katule1992 komentáře u knih

Téma je rozhodně zajímavé, ale rozhodně jsem četla lepší knihy, které byly mnohem lépe propracovanější než Červená lucerna. Například Jedenáct minut – Paulo Coelho. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy dostala a orientovala se v ní, kdo je kdo. Kdo nečetl předchozí díly, bude těžko rozeznávat, v jaké zemi se děj knihy odehrává. Od začátku čtete o Američanech, Nigerijci, Rumunech, Španělech a já nevím ještě o kom. Irsko je ta poslední země, která vás napadne.

Styl psaní je oproti předešlým dílům markantně jiný. Zdá se mi zbytečně natahovaný děj a často opakující se pasáže. (Každá vražda je popisována skoro stejně, proč?) Přestože je kniha zařazena do detektivek, tak žádná zápletka se zde vlastně nekoná. Bohužel je vrah odhalen poměrně brzy a já vůbec nechápala, co budu zbylých dvě stě stránek dělat. I tak jsem knihu dočetla do zdárného konce.

Knihu doporučuji nenáročným čtenářům, kterým příliš nevadí detailní popisování rozkládajících těl. Milovníci thrillerů si také určitě přijdou na své, i když žádné zázraky nečekejte. Červená lucerna je zde celkem vysoce hodnocena. Já bohužel toto nadšení nesdílím a hodnotím knihu spíše jako horší podprůměr. Velká škoda vzhledem k předešlým dílům.

02.11.2016

Tak takhle by to rozhodně nešlo. V porovnání s předešlými díly byl tento doslova propadák. Už když byl vrah odhalen, jsem nechápala, co bude kniha dalších dvě stě stránek řešit dál. Strašné, ale vážně strašné natahování nudného děje.

Do knihy jsem se nemohla ani pořádně dostat. Pro začátečníky bude kniha doslova zmatečná vzhledem k množtsví národností v ději a jmen. Téma prostituce mě také vůbec nenadchlo, rozhodně znám z tohoto prostředí mnohem lepší knihy.

Za mě tedy velké zklamání

2 02.11.2016

Nemůžu jinak než pochválit tento umělecký počin. Kniha rozhodně nepatří k lehkému čtení a nedoporučuji ji slabším povahám, které při sprostém slově skoro omdlívají. Protože právě toto kniha obsahuje v poměrně velkém zastoupení. Přesto kniha nepůsobí sprostě a vulgárně. Pokud mi nevěříte, musíte si knihu přečíst!

Věřím, že se najdou tací, kteří ji přelouskají jedním dechem jako já a po přečtení se nevěřícně usmívají, jak to autorka celé pojala. Doporučuji tedy knihu milovníkům kvalitního psycha, thrillerů a napětí. Nalejte si sklenku vína, přikryjte se dekou a nechte se unášet příběhem. Jsem zvědavá na Vaše reakce. Pěkné čtení.

6 20.10.2016

Autorka nepíše vůbec špatně, dokonce mi kniha utekla tak rychle, že než jsem mrkla, byla jsem na konci při zatýkání vraha. Rozhodně kniha nepatří k žádným složitostem, proto není problém vraha otipovat ještě před jeho odhalením. Myslím, že se trefí každý. Takže žádné přílišné napínání Vás u knihy nečeká.

Já osobně jsem měla trochu problém s dlouhými kapitolami. Jedna kapitola představovala celý dlouhý den plný zvratů. Když jsem tedy potřebovala odejít od knihy a neměla jsem záložku, nemohla jsem jak je mým zvykem odejít od dočtené kapitoly. Určitě bych se nad tím příště zamyslela a rozdělila ještě kapitoly na podkapitoly dopoledne a odpoledne. To je jen můj názor. Zase naopak to může být pro někoho příjemnou změnou.

20.10.2016

Dávám čtyři hvězdičky za audioknihu. Kdybch to měla číst, asi by mě nebavil tento díl, jako prvnní, ale když jsem u toho mohla uklízet a žehlit tak to byla paráda.

17.09.2016

Úžasný silný příběh, který jsem prožívala celým tělem. Emoce i surovost příběhu, naprostá dokonalost. Jen ubírám menší hvězdičku za posledních 50 stránek. Sice chápu důvod příběhu, který je zde na konci vyprávěn, ale já bych ho uzavřela úplně jinak :)

4 16.09.2016

Od získání knihy jsem nevěděla, co úplně očekávát, ale po prvním příběhu jsem věděla, že je to to pravé pro mě. Český autor opět předčil moje očekávání. Pan Jan Míka vytvořil kouzelnou knihu povídek, která by měla být v každé knihovně. Plavba obsahuje celkem 24 povídek tak různorodých, že se nebudete rozhodně nudit. Já sama ji přečetla během jednoho večera. Nemohla jsem z ní pustit oči a dokonce i v některých chvílích jsem se smála jako malé dítě.

08.09.2016

Pro mě je to úplná novinka, přestože je kniha u nás již od roku 2010. Já se k ní dostala úplnou náhodou. Někde jsem četla, že je to nejslabší díl a kvalita roste s díly. Jestli je to tak, tak se mám na co těšit.

Co se musí Keplerovi nechat je jeho styl psaní. Chvílemi jsem doslova tu brutalitu cítila jako bych tam byla. Husinu jsem měla až bůh ví kde. Jak jsem se začetla, nechtěla jsem od knihy odejít. Myslím, že dokonce je to jedna z nejtlustších knížek letošního roku, další díly mají dokonce i více.

Velice se mi líbilo rozdělení kapitol, protože byly časově seřazeny za sebou. Tím jsem se rychle orientovala, co se v jakou dobu stalo. V půlce knihy se ale dostanete do části, kde se Erik vrací do minulosti a vysvětluje, co se vlastně stalo. Tato část má v kuse asi něco přes 100 stránek a zezačátku mě to vůbec, ale vůbec nebavilo. Pak mi ale došlo, že to má vlastně velký význam v celém ději. Jak jinak vysvětlit celou Erikovu minulost tak, aby se člověk neztrácel.

4 24.08.2016

Co je tvoje, je i moje byla po mě první knihou od Tess Stimson a abych byla upřímná, možná i poslední. Kniha sice nepatří k žádným katastrofám, ale mně přesto úplně nesedla. Byl to takový průměr, který už si znovu nepřečtu.

Námět je to rozhodně zajímavý, to se musí nechat a jen díky tomu jsem vydržela až do úplného konce. Opravdu mě zajímalo, jak to celé skončí a kdo si nakonec to malé odnese domů. Než jsem se ale k tou dopracovala musela jsem přetrpět několik až přespříliš sprostých a peprných scén. Nejsem rozhodně žádná puritánka, četla jsem i Padesát odstínů šedi, přesto některé části na mě působily až vulgárně.

Co se mi ale líbilo, byly pohledy odlišných osob na tutéž situaci. Především rozdílné názory Grace a Susanne. Občas se autorce podařilo do příběhu vložit vtipné hlášky a situace.

Abych byla upřímná tak ani jedna z postav mi nebyla sympatická. Každá měla své mouchy a neustále jejich měnící se názory mě vyloženě štvaly. Jednu kapitolu chce tohle, druhou to chce jinak a třetí zase. Ve finále mě zajímalo jen jejich konečné rozhodnutí, které bohužel nebylo ani řádně dořešené. Prostě jen rychle ukončené

23.08.2016

Stejně jako u první knihy u mě převažuje hlavně nadšení. I když nebudu lhát, ze začátku jsem se obávala, že mě kniha nebude bavit.
Amnézie je u nás v ČR dílem druhým kdežto Řekni lituji je už rovnou dílem šestým. Díly mezi nimi u nás bohužel nejsou. Trochu nepochopitelné že?
V mém případě jsem mohla porovnávat jednotlivé epizody, které zapříčiňují chování hlavních hrdinů v dalších dílech. Vincent Ruiz se pro mě okamžitě stal hrdinou, který pro záchranu zmizelého děvčete ohrožuje své vlastní zdraví. Jen díky svému až životu ohrožujícímu chování se dokáže dostat až k ruské mafii, která ho nenechá jen tak odejít.
Naopak Joseph O’Loughlin se ukáže jako milující manžel a otec svých dvou dětí. Chvíli jsem doufala, že právě v tomto dílu nám autor ukáže únos jeho vlastní dcery, který zapříčinil jeho rozvod. Ale nestalo se tak. Myslím, že je to popsáno v těch u nás nevydaných dílech. Tak nebo tak už tady má jeho manželka svatou trpělivost s jeho prací a odhodláním.
Kniha tedy byla opět velkým přínosem kvalitní četby. Robotham píše knihy, které přestože přesahují hranici 400 stránek, nenudíte se ani trochu. Čtete a čtete a čtete až zjišťujete, že jste vlastně skoro u konce.
Velké plus této knize dávám za vyřešení celého případu zmizelé Mickey. Stejně jako u Řekni lituji se Vám ukáže scénář, který je depresivní jako blázen a najednou zjišťujete, že je ještě horší a ve finále je rozuzlení úplně jinak.

2 18.08.2016

Po přečtení anotace a hodnocení jako nejlepšího švédského krimirománu jsem měla vážně velké očekávání. Nemůžete se divit. Je to lákadlo jako blázen. Navíc jste si určitě všimli, že poslední dobou se hlavně zaměřuji na thrillery, detektivky a severské detektivky. Takže věřím, že už mám něco načteno. Proto je kniha trochu zklamáním.

Kniha nebyla vyloženě špatná, nicméně to nebyl ani zázrak. Prvních sto stránek mi děj doslova trčel na jednom bodě. Vůbec mi to neutíkalo. Pak se konečně autor rozepsala a začalo to být trochu zajímavé. Věci dávaly smysl a já se konečně mohla ponořit do čtení. Děj mi konečně začal utíkat, já se zažrala do příběhu a zbytek jsem přečetla na jeden zátah.

Děj nebyl úplně špatný, ale něco tomu chybělo. To správné napětí, nebo lépe propracovaný příběh, netuším. Navíc mi strašněvadilo, když během vyprávění neustále znělo All right! Je to švédský román a tohle mě tam vyloženě štvalo. Nebo bych to přeložila. Vždycky jsem zatínala ruce v pěst :D

1 12.08.2016

Ještě teď když o knize vyprávím jsem nadšená jako když jsem ji dočetla. Těch necelých 500 stránek mi uteklo jako voda. Autor mě vážně nadchnul a dostal. Styl psaní je přesně pro mě. Dokáže popsat každou situaci tak, jako byste tam přímo byli. Prožíváte veškeré vyšetřování a stáváte se jeho součástí. V průběhu čtení dokonce zjišťujete, že si sami skládáte příběh, který by vše vysvětloval.

Když jsem se dostala k finálové části, kdy měl být odhalen náš hlavní pachatel, byla jsem už napjatá doslova k prasknutí. Pak to na mě autor vybalil a já začala přemýšlet, jestli to dává smysl. A hádejte co, dávalo. Vše tomu nasvědčovalo. Jeho chování, alibi, důvody a já nevím co ještě. Jenomže neuhodnete co se stalo. On to nebyl. Autor Vám ho předhodil, aby příběh ještě více napnul, protože skutečný pachatel je mnohem větší ryba. Po jeho zjištění to bylo něco jako : To si děláš pr... :D Opravdu mě to ani ve snu nenapadlo a dramatický konec knihy završil celé to napětí..

7 08.08.2016

Hodnocení je v tomto případě strašně těžké. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací. Podívala jsem se na české dějiny z úplně jiného pohledu, ale i tak má kniha pro mě velké mezery.
Od Jana Bauera jsem již jednu knihu četla, ze které jsem byla vážně nadšená. Jak v této tak v jiných knihám je vidět, že Bauer doslova žije českou historii a umí ji krásně detailně popsat. Bohužel jsem se do čtení této knihy musela ze začátku strašně dlouho přemlouvat. Vždy jsem přečetla dvě stránky a konec. Musím se přiznat, nebavila mě.

Pak jsem se zařekla, že ji prostě přečtu a tak jsem ji dočetla. Jakmile jsem ji rozečetla, bylo to mnohem lepší. Kniha mě začala bavit, děj mi rychle utíkal a zajímalo mě to. A pak zase přišlo něco, co mě nudilo a já musela občas i přeskočit. Docela škoda, že?

Nemohla jsem si ale pomoci. Při tom děj jako takový je zajímavý. Proto bych knihu i doporučila, jen musí člověk už mít za sebou pár historických knih přečtených, nedoporučovala bych ji jako první.

1 05.08.2016

Přestože je zde hodnocená pod 80% procent u mě si své místo získala. Příběh se mi zdál velice nápaditý a tomu byl i přizpůsobený styl psaní. Každá kapitola i pohled osoby je rozdělen pouze do dvou časových pásů. Ráno a večer. Velký časový rozestup mezi jednotlivými událostmi a přesto máte pocit, že jste o nic nepřišli.

Během čtení jsem pořád držela Rachel palce, ať si konečně vzpomene, co se v tom podchodu vlastně stalo a dostane toho správného hajzlíka za katr. Ale jak mi bylo od začátku jasné, Rachel je typický průšvihář, který je schopný se zaplést úplně do všeho. Má na to prostě vlohy a jen nevěřícně kroutíte hlavou, proč to tentokrát udělala zase.

Na věrohodnosti vyprávění nepřidává ani fakt, že Rachel je již pár let notorická alkoholička, která nevydrží bez chlastu ani pár hodin. Jsem ráda, že je v knize vysvětleno jak její pití tak i popsán její život kratšími flashbacky.

4 01.08.2016

ČB mi strašně rychle utíkala a i já jsem ji pokořila za pár hodin, Večer jsem ani nevnímala a dočítala posledních 30 stran jak zběsilá. Přestože na rozdíl od maminy a spoustu jiných čtenářů neznám předešlé díly, tak tento má u mé za jedna
.
Zápletka není úplně ta nejstupidnější, ale určitě také nepatří k těm složitějším. Je to přesně taková ta detektivka, kdy nevíte, jak to dopadne. Máte v hlavě různé scénáře jak to asi může dopadnout a jen čekáte na to který to bude. Nevím jaký byl Marlowe v jiných dílech, ale tady měl pusu jako břitva a v některých chvílích jsem se docela smála. Nesmím také zapomenout na Marlowa a jeho milostný život. Konečně nějaká kniha, kde se řeší spíše milostný život chlapa i z jeho pohledu. Takže žádná ubrečená love story. Prostě vše jak má být.

Abych ale pořád nechválila, na závěr bych asi jen podotkla, že klidně mohla být kniha více napínavější. Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli je to děj, který mě prostě udrží u knihy. Naštěstí se blondýnka pomalu rozjela.

2 26.07.2016

Moje pocity na začátku čtení byly velice smíšené. Nemohla jsem se do děje dostat. Pořád jsem se musela vracet na začátek, abych si připomněla, jak se kdo jmenuje a o kom se vlastně mluví. Ale jakmile jsem se prokousala začátkem a všemi jmény, děj ubíhal jako po másle.
Přestože nám sám autor hned od začátku odhalil samotného aktéra děje i na konci knihy nás čeká velké překvapení. Toho jsem si nesmírně vážila, jinak by kniha byla asi o ničem. Ale Jo Nesbo přesně ví, jak na čtenáře.
Syn na mě působil skoro jako novodobý Monte Christo, který se mstí za své křivdy. A vlastně je to i svým způsobem tak. Jen náš hlavní hrdina uteče z vězení, bere drogy a po každé vraždě brečí.
Kniha je rozdělena celkem do 5 hlavních částí, ve kterých se postupně uchylujeme do finále Jednotlivé kapitoly jsou spíše kratší a díky tomu děj rychleji utíká. Jednotlivé přechody nejsou ani násilné takže opravdu suprové čtení.
Za mě tedy rozhodně plný počet a snad se příští měsíc vrhnu také na Netopýra, první díl z jeho slavné série o Harrym Hallu

4 07.07.2016

Jak je u mě zvykem, kniha, která si mi líbí, je přečtená co nejrychleji a to byla i v tomto případě. Večer jsem před spaním přečetla pár desítek stránek a ráno pokračovala, až jsem se dostala k poděkování autorky. Kniha je přímo famózní. Autorka se nechala inspirovat skutečnými příběhy ztracených mladých dívek a díky jejím poznatkům, které přidávají na autentičnosti, doslova zažíváte každý pokrok hlavní hrdinky s ní.
Já osobně jsem po celou dobu čtení obdivovala její statečnost a oddanost vrátit se zpět k svému životu. Nechápala jsem, jak to mohla vše vydržet a nezbláznit se. Rozhodovala se ve všem správně a i když jí bylo pouze 16, chovala se již jako dospělá.
Knihu hodnotím za 4,5 z 5 . Odebírám půl hvězdičky za tři stránky, které byly před koncem knihy. Trochu jsem se v něm ztratila a bylo to velice matoucí před finále.
Tak nebo tak, knihu doporučuji všem, kteří mají rádi psychologické příběhy.

1 07.07.2016

No na rozdíl od prvního thrilleru z edice od nakladatelství Fragment (Výkřik do tmy) jsem docela zklamaná. Je to sice kniha pro YA, ale to neznamená, že Vám doslova musí vnucovat před koncem knihy jméno vraha tak okatě, že mohlo být klidně zmíněno již v anotaci a bylo by to. Ušetřila bych čas. Rozhodně to bylo způsobeno zrychleným koncem. Před námi je docela slušně rozjetý děj a autor se rozhodne to během pár stránek rozluštit a to prostě nejde.

Ale abych nebyla tak skeptická, až do tohohle okamžiku ( jméno vraha) se kniha dala lehce a rychle číst. Takže oddychovka jak již bylo zmíněno to rozhodně je. Stihla jsem knihu přečíst během jízdy vlakem z poslední zkoušky. No a za to, že mi poskytla hodinu klidu, kdy jsem mohla vypnout

1 27.06.2016

Kniha bohužel není zrovna pro mě ta pravá. Je to rozhodně díky mému přesvědčení. V knize se totiž Scarlett Lewis vydává cestou lemovanou bohem, což není zrovna můj šálek kávy. Abyste si nemysleli, rozhodně neodsuzuji žádnou víru, každý má právo na tu svoji. Nicméně jsem se nemohla chvílemi zbavit pocitu, že bylo vše až nepřirozeně naplánované.

Jako bych to také tušila. V den, kdy se Jesse narodil, jsem ho držela v náručí a pronesla tuto modlitbu: Vím, že je on je dar a můžeš mi ho kdykoliv vzít, ale prosím Tě, nedělej to

Scarlett popisuje, že už od narození věděla, že Jesse nebude dlouho mezi námi, ale naopak je stvořený pro něco většího. Celá kniha je nesena v tomto duchu a to mi vadilo. Měla jsem pocit, že mi je chvilkama bůh jakoby vnucován. Ale je to jen můj pocit.

Věřím, že spoustě lidem se naopak kniha bude líbit. Je plná emocí a naší volby. Kdy se sami ve finále rozhodujeme jací po takové tragédii budeme. Zvolíme-li si hněv po celý náš život nebo naopak si zvolíme lásku a odpustíme ,, neodpustitelné“ a tím najdeme mír v duši.

4 20.06.2016

Ženu v černém jsem si kupovala z jediného důvodu. Miluju stejnojmenný film s Danielem Radcliffem. No a po mém velké očekávání přišlo také jedno velké zklamání. Příběh, přestože je to velmi krátká povídka, se nesmírně táhl a dlouho jste čekali na zápletku nebo alespoň to napětí. Jak si totiž na knize můžete přečíst, tak Žena v černém je MRAZIVÝ PŘÍBĚH ZE STARÉ ANGLIE. Jediné ,, napětí" se dostavilo asi 5 stránek před koncem příběhu. A to je bohužel smutný fakt.

Ještě bych se ráda vrátila k délce příběhu. Malá knížečka o 144 stranách, která mi přišla po celou dobu čtení skoro 500 stran dlouhá. Některé pasáže jsem četla skoro čtyřikrát. Poměrně často jsem se v ději ztrácela, příběh nedával moc smysl a mohu říci, že během čtení jsem trpěla.

Když tak přemýšlím, bohužel mě asi žádná pozitiva nenapadají. Může to být příliš velkým očekáváním, stylem psaní nebo špatným rozpoložením. Tak či tak knihu si už nikdy nepřečtu.

Rozhodně si myslím, že příznivce filmu, tak jako jsem já, tato kniha velice zklame. Kniha a film popisují naprosto dva odlišné děje. Jediná shodná věc je pouze titul: Žena v černém.
Za mě tedy pouze 1 z 5

2 14.06.2016