zalíbila jeho poezie i zamilované dopisy. Ačkoli si v mnohých částech své korespondence naříká na nedostatek zájmu ze strany své milé, dokázal to leckdy podat i vtipných způsobem, takže jsem se vůbec nenudila a často se smála slovním spojením a obratům. To, jak plánoval všelijaké "povyraženíčko", které by se svou milou chtěl prožít, ačkoli mu nebylo - podle jeho slov - dvakrát nejlépe, mi přišlo tak rozpustile kouzelné, že jsem se mnohokrát pobaveně uculovala. Myslím, že kdyby nezemřel tak mlád, dostalo by se nám od něho ještě spoustu výtečných děl.

2 05.02.2016