Karolína18 komentáře u knih
Naprosto dokonalý příběh, který mě do sebe vtáhl a já ho na oplátku přijala do svého podvědomí, ze kterého jen tak nezmizí. Přímost a upřímnost, s jakou autorka celý příběh popisuje, mi někdy až vyrážela dech, ale vím, že bez nich by tak perfektně nepřiblížila povahy, křivdy a chování aberdeenských obyvatel ani účinky bylinek, podivné stavy nebo bezcitné události.
Strašně se mi líbil popis pocitů, jež Truly zažívala pokaždé, co ji někdo urážel kvůli jejímu vzhledu. Musím uznat, že tyto situace bravůrně zvládala a dokázala je i odpouštět, i když až po nějaké době. Myslím si, že mnohým lidem - zvláště Sereně Jane - připisovala daleko více dobroty, než se v nich nacházelo. Bylo mi líto Amélie, protože si jsem jistá, že by se s odstupem času usmířily. Ona, Truly, Marcus, August a Bobbie - jediní lidé, kteří z celého Aberdeenu stojí za zapamatovaní, i když je asi dobré si pamatovat i ty špatné, abychom je mohli rozpoznávat i ve svém okolí.
Jsem ráda, že Truly získala svůj šťastný konec, i přes nepřízeň osudu a nepřejícnost jiných lidí. Nezáleží mi tom, jak kdo hlavní hrdinku viděl, pro mě byla krásná a nezapomenutelná!
Je úžasné, že někdo dokáže napsat knihu pro děti, která jim v hlavě přetrvá i do dospělosti. Příběhy těchto šesti kamarádů mě bavily, baví a věřím, že i bavit budou. Díky takovýmto knihám se u mě vyvinula láska ke čtení a to bych přála i všem dalším generacím, které se do tohoto skvostu budou jistě i nadále pouštět.
Musí uznat, že se autorce vážně povedlo vypořádat se s ne tak běžným námětem, jako je hlavní hrdina alkoholik. Kniha rozhodně patří mezi ty lepší výtisky v tomto žánru.
Andrea jsem si oblíbila pro její otevřenost, vtip a schopnost stírat Tannera takovým způsobem, jakým bych se to měla naučit i já. Svou závislost popírala tak přesvědčivě, že jsem opravdu uvěřila, že zase tak moc nepije.
Tanner mě okouzlil hned z počátku. To, jak mu na Andree záleželo, jak vždycky věděl, co má říct a hlavně pokaždé vytvářel dojem, jako by Andrea byla jediná dívka na světě, na které mu záleží, si mě získalo. Jen kdyby občas radši nemluvil, dokázal se vážně dobře trefovat do nejbolestivějších míst.
Rozhodně doporučuji, stejně jako autorčiny ostatní knihy!
Kniha byla průměrná. Kdybych ji nepřečetla, asi by se nic nestalo.
Autorka se polepšila, nejednalo se sice o nijak světoborné téma, ale forma, jíž ho podávala, se oproti minulému dílu posunula na novou úroveň. Celkově působil tento příběh daleko uvěřitelnějším dojmem a nebyl tak strojený.
Líbil se mi Milo a ty podivně vtipné sliby, které vymýšlel, když pili s Cadem tequilu.
Klidný, vtipný a sebejistý Cade je vážně boží!! Za to Max mi vůbec nesedla, těžko říct proč. Snad to způsobila ta její přetvářka. Také si myslím, že když už se do své rodiny pustila a rozhodla se jim odhalit svou pravou tvář, měla jim toho říct o svých pocitech více. Je to ovšem pouze můj názor.
Omlouvám se příznivkyním této knihy, ale já při její čtení cítila jen to, jak mi odumírají mozkové buňky. Nejsem odpůrcem tohoto druhu literatura, to vůbec ne, ale tyto příběhy podle mě nebyly nijak zdařilé. Představovaly pouze směs různých druhů a podob uspokojování, což vlastně bylo především jejich cílem. Pro osamělé nudné dny? Proč ne, ale nečekejte žádnou smysluplnou četbu, která by vám utkvěla v paměti.
Už vážně končím s knihami se špatným hodnocením, protože je zřejmé, že jejich nízké procento oblíbenosti je velmi oprávněné. Nesporná výhoda této knihy - oproti ostatním odpadům v tomto žánru - byla v tom, že se to dalo číst. Jinak se ale jednalo o holý nesmysl. Kdybych tento příběh nečetla, nic by se nestalo a to je - podlé mého - nejhorší vlastnost, kterou může kniha mít. Přesto formu psaní nelze úplně odepsat.
O tom, že bych se dala do pokračování, nemůže být ani řeč.
Na prvních stránkách jsem si bláhově namlouvala, že snad kniha nedostojí své pověsti a že jsou její čtenáři jen příliš zaujatí. To se mi ovšem hned po seznámení Evy s Adamem vyvrátilo. Ptala jsem se sama sebe: Takhle spolu vážně někdo mluví?
Podle mého názoru byla Eva jen prostoduchá, naivní a mnohdy zbytečně sebevědomá nána, která si vlastně ani jiné chování nezasloužila. Adam se mi pro změnu jevil jako naprosto arogantní, do sebe zahleděný ňouma hrající si na drsňáka.
Při této knize jsem přehodnotila svoje rozhodnutí: dočíst každou knihu až do konce. Tohle se zkrátka nedalo! Hodnocení, které zde tento příběh má je skutečně oprávněné.
Naprostá dokonalost skloubená s mimořádnou čtivostí a neobyčejným nadáním autorky. Jazyk, kterým je kniha psána, mě uchvátil. Vážně se mi moc zamlouvalo staré vyjadřování a způsob, jakým se zde mluvilo. Patrně mi bude chvilku trvat, než zase začnu tvořit věty a souvětí bez některých již nepoužívaných slov a také správně řadit slovosled.
Velmi jsem si oblíbila Elizabeth a Jane. Naopak na nervy mi šíleně lezla jejich matka, Lydie, pan Collins a lady Catherine.
Pan Darcy mě okouzlil svojí tajemností a snad i pýchou a nabubřelostí, ale hlavně mě dostal, když se po Elizabethině odmítnutí tak zásadně změnil.
Zřejmě o této knize budu ještě hodně dlouho přemýšlet. Ani nedokážu přesně říct, co si mě na ní tak získalo, ale stal se ze mě nadšený propagátor, co kudy chodí, tudy chválí!
Nedokážu si vysvětlit, jakým řízením osudu jsem mohla být tak pošetilá a oblíbit si předchozí tři díly. Pravdou zůstává, že jsem je četla již před dávnou dobou. Ačkoli se tedy autorka domnívá, že přetrvání přízně této sérii znamená nebývalou náklonnost z řad čtenářů a tudíž si zřejmě myslela, že prodleva mezi díly jí spíše přilepší, pro mě představovala jen možnost uvědomit si, co si vlastně o celé sérii myslím.
Kniha mi přijde - s prominutím - směšná. Za chvíli musí každého omrzet číst o dvou duševně labilních lidech jen proto, že jsou jedinými osobami, kteří se dokáží navzájem "napravit". Vše se samozřejmě děje, bubny prosím, ve jménu lásky! Takovýchto námětů je všude mnoho, ale toto velmi žalostné zpracování v žádném případě nebudí věrohodný dojem!
Po přečtení tohoto pokračování jsem si plně uvědomila, čím to vlastně čtenáři jiných žánrů předně opovrhují na románech pro ženy.
Nejprve jsem uvažovala, že dám knize alespoň jednu hvězdičku, protože by v nějakých případech mohla představovat jakousi učebnici. Ale pak jsem si uvědomila, že pro mě neznamená zhola nic a ještě méně. Prolétla jsem ji jen tak, aby se neřeklo a už to znovu neudělám. Vlastně ani nechápu její smysl. Příběh to nemělo, byl tam je náznak podivné souvislosti, o hlavních hrdinech jsme se nic nedozvěděli - vlastně krom zkutečnosti, že by vyzkoušeli úplně všechno - a nakonec ani nevím, jak to skončilo. Jinými slovy, kdybych si to nepřečetla tak by se vůbec nic nestalo a navíc bych si ušetřila půl hodiny času.
Na tomto díle nebylo nic tak překvapivého ani uchvacujícího. Přesto považuji tento díl za příjemné ukončení celé série. Nicole Jordan se v tomto žánru opravdu vyzná a dokáže mě zaujmout, i když obvykle romány tohoto ražení nečtu. Jsem ráda, že jsem se do Courtship Wars pustila a okusila zase jednou něco jiného.
Na této knize - a jí podobným - mi vadí akorát to, když skončí. Nejde ani tak o příběh, ale o formu psaní, kterou má tato autorka vážně super. Zbožňuji trapasy, které se jejím hrdinkám stávají, i úsměvné úvahy odehrávající se v jejích myslích. Konce má vážně přehnaně romantické, ale to podle mého vyváží humor provázející celou dějovou linii. Rozhodně se těším na další knihu této autorky, musím však říci, že její nesériová tvorba je výrazně lepší než série Bavettovi.
Na tuto knihu jsem se už velmi dlouho chystala a vážně mě uchvátila. Nedokázala jsem se odtrhnout a stále mě zajímalo, co se bude dít dál. K četbě mě také poháněla chuť zhlédnout i film, protože, páni, jsem se zakoukala do Thea Jamese. :D
Charakteristiky hlavních postav mi nepřijdou úplně snové. Ale lze v tom hledat i vítanou odlišnost. Čtyřka ani Tris nejsou bezchybní a nedělají vždy jen to, co je správné, takže pokud nepřesáhnou určitou hranici v morálně chybných rozhodnutích, zakousnout se mi hluboko do mysli.
Musím uznat, že v tomto díle bylo o poznání více akce. Ale to ji nezachránilo.
Nedokonalosti hlavních hrdinů jsem v prvním díle brala jako příjemnou změnu. Tady už mě ale Tris štvala přímo nevídaně. Chápu, že jako na někom výjimečnějším na ní záviselo mnoho rozhodnutí a obětí, ale musela se chovat jako takový mučedník? Musela snad dávat svou výjimečnost na odiv celému okolí. Co se týče Čtyřky, řekla bych jen, že se choval poněkud naivně, pokus šlo o jeho matku, ale to vyvažovaly jeho hluboké city, které choval - z mně neznámých důvodů - k Tris. Abych pravdu řekla, po tomto díle se mi do Aliance vůbec nechce.
Tuto sérii jsem si vážně velmi oblíbila. Ačkoli jsou všechny příběhy zcela předvídatelné a neoriginální, styl psaní vás dokáže zaujmout a - co si budu namlouvat - občas prostě potřebuji vypnout u nějakého odlehčeného čtení.
Nemohu nepřiznat, že jsem tak trochu doufala, že kniha vyústí plně jinak. Ovšem žádný autor se svou tvorbou nemůže zavděčit všem čtenářům. Kniha rozhodně patří k těm lepším z tohoto žánru.
Páni, tohle ale byla blbost!
Na začátku, v polovině, ke konci. Stále jsem doufala, že se úroveň knihy zlepší. Nestalo se tak.
Je zajímavé, že příběh tohoto formátu pochází z pera stejné autorky jako tolik uznávaná série Crossfire. Tento pokus o fantasy se vážně nevydařil a opravdu je mi líto ztraceného času.
Do doby, než se Mike proměnil, byla knížka vážně super. Neohrané téma mě okouzlilo a často jsem se absurdním scénám i dialogům musela smát. Malý Mikee si mě ihned získal.
Avšak poté to šlo s dějem z kopce. Musela jsem se do čtení číst a odkládala to tak dlouho, dokud jsem nepřečetla skoro všechny své oblíbené knížky a už se neměla na co sama před sebou vymlouvat. Nakonec jsem příběh mafiána a ošetřovatelky dolouskala a velebím veškeré svaté zato, že tato love story nebyla delší. Přitom autorka píše vážně úžasně. Nedokázala si však odpustit jasně čitelné zápletky, při kterým jsem jenom vzdychala utrpením.
Vážně nechápu, proč má tato kniha tak vysoké hodnocení. Podle mého je naprosto průměrná. Žádný zázrak - ať už po dějové nebo stylistické stránce - se nekoná. Můžeme se zde sice setkat i s novým pojetím upířího světa a stejně tak novými pravidly, ale většinu knihy se mi spíše zdálo, že autorka vzala všechny upíří seriály a filmy a splácala z nich jednu obrovskou nadpřirozenou kouli. Jestli se někdy rozhodnu pokračovat ve čtení této série, bude to jen z důvodu, abych se dozvěděla, jak chtějí hlavní hrdinové vyřešit jejich ošemetnou situaci a prolistuji to stejně zběžně jako asi druhou polovinu prvního dílu.
Jak já šíleně zbožňuji hrdinky tohoto ražení! Už dlouho jsem se u knihy takto nezasmála. Některé pasáže jsem si musela přepsat, protože jsem si místy myslela, že každou chvíli spadnu ze židle. Celý den jsem nemohla dostat svůj obličej pod kontrolu. Zkrátka se mi při jakékoli vzpomínce na tuto knihu roztahovali koutky a lidé kolem mě považovali za blázna!
Líbilo se mi, kdy Klára oslovovala Matouše "Kopřivo". Vážně jsem ocenila absenci slaďoučkých slovíček, nejednalo se tedy o klasickou romanci, což považuji za příjemné osvěžení
Jediné, co bych knize vytkla je až moc drama na konec, které bylo i celkem odbyté. Více by mi vyhovovalo, kdyby zůstal celý příběh odlehčený. Rozhodně doporučuji!
Nejprve jsem s udělováním hvězdiček váhala, bylo to pořád jen o tom, že Anna měla pocit naděje, že se dají s Kaidanem dohromady, a pak to nevyšlo. Změnila jsme názor, když se konečně rozhodli být spolu. V tomto dílu už však nejde tak úplně přehlížet Annina naivita. Občas, když za Kaidanem běhala jako pejsek a stále se ho snažila "dostat", jsem si říkala: Ta holka snad nemá žádnou hrdost!
Ale zrovna u této knížky vážně stálo za to, počkat si až do konce, protože ten je vážně vydařený! Ihned se pouštím do dalšího dílu. Tuto trilogii mohu jen doporučit.