katy238 komentáře u knih
Po rozvláčném začátku mě kniha skutečně chytila a nemohla jsem od ní odtrhnout. Sice mi dost neseděly milostné představy a pocity hlavní hrdinky, ale autorka s nimi neplýtvala nad únosnou mez, dalo se to tedy přežít. Příjemná odpočinková četba.
Kniha je psána pěkně, vzhledem ke zvolenému tématu místy až "něžně" a nostalgicky. Nižší hodnocení dávám kvůli opravdu velkému množství překlepů, které dojem z příběhů kazily.
Ukázka lidské vůle a touhy přežít, doprovázené výborným smyslem pro humor. Nádherná kniha.
Krásně napsaná pocta Tomáši Baťovi, velkému člověku své doby, jehož myšlenky jsou stále platné i v době dnešní.
Knihu jsem začala číst na doporučení kamaráda možná až s velkým očekáváním, které se nepotvrdilo. Příběh mi přišel utahaný a vyvrcholení slabé, ale četla už jsem horší.
Kniha patří mezi slabší, ale jako oddychová četba s jednoduchou zápletkou to stačí.
Napínavý děj, zajímavá zápletka. Kniha na mně nepůsobila utahaně ani přes svou tloušťku a příběh je svižný od začátku až do konce.
Vzhledem k faktu, že sérii čtu pozpátku, jsem nebyla z vedlejšího příběhu Blechy příliš napjatá, ale dozvědět se, jak to všechno začalo, bylo rozhodně zajímavé.
Dotek africké magie dodal příběhu napětí, závěr byl překvapivý. Každému nemusí sednout pozvolnost příběhu, mně ovšem vyhovuje a těším se na další díl série, abych se zase dozvěděla, co se dělo předtím.
Jedna z mála knih, kterou jsem měla problém dočíst. Příběh mě bohužel absolutně neoslovil a zakončení příběhu spíše rozčílilo, knihu jsem dočetla pouze proto, abych se dozvěděla, co se tedy s tou skvělou Margo stalo. Bylo to tam. A ona nestála za to hledání. Škoda.
Křehké věci autorky píšící pod pseudonymem AliBean jsou sbírkou intimní poezie oslovující každého z nás. Obavy i střípky naděje vetkané do veršů s nádhernými ilustracemi autorky jsou otevřenou bránou do duše. Při jejich čtení náhle ucítíte pocity známého. Podobnost se slovy na papíře začne potichu promlouvat ze stránek, pokud se zaposloucháte, uslyšíte příběh podobný tomu vašemu a zároveň úplně jiný. Každá z básní je na jednotlivé stránce, některé jsou podtištěny obrázkem květiny a dodávají tak jinotajný pocit obsahu. Kniha každého zasáhne jinak, mně se to stalo u obrázku kočičky, střípek vzpomínek však nalezne každý. V tom je kniha originální. I když do ní autorka vepsala své zkušenosti, má šanci oslovit každého zájemce o listování. Protože co se může zdát tak jiné, se ve skutečnosti dotýká nás všech.
Holčička ze známky je dílem několika lidí. Autorka Markéta Pilátová povyprávěla příběh paní Evy Haňkové a ilustrátorka Renáta Fučíková do knihy svým nezaměnitelným stylem vetkla střídmou barevnost vykreslující vzpomínky příjemné i bolestné. Příběh je rozdělen do dvanácti kapitol a pojednává o životní pouti dítěte v náruči prezidenta, později dospívající dívky v protektorátu a nakonec mladé ženy prchající před drápy totality za oceán. Jedná se o úžasné vyprávění, byť je určeno pro mladší čtenáře, i ti starší zde naleznou nádherný příběh spolu s ilustrací nelehkého života ve dvou totalitách a tíze exilu. Není to však pochmurné čtení a i přes mnohá příkoří paní Evy směřuje k naději, že každý má svůj domov a i svou šanci.
Kniha Hejno bílých vran je souborem rozhovorů s mladými dospělými, kteří z různých důvodů vyrůstali v ústavní péči. Vyprávějí nejenom příběhy o odebrání z nefunkčních rodin, ale také o svých prvních krocích mimo zdi dětských domovů. Mnozí nejistými dny prošli bez úhony, jiní si museli každý den tvrdě vydřít. Popisují osamělost, střet s realitou a bohužel i následky podvodů různých chytráků. Ty je uvrhly do další nejistoty. Všechny příběhy však spojuje naděje i touha jít dál. Mnozí se z nedostatku jiných možností vracejí zpět ke svým rodinám, jiní udělali tlustou čáru a odmítají jakékoliv spojení s rodinou. Rozhodně doporučuji k přečtení, svět viděný jejich optikou je mnohdy smutný, ale hlavně inspirující s ohromnou vůlí nezastavit se a jít stále dál za svými sny.
Kniha Sto – naše rodinné album kolektivu autorů obsahuje sto fotografií vybraných ve spolupráci s Českou tiskovou kanceláří od roku roku 1918 po rok 2018. Každá dvoustrana je věnována ikonické fotografii pro daný rok a doprovází jej komentář oslovené české osobnosti. Titul prochází staletím a zobrazuje dobu skrze dokumentární fotografie a momentky. Komentáře jsou většinou osobním pohledem každého osloveného a v kontextu fotografie dávají zajímavý odraz obrazu i myšlenky. Velmi kvalitní papír dává knize slavnostní ráz a jedná se působivou procházku proti proudu času.
Kniha Latte bez mlíka uspořádaná Kristýnou P. je souborem příspěvků ze sociální sítě Instagram a stejnojmenné stránky. Jedná se o stále velmi úspěšný projekt čítající velké množství příhod z práce se zákazníky v gastru, ale píší zde i lidé z jiných oborů. Stránka měla zřejmě tak velký ohlas a pozornost, že byl pojat úmysl vydat její část jako knihu. Zájemce tedy dostane nesmírně barevný výtisk příhod ze stran obsluhy i zákazníka, kdy je nutné jednat s nekompetentními lidmi a přitom být profesionální a neublížit jim. Příspěvky jsou v každé knize tohoto typu lepší i horší, většina čtenářů má ale šanci se dobře pobavit. Grafika knihy je otřesná, je to výlet na plakátovací plochu v roce 1994 a sráží v lecčem i obsah knihy. I když se nejedná přímo o knižní katastrofu, titul je důkazem, že co funguje na sociálních sítích a spolehlivě tam generuje srdíčka a velký dosah, nemusí už fungovat na stránkách knihy, kde jsou některé věci vytrženy z on-line kontextu fungování algoritmu sociální sítě a budí spíše rozpaky čtenáře.
Soubor devatenácti rozhovorů s osobnostmi, které už dnes většinou nejsou příliš všeobecně známé a u generací narozených do časů po roce 1989 vzbuzují spíše otazníky nebo rozpaky. Rozpravy nejsou příliš konkrétní a spoléhají na znalost prostředí i zpovídaných. Jdou spíše do osobní úrovně, která je však po cca dvaceti letech spíše neprůhledná. Nejblíže mi byly rozhovory bez skrytých vtipů a jinotajů, u kterých jsem nemusela přemýšlet, jestli je to špatný vtip nebo to všichni mysleli vážně. Nadčasová kniha bohužel opravdu není a doporučuji ji hlavně znalcům prostředí disentu a umělecké scény devadesátých let hlavního města. Pro většinu dnešních čtenářů je to čtení, u kterého se příliš nezasmějí a nebudou cítit důvod pátrat po čemkoliv dál.
Kniha Devátý dotek autorky Mirky Šimkové zachycuje dobu několika let po náhlém úmrtí jejího manžela, kdy zůstává v domě sama se čtyřmi dětmi, dospívající dcerou a třemi malinkými dětmi, z toho jedno bojuje se svalovou atrofií. Mirka prochází fázemi žalu, ale i boje. Nemůže si dovolit se zhroutit, dům vyžaduje péči stejně jako ovce, které si s manželem pořídili jako splněný sen. Mirka proto funguje místy jako robot, místy jako naprosto zoufalý vyčerpaný člověk. Nesmí ale padnout, proto den za dnem jde dál životem a zpracovává svůj žal a stesk po milovaném manželovi. Deníkové zápisky ukazují růst i smíření autorky. Jsou úžasným svědectvím doby po nesmírné tragédii. Kdo se do podobné situace dostal, může tak získat další náhled na situaci, všichni další dostanou vhled do rozervané duše truchlícího a mohou tak pochopit, jakým způsobem v takové situaci lze pomoci nebo poskytnout podporu bez dalšího zraňování.
Poutnický deník malíře, grafika a ilustrátora Jiřího Boudy je souborem deníků ze tří autorových cest na kole po Evropě. Každá cesta čítá několik týdnů a je praktickým přehledem starostí a potřeb každého dne. Autor popisuje nejenom různá setkání s lidmi a návštěvy zajímavých míst, ale také přehled jídla, rozpočtu, starosti o ubytování a řešení okamžitě vzniklých problémů. Kniha se může zdát rozvláčná a mnoho informací nedůležitých, kdo však zažil podobné cestování po Evropě i mimo ni, rychle se pozná v každém zápisku a o to více jej kniha vtáhne. Poutnický deník je nejenom skvělým čtením pro milovníky jízdy na kole, ale také pro každého, kdo rád vyjede na dlouhou a zajímavou cestu s rozvážným panem Boudou a nechá si vyprávět o starostech všedního dne na nevšední cestě. Je to zajímavé a zároveň i klidné čtení. Příjemně ubíhá jako cesta na kole malebnou krajinou.
Kniha ...a pak bylo ticho zpovídá oběti ničivého tornáda z Moravské Nové Vsi i okolí. 24. června 2021 prošlo obcemi na jižní Moravě tornádo síly F4 a zničilo několik stovek domů, zabilo šest lidí a změnilo navždy tisíce životů. Soubor vyprávění rodin i jednotlivců mapuje jejich pocity těsně přes katastrofou, v průběhu devastace i situaci poté. S odstupem jednoho roku už dokáží s novináři bilancovat nad postupem obnovy majetku i svých vlastních životů. Jedno však vědí už teď. Jejich svět už nikdy nebude stejný. Vyprávění ilustrují fotografie ze zdevastovaných obcí a zakončuje rozsáhlý rozhovor s psychologem specializujícím se na péči o oběti velkých katastrof. Kniha není vyloženě kronikou neštěstí, ale ukazuje střípky změněných osudů. Jedná se o emotivní čtení a doporučuji jej každému, kdo si chce rozšířit povědomí o katastrofické události z léta 2021 nad rámec běžného zpravodajství.
Kniha Medicínské katastrofy autora Richarda Gordona je výborným dovolenkovým čtením. Soubor příspěvků, které spojuje pouze zdravotnictví nebo zmínka o lékařské vědě, jsou nenáročným odpočinkem ještě nenáročnějšího čtenáře. Kolísavá kvalita jednotlivých krátkých kapitol je pro knihy tohoto typu typická. Populárně naučná forma i beletristicky zpracované skutečné příběhy jsou skvělým průvodcem do nadcházející horkých dnů, kdy od knihy nic nečekáte a přitom se chcete alespoň trochu pobavit. Navíc když knihu někde zapomenete, bude vám to vcelku jedno.