Katri komentáře u knih

Stejně jako v předchozím případě byl i toto krásný návrat do dětství. Vlastně ani nevím, co mě to najednou napadlo - pořídit si všechny díly, které u nás vyšly, a znovu se do nich pustit - tentokrát úplně od začátku. Jsem však moc ráda, že jsem to udělala. Přestože je Srdíčko knižní série pro děti a mládež, myslím, že si v ní každý najde to své. Když jsem byla mladší, četla jsem ji především proto, abych se dozvěděla, jak to s jednotlivými koňmi dopadne. Dnes se zaměřuji více na vztah (nejen) mezi Amy a Laurou a neméně pak na vypořádávání jednotlivých postav s minulostí. Líbí se mi, že se zde pracuje s pocitem viny, že dochází k promísení emocí spjatých s onou nešťastnou nehodou a s koněm, který v tom všem figuroval. Proto mě tento díl skutečně pohladil po duši.
Lauren Brooke má dle mého názoru velký talent na psaní. Její texty jsou plynulé, ničím nerušené, stránky se otáčejí téměř samy. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje tak, že i já zatoužila strávit léto na farmě u koní, přestože v běžném životě k nim zase tak silnou vazbu nemám. Tyto knihy ale miluji a připadá mi, že během jejich četby ze mě dělají někoho zcela jiného, než běžně jsem.
V příběhu je patrná jakási "romantika," avšak nemyslím tím striktně červenou knihovnu. Myslím tím přírodu, sluneční paprsky, koně a takovou zvláštní svobodu. Řekla bych, že nejen na postavy v knihách, ale i na jednotlivé čtenáře musí mít tento příběh očistný účinek. Probouzí v lidech lásku, něhu a cit pro zvířata, donutí se zamyslet nad tím, kdo v našich životech při nás stojí, a učí nás, že není vždy zapotřebí řešit věci s horkou hlavou. V tom spatřuji jistý přesah a domnívám se, že ačkoliv se jedná o na první pohled nenápadné prvky, je v tom obsažena obrovská přidaná hodnota.
Tuto sérii bych doporučila nejen mladším čtenářům, ale i těm starším. Příběh má rozhodně co nabídnout. Dokonce bych se s ním nebála pracovat ani ve škole, neboť spousta dívek si během základní školy prochází obdobím, kdy si vypěstuje nemalou náklonnost ke koním. A zde se o nich mohou dočíst nejen něco zajímavého, ale i přínosného a mimoto si mohou uvědomit spoustu věcí, o nichž jsem se zmiňovala o několik řádků výše. Proto si myslím, že by série Srdíčko neměla zůstat bez povšimnutí. Rozhodně stojí za to.

2 10.01.2023

Hned na úvod - knihu Temnější tvář magie hodnotím kladně, jen mám po jejím přečtení lehce rozpolcené pocity. Na jednu stranu to bylo geniální - čtyři Londýny, Antariové - zde musím autorce vyseknout poklonu za originalitu a nápaditost, ale na druhou stranu, když se zaměřím třeba na postavy, přiznávám, že Lila na mě většinu času působila jako učebnicový příklad hrdinky, která se v takovéto sekci literatury pravidelně objevuje. Přestože mi byla převážně sympatická, byla velice snadno předvídatelná a já doufala, že i ona v ději nastolí nějaký pořádný zvrat. Musím ale uznat, že když už se to nestalo v jejím případě, pokryl tuto mezeru alespoň Holland.
Co se týče autorčina stylu, kniha se čte plynule, příjemně, možná mi tam jen chyběla větší dynamika a důraz na emoce. Dodalo by to ději na naléhavosti.
Co mě naopak nadchlo, byla hra s živly, Kellovo pašování napříč Londýny a smyslové asociace, pojící se s jednotlivými světy. A samozřejmě Kell a Rhy - každý svým způsobem.
Co mě doposud nutí přemýšlet, je Kellova nejasná minulost a proto se co nevidět pustím do dalšího dílu. :)

2 19.11.2022

O díle jsem měla povědomí už dlouho, znala jsem jej ale pouze jako film. A jelikož se mi docela líbil, sáhla jsem po letech i po knížkách. Hned na úvod jsem byla vyvedena z míry charakterem Clary, která se narozdíl od filmové verze chovala jako typická puberťačka, s níž "třískají hormony." Sice je to vzhledem k jejímu věku adekvátní, ale na základě filmové verze - ačkoli vím, že z toho nemůžu vycházet, když film natočili podle knižní předlohy - jsem čekala hrdinku méně rozjitřené povahy. Stejně tak jsem to pociťovala i u Jace - měla jsem už jistou představu o chlapci s nepříliš růžovými vzpomínkami, který v sobě stále nosí šrámy z minulosti a drží si od ostatních určitý odstup. Knižní Jace byl však k tomu všemu ještě ... řekněme dost nadutý, což mě nejednou nadzvedlo ze židle.
Výtku bych měla i k překladu, neboť mi připadá poněkud divné přeložit některá jména do češtiny a jiná nechat v původním znění. Zde bych rozhodně nepočešťovala, konkrétně pak hlavně jméno Valentýn. Mezi všemi cizími jmény to působilo jako pěst na oko.
Ke stylu, jímž je kniha napsána, bych ráda podotkla, že se stránky obracely téměř samy. Vůbec se mi nechtělo knížku odložit, a to i přesto, že jsem víceméně věděla, jak první díl dopadne. Na jeden zátah jsem přečetla zhruba třetinu knížky, takže jsem ji dočetla opravdu za chvilku. A především jsem si čtení opravdu užila.
Ačkoliv si uvědomuji, že u této série už asi nejsem úplně cílová skupina, rozhodně se těším na další díly. Po delší čtecí krizi mě právě tento příběh vrátil zpátky "do sedla" a připomněl mi, proč tolik miluju fantasy. :)

2 20.01.2022

Krásné, příjemné, okouzlující. Autorka nás znovu nechává zasnít se do romantického příběhu Animant a Thomase. Ze stránek dýchá mrazivá zimní atmosféra a v kontrastu s ní i hřejivá láska, díky níž se mi na okamžik podařilo zapomenout na okolní svět. Krásná práce.
Mimoto knížka obsahuje zdařilé ilustrace, postřehy, recept na čajové cukroví (který je mimochodem opravdu skvělý) a aby toho nebylo málo, tak i autorčiny komentáře k vývoji a příběhům jednotlivých postav. Tím pádem se vám dílo dostane pod kůži ještě hlouběji.
Styl, kterým je kniha psána, je příjemný, stránky se čtou lehce a plynule. Nemohla jsem se od nich odtrhnout.
Takže pokud jste četli Kroniky prachu a příběh se vám líbil, neváhejte a otevřete Pár stránek navíc. Nebudete litovat.

2 13.11.2021

Na úvod bych chtěla poděkovat autorovi za poskytnutí knihy a popřát mu mnoho štěstí při další tvorbě.
A teď už k příběhu - nestává se mi často, že bych měla takový problém napsat souvislý text týkající se hodnocení nějakého příběhu. Když jsem se do knihy pustila, jako první mě napadlo, že autor má mnohdy podobné vnímání jako já. Tím pádem se mi hned četlo o něco lépe. Na druhou stranu mi ale po chvíli začalo připadat, že kniha obsahuje zbytečně mnoho podrobností a popisů, které zdržují děj. Ačkoliv byly tyto popisy velmi detailní a zdařilé, já osobně bych jich ubrala, neboť mi připadalo (hlavně v první třetině knihy), že hrozně dlouho trvá, než se děj někam posune. Místo nich bych přidala více přímé řeči.

Co se týče stylu psaní, ten mi víceméně vyhovoval, vytkla bych pouze přílišné používání nedokončených výpovědí (...), neboť to na můj vkus působilo jako rušivý element.

Postavy mi připadaly zajímavé, možná bych se o něco více věnovala jejich psychologii. Místy mi připadalo, že jsou až příliš "černobílé." Nicméně mi hrdinové byli sympatičtí a fandila jsem jim.

Trošku mě zarazila milostná linka. Možná je to tím, že tuto sféru ženy a muži vnímají trochu jinak, ale připadalo mi, že se to všechno seběhlo tak nějak "bez rozjezdu a rychle." Osobně bych preferovala ještě nějaký předvoj, oťukávání, takové to pomalejší zamilování. Pak by mě příběh zasáhl více. Takto jsem měla pocit, že romantika, která byla v hojné míře vkládána do myšlenek a rozhovorů, by se dala lépe využít právě v těch začátcích, aby jí potom nebylo tolik najednou. Chápu ale, že to je můj subjektivní názor, který se vůbec nemusí shodovat s názorem většiny. :)

Co mě naprosto nadchlo, byl nápad s božstvem. To bylo geniální. Díky tomu mi příběh připadal originálnější, fantastičtější a zkrátka "hlubší."

Naturalistické scény mi nevadily, jen bych jich na pár místech ubrala, aby to nebyl jeden velký krvavý řetězec. Místo nich bych přidala více okamžiků překvapení a nečekaných zvratů, neboť ty mi tam mnohdy chyběly.

Když to celkově shrnu - příběh byl originální, čtivý, zajímavý a rozhodně mě upoutal. A vzhledem k tomu, že se jedná o autorovu prvotinu, uznávám, že mě kniha opravdu mile překvapila.
Věřím, že se příběh dostane ke spoustě nadšených čtenářů a rozšíří se mezi větší spektrum lidí, neboť si myslím, že si to Vítr z hor rozhodně zaslouží.

Na závěr bych už jen dodala, že pokud je zde někdo, kdo váhá, jestli se do čtení pustit, radila bych do toho jít. Stojí to za to.

2 26.01.2021

Ke knize Andělé a démoni jsem se dostala až po zhlédnutí stejnojmenného filmu. Víceméně jsem tedy věděla, co se stane a kdy. A přesto byla kniha skvělá.
Dan Brown má v mých očích velký respekt, neboť přišel s něčím novým. Profesor symbologie Robert Langdon je příjemnou změnou namísto klasických detektivů a vyšetřovatelů, s nimiž se setkáváme v každé kriminálce. Kniha tedy dostala úplně nový rozměr.
Co se vypravěčského stylu týče, Brown píše příjemně, čtivě a poutavě. Slovní zásoba je pestrá a přitom srozumitelná. Obsah díla je originální a napínavý - dokonce tolik napínavý, že jsem zapomněla na film a plně se soustředila pouze na knížku.
Příběh krásně graduje, italština, která protkává rozhovory, mu dodává na autentičnosti.
Když to shrnu - dílo je příjemné, obohacující a doporučuji jej každému, kdo má rád záhady a napětí.

2 20.10.2020

Stejně jako u Smrtky pro mě bylo i u tohoto dílu velkým překvapením, že jsem se do příběhu nemohla pořádně začíst. O to víc mě pak vyvádělo z míry vysoké hodnocení a nejedno prohlášení o tom, jak moc poutavá tato série je. Tím nechci říct o Smrtce ani o Nimbovi nic špatného, jen to, že mě osobně se příběh nedotkl. Ačkoliv je postmortální svět něčím novým a originálním, a přestože jsou smrtky beze sporu zajímavým kořením pro moderní literaturu, vadily mi sci-fi prvky, jako například Nimbovy kamery, celosvětová databáze a další podobné vymoženosti. Stejně tak jsem nemohla přijít na chuť některým jménům, například jménu Čistoslava - chápu, že to v originále nemusí znít tak divně, ale takto počeštěné mě to neustále bilo do očí. Podobně to bylo i s tonisty - oceňuji kreativní nápad, ale svým způsobem mi šli celou dobu neskutečně na nervy. :)
Ale znovu opakuji, že nápad příběhu je velice zdařilý a oceňuji to. Svoje výtky přikládám víceméně tomu, že sama preferuji příběhy, kde je větší důraz kladen na vztahy mezi postavami, než na tolik různých "proměnných."
Jelikož jsem se tentokrát do svého šálku kávy příliš netrefila, trvalo mi hodně dlouho, než jsem se Nimbus donutila dočíst.
Tak či tak je ale příběh napsán dobře a nelituji toho, že jsem jej přečetla.

2 04.09.2020

Kniha Krutý princ je zvláštní dílo. Zaujala mě především námětem ze země víl, který mi učaroval již u četby Dvorů od Sarah J. Maas. Přestože se mi Dvory líbily mnohem více, i toto dílo je dle mého úsudku velice zdařilé a neobyčejné.
Abych pravdu řekla, první polovina příběhu mi dala poněkud zabrat - nemohla jsem se začíst, neboť jsem v ději stále hledala "nějakou tu nitku, která by mě nutila číst dál a lačnit po nových informacích." Podařilo se mi ji sice nalézt až ve druhé polovině knihy, ale můžu říci, že to stálo za to. Příběh postupně gradoval, stával se zajímavějším a zajímavějším, a i když jsem dokázala několik událostí odhadnout předem (jen některé, stále zde zbylo nejedno překvapení), příběh si mě nakonec docela získal. Jediné, co bych vytkla, je provázanost s "příliš moderním světem lidí" - osobně v příbězích preferuji spíše starší dobu než "dobu nákupních center," a zadruhé bych v poslední třetině knihy přidala o trošku víc překážek - přišlo mi, že některé postavy najednou dosahovaly svého příliš snadno.
Styl psaní je příjemný, možná bych zvolila trošku jiný překlad jmen některých postav, ale to je jen detail. :)
Tak či tak se mi kniha líbila a už za malou chvilku se vrhnu na další díl.

2 04.07.2020

Dlouho jsem zvažovala, zda se do knížky pustit či ne, neboť mě poněkud odrazovalo označení - pro děti a mládež. Nakonec jsem po ní však sáhla a rozhodně toho nelituji.
Příběh je originální, poutavě napsaný, krásně graduje a je plný nečekaných zvratů. Veronica Roth zde ze sebe vydala to nejlepší a já před ní smekám, protože jsem tuto knížku prožívala od prvního písmenka až do úplného konce - mnohdy s ústy dokořán.
Zjednodušeně řečeno - ten příběh mi naprosto učaroval. Přestože se jedná o mix sci-fi/fantasy, Veroničiny popisy byly natolik realistické, že jsem jí bez problému věřila kdejakou "vesmírnou vymoženost," ať už se jednalo o kluzák či proudosek. Zkrátka a dobře - toto dílo je D-O-K-O-N-A-L-É.
A pro případ, že se zde nachází nějaký človíček, který nemá nejlepší vztahy se sci-fi literaturou, můžu jej uklidnit - já také ne. A přesto mi tato knížka víc než sedla.
Jen pozor - po dočtení může u jedinců s pestrou fantazií nastat závislost - ostatně já ji četla už dvakrát a rozhodně jsem s ní ještě neskončila. :)

2 04.03.2020

Druhý díl této série byl pro mě docela konstantní co se týče děje či gradace zápletky. Řekla bych, že je o něco slabší než díl předcházejcí, přesto je však čtivý, oddechový, nenáročný. Pokud čekáte nějakou dechberoucí událost, která by vám zježila chloupky na rukou, pak vás musím zklamat - nic takového zde nenajdete. Knížku bych označila jako most mezi prvním dílem, který nastiňuje nejednu otázku ohledně pokračování, a dílem třetím, který už - jak doufám - bude gradovat více.
I přesto, že se v tomto dílu téměř nic moc zvláštního neodehraje (kromě asi dvou menších incidentů, které zde nebudu spoilerovat), vás kniha nebude nudit, jak už jsem zmínila výše - je to příjemné oddechové čtení.
Vytkla bych asi jen dvě věci - málo akce a moc idealizovanou realitu - ale to je jen můj subjektivní názor, někomu to naopak může vyhovovat.
Ačkoliv jsem z tohoto pokračování nebyla "tak odvařená," jako z Padesáti odstínů šedi, příběh se mi líbil a jsem zvědavá jak dopadne závěrečný díl trilogie. :)

2 04.03.2020

Tato knížka slouží (dle mého názoru) jako promluva autora ke čtenářům. Jejím cílem je poradit lidem, jak dosáhnout štěstí a spokojenosti, jak věci změnit k lepšímu, jak být lepším. Je rozdělená do několika sekcí, ke kterým se vztahují kapitoly v nich obsažené. Působí tedy velmi přehledně. Autor má příjemný styl psaní, dokáže člověka prostřednictvím řádků uklidnit i povzbudit. Knihu proto hodnotím velmi kladně. Dílo splňuje svůj účel - motivuje čtenáře a poskytuje jim mnoho cenných rad. Proto jej vřele doporučuji každému, kdo ve svém životě chce něco zlepšit.

2 16.01.2020

Artušova smrt je soubor příběhů o bájném králi a jeho družině rytířů Kulatého stolu. Přestože bylo dílo napsáno již pěknou řádku let zpátky, je čtivé, není náročné, děj je poutavý a plynule ubíhá. Jediná drobnůstka, kterou lze vytknout, je občasná nepřesnost - například dvě smrti téže osoby - což se ale ve spletitém ději dá odpustit. :) Ačkoliv je kniha poměrně obsáhlá, čte se rychle a příjemně. Doporučuji všem, kteří se zabývají artušovskými legendami a taktéž milovníkům historie.

2 16.01.2020

Dvůr trnů a růží je neobyčejná kniha, jejímž obsahem je krásný a jedinečný příběh. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se do děje začetla, ale postupně se příběh stával stále lepším a poutavějším. Tři hvězdičky dávám ze dvou důvodů - jednak kvůli pomalejšímu rozjezdu, a jednak proto, abych dokázala vyjádřit "dokonalostní skok" mezi prvním a druhým dílem (protože ačkoliv se mi první díl opravdu líbil, nebylo to nic v porovnání s dílem druhým - ten mě naprosto odzbrojil). :)

2 15.01.2020

Tuto knihu bych zařadila mezi oddychovou literaturu, neboť oplývá řadou úsměvných situací, vtípků a rozhodně se při její četbě nenudíte. Je vidět, že si autorky s dílem opravdu vyhrály a podařilo se jim do knihy dostat tu správnou jiskru.
Doporučuji všem, kdo potřebují načerpat do života trochu optimismu, nebo si prostě jen chtějí přečíst něco veselého. :)

2 15.01.2020

Cesty se rozcházejí je kniha, která neurazí, ale ani nenadchne. Narozdíl od Čar života, (které mě natolik uchvátily, že jsem je musela přečíst dvakrát), pro mě toto dílo bylo trošku zklamáním. Je dost možné, že to bylo způsobeno přehnaným očekáváním, které jsem měla po senzačním prvním dílu, ale nemohla jsem se do příběhu začíst. Chyběla mi dynamika, na můj vkus to bohužel gradovalo příliš pomalu.
Tím nechci říct, že by kniha byla špatná - to vůbec ne. Jen jí chyběla ta správná "rothovská" jiskra, kterou Veronica do svých knih vkládá.
Přesto však nelituji, že jsem příběh přečetla a rozhodně se těším na autorčina další díla. :)

2 15.01.2020

Zápisník alkoholičky jsem nečetla, tato kniha byla tudíž mým prvním "setkáním" s autorkou. Ačkoli jsem od zdejšího hodnocení očekávala něco jiného, kniha mě velmi mile překvapila a nutila číst dál. Skutečné příběhy lidí, jež dýchají z řádků, jsou velmi silné, místy jsem při četbě měla husí kůži. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a cítím, že mi Zápisník abstinentky rozšířil povědomí o problému alkoholismu.
Je mi sympatické, když se člověk, který má nějaký problém, rozhodne svou svízel řešit a zároveň motivovat ostatní k tomu, aby udělali totéž. Ať už se jedná o blogy, instagramové účty či jiné platformy (a ať už se jedná o tento nebo o úplně jiný problém) - věřím, že šířit o něm povědomí a jít příkladem má smysl.
Autorce (a stejně tak i ostatním, kteří se podělili o své příběhy) přeji mnoho štěstí, sil a optimismu do života. :)

1 02.05.2023

Netradiční vhled pod italskou slupku okem člověka, jemuž nestačí pouze zběžně zmapovat problémy, s nimiž se jeho domovina potýká, ale který se rozhodl jít přímo k jádru věci.
Uznávám, že mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla, nicméně mi v tom hodně pomohl Savianův autorský styl, prostřednictvím něhož autor čtenáře vtahuje do nejrůznějších úvah. Kniha na první pohled působí poněkud roztříštěně - obsah může připomínat "noty na buben," kdy spolu jednotlivé složky příliš nesouvisí. Avšak v průběhu četby zjistíte, že i přes to všechno existuje průsečík, který ony kapitoly spojuje, a tím průsečíkem je mafie.
Závěrem tedy musím říci, že jsem se lecčemu přiučila a jsem zase o malinko chytřejší. :)

1 17.04.2023

Po předchozích dvou dílech, u kterých jsem prolila potoky slz, jsem si myslela, že u této knihy nastane zlom a další emocionální vodopád si - alespoň prozatím - ušetřím. Nestalo se tak. Přesto však knížku hodnotím pěti hvězdičkami, neboť je zkrátka překrásná. Jedná se o dojemné, romantické čtení obohacené o realitu, která s námi drží krok, aby svět nebyl příliš dokonalý. Autorka se nezaměřuje jen na světlé stránky života na farmě, ale nebojí se pojímat i ty stinné (což je dobře!), čímž se její knihy stávají skutečnějšími. Živějšími. Dokážeme se s nimi na základě toho snáze ztotožnit. Obdivuji Lauren Brooke za její talent, neboť pravidelně odkládám jednotlivé díly z rukou až tehdy, když je mám celé přečtené. Zřídkakdy se donutím od nějaké její knihy odejít dříve. Takže bych opět chtěla velice doporučit sérii Srdíčko nejen milovníkům koní, ale i lidem, kteří mají dobrý vztah ke zvířatům a alternativním technikám. A samožřejmě snílkům, protože od doby, kdy se mi Srdíčko dostalo do rukou, jsem si nejednou přála, abych právě zde mohla strávit prázdniny. :)

1 13.01.2023

Tuto knižní sérii jsem milovala jako malá, ale až teď po letech se mi ji podařilo sehnat do své knihovny. A ještě ten den, kdy balíček dorazil, jsem nahlédla do prvního dílu s tím, že si přečtu kapitolu nebo dvě, když najednou bylo půl třetí ráno a já díl odkládala přečtený. Byla to krása - na chvíli jsem se vrátila do dětství a opět ze mě byla ta malá holka zblázněná do koní. Zase jsem cítila tu bezstarostnost a radost, sluneční paprsky na své kůži a kolem sebe vůni stájí, jako bych se skutečně ocitla na farmě Srdíčko. A to i přesto, že tento díl neobsahuje jen veselé emoce, ale i ty méně šťastné - knížka mě nejednou rozplakala, ale byl v tom takový "krásný smutek," že jen těžko hledám slova, kterými bych vyjádřila, že v tomto případě vůbec nebyl na škodu.
Trochu jsem čekala, že už se mi kniha nebude líbit tolik, jako v dětství, ale v životě jsou prostě vazby, které neztrácejí na síle, a toto je právě takový případ. Nic se nezměnilo. Bylo to jako vrátit se domů a nalézt vše beze změny tak, jak to má být.
A čím je příběh tak zvláštní? Především tím, že v sobě snoubí radosti i strasti života, zasazuje rány a záhy je hojí. Nesnaží se ze všech sil příběh vybičovat ke všeobecnému happyendu, kde je všechno "sluncem zalité," ale zahrnuje všechno, co na nás život chystá - lásku, ztrátu, naději, bolest ale i štěstí. Proto je pro mě série Srdíčko tak výjimečná a doufám, že ji jednou budu moci přečíst svým dětem.

1 07.01.2023

Velice zvláštní dílo. Snové, bláznivé asociace, nesourodé kapitoly, roztodivní tvorové a především všudypřítomná absurdita. Výstižněji tuto knihu nepopíšu.
Každopádně nemůžu Carrollovi upřít originalitu a "smysl pro nesmysl." :)) Možná za toto hodnocení může mé vysoké očekávání v důsledku zhlédnutí filmu, který mi naprosto učaroval, ale chyběla mi zde souvislejší dějová linie. Nebýt toho, hodnotila bych více hvězdami. Ale i tak to byla zajímavá zkušenost.

1 27.09.2022