katerina.l. komentáře u knih
Já nějak nevím, jak ohodnotit životopis. Kniha je to určitě zajímavá, pan Czendlik má rozumné postoje a celkově je to "sympaťák". Určitě doporučuji.
Mám ráda rodinné ságy a tahle se četla opravdu sama. Jsem ráda, že jsem knihu po letech, kdy jsem kolem ní kroužila a z nějakého důvodu se jí vyhýbala, otevřela a přečetla.
Kniha se čte pěkně, lehce. Nicméně Catherine a Matthew z roku 2019 mi s těmi vzkazy, facebookovými posty a maily hroozně lezli krkem! Ale chápu, že to byl "jiný" způsob, jak seznámit čtenáře s jejich příběhem. Těším se na další díl a na rozuzlení, které je slíbené v komentářích pod knihou.
Nádherný a smutný příběh o tom, co všechno může znamenat špatné porozumění a jaké může mít nedozírné následky. Styl psaní.. No, já bych popis zredukovala na polovinu - několikrát jsem se vracela zpátky, protože jsem zjistila, že nevím, co čtu. To mi docela kazilo celkový dojem.
Tuhle serii bych s nadsázkou přirovnala k Mozkomorům. Člověk se cítí, jako by ze světa zmizelo všechno štěstí. Sice se mi všechny knihy moc dobře četly, ale je to tak nabité negativními emocemi, že do dalších dílů půjdu až někdy... Později... Možná..
Tak nevím, jestli se mi kniha líbila, nebo nelíbila. Ať tak nebo tak, nemohla jsem se od ní odtrhnout - už abych věděla, jak to dopadne... Jak tu padlo několikrát - velmi silný příběh a hodně propracovaná psychologie postav. Jsem zvědavá na pokračování.
Neurazí, nenadchne. Z tak zajímavého příběhu by se dalo "vydojit" mnohem víc. Na můj vkus roztahaný děj i popis, na konci knihy tolik zápletek, že by to vystačilo na tři knihy a ten happy end byl i na mě moc happy a to ačkoli šťastné konce miluji a i vyhledávám.
Já to prostě miluju, vracím se do Darrowby často a ráda - alespoň prostřednictvím J. Herriota :)...
Nápad dobrý, napsané pěkné, jen opravdu překombinované... Paní Dobrovolná to na konci hezky sesumarizovala, mám pocit, že každá z předchozích žen se v "její" kapitole objevila.. Nebo ne? Bylo jich tam tolik, že těžko říct :)... Ale ten závěr mě dost zklamal.
Nedočetla jsem. Prostě to nejde. Toto se mi stalo jen jednou - v případě 120 dnů Sodomy. Za mě příběh bez hlavy a paty, kde se naprosto ztrácím v jednotlivých postavách, na každých třiceti stránkách pokus o zabití hlavních hrdinů. Nooo, nevím, ale u knihy s tak vysokým hodnocením jsem čekala něco naprosto jiného..
Z prvního dílu jsem byla nadšená, ale každý další byl o malinko slabší a trvalo o malinko déle ho přečíst :)... I přesto se nerada s hrdiny loučím, za tu dobu mi většina postav přirostla k srdci a přála jsem jim (i sobě), aby došly ke šťastnému konci...
Za mě asi nejlepší Hartlova kniha, nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem nedočetla Veroniky příběh. A jakmile jsem ho dočetla, musela jsem se pustit do Jáchymova :). Moc se mi líbila provázanost osudů jednotlivých postav.