KarolínaK. komentáře u knih

(SPOILER) Dávno, dávno jsem četla Příliš dlouhou swingers party a pak mi dlouho ruka na Kotletu nepadla. Po začátku války na Ukrajině se ale na Twitteru několikrát citovala pasáž z této knížky, tak jsem po ní sáhla, ať jsem v obraze. A super... Stránky utíkaly strašným tempem, stále nějaká akce, nebyl čas si odpočinout. Snad jen když si hlavní hrdina ukořistí chvilku pro sebe a svůj doutník, mohla jsem i já po jeho vzoru vyjít ven "na vzduch" a v tichém rozjímání doufat, že část, která následuje za útokem na Ukrajinu, zůstane na poli fikce.

7 29.03.2022

Paráda...
Hodně otázek a relativně málo odpovědí, všechno se zamotává víc a víc. Už aby byl další díl. Jediné věci lituju, měla jsem si připomenout předešlé díly, prvních pár kapitol jsem se zbytečně rozkoukávala, místo abych si užívala každou větu.

5 02.06.2021

Vybrala jsem Citadelu, abych si připomněla své cesty po podhůří Pyrenejí. V tom ohledu jsem si užila své, v ostatních už to ale bylo horší. Nebavila mě hlavní hrdinka, obecně jsem už trochu přejedená idealizovanými ženskými hrdinkami, Sandrine byla předvídatelná a její příběh místy zaváněl patosem. Nedokázala jsem se s ní ani s jinými postavami sžít natolik, aby mě jejich příběh zajímal. Přesto jsem přelouskala knížku až do konce, zajímala mě totiž linie Kodexu - napínavá, tajemná, zajímavá. A podle mého byl nejpovedenější postavou Authié.

08.03.2021

Doufala jsem v něco lepšího. Nepochopila jsem motiv ani jedné postavy, ani v rozuzlení jsem se nedopátrala, o co vlastně komu šlo. Knížka mě sice mohla navnadit k návštěvě zmíněných míst, kvůli své zalibě v Santiniho stavbách jsem se ale dávala do čtení. Za mě nic moc ve srovnání např. s Hastrmanem.

3 30.03.2020

Ideální k přerušovanému čtení. Když není správný čas na hluboké začtení, je čas na prohlížení obrázků a přemýšlení nad jazykem. Jaká je jeho role v reklamě? Autor dokazuje, že zásadní. Jeho Tweety se čtou samy a čiší z nich PURE radost z psaní.

29.03.2020

Doufala jsem v něco jiného. Jako bohemistka a korektorka jsem doufala v malou příručku špatných vazeb, možná nejčastějších chyb, abych si mohla průběžně vytvářet databázi „smradlavých výrazů“, nad kterými nemusím ani dumat.
Místo toho jsem si přečetla mix odborných pouček a osobních výpadů do řad nejen médií. U velké části výrazů poslaných na pranýř jsem nechápala, kde autor vidí problém. Já osobně například nezazlívám tvůrcům odpočinkových nekonečných seriálů, že si jejich postavy jdou „poklábosit na kafíčko“, protože kdyby si šly „pohovořit nad kávou“, šlo by nejspíš o úplně jiný typ rozhovoru.

3 19.03.2020

V rámci posledního dílu si v hodnocení dovolím přesah do celé série. Mám alergii na slovo „zlomený/zlomená“, kdyby se s ním během celé série tak neplýtvalo, mělo by ve finále váhu, kterou si zaslouží. Kromě toho, že většina postav je tedy buď zlomená, nebo má alespoň roztříštěnou duši, zde vládne další nešvar, všichni se nám chtějí obětovat v záchraně ostatních, je to sice pěkné, ale je toho moc. A hlavně moc často.
Ale nemůžu jen spílat, téměř tisíc stran textu a přesto se čte knížka jedním dechem. Střídání perspektiv mě udržovalo v neustálé bdělosti a neunikla jsem žádné emoci. Navzdory výtkám hodnotím 5 *, jedna hvězda je za milovaného Rhysanda.

1 15.03.2020

Politicky – zvláštní. Jazykově – skvělé. Dějově – svižné. Postavy – předvídatelné. První polovina lepší než druhá, ale záleží nejspíš na čtenáři, mě holt tanky, střílení a takhle parta neberou.

Děj série se přesouvá na jižní světadíl. Aelin v hlavní roli střídá Chaol. Zpočátku mě odklon od hlavní dějové linky příliš nechytil. Chaol a Nesryn jako typičtí správňáci, jejichž nejhorším prohřeškem je vždy jen starost o ostatní, prožívají nezáživný vztah bez náboje. A najednou se začnou projevovat další postavy, děj dostává spád, nudné vztahy se rozpadají a vznikají nové, plné napětí. Přesun do šestého dílu je tak obohacen nejen o nová želízka v ohni, ale i o sympatické postavy.

2 27.02.2020

Nestává se často, abych knihu nedočtenou odložila, ale i přes veškerou snahu se alespoň pro něco nadchnout, to zkrátka nešlo. Extrémně nesympatické postavy, velikášský styl a nudné rozumování na téma: jsem velký spisovatel a hodně toho vím. + bonus navrch toho všeho: erotické scény – akorát touha zaujmout na každou cenu.

Kdo rád čte motivační knížky alá "kupte si sexy spoďáry a váš život se změní", ruce pryč od Petersona. Asi byste se chytali za nos u biblických pasáží, asi byste se rozčilovali, co má s vámi co společného nějaký humr. Kdo se chce ale zahloubat do problematiky místa člověka v současném světě, ten je na správné adrese. A nemusíte s Petersonem zrovna souhlasit. Stačí pozorně číst a čas od času zvednout oči od textu a popřemýšlet si o svém pohledu na věc. Možná to ten náš život změní víc než krajkový spodky.

7 23.01.2020

Dětské knihy, to už musí být, abych nepřeskakovala ta velká písmena po stránkách. Klub divných dětí byl pro mě jeden z těch případů, kde jsem si každý odstavec užila.
Dětský svět, v němž figurují sklípkani, tmoví démoni a tyčinky Mars, nezná hranic. Tedy do té doby, než to mamka zakáže.
Kdo se alespoň v jedné z postav trošku nepozná a nezavzpomíná při četbě na dětství, byl nepochybně ještě divnější dítě, než ty z klubu divných dětí.

6 23.01.2020

Pro mě jedna z těch knih, z nichž na mě padá tíha. Před čtením jsem si o knize záměrně nic nezjišťovala, takže zmíněná tíha se dostavovala nenápadně a postupně. Nakonec jsem se přistihla, jak mi běhá hrůzou mráz po zádech.
A nejhorší postava v tom všem marasmu? Za mě jednoznačně matka.
Co do jazyka, zamilovala jsem si houbařské metafory a přirovnání, v ostatních případech mi tam občas zapáchala zdivočelá originalita za každou cenu.

4 23.01.2020