katka134 komentáře u knih
Příběh je hodně rozvláčný, popisný a spíš smutný než hororový.
Ovlivněna filmem, jsem čekala víc
hrůzných situací.
Krásná klasika, která má spád. A zásah detektivů byl tentokrát za pět minut dvanáct.
Nebýt Čtenářské výzvy, nikdy bych se nedozvěděla o této mimořádné ženě.
Zajímavé čtení.
Pěkná knížka o bezvadném herci. Ani jsem netušila, že jeho profesní život byl tak pestrý.
R. Chandler považoval tuto knihu za svou nejlepší. I mě detektivka s dobrou zápletkou a nezvyklým Marlowovým projevováním přátelství a nostalgie, vždycky poteší.
Zajímavý případ, ale ty předcházející byly mnohem lepší.
Francouzskému čtenáři, popisovaná politická situace byla jistě bližší.
Kniha napsaná tak, že na Pina a jeho příběh, nikdy nemůžu zapomenout.
Doporučuji
Zajímavý díl s napětím tentokrát hodně lehkým.
Spíš vede k zamyšlení jak přistupovat k nadání svého potomka.
Překvapivě dobrá detektivka se sympatickými a vtipnými postavami. Vypůjčila jsem si ji v mini knihovničce v penzionu a s ní byl slunečný den ještě hezčí.
Dobrý detektivní příběh. Lehce se četl, zápletka byla zajímavá a podezřelý byl každý z přítomných.
Klasická S. Lapena. Napětí oproti Nevítanému hostu bylo ovšem minimální, ale dost jsem se bavila při myšlenkách a pocitech postav.
Takže nelituji a rčení, že lež má
krátké nohy, platí.
Starý dobrý Phil Marlowe.
Ale dnes prostě frčí detektivové, kteří bojují s psychopaty a brutalními vrahy.
(SPOILER) Další fajn detektivka.
Dva překvapení Santové, večírek bez sendvičů, Generův karambol a Hluchého závěrečná myšlenka- no paráda.
Trochu jiná McBainovka, netypicky prokládaná monology šíleného vůdce gangu.
Další pokus Hluchého potrápit 87.revír. Kdo z koho?
Kočičí zloděj chce přelstít Berta.
Starý příběh,přestože je napsaný zapomenutou češtinou, se moc hezky četl.
A okolí Divoké Orlice je moc krásné.
Opravdu moc hezky napsaný román. Postavy jsou živě vylíčené.
Těším se na druhý díl.
V předposledním díle Petr Emanuel opět poutavě líčí dějiny Francie a dělí se s námi i o své osobní prožitky. Mezi nejsmutnější patří jeho loučení s přítelem Schombergem...
Když Fogacer viděl, že sotva stojím na nohou, neschopen slova a jako beze smyslů, stiskl mě v náručí a pomohl mi pokleknout, což mi udělalo dobře, neboť se mi podlamovala kolena. Jakmile jsem klečel a hrudí se opíral o postranici lože, na němž spočíval ubohý Schomberg, sražený jako bronzový Herkules ze svého podstavce, cítil jsem se lépe, leč přestože jsem byl nesmírně smutný, rozrušený a zarmoucený, nebyl jsem s to uronit jedinou slzu.
Než jsem opustil onu místnost, naposledy jsem se ještě podíval na Schombergovo neživé tělo a řekl si se sevřeným hrdlem: Panebože, jak je možné, že je to poslední pohled? Jak tíživá je bolest, jež vám v tu chvíli sevře srdce! Smrt je tedy možná? Můj otec říkával, že kterákoli víra je příslibem života po smrti, jelikož se však nikdo nikdy z onoho světa nevrátil, aby nám pověděl, jak je to s tím příslibem doopravdy,modlíme se, aby to bylo pravda - ona modlitba sama, tisíckrát opakovaná, nám dává naději.
Románek z historické doby, psaný moderním jazykem, byl příjemnou změnou. A pokud byla Anna ( věřme tomu) ve skutečnosti tak veselá, měl s ní Karel hezké, ale bohužel krátké manželství.