Kattie komentáře u knih

Nádherná knížka, kterou jsem měla ráda už já jako malá a teď ji zná nazpaměť i můj tříletý syn. Milé, trochu praštěné příběhy dvou naivních a hodných zvířátek.

15 15.05.2020

(SPOILER) Možná se mýlím, ale já z knihy necítila, že by si měl člověk hned nasadit růžové brýle a koukat se na svět jako na nádherné, sluníčkové místo :). Autor mi je sympatický a přijde mi, že se snažil jen lidem ukázat, že jejich pohled na některé věci ve světě je možná trochu zkreslený, a že některé věci prostě nejsou tak hrozné, jak si lidé myslí. Ale sám poukazuje na to, že to neznamená, že problémy neexistují a není třeba mít obavy. Jen, že chce také mluvit o něčem, že je to lepší, než si myslíme, aniž by tím chtěl zakrýt nebo potlačit, že zároveň je i něco špatně. Přidává rady, jak nakládat s informacemi.

Líbí se mi myšlenka, že UNICEF a obdobné organizace by měly místo hraní na city a ukazování podvyživených černoušků raději prezentovat data, jak je jejich pomoc na životě místních lidí vidět. Je pravda, že když přispívám na charitu, tak si zpětně uvědomuji, že si vybírám "reklamy", ve kterých mi ukazují, co se dá s pomocí dokázat, co se smutných výrazů v dětských očích týče, tak už jsem ( a nejsem na to hrdá) - trochu apatická.

U některých otázek, které pokládá v úvodu knihy, by se dalo hovořit, že zkreslí a oploští svou formulací problém, kterého se týkají nebo netýkají, ale to je myslím si všem jasné a účel, pro který vznikly, dle mého názoru plní.

Pokud to člověk vezme jen jako námět k zamyšlení a ne jako pokus o to, dokázat nám, jak jsme na tom skvěle, tak nevidím problém v tom, že autor vybírá některé ukazatele jako důležité a jiné opomíjí. Kdyby chtěl někdo napsat knihu o tom, jak se svět zhoršuje, určitě by se mu to také podařilo. Důležité je si z každého vzít něco.

"Věnujeme pozornost informacím, jež apelují na naše dramatické instinkty, a ty ostatní opomíjíme. Média nemohou plýtvat časem na zprávy, které neprojdou našimi pozornostními filtry. Zdá se, že právě instinkt strachu má z našich dramatických instinktů největší vliv na to, jaké informace zpravodajci vyberou a prezentují nám, spotřebitelům."

„Zavádějící zobecňování a stereotypy představují pro média určitý druh zkratky - umožňují rychlý a snadný způsob komunikace (život na venkově, střední třída, supermatka, člen gangu).“

"Kdybyste si měli tvořit názory na svět podle toho, co vám říkají média, bylo by to, jako byste si tvořili názor na mě na základě fotky mé nohy."

9 25.07.2020

Kniha je bezesporu jedinečná. Každý v ní vidí to, co potřebuje pro podporu svého vidění světa nebo názoru. Pokud v knize hledáme poselství, najdeme ho tam, pokud chceme knihu odsoudit, i pro to si v ní najdeme oporu.

Knihu čtu v aplikaci, ve které jsou mimo jiné čtecí plány, které nabízí zamyšlení nad určitým tématem (rodičovství, úzkost, očista duše, moudrost apod.) a oporu v Bibli. Člověk si tak přečte zajímavé úvahy a k tomu výňatek z bible. K tomu čtu Bibli stranu po straně. Musím přiznat, že ačkoli jsem se nikdy nehlásila k nějaké víře, věřím v dobro a v něco vyššího. Možná mi to pomáhá vyrovnat se s něčím, co mě trápí. Zároveň to beru jako nástroj jak dohlížet na svou morálku a cestu k tomu být stále lepší člověk.

Jsou to lidé, kteří knihu čtou a každý si ji vyloží po svém.

Je to jako v případě rockové hudby. Kdy ji jedni vnímají jako odpočinkovou, relaxační, jiní jako něco, co je nažhaví nebo jim dodá odvahu a jiní se skládají do moralistických uskupení a vytváří špinavou patnáctku, dávají na CD označení, aby náhodou nedošlo k tomu, že si někdo poslechne písničku a vyvraždí celou třídu ve škole. Není to v té hudbě, je to v lidech. A hudba je umění a skrz umění mohou lidé vyjadřovat emoce, poznávat sami sebe a interpretace umění vychází z toho, jací jsme. A stejné to je s Biblí. Vnímám ji jako umění.

Autorka je trošku magor. Už jako malá uklízela rodinným příslušníkům pokoje, vyhazovala jim věci, pak to zapírala, když to lidem chybělo. Ale je fakt, že zpětně uznává, že to nebylo správné. Mluví o tom, jak při skládání trička, do něj přechází energie a jak si ponožky nemohou odpočinout, když je člověk složí ohnutím lemu do "brambory". Uznávám, ale že to mohla myslet obrazně.

Nelíbí se mi, jak vyhazuje použitelné věci...
Ne, že by je měl člověk uchovávat, ale zajímalo by mě, jestli někdy uvažovala nad tím, dát oblečení chudým, než ho vyhodit. Ale asi ne, když ji není líto vytrhávat si zajímavé stránky z knih a vyhazovat zbytek. To však s kvalitou knihy nesouvisí, uznávám, ale ztratila tím mé sympatie.

Líbí se mi myšlenka, že zbavovat se věci, je potřeba najednou, ať člověk vidí efekt, a že čistý uspořádány dům pozitivně ovlivní psychiku. Na druhou stranu, vás to někoho překvapuje?

Kniha celá mi nepřijde ničím zázračná. Není tam nic, nač bych si nepřišla sama a ona to prezentuje jako know-how, její metodu, kterou si vybudovala letitou praxí. Knihu bych nehodnotila tak špatně, kdyby se nevydávala za tak převratný klenot.

Zpětně, po několika měsících čtení jsem si uvědomila, že pravidlo "nech si pouze to, co ti dělá radost" využívám a pomáhá. Poslala jsem dál spoustu knih a přešila nebo darovala jsem některé oblečení. Vše by mi jinak leželo ve skříni. Když člověk přijme tuhle filosofii, už tolik nelpí na tom, ty věci si nechat. Jen ty, co je fakt chce.

6 14.12.2019

Po dlouhé době jsem zas četla do ranních hodin. Snyderovy knihy by opravdu měly být povinnou četbou. Těším se na další. I když z toho, o čem se v nich píše moc radost nemám. Výtku mám v tom, že Snyder staví Američany do role obětí, zatímco to samé kritizuje na Rusku. Některé jeho věty jsou také manipulativní a vychází ze silného zaujetí a nejsou tak objektivní, jak by být mohly. Nicméně to chce vzít si od všeho trochu a té literatury si přečíst prostě víc od různých autorů. Kniha je dobře ozdrojována, takže se dá dále pátrat a přemýšlet, co je pravda a co nikoli. Nikdo mu nemůže upřít, že se dá v naší zemi najít spoustu toho, o čem se v knize píše a je třeba si na to dávat pozor, což samozřejmě neznamená oslepnout vůči západu a bez myšlení přijímat jeho pravdy.

6 15.06.2019

Jak recenze, tak některé komentáře mluví o tom, jak je kniha především zaměřena proti Trumpovi a některé části tak nejsou pro českého čtenáře. S tím bych si dovolila částečně nesouhlasit, spousta vět, pokud se nad nimi člověk zamyslí více do šířky by se dala vztáhnout k tomu, jak i naše média a politici interpretují například uprchlickou krizi, EU a další problémy. I v České Republice dochází k nálepkování některých skupin (pražská kavárna, sluníčkáři, apod.) a celkově je zde rozdělována společnost a manipulován její názor jistými směry. Kniha sice nepokrývá všechny problémy, je stručná a je vztažená ke konkrétnímu problému v jiné zemi, ale i tak otevírá obzory, myslím si, že čtenáře vede k tomu, aby přemýšlel a hledal souvislosti, další knihy a informace a aby nebyl slepý vůči některým jevům, které zde již několikrát byly, ale byly zapomenuty.

Text lze interpretovat mnoha způsoby dle čtenářova rozpoložení, dokáži si představit, že někdo, kdo adoruje Trumpa bude uražený a naopak jeho odpůrci budou textem nadšeni, pokud se však "osobní sympatie" dají stranou a text se očistí od zaujetí, najde se v něm mnoho připomínek, které za to stojí. Chápu ale ty, kteří sundají hvězdičku za to, že text už sám není očištěn od příkladů s Trumpem, kniha by pak byla "čistější".

6 28.08.2017

Nerada kritizuju něco, co jsem nečetla, tak jsem se překonala a knihu si půjčila. Víc jak polovinu jsem nezvládla, a to i do půlky jsem se dostala tak, že jsem pak už četla jen prvních pár řádek na stránce. A vůbec nechápu, co se na tom lidem líbí. Protože i kdybych se od všeho odprostila a vzala to prostě jako \"porno pro ženy v knižní podobě\", protože ten sex prostě musí být to, co se na tom těm ženám líbí, jinak bychom na tom byli už fakt špatně, tak i tak to ty ženské musí otravovat... naprosto stupidní hrdinka, která ve svých dvacetiněco po vystudování vysoké není schopná přemýšlet na úrovni ani 12ti leté puberťačky. Pořád padá, což naprosto nechápu, i když je někdo nešikovný, tak pořád prostě nepadá. A do NÍ se zamiluje pan Grey, kterýje neuvěřitelně bohatý, samozřejmě, protože to je to, co ženy dnes láká - prachy (kdyby to byl nějaký stavební dělník, tak by ho většina čtenářek považovala za úchyla), a také mladý, a kromě občasných telefonátů a pořád rušených schůzek to vypadá, že vůbec nepracuje, takže má čas na to šuk.. Ach jak provokativní, on se nemiluje, on šuká.. Výše ještě čtu, že je neuvěřitelně chytrý, ale to jsem fakt nepostřehla. Prostě kniha byla pro mě šeď šeď šeď nějaký ten sex a zase šeď šeď šeď. Je jedno, jaký odstín ta šeď má, protože je to pořád šedivý, nudný, trapný, a nějaký ten sex to prostě nezachrání. To už se raději podívám na nějaké porno, nebo lépe si do té postele zalezu sama, ale nevidím důvod kupovat tuhle blbost...a už vůbec ne její pokračování...

Jo a ještě se musím zmínit k tomu, že mě naprosto dostalo, že je v knize vypsaná celá smlouva, kterou musí hlavní hrdinka podepsat, aby se Grey vyhnul žalobě.. proč? To snad spisovatelka měla nadiktovaný ten šílený počet stránek :D :D ?

(SPOILER) Zajímavá kniha. Taková ze života. Veverka vymýšlí stále něco nového, jak by se mohla zavděčit mravenci a slonovi, kteří s ní žijí. Vaří, nosí jim oříšky, vymýšlí pro ně výlety. Je pozitivní a ve všem vidí něco hezkého. Možná proto, že pro ní je vše ideálně veliké, dobré, vyhovuje jí to. Slon a mravenec jsou nevděční, vše je pro ně buď malé nebo velké, je toho málo nebo moc. Důvod k tomu mají, být nespokojení. Ale jejich hrubé podávání jejich pocitů se mi nelíbilo.

Možná je to dobře. V dětských knihách jsem zvyklá na to, že jsou všichni slušní a milí, jakákoli nespravedlnost je vnímána jako špatná. Ale funguje to tak v realitě? Nefunguje.

Veverku uchvátí na konci lovec. Mravenec a slon ji díky schopnosti dostat se všude (mravenec) a síle (slon) osvobodí. Veverka je má ráda a je šťastná, že se k nim mohla vrátit. I přes jejich negativní vlastnosti.

Ano, přátelé by měli překonávat překážky. Konzumní společnost nás vychovává zahodit to, co je rozbité. Projevuje se to ve vztazích. Je jen málo dětských knih, které ve mě vyvolávají tak zajímavé pocity.

Líbilo se mi to? Nelíbilo? Neumím říct. Syn je na to ale ještě malý, uvidíme.

5 23.05.2020

Trochu mě ovlivňuje to, že jsem od knihy čekala trochu něco jiného, že se něco dozvím o současných vojenských konfliktech a co za nimi stojí. Ačkoli se autor snaží do jednotlivých úseků vložit část "teorie" , dotkne se jí pouze okrajově a více se zaměřuje na to, v jakém prostředí, s kým, za jakých podmínek a v jaké rodinné situaci tvořil reportáž. Dále jsem čekala více příběhu obyčejných lidí, těch je ale v knize také poskrovnu. Styl psaní mi nesedl a o konfliktech nic moc podrobného nevím, tak jsem se v tom trochu ztrácela, protože jsem mnoho věcí dohledávala na internetu, abych se chytla. Vyprávění o tom, jak je náročné reportáž vytvořit a odeslat je sice zajímavé, ale bavilo mě to jen prvních pár situaci, a pak už mi to přišlo vlastně to samé pořád dokola. Raději si asi seženu spíše knihu, která osvětluje spíše život v těch zemích a příčiny a důsledky konfliktů, tuto knihu bych spíše doporučovala někomu, kdo to má nastudované bude ho bavit to, jak se reportér pouštěl v takovém prostředí do různých akcí. Uznávám, že hodnocení vychází z osobních preferencí nikoli z kvality samotné knihy.

5 24.01.2020

(SPOILER) Knihu jsme pořídili kvůli oblíbené ilustrátorce. Předčila mé očekávání. Syn - 3,5 roku se do ní zamiloval a je to zatím naše nejdelší knížka spolu s knihou O pejskovi a kočičce. Většinu knížek, co máme, přečteme za jeden večer - případně jich čteme několik, u téhle to vyšlo asi na třikrát, už je delší, ale syn by ji vydržel celou na jeden zátah. Syn si knihu pořád vytahuje a prohlíží si obrázky a lexikon strašidel. Už umí všechna jména kanálníčků a často o nich i mluví. Třeba když někde něco smrdí, hned zmíní Smrďoucha :). Roztomilá stvoření se budou líbit mladším dětem a ty starší asi zaujme mrtvá žába v tašce a prdící sliz v záchodku. Milá a praštěná knížka, psaná pro děti.

4 09.05.2021

Úžasná kniha. Syn by s ní i spal, kdyby to šlo. Text je poetický a něžný. Nepřekvapilo mě, že je autorem Eduard Petiška. Myslela jsem, že bude kniha stejná s televizní pohádkou Krtek a autíčko, jako je tomu u knihy a krátkého filmu Krtek a orel. Ale kniha je jiná. Jen některé pasáže se prolínají. Kniha je milejší.

4 29.05.2020

O KLDR jsem viděla několik dokumentů. Všechny mě zasáhly, ale tahle kniha... nemám slov, ani vzdáleně se nepřibližuje tomu, co bylo v dokumentech. Dokumenty byly příliš mírné, příliš vzdálené tomu, co se v jádru země opravdu děje. Je mi smutno z toho, že se něco takového někde děje a nic se s tím nedělá a nebýt této knihy, tak o tom ani nevím, nebýt knihy mám zkreslené představy o tom, co se tam děje. A ještě k tomu to čtu teď, v době kdy Amerika nedávno začala řešit vojenský zásah v Sýrii, kde byly použity chemické zbraně, protože tam je ropa, v KLDR není.
A také to člověka donutí přemýšlet jinak. Souhlasím s tím, že by to měla být povinná četba. A vůbec by se mělo víc mluvit. Ani tady, v ČR se nemluví o totalitě, co byla tady v minulosti. Lidé by se měli víc zabývat svou minulostí, aby se z ní mohli poučit, nemělo by to být citlivé téma a následně skoro tabu. Měli bychom být lačnější po informacích. Mělo by nás to víc zajímat.
Každé ráno, když jedu do práce, v okruhu pár metrů - v metru - sedí vedle mě minimálně jeden člověk, co čte blesk...

4 24.09.2013

Nějak mi nesedly knihy, kde je Oksana Bula autorkou a i u téhle, kterou ilustrovala, jsem rozpačitá. Ilustrace pěkné, téma dobré, ale přišlo mi to celé násilné. Je mnoho jiných dětských knih, které toho děti naučí mnoho o přírodě, a to zcela přirozeně, tak, že to děti baví. Se čtyřletým synem čtu pohádkové knížky s mnohem větším množstvím textu, kdy poslouchá třeba hodinu a půl a příběh chápe a vnímá, u téhle knihy ale nevydržel ani on a ani já jsem vůbec nebyla schopná soustředit se na to, o čem čtu.

3 08.11.2021

Moc milá, zajímavá a čtivá kniha. Dozvíte se, jaký užitečný hmyz žije v zahradě, jaké má super schopnosti, co mu škodí a jak mu prospět. Povinná četba pro každého vlastníka zahrady :).

3 29.10.2021

Je to pro mě první kniha v této sérii. Podle podtitulu jsem čekala od knihy mnohem víc. Asi bych raději četla text od nějakého zkušeného politika a ekonoma, který by hovořil už konkrétněji. Místo toho se jedná o sbírku úvah o problémech současného světa (Ameriky) s důrazem na rasovou a genderovou nerovnoprávnost a všechny končí tím, že by tomu možná mohlo pomoct UBI. Prostě místo toho, aby se zamyslela nad kvalitou sociálního a zdravotního systému, bere UBI jako universální řešení všeho. A skutečně hodnotných a rozumných argumentů pro zavedení tohoto systému se dotkne pouze okrajově.

3 05.11.2020

Až v komentářích se dozvídám, co jsou to tukoni, chtělo by to nějaký úvod nebo odkaz. Kniha nás nezaujala. Myšlenka možná pěkná, ale pojetí... Některá zvířátka jsem nepoznala, vracela jsem se na stranu, kde mají tukoni seznam. Závěr mi přijde nedotažený.

3 12.09.2020

Když jsem tuto knihu zakoupila z bazaru spolu s dalšími dětskými knihami, že to budu číst malému synovi, mamka se mi smála, že to bude asi pěkně tendenční, že Míťa je zkráceně Dimitrij. Ano, je to příběh o malém chlapci, který se otci ztratí při návštěvě jeho pracoviště - železárny. Chlapec se seznamuje s tím, jak se vyrábí železo a celou dobu je vlastně čtenář přesvědčován o tom, jak je super stát se v dospělosti slévačem nebo jiným dělníkem v této továrně. Ale jinak to je fakt zajímavé, člověk si připadá jak na exkurzi. Mám vystudovanou stavařinu a tato kniha mi dala více než kapitola o výrobě železa ve vysokoškolské učebnici :). A když si chlapec v polovině knihy posteskl, že je škoda, že se nepodívá ještě do ocelárny, tak jsem si říkala: "prosím, prosím, ať se tam podívá" :). A když se tam podíval, tak jsem měla opravdu radost. Takže myslím si, že dětem, co je baví technika a rádi zkoumají, jak se co dělá, se kniha bude líbit. A o tom, co pak budou v životě dělat si později určitě udělají vlastní obrázek, kniha je určitě do ničeho nevmanipuluje :). Jediné, co se mi na knize nelíbilo bylo to, že se hoch pohyboval v docela nebezpečném prostředí a žádnému ze zaměstnanců to nebylo moc divné a kluk sám neměl rozum, že by se tam neměl toulat.

3 06.07.2018

Moc milá knížka. Bohumil Říha se v ní opravdu uměl vžít do myšlení dítěte. V knize je navíc mnoho, co děti něco naučí. Například to, jak se cestuje vlakem, co je typické pro některá domácí zvířata apod. Pobavilo mě, jak Vítek uvažuje. Například se zeptá učitelky, zda se dá z místa, kde bydlí dostat po vodě do Prahy. Ona mu řekne, že jasně, že to je jednoduché a řekne mu po jakých řekách se tam dá dostat. A Vítek si tedy sedne po škole na loďku souseda s tím, že tedy jede do Prahy za tetou, která mu slíbila kolo a vrátí se na tom kole zpět. Ale jeho sestra ho naštěstí nachytá a neřekne mu, že to je blbost, ale zeptá se ho, co by udělal s tou loďkou, když by odjel na kole :).

3 04.07.2018

Už podle názvu a titulní kresby jsem si myslela, že bude kniha výborná. Ale předčilo to má očekávání. Divím se, že jsem o Pavlu Čechovi neslyšela dříve. Ilustrace jsou nádherné, příběh je moc hezký a je vidět, že má autor smysl pro humor. Pavouk Čenda je sympaťák a jeho láska k Tarzanovi z toho důvodu, že mu jeho houpání na liánách připomíná houpání na pavučině, vás chytne za srdce.

3 04.07.2018

Momentálně jedna z nejoblíbenějších knížek mých dětí (2 a 4 roky). Řechtají se u toho, vnímají u toho, že holčičky jsou také sourozenci, co se mají rádi. Kniha je jim blízká, protože Lieners zachytil dětského ducha. Je to milé čtení před spaním a je krásné, že se autor inspiroval svými dcerami a v knize je tak i jejich fotografie.

2 24.05.2022