Kattulli komentáře u knih

Geniální a bohatá kniha. Je tam vše - historie, náboženství, cestování, různé kultury, bohatství i chudoba, vědění, láska různých druhů, smrt a ještě mnohem více. Jedinečné příběhy Sinuheta. Nezapomenutelná atmosféra. Jedná se o velmi rozsáhlé dílo, které chce svůj čas. Ale určitě to stojí za to. V knize je mnoho moudrosti. Mistrovské dílo, které se dotýká srdce.

19 13.02.2018

Mám velkou radost, že jsem se konečně dostala k přečtení této klasiky. Dovedla mě k ní nedávna návštěva Anglie a při všech těch pohledech na různá panství, která jsme po cestě zahlédli, vznikla touha proniknout ještě více do kultury této země. Mně nepřísluší, tuto knihu hodnotit. Její hodnota je již ověřena časem. Avšak můžu sdělit své dojmy.

Především, kniha je krásný únik z dnešního světa, protože problémy střední a vyšší anglické společnosti přelomu 18. a 19. století zní dnes až nadpřirozeně a exoticky. Totéž jazyk, kterým je kniha psána je zajímavým oživením, především když čtu v poslední době převážně současnou literaturu, která je psána mnohem přímočařejším a jednoduchým jazykem. To pak Jane Austen zní, jako báseň, jako zpěv.
Oceňuji fakt, že Jane Austen psala příběhy z prostředí, ve kterém žila a které znala a proto můžu knihy brát jako věrohodné a poučit se z nich o tehdejším životním stylu. Čím se lidé bavili, jak cestovali, co pro mě znamenalo "daleko" a co "blízko", co bylo jejich životním snem a cílem, jaké měli problémy, jaké zvyky a očekávání, ...

Kniha je romantická, ano, je o lásce, ale především o pýše a předsudcích, které nám často brání vyslyšet vlastní city a intuici a jednat podle nich. O pýše Darcyho a o předsudcích Elizabethy. Které se jim však zdárně podaří překonat.

A nakonec, co mě pobavilo je věta z úst Elizabeth, kdy mluví se svou spřízněnou duší, sestrou Jane, o své lásce k Darcymu. Zní přibližně takto: "Do Darcyho jsem se zamilovala nejspíš ve chvíli, kdy jsem poprvé spatřila jeho panství v Pemberley." Kdo by se do něj pak nezamiloval, že? :D Né, Elizabethina láska naštěstí nebyla tak povrchní, jak tato věta může, vytržená z kontextu, vyznít. Přesto ji však čekal pohádkový konec, který je příjemné s ní při četbě této čtivé klasiky prožívat.

13 30.07.2019

Knihu jsem si chtěla přečíst z důvodu velké popularity autora. Chtěla jsem být v obraze. Ke čtení mě navnadil i rozhovor s autorem, který jsem četla. Symbolicky jsem se o víkendu s nadšením pustila do četby. Ale "nejlepší víkend" z toho nebyl.

Při čtení jsem opakovaně myslela na to, jestli přestat číst nebo ne. Důvody pro dočtení: 1. jestli to chci kritizovat, tak bych to měla znát celé, 2. třeba se z toho ještě něco vyloupne a dojde to k nějaké základní myšlence, která mě obohatí.
Důvody pro odložení: 1. proč mám číst obyčejné problémy a myšlenky postav, se kterými se neztotožňuji 2. nesedí mi styl humoru 3. nijak mi to nerozšiřuje myšlení a neobohacuje mě to 4. nepůsobí to na mě ani jako oddychová četba, 5. mám na stole mnoho dalších knížek, které čekají, až si je přečtu.

Knihy moc často neodkládám. Jestli vůbec. Tuhle jsem však nedočetla. Po téměř přečtené polovině jsem zbytek knihy jen prolistovala, přečetla z něj pár úryvků a taky závěr. Zjistila jsem, že kniha bude stále pokračovat ve stejném stylu. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že jí prostě nechci věnovat další čas.

Pamatuji si, jak jsem knihu četla na střední škole. Tenkrát mě uchvátila. Jedinečná atmosféra historické Paříže. Jako výlet do minulosti. Díky podrobným popisům prostě jste tam. Poutavý příběh. Není překvapením, že se jedná o tak slavné dílo. Když jsem Paříž osobně navštívila a měla možnost dívat se zblízka na katedrálu Notre-Dame, tato kniha je to, co mi vyvstalo na mysli. Nezapomenutelná.

7 10.02.2019

Jak jde vidět v komentářích, kniha buď sedne, nebo ji odmítnete pro její naivitu, nekvalitní styl či "ženy propagující" myšlenky. Mně osobně sedla, i přes to, že pravdou je, že chování hlavní hrdinky Kantu není úplně reálné, což může být ovlivněno jak prostředím, ve kterém kniha vznikla nebo i faktem, že ji napsal muž. Ale na tom vůbec nesejde. Nejde tu ani o to, jestli Kantu je nebo není naivní a "blbá". Nevím, jak ostatní holky, ale já mám zkušenost, že zamilovaná holka často je "blbá". A pokud se tak nechová navenek, minimálně má často naivní a "blbé" myšlenky. Kniha opravdu je primárně určena ženám, a dodala bych ještě "ženám hledajícím se v citech vůči mužům", "ženám řešícím zklamání v lásce", "ženám hledajícím svou hodnotu" a možná spíše i mladším ženám okolo 20 let. Kolik znám holek, které hledají své místo ve vztahu k mužům a potřebují si uvědomit, že nejdříve musí najít vztah k sobě. Kolik holek má nastaveno své sebevědomí podle kluků, do kterých jsou zamilované. Kolik holek se pro snahu u opětovanou lásku "dávají" třeba víc, než by chtěly. A pro takové ženy a holky to je. Takovým to může dát opravdu mnoho skvělých myšlenek, tipů, síly a motivace, jak se najít, jak se oprostit a jak pracovat nejdříve na sobě. Takovým ženám to může dodat sebevědomí a pocit vlastní hodnoty. A já osobně si myslím, že zrovna v dnešní době sociálních sítí, dokonalosti a dostupnosti "rychlovztahů" toto mladé holky potřebují jako sůl. Na mě kniha působila celkově velmi pozitivním a nabíjejícím dojmem. Fakt, že se odehrává daleko od naší domoviny, působil oddechově a exoticky. Duchovní cesta Kantu byla samozřejmě zjednodušená oproti realitě, ale zároveň komplexní. Často jsem si říkala, že v knize je tolik různých konkrétních vysvětlení a třeba i tipů na cvičení, že může dobře fungovat i jako příručka. Já osobně si myslím, že skoro každá holka, jak je já znám, by mohla tuto knihu v knihovně mít a že se k ní může ve chvílích, kdy potřebuje "nakopnout" nebo se naopak uklidnit v oblasti partnerských vztahů, vracet.

7 10.02.2019

Opakovaně podléhám různým akcím u Dobrovského (toto není reklama :D) a u jednoho takového nájezdu na zmíněný obchod u mě v košíku přistála i tato kniha. Ano, získala si mě již svou tajemnou, melancholickou obálkou. Marketing prostě funguje, no.
A? Stála za to. Našla si svého cílového čtenáře, mě. Člověka, který rád přemýšlí, rád filosofuje o světě, rád sní. Rád by věděl co by se stalo, kdyby...
...kdyby třeba Island ztratil spojení se světem? A nevěděl proč?
Nebudu zastírat, že jsem celou knihu čekala a zároveň doufala, že někde bude konečně vysvětleno co se stalo a proč ostrov ztratil spojení. Doufala jsem v to a prahla po tom uspokojení z vědění. Zároveň jsem však měla předtuchu, že se to nedozvím. A ta předtucha byla správná. A já věděla, že to má svůj účel. Jak jinak přece vyvolat ten pocit? My se v životě také třeba nikdy nedozvíme proč a co se vlastně děje nebo stalo. A přesto musíme jednat a zaujmout stanovisko. Kniha tedy není o tom, co se stalo, nýbrž o tom, co se děje potom, kdy se "něco" stalo. Je tu ponechám prostor pro vlastní fantazii a možná pro odhalení naší optimistické či pesimistické povahy. Existuje ještě společnost tam venku a nebo ne?

Island a jeho ztráta veškerého spojení se světem autorce posloužil jako taková zkumavka v laboratoři. Zkumavka, ve které je lidstvo a jeho politický, ekonomický a sociální systém. Co by se s těmito systémy mohlo stát v izolaci? Co se děje, když lidé ztratí iluzi jistoty a propojení. Kdy je vůdcem našeho jednání strach. Objevuje se zde cyničnost a ztráta většiny morálních hodnot. Ztrácí se lidství. Lidé se mění ve zvířata. A přitom by mohli dál žít. Jako žili lidé před nimi a dokonce s technologiemi a poznatky navíc.

Tento pokus perfektně posloužil k pochopení státních i mezinárodních krizí, k pochopení vzniku extrémismu, k pochopení válek, k pochopení "hrdinů" neboli lidí, kteří nejsou tak jednoduše manipulovatelní. Přispěl k pochopení vzniku nenávisti mezi lidmi v krizi.

Čtenář se nejpravděpodobněji při četbě ztotožní s hlavní postavou, Hjaltim. Toho bych popsala jako chytrého, "normálního" člověka dnešní doby. Hjaltiho ani nenapadne že to, co zná z historie lidstva se mu může dít před očima. "Přece už jsme dál! Jsme vzdělaní, máme technologie, už nejsme takoví, jako byli lidé v minulosti. Jsme chytřejší, jsme dál!" Jenže, jak se přesvědčuji s každým dalším podobným příběhem - z lidí se stávají nestvůry poměrně brzy. Je to děsivé a já plně doufám, že toto lidské, tedy spíš nelidské chování zůstane co nejdéle jen na papíře a děkuji za každý den, kdy žijeme v míru. Nenechejme se ovládat strachem. Jak aktuální. Ale to je v lidských dějinách asi vždy aktuální.

Kniha je krátká, já ji měla přečtenou během tří dní. Mnohokrát jsem se při četbě zastavila a musela to vydýchat, musela se zamyslet. Tomu říkám plnohodnotný čtenářský zážitek.

K

6 11.09.2019

Knihu jsem si symbolicky pořídila na přednášce Moniky v Brně. Na samotné přednášce jsem se fakt hodně nasmála při poslechu toho, co všechno Monika v USA i předtím doma zažila - i když se rozhodně nejednalo o jednoduchý příběh. Avšak styl Moničina podání a vyprávění mě prostě rozesmál. Doma jsem pak knihu přečetla za 3 dny. Zpříjemňovala jsem si s ní chvíle před spaním a po probuzení a taky tak měla trochu pocit, že jsem s Monikou na trailu.
Knížka je napsána čtivě a humorně (stejně jako bylo Moničino vyprávění). Není ani moc praktická, ani moc filosofická - od obojího je tam tak akorát, což ji dělá prostě lehce čtivou a oddechovou. Jediné, co mi na knížce malinko vadilo je trošku odfláklé editorské zpracování - především trochu rozházené (a myslím jednou i roztáhlé) fotky.
Každopádně, ke knížce se budu vždycky ráda vracet ve chvílích, kdy budu mít pocit, že chci být, alespoň teoreticky, na trailu a zažít nějaké to dobrodružství.
Oceňuji, že měla Monika odvahu sdílet svůj nelehký příběh s veřejností a nebála se sdílet s lidmi situace, ve kterých se cítila slabě, hloupě či trapně. To může určitě nejednomu člověku, který se cítí podobně, pomoct, aby se v tom necítil tak sám. Prostě tentokrát se z toho Monika nepos*ala. :D A za to jí patří dík!

5 14.03.2019

Čtení této knihy jsem si užila během několika únorových odpolední a večerů. Příběh se čte sám, děj svižně ubíhá. Čtení je to jednoduché, nechybí pěkné a moudré myšlenky. Pro mě se jedná o milou a hezkou oddechovou knížku pro pohádkovou náladu.
"Každý se něčeho bojí, ale kde je strach, je i naděje."

4 23.02.2020

Já Alana prostě "žeru". Tento styl humoru na mě perfektně funguje. Smála jsem se už při čtení obálky. Mnohokrát si v životě připomínám, jak by asi v dané situaci jednal Alan... A vždy mi to dodá více klidu a nadhledu, kterých je v životě třeba.
Autor Jonas Jonasson je pro mě génius. Jak provázané příběhy a absurdní situace umí vytvořit, navíc svázané s realitou. Jak z těch absurdních situací umí zase krásně absurdně a elegantně vybruslit. Jak humorně poukazuje na skutečnost. Mě to připomíná trošku, řekněme, archetyp královského šaška - jen on si může dovolit říci králi upřímě, co si myslí, je to přece šašek. Tak nějak mám pocit, že Jonasson předkládá potenciální pravdu lidem. Když bychom si opravdu uvědomili a připustili věci v knize nastíněné, nebyli bychom možná tak manipulovatelní. Manipulovatelnost lidí je podle mě jedna z největších hrozeb lidstva. Kdo chce, tak se z knihy může poučit. Kdo nechce, tak se může stále s knihou skvěle bavit.

4 15.05.2019

Harry Potter, pro mě absolutní klasika, součást mého dětství, můj jeden samostatný vnitřní svět a jedinečná atmosféra, pravidelná součást mého života. Celá série je pro mě až nepochopitelně skvěle provázaná. VŽDYCKY je tam zase co nového objevovat. Jsou tam různé symboliky a parafráze našeho opravdového světa. Mnoho moudrosti a rad do života. Inspirace a síla. Pro mě mají tyto knihy nespočet úrovní. Můžou být fantastickou pohádkou, krásným světem fantasie, teplé a radostné, s dobrým koncem. Ale jsou i drsné a nemilosrdné. Jestli budu mít někdy děti, i jim udělám kouzelné dětství s touto sérií - každý rok jedna kniha, a začneme v jedenácti :D. Avšak pro mě se nejedná pouze o dětskou knížku. Harry Potter je prostě fenomén. Je to celý jeden svět, občas nápadně podobný našemu. Miluji tyto knihy číst v období podzimu a zimy. To je pro mě čas, kdy si naplno užiju fantasie a tajemna tohoto příběhu. Ta pravá atmosféra.
A tohle ilustrované vydání? To je "must have" pro každého, kdo má Harryho Pottera navždy v srdci.

4 14.03.2019

Kniha má velmi dobré hodnocení a ohlasy a věřím v její přínos. Mě osobně však moc nezaujala. A to bych řekla, že patřím do cílové skupiny, protože filosofuji a přemýšlím ráda. Pokud se zajímáte o esoterické a duchovní knížky a romány, ale nejen ty, problémy naší "vyspělé" společnosti jsou vám jistě známé. Kniha vede k zamyšlení se nad naším nevhodným stylem života a upozorňuje na jistě existující problémy společnosti, jako je přelidnění, chudoba, prosazování "jediného správného", atd., což je přínosné. Ale co mi vadilo je styl, jakým autor tyto problémy čtenáři sděluje. Příběh, do kterého byly problémy, na které chtěl autor upozornit zasazeny, mi přišel nepřirozený, prvoplánový a až moc "uměle" vytvořený. Vsuvky, které měly posouvat děj, mi přišly úplně zbytečné, znovu musím použít slovo -"umělé". Učeň, který v knize vystupuje, mi byl nesympatický a byl tak natvrdlý, že jsem z toho byla občas nervózní. Sdělení mi často přišlo až moc zavádějící a jednostranné. Nejužitečnější a hlavní myšlenku se dozvíte již z obálky. Kniha na mě působí hodně negativně a kriticky a řešení problémů, na které poukazuje, v ní pro mě zaniká.
Osobně, pro podporu otevřenějšího myšlení a uvědomění si, že žijeme v "relativní pravdě", o které se zřejmě i tento autor pokoušel, byla pro mě mnohem přínosnější např. kniha "Sobí Hora" od Karin Tidbeck (viz můj komentář ke zmíněné knize), kde to však vůbec nebylo prvoplánové (jedná se o naprosto jiný žánr).
Ale abych nebyla tak negativní - jistě, v knize je mnoho dobrých myšlenek a nevidím důvod, proč by si ji někdo neměl přečíst. Člověk nikdy neví, kde dojde k nějakému uvědomění.

4 14.03.2019

Komentuji pár povídek před dočtením. Zatím čtu jedním dechem. Tentokrát si dovolím intuitivní komentář, tedy možná nelogický. Navazuji však přirozeně na knihu a pro čtenáře takových knížek to bude jistě naprosto přirozené. ;)

Tato kniha rozšiřuje vědomí! Těm, kdo nejsou příliš zakořeněni v systému a pravdách, ve kterých převážně většinu času žijeme. Pro ty, pro které jsou sny stejně skutečné jako realita, jen jsou to dva různé systémy, dva světy řídící se jinými zákonitostmi. Pro ty je tato kniha dobrodružstvím, které rozšiřuje vlastní vědomí. Všechny světy, které můžeme žít totiž pojí to, že je plně prožíváme, my jako duchovní bytosti. Kniha na mě působí jako připomínka, že svět, který převážně máme v tzv. západním či rozvinutém světě, není jediný možný svět. Je to jeden z možných způsobů žití, víry, návyků, chování, způsob přemýšlení. Ale není zdaleka jediný možný. Tato kniha vám to připomene, a pokud jste dostatečně otevřeni, vzpomenete si! Vzpomenete si, že jsme souhlasili s pravidly, podle kterých žijeme, a to tvoří naši realitu. Souhlasíme se systémem naší víry. Souhlasíme s tím, co ještě možné je a co už možné není. Pravidla však nejsou neměnná. Nejsou jediná. Nejsou stálá.

Kniha je krásným klíčem k částem naší mysli, kterou u nás nejsme zvyklí tolik používat. Ke čtení se krásně hodí k poslechu např.: Late Night Tales: Ólafur Arnalds.

Jo a ještě jedna věc, doporučuji číst před spaním nebo naopak po probuzení, kdy si ještě pamatujeme vlastní sny. To je to správné nastavení naší mysli pro četbu této knihy.

4 15.05.2018

Knihu jsem si koupila, protože mě zaujala obálka a název. Když jsem se dozvěděla, že se jedná o islandského autora a příběh na Islandu se odehrávající, můj zájem se ještě zvýšil, protože mě poslední dobou sever a severská literatura přitahuje. Knihu jsem přečetla asi za 3 dny a byl to pro mě jedinečný zážitek. Dokázala vyvolat jedinečnou, tajemnou, zvláštní atmosféru, která věřím, že vystihuje Island. Při čtení mě napadlo několik věcí. Za prvé, autor často a specificky popisuje něco hnusného, odporného, škaredého, děsivého či jinak negativního a to velmi syrovým způsobem. Ať už se jedná o takto specificky popsaný charakter islandské přírody, sex, mýtické příběhy, charakter postav, město či jiné věci. Je to kniha, kde jsem se zatím asi nejvíce setkala právě s pocitem odporu k něčemu. Ale to mi právě připadalo velmi zajímavé. Nejdříve mě to jakoby naštvalo, udivovalo a postupně jsem se tyto věci naučila nehodnotit a přijímat takové, jaké jsou. Vlastně v nich vidět krásu. To stejné se týká i příběhu, který vrcholil něčím tak divným, děsným a hnusným, že člověk dosáhne jakéhosi vrcholu odporu a pak se ocitne v místě, kdy to prostě začne přijímat takové, jaké to je, protože to už dál nejde. Stejně jako asi většina čtenářů této knihy, ani já nevím, jestli jsem pochopila konec, který je extrémně zvláštní a neurčitý. Ale opět, v této knize mi to přijde magické. Nakonec jsem to zhodnotila tak, že prostě autorovi vůbec nešlo o nějaký děj, či příběh. Že všechno, co se v knize psalo, odehrávalo, dělo, byl prostě jen prostředek či nástroj, jak v člověku vyvolat určitý pocit. Nebo rovnou celý jedinečný prožitek. Že toto byl autorův cíl. Na knihu si často vzpomenu a těším se, až si ji opět přečtu. K četbě doporučuji poslouchat islandskou elektronickou minimalistickou hudbu. Neuvěřitelně to prohloubí a oživí celý zážitek z knihy. Takže za mě - jedinečná, neopakovatelná kniha. Ale rozhodně není pro všechny.

4 14.03.2017

Knihu jsem pořídila jedné mladší kamarádce, pro kterou jsem si myslela, že by mohla být hezkou inspirací a že ji uvede do myšlenek, které sama zastávám a chci je předat i jí. Sama jsem si knihu nejdříve přečetla a musím se přiznat, že jsem od ní zas tolik nečekala. Byla jsem však příjemně překvapená. Anie mě potěšila krásným, kreativním stylem psaní a hezkými, netradičně vyjádřenými myšlenkami, inspirativními seznamy a úkoly i krásnými ilustracemi. Kniha působí velmi motivačně a inspirativně, podněcuje k tomu být činný a převzít vládu nad svým životem a prožívat každý den s radostí. Nebrat se jako oběť vnějšího světa, ale přistupovat ke svému životu aktivně. Na toto téma je napsáno bezpočet knih, ale tato má své kouzlo a krásně myšlenky předá specifické skupině čtenářů.

Stylem je kniha určena především dívkám a ženám. Doporučila bych ji každé náctileté holce, to jednoznačně. Ale i starší čtenářka si může z knihy mnohé odnést a přinejmenším s knihou strávit hezké chvíle. Čte se jednoduše a je obohacující.

3 30.07.2019

Ano, mnoho lidí píše, jak je kniha čtivá a jak je bavila číst. Já se jí však prokousávala několik let. Kniha rozhodně není k oddychovému čtení, já si u ní hodně namáhala mozek a to jsem absolventkou studií ekonomie. Nemyslím si, že by měla být kniha povinnou četbou pro děti a studenty ve škole, jak jsem už párkrát slyšela a četla. Na to je opravdu zbytečně složitá. Stále jsem si u četby říkala, kolik to muselo dát práce tuto knihu napsat, protože bylo třeba nastudovat a pak propojit a srovnat hodně materiálů, než něco takového vznikne. Mě osobně hodně rušily poznámky pod čarou, kterých je tam asi "milion" a kvůli nim jsem se nemohla do knihy dostatečně začíst. Vůbec tady nediskutuji o přínosu knihy. Jen mně se prostě nečetla dobře.

3 14.03.2019

Audioverzi knihy jsem poslouchala v autě na cestě po Skandinávii. Dokreslovala krásně atmosféru cestování. Nikdy dříve jsem se nesetkala s reálným životem astronautů a díky této knize se mi ho podařilo sice teoreticky, ale docela podrobně poznat. A to nejen ty výjimečné chvíle, kdy se astronautovi podaří podívat se do Vesmíru, ale také vše, co tato práce obnáší na Zemi - složitá kvalifikace a výběrová řízení, celoživotní studium, cestování a stěhování se po světě, zdravotní komplikace, atd. Některé pasáže byly opravdu zábavné - člověk si například uvědomí, o kolik jednodušší jsou běžné každodenní úkony, když žijeme na Zemi v přirozených podmínkách a ne v kosmické stanici ve Vesmíru. Některé věci a situace v knize už mi přišly mnohokrát opakované a až moc podrobně popisované a možná i moc osobní. Celkově však jednoznačně poučné a zajímavé čtení.

3 10.02.2019

K této knize jsem se dostala náhodou. Než jsem ji začala číst, nevěděla jsem, o co jde a tudíž jsem nebyla zatížena žádným očekáváním.
Kniha obsahuje několik témat. Částečně se jedná o krimi, což běžně nečtu. Možná i z toho důvodu na mě byla kniha docela hodně drsná - vraždění, mučení, znásilňování, život v podsvětí, podvody, ...
Dalším tématem je psychologie člověka, který je zničen smrtí své dcery. Jeho zloba, zatrpklost, cyničnost. V pozdější části knihy pak jeho návrat k učení, které znal z mládí, vyrovnání se s tragédiemi a jasné a emocemi nezatížené další jednání. V rámci tohoto tématu zaznívají také určité (vždy aktuální) moudrosti.
Poslední téma bych pak nazvala kulturně-historické. Dozvídáme se o současném životě a situaci v Mongolsku, o vztazích Mongolska k ostatním zemím. Dozvídáme se o pěkné, ale také o tragické historii této země. Dozvídáme se také o mongolských zvycích a tradicích, které dnes čelí tendencím k zániku. Můžeme si živě představit nespoutanou mongolskou přírodu, která je pro hlavní postavu znakem svobody. Tato linie knihy mě inspiruje k návštěvě této země. A nebo zatím alespoň k jejímu prozkoumání přes "Google maps".
Poslední popsané (kulturně-historické) téma pro mě bylo z celé knihy nejzajímavější a nejvíce obohacující. Bylo pro mě také velmi nové. V knize si lze najít mnoho spojitostí se současnou situací odehrávající se v naší zemi a jejím okolí. Jednotlivec se zde může poučit. Pro ukázku: "Strach se živí ohněm tvé nevědomosti." Za to a také za seznámení se s Mongolskem této knize děkuji.

3 18.03.2018

Knihu jsem dostala darem k narozeninám a nadmíru mě potěšila a nadchla. Jako milovník přírody a v posledních letech i chalupaření je pro mě velkým potěšením a inspirací v ní listovat, prohlížet si obrázky chat a chalup po celém světě a číst si příběhy lidí, kteří tato magická místa vytvořili. Název mluví za všechno. Je to opravdové "chalupové porno". Slintám blahem.

2 13.06.2019

Erlend Loe píše velmi jednoduše a mně osobně sedí jeho humor. Ten styl mi připomíná Jonase Jonassona (Stoletý stařík, Analfabetka, ...). Doppler se taky dostává do velmi absurdních situací a to mě baví, protože je to vtipné a osvěžující. Doppler (a platí to pro celou sérii - tedy i pro Náklaďáky Volvo a Konec světa tak, jak ho známe) však není tak obsáhlý a propracovaný jako knihy od Jonassona. Kniha je rychle přečtená, je to taková oddechovka, ale zároveň, pokud chcete, nabízí i témata k zamyšlení se nad naším moderním stylem života.

2 14.03.2019

Třetí kniha ze série o Dopplerovi je nejobsáhlejší, ale mě zaujala ze všech tří nejmíň. Alespoň po prvním přečtení. Absurdní situace, do kterých se Doppler dostává, jsou už trošku překombinované. A upřímně, po asi půl roce od přečtení, jsem si teď u psaní komentáře musela připomenout, jak vlastně příběh skončil. Protože Dopplerovi se stalo tolik věcí, že jsem si prostě nemohla vzpomenout. Mé sympatie s Dopplerem každou knihou postupně klesaly. Zde už jsem jím často opovrhovala. (Což se neodráží na mém hodnocení, protože to neberu jako chybu, naopak, jako možný záměr autora nebo čistý fakt). Pokud se vám líbila jednička a dvojka, stojí i tato kniha za přečtení. Pochopíme zde, že ani ta kritika dnešní společnosti není tak černobílá. Každému člověku holt vyhovuje něco jiného. A pokud se chceme od moderní společnosti oddělit, musíme čelit následkům. A nebo se prostě musíme v mnoha věcech přizpůsobit. A když se nepřizpůsobíme, i tak máme možnost.
Čte se jednoduše, pobaví, odreaguje.

2 14.03.2019