Kattulli komentáře u knih

Nebylo to špatné, to ne. Hezké téma, prostředí, zajímavé postavy, oddechovka. Ale jak píšou jiní, možná je to takové lehce roztěkané. Není to ucelené/zacelené. Některé pasáže, dlouze popsané, nemají většího významu nebo na to, s jakým důrazem byly řešeny, pak nejsou dokončeny - např. příběhy Vasjiných sourozenců, kteří jdou z domu, příběh Anny, ... Veledůležitá postava Mrazíka, potažmo i jeho bratra, je nerozvinutá, nedostatečně poznaná, s ne úplně logickým chováním. V příběhu je hodně linek, které nejsou úplně dobře propojeny. Nesedne to, úplně to do sebe nezaklapne, nebo jak to vyjádřit. Necítím se po dočtení významněji obohacená a uspokojená.
Pokud bych měla srovnat s podobně laděnou knihou, Světla na obloze, ta mi přišla ucelenější, smysluplnější, logičtější, měla jsem z jejího přečtení lepší zážitek.
Jo a takový detail na konec, vadila mi hojně používaná věta: "Stoly se prohýbaly pod tolika dobrotami.". Nevím, ta věta je taková asi "profláklá" a v textu byla, v různých variantách, použita nejmíň třikrát. Spíše vícekrát. Ale to může souviset s překladem.
K

27.03.2020

Čtení této knihy jsem si užila během několika únorových odpolední a večerů. Příběh se čte sám, děj svižně ubíhá. Čtení je to jednoduché, nechybí pěkné a moudré myšlenky. Pro mě se jedná o milou a hezkou oddechovou knížku pro pohádkovou náladu.
"Každý se něčeho bojí, ale kde je strach, je i naděje."

4 23.02.2020

Opakovaně podléhám různým akcím u Dobrovského (toto není reklama :D) a u jednoho takového nájezdu na zmíněný obchod u mě v košíku přistála i tato kniha. Ano, získala si mě již svou tajemnou, melancholickou obálkou. Marketing prostě funguje, no.
A? Stála za to. Našla si svého cílového čtenáře, mě. Člověka, který rád přemýšlí, rád filosofuje o světě, rád sní. Rád by věděl co by se stalo, kdyby...
...kdyby třeba Island ztratil spojení se světem? A nevěděl proč?
Nebudu zastírat, že jsem celou knihu čekala a zároveň doufala, že někde bude konečně vysvětleno co se stalo a proč ostrov ztratil spojení. Doufala jsem v to a prahla po tom uspokojení z vědění. Zároveň jsem však měla předtuchu, že se to nedozvím. A ta předtucha byla správná. A já věděla, že to má svůj účel. Jak jinak přece vyvolat ten pocit? My se v životě také třeba nikdy nedozvíme proč a co se vlastně děje nebo stalo. A přesto musíme jednat a zaujmout stanovisko. Kniha tedy není o tom, co se stalo, nýbrž o tom, co se děje potom, kdy se "něco" stalo. Je tu ponechám prostor pro vlastní fantazii a možná pro odhalení naší optimistické či pesimistické povahy. Existuje ještě společnost tam venku a nebo ne?

Island a jeho ztráta veškerého spojení se světem autorce posloužil jako taková zkumavka v laboratoři. Zkumavka, ve které je lidstvo a jeho politický, ekonomický a sociální systém. Co by se s těmito systémy mohlo stát v izolaci? Co se děje, když lidé ztratí iluzi jistoty a propojení. Kdy je vůdcem našeho jednání strach. Objevuje se zde cyničnost a ztráta většiny morálních hodnot. Ztrácí se lidství. Lidé se mění ve zvířata. A přitom by mohli dál žít. Jako žili lidé před nimi a dokonce s technologiemi a poznatky navíc.

Tento pokus perfektně posloužil k pochopení státních i mezinárodních krizí, k pochopení vzniku extrémismu, k pochopení válek, k pochopení "hrdinů" neboli lidí, kteří nejsou tak jednoduše manipulovatelní. Přispěl k pochopení vzniku nenávisti mezi lidmi v krizi.

Čtenář se nejpravděpodobněji při četbě ztotožní s hlavní postavou, Hjaltim. Toho bych popsala jako chytrého, "normálního" člověka dnešní doby. Hjaltiho ani nenapadne že to, co zná z historie lidstva se mu může dít před očima. "Přece už jsme dál! Jsme vzdělaní, máme technologie, už nejsme takoví, jako byli lidé v minulosti. Jsme chytřejší, jsme dál!" Jenže, jak se přesvědčuji s každým dalším podobným příběhem - z lidí se stávají nestvůry poměrně brzy. Je to děsivé a já plně doufám, že toto lidské, tedy spíš nelidské chování zůstane co nejdéle jen na papíře a děkuji za každý den, kdy žijeme v míru. Nenechejme se ovládat strachem. Jak aktuální. Ale to je v lidských dějinách asi vždy aktuální.

Kniha je krátká, já ji měla přečtenou během tří dní. Mnohokrát jsem se při četbě zastavila a musela to vydýchat, musela se zamyslet. Tomu říkám plnohodnotný čtenářský zážitek.

K

6 11.09.2019

Knihu jsem pořídila jedné mladší kamarádce, pro kterou jsem si myslela, že by mohla být hezkou inspirací a že ji uvede do myšlenek, které sama zastávám a chci je předat i jí. Sama jsem si knihu nejdříve přečetla a musím se přiznat, že jsem od ní zas tolik nečekala. Byla jsem však příjemně překvapená. Anie mě potěšila krásným, kreativním stylem psaní a hezkými, netradičně vyjádřenými myšlenkami, inspirativními seznamy a úkoly i krásnými ilustracemi. Kniha působí velmi motivačně a inspirativně, podněcuje k tomu být činný a převzít vládu nad svým životem a prožívat každý den s radostí. Nebrat se jako oběť vnějšího světa, ale přistupovat ke svému životu aktivně. Na toto téma je napsáno bezpočet knih, ale tato má své kouzlo a krásně myšlenky předá specifické skupině čtenářů.

Stylem je kniha určena především dívkám a ženám. Doporučila bych ji každé náctileté holce, to jednoznačně. Ale i starší čtenářka si může z knihy mnohé odnést a přinejmenším s knihou strávit hezké chvíle. Čte se jednoduše a je obohacující.

3 30.07.2019

Mám velkou radost, že jsem se konečně dostala k přečtení této klasiky. Dovedla mě k ní nedávna návštěva Anglie a při všech těch pohledech na různá panství, která jsme po cestě zahlédli, vznikla touha proniknout ještě více do kultury této země. Mně nepřísluší, tuto knihu hodnotit. Její hodnota je již ověřena časem. Avšak můžu sdělit své dojmy.

Především, kniha je krásný únik z dnešního světa, protože problémy střední a vyšší anglické společnosti přelomu 18. a 19. století zní dnes až nadpřirozeně a exoticky. Totéž jazyk, kterým je kniha psána je zajímavým oživením, především když čtu v poslední době převážně současnou literaturu, která je psána mnohem přímočařejším a jednoduchým jazykem. To pak Jane Austen zní, jako báseň, jako zpěv.
Oceňuji fakt, že Jane Austen psala příběhy z prostředí, ve kterém žila a které znala a proto můžu knihy brát jako věrohodné a poučit se z nich o tehdejším životním stylu. Čím se lidé bavili, jak cestovali, co pro mě znamenalo "daleko" a co "blízko", co bylo jejich životním snem a cílem, jaké měli problémy, jaké zvyky a očekávání, ...

Kniha je romantická, ano, je o lásce, ale především o pýše a předsudcích, které nám často brání vyslyšet vlastní city a intuici a jednat podle nich. O pýše Darcyho a o předsudcích Elizabethy. Které se jim však zdárně podaří překonat.

A nakonec, co mě pobavilo je věta z úst Elizabeth, kdy mluví se svou spřízněnou duší, sestrou Jane, o své lásce k Darcymu. Zní přibližně takto: "Do Darcyho jsem se zamilovala nejspíš ve chvíli, kdy jsem poprvé spatřila jeho panství v Pemberley." Kdo by se do něj pak nezamiloval, že? :D Né, Elizabethina láska naštěstí nebyla tak povrchní, jak tato věta může, vytržená z kontextu, vyznít. Přesto ji však čekal pohádkový konec, který je příjemné s ní při četbě této čtivé klasiky prožívat.

13 30.07.2019

Knihu jsem dostala darem k narozeninám a nadmíru mě potěšila a nadchla. Jako milovník přírody a v posledních letech i chalupaření je pro mě velkým potěšením a inspirací v ní listovat, prohlížet si obrázky chat a chalup po celém světě a číst si příběhy lidí, kteří tato magická místa vytvořili. Název mluví za všechno. Je to opravdové "chalupové porno". Slintám blahem.

2 13.06.2019

Magická knížka. Je potěšení s ní pracovat a listovat v ní. Pro relaxační večer na zahradě nebo v klidu domova jako dělaná.

13.06.2019

Knihu jsem si chtěla přečíst z důvodu velké popularity autora. Chtěla jsem být v obraze. Ke čtení mě navnadil i rozhovor s autorem, který jsem četla. Symbolicky jsem se o víkendu s nadšením pustila do četby. Ale "nejlepší víkend" z toho nebyl.

Při čtení jsem opakovaně myslela na to, jestli přestat číst nebo ne. Důvody pro dočtení: 1. jestli to chci kritizovat, tak bych to měla znát celé, 2. třeba se z toho ještě něco vyloupne a dojde to k nějaké základní myšlence, která mě obohatí.
Důvody pro odložení: 1. proč mám číst obyčejné problémy a myšlenky postav, se kterými se neztotožňuji 2. nesedí mi styl humoru 3. nijak mi to nerozšiřuje myšlení a neobohacuje mě to 4. nepůsobí to na mě ani jako oddychová četba, 5. mám na stole mnoho dalších knížek, které čekají, až si je přečtu.

Knihy moc často neodkládám. Jestli vůbec. Tuhle jsem však nedočetla. Po téměř přečtené polovině jsem zbytek knihy jen prolistovala, přečetla z něj pár úryvků a taky závěr. Zjistila jsem, že kniha bude stále pokračovat ve stejném stylu. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že jí prostě nechci věnovat další čas.

Já Alana prostě "žeru". Tento styl humoru na mě perfektně funguje. Smála jsem se už při čtení obálky. Mnohokrát si v životě připomínám, jak by asi v dané situaci jednal Alan... A vždy mi to dodá více klidu a nadhledu, kterých je v životě třeba.
Autor Jonas Jonasson je pro mě génius. Jak provázané příběhy a absurdní situace umí vytvořit, navíc svázané s realitou. Jak z těch absurdních situací umí zase krásně absurdně a elegantně vybruslit. Jak humorně poukazuje na skutečnost. Mě to připomíná trošku, řekněme, archetyp královského šaška - jen on si může dovolit říci králi upřímě, co si myslí, je to přece šašek. Tak nějak mám pocit, že Jonasson předkládá potenciální pravdu lidem. Když bychom si opravdu uvědomili a připustili věci v knize nastíněné, nebyli bychom možná tak manipulovatelní. Manipulovatelnost lidí je podle mě jedna z největších hrozeb lidstva. Kdo chce, tak se z knihy může poučit. Kdo nechce, tak se může stále s knihou skvěle bavit.

4 15.05.2019

Už si to všechno moc nepamatuju...

Néé, sranda. Ale pravdou je, že se ji chystám číst znova. Je to kniha, která potřebuje trochu uzrát. Já ji četla u moře na dovolené a tam by se asi hodilo něco oddychovějšího. Toto je náročnější čtení, zajímavý styl a rozhodně skvělé téma k zamyšlení.

1 15.05.2019

Je to první kniha, kterou jsem od Osha četla. Od začátku do konce jsem si v knize podtrhovala mnoho myšlenek a tipů. Občas mě překvapily Oshovy radikálnější názory, např. na lidskou reprodukci - jak píšu, je to moje první knížka od něj, takže jeho názory mi předtím nebyly známy.
Co se mi nelíbí je obálka, na které je několik zdůrazněných vět, které podle mě působí zbytečně negativně, zaujatě a ofenzivně. To nemocný člověk, využívající všechny prostředky k uzdravení, včetně těch konvenčních, opravdu nechce. Cítit se hned ze začátku napaden, že slepě věří moderní medicíně. Samotná kniha mi tak ofenzivní nepřišla.
Pokud chce knihy člověk fakt využít, je třeba se k ní čas od času vracet a zopakovat si užitečné myšlenky, které obsahuje. Stále se však jedná o myšlenky, spíš než o nějaké praktické rady. Takže je otázkou, jaký reálný dopad na čtenářův život bude mít. Může se stát, že to bude jedna z dalších esoterických knížek, které si přečtete, řeknete si, že jsou super, ale pak nic nezměníte. Osobně poslední dobou zjišťuji, že se dokážu více poučit z knih s příběhem, než z koncentrovaných rad a myšlenek, jako jsou zde.

1 14.03.2019

Erlend Loe píše velmi jednoduše a mně osobně sedí jeho humor. Ten styl mi připomíná Jonase Jonassona (Stoletý stařík, Analfabetka, ...). Doppler se taky dostává do velmi absurdních situací a to mě baví, protože je to vtipné a osvěžující. Doppler (a platí to pro celou sérii - tedy i pro Náklaďáky Volvo a Konec světa tak, jak ho známe) však není tak obsáhlý a propracovaný jako knihy od Jonassona. Kniha je rychle přečtená, je to taková oddechovka, ale zároveň, pokud chcete, nabízí i témata k zamyšlení se nad naším moderním stylem života.

2 14.03.2019

Třetí kniha ze série o Dopplerovi je nejobsáhlejší, ale mě zaujala ze všech tří nejmíň. Alespoň po prvním přečtení. Absurdní situace, do kterých se Doppler dostává, jsou už trošku překombinované. A upřímně, po asi půl roce od přečtení, jsem si teď u psaní komentáře musela připomenout, jak vlastně příběh skončil. Protože Dopplerovi se stalo tolik věcí, že jsem si prostě nemohla vzpomenout. Mé sympatie s Dopplerem každou knihou postupně klesaly. Zde už jsem jím často opovrhovala. (Což se neodráží na mém hodnocení, protože to neberu jako chybu, naopak, jako možný záměr autora nebo čistý fakt). Pokud se vám líbila jednička a dvojka, stojí i tato kniha za přečtení. Pochopíme zde, že ani ta kritika dnešní společnosti není tak černobílá. Každému člověku holt vyhovuje něco jiného. A pokud se chceme od moderní společnosti oddělit, musíme čelit následkům. A nebo se prostě musíme v mnoha věcech přizpůsobit. A když se nepřizpůsobíme, i tak máme možnost.
Čte se jednoduše, pobaví, odreaguje.

2 14.03.2019

Mě osobně typický, jednoduchý styl Erlenda Loeho baví. Ale věřím, že není pro každého. Kdo má rád propracované a složité, seriózní nebo smysluplné příběhy, tak pro toho to rozhodně nebude "to pravé ořechové". Kdo má rád "něco jiného", stylem jednoduchého a trochu absurdního, tak toho kniha může bavit.
Pozor! Oproti Dopplerovi, zde zvolil Loe trochu jiný styl psaní. Často mluví přímo ke čtenáři a hodně pracuje i se svou osobou autora.
Co se týče děje, tak mě strašně pobavila situace se synem Dopplera, kdy v první knize syn Dopplera doprovází při jeho útěku z domu a nyní si najednou uvědomí, že Doppler není žádný hrdina, ale - řekněme - "blbec", který neví, co vlastně chce, okamžitě se od něj odvrací a jede zpět domů.
Když jsem knihu četla, říkala jsem si, že sám Loe se mimochodem psaním prostě baví a nebere to až tak moc vážně. Přitom kniha sděluje hlubší myšlenku.

1 14.03.2019

Možná opravdu až moc jednoduchá. Hledala jsem nějakou knihu o krystalech, aby nebyla jen seznamem jednotlivých krystalů, ale aby obsahovala i praktické informace k nim - kdy mohou být nápomocné, jak se o ně starat, jak je čistit a nabíjet, ... Ano, ve stručnosti si tam toto vše může člověk přečíst. Ale co se např. týče popisu vlastností jednotlivých krystalů, je kniha opravdu stručná. Užitečnější mi vždy byl internet. Nicméně, na "titulce" píšou "Krystaly snadno a rychle", a to je pravda. Kniha naplňuje, co slíbila.

14.03.2019

Hledala jsem nějakou knihu o Feng shui a pořídila si tuhle. Kniha je docela stručná a prakticky založená. Působí motivačně nakopne vás k úklidu. Naleznete v ní mnoho tipů a rad ohledně vhodného uspořádání prostoru a energetické očisty domova. Je super, pokud se chcete dozvědět rychle a jednoduše něco k tématu a rovnou to převést do praxe. K podrobnějšímu studiu Feng shui to však nestačí.

1 14.03.2019

Harry Potter, pro mě absolutní klasika, součást mého dětství, můj jeden samostatný vnitřní svět a jedinečná atmosféra, pravidelná součást mého života. Celá série je pro mě až nepochopitelně skvěle provázaná. VŽDYCKY je tam zase co nového objevovat. Jsou tam různé symboliky a parafráze našeho opravdového světa. Mnoho moudrosti a rad do života. Inspirace a síla. Pro mě mají tyto knihy nespočet úrovní. Můžou být fantastickou pohádkou, krásným světem fantasie, teplé a radostné, s dobrým koncem. Ale jsou i drsné a nemilosrdné. Jestli budu mít někdy děti, i jim udělám kouzelné dětství s touto sérií - každý rok jedna kniha, a začneme v jedenácti :D. Avšak pro mě se nejedná pouze o dětskou knížku. Harry Potter je prostě fenomén. Je to celý jeden svět, občas nápadně podobný našemu. Miluji tyto knihy číst v období podzimu a zimy. To je pro mě čas, kdy si naplno užiju fantasie a tajemna tohoto příběhu. Ta pravá atmosféra.
A tohle ilustrované vydání? To je "must have" pro každého, kdo má Harryho Pottera navždy v srdci.

4 14.03.2019

Tato kniha pro mě byla hodně šokující, překvapivá, zvláštní, originální, jedinečná, silná, ovlivňující, zanechávající silný dojem, ... prostě pocit "wow" a zároveň "wtf" :D. Obsahuje hlavní příběh a je doplněna o různé povídky.
Díky této knize jsem si např. opravdu uvědomila a pocítila strach a děs z války, z fanatismu a z toho, jak se společenská situace může ze dne na den totálně změnit. Uvědomila jsem si krutost a docela jednoduchou manipulovatelnost lidí. Uvědomila jsem si, čeho všeho jsou lidé schopní, když zaujmou cynický postoj a zároveň ty lidi vlastně chápala. Osobně jsem byla nejvíce šokována povídkami v kapitolách "Jasné linie a nerudný sedlák" (převážně pocit hnusu) a "Stíny a rozšiřování prostoru mezi životem a smrtí" (převážně pocit děsu). Zajímavý a jedinečný pocit "potěšení", ještě víc mi sem sedí anglické slovo "pleasure", jsem pak mohla pocítit u povídky o rajčeti v kap. "Psí sexualita a loupaná rajčata". Hrozně zajímavé byly i myšlenky a myšlenkový vývoj lidí (a psů) žijících stovky let. Co pro ně má hodnotu? Čím se baví? Jak vzpomínají na minulost? Mají vlastně chuť žít?
Tato kniha pro mě je prostě strašně moc pocitová. A zanechala ve mě silný dojem. V těchto knihách si lépe než kde jinde uvědomuji, co jsou opravdové hrozby lidstva. Některé prvoplánové a tragické esoterické a naučné knížky, se můžou "jít zahrabat".
Určitě se ke knížce ještě vrátím. Nemyslím si, že by to byla kniha jen k jednomu přečtení. Já si myslím, že v té knížce je strašně moc!
Jo a ještě - typově bych přirovnala třeba k "Planině" (S. Bragi) nebo k "Sobí hoře" (K. Tidbeck). Komu se líbilo tohle, myslím, že se mu budou líbit i tyto zmíněné.

2 14.03.2019

Kniha má velmi dobré hodnocení a ohlasy a věřím v její přínos. Mě osobně však moc nezaujala. A to bych řekla, že patřím do cílové skupiny, protože filosofuji a přemýšlím ráda. Pokud se zajímáte o esoterické a duchovní knížky a romány, ale nejen ty, problémy naší "vyspělé" společnosti jsou vám jistě známé. Kniha vede k zamyšlení se nad naším nevhodným stylem života a upozorňuje na jistě existující problémy společnosti, jako je přelidnění, chudoba, prosazování "jediného správného", atd., což je přínosné. Ale co mi vadilo je styl, jakým autor tyto problémy čtenáři sděluje. Příběh, do kterého byly problémy, na které chtěl autor upozornit zasazeny, mi přišel nepřirozený, prvoplánový a až moc "uměle" vytvořený. Vsuvky, které měly posouvat děj, mi přišly úplně zbytečné, znovu musím použít slovo -"umělé". Učeň, který v knize vystupuje, mi byl nesympatický a byl tak natvrdlý, že jsem z toho byla občas nervózní. Sdělení mi často přišlo až moc zavádějící a jednostranné. Nejužitečnější a hlavní myšlenku se dozvíte již z obálky. Kniha na mě působí hodně negativně a kriticky a řešení problémů, na které poukazuje, v ní pro mě zaniká.
Osobně, pro podporu otevřenějšího myšlení a uvědomění si, že žijeme v "relativní pravdě", o které se zřejmě i tento autor pokoušel, byla pro mě mnohem přínosnější např. kniha "Sobí Hora" od Karin Tidbeck (viz můj komentář ke zmíněné knize), kde to však vůbec nebylo prvoplánové (jedná se o naprosto jiný žánr).
Ale abych nebyla tak negativní - jistě, v knize je mnoho dobrých myšlenek a nevidím důvod, proč by si ji někdo neměl přečíst. Člověk nikdy neví, kde dojde k nějakému uvědomění.

4 14.03.2019

Kniha plná meditačních technik. Může skvěle sloužit jako příručka, kterou občas otevřete a náhodně nalistujete některou meditaci, kterou pak vyzkoušíte.

1 14.03.2019