kavu komentáře u knih
Zajímavé byly hlavně informace o mezinárodní špionáži a vůbec vztazích různých států, ale co se týče děje a způsobu vyprávění, moc mě to nezaujalo.
Tedy do půlky knížky jsem bojovala, abych to nevzdala. Po půlce se začalo trochu něco dít, ale stejně - všechny 3 hlavní postavy jsem prostě nechápala a neměla ráda. Nedoporučuji.
Revoluční kniha o výchově dětí a škodlivých důsledcích přenesení vazeb z rodičů na vrstevníky.
Dobře se čte, je napínavá - a v životě jsem u knížky tak dlouho nebrečela.
Nejlepší kniha nejen o ekozahradě! Doporučuji vřele každému, nehledě na to, jestli nějakou zahradu vlastní, je tam spousta skvělých informací pro každého.
Kdyby to nebylo tak strašně přesprosté, tak bych dala 3, možná i 4 hvězdy, protože jinak mě čtení celkem bavilo, i když žádný velký děj a příběh v ní nehledejte. Bohužel ale ten styl vyjadřování mi to pořád kazil a zůstal mi jen závěrečný dojem z knížky, a to, že je hrozně vulgární. Četla jsem od Hartla i Prvok, Šampón, Tečka a Karel, ta mi přišla lepší, alespoň byla trochu k zamyšlení.
Těšila jsem se, když je Třeštíková v poslední době vidět všude. Ale prostě nebavilo, přišlo mi to takové trochu primitivní. Bohužel.
Kniha je podle mě dobrá, je napínavá, a hlavně je důležité, že je napsána podle skutečné události. Poukazuje na nebezpečí nakládání s radioaktivními látkami a na to, jak firmy zamlčují pro ně nepříjemné skutečnosti navzdory poškozování lidských životů.
První polovina knihy mě nebavila, hlavně ty prostřihy do minulosti, ale naštěstí jsem to vydržela a druhá půlka už měla spád. Nejsem z ní ale tak nadšená jako ostatní. Fantasy prostě asi není můj šálek čaje.
Knížka hlavně pro zasmání, ale i zamyšlení a dokonce pár slz ukáplo. Líbila se mi.
Kniha je skvělá, nabitá zajímavými místy. Mé hodnocení je sníženo jen z osobního pohledu - protože mám raději výlety přírodou než po památkách, a těch bych si v knize přála víc.
Vůbec mě nebavilo knížku číst, ale našla jsem v ní zajímavý a přínosný pohled na výchovu dětí.
Hodně se mi líbila, jen závěrečná část mi přišla až neuvěřitelně pozitivní, ale proč vlastně ne ;-)
Zajímavá životní cesta jednoho kluka, zajímavější asi pro ty, kteří se v punku orientují. Oceňuji jeho vztah ke zvířatům, to byl také důvod, proč jsem knížku četla.
Nevím, jestli je to jen můj problém, ale já Gounella fakt nemusím. Nebaví, primitivní psaní, primitivní prvoplánové příběhy...
Prvních pár stránek jsem si říkala "ty jo, co to je, to mě bavit nebude". A jak jsem se mýlila, s každou další stránkou jsem byla víc a víc zaujatá a dočetla jsem s naprostým úžasem a plná hlubokých myšlenek.
Knížka se mi dostala do ruky náhodou, ani se mi do ní moc nechtělo, jaké ale bylo moje překvapení po přečtení pár stránek - knížka se mi líbila opravdu hodně moc, pořád jsem se těšila, až budu moct číst dál. Popsala bych ji jako zvláštní, zajímavou, napínavou... Je tam hodně filozofických úvah a míst k zamyšlení, chvílemi autor zachází až do deprese, ale podle mě přesně v míře, která k životu patří. Také u této knihy oceňuji, že jsem dopředu netušila jak dopadne. Za mě rozhodně nejvyšší hodnocení.
Tenhle díl Milénia se mi moc nelíbil, ztrácela jsem se ve velkém množství nových postav, které se navíc vynořují "odnikud", a také mi připadalo, že autor už to přehnal s množstvím různých zápletek, které se mi zdály už "vycucané z prstu". Stále mě to odvádělo od ponoření se do děje. Vadilo mi také, že v knížce probíhá až moc osobních linií postav, stačila by Lisbeth a Mikael, ty další už bych nepřidávala. Neustálé přeskakování mě vytrhávalo z děje. Přesto je knížka čtivá. Bohužel se mi nelíbí Lagercrantzovo líčení postav Lisbeth a Mikaela, Larsson to prostě není, podle mého názoru se tohle spíš blíží "béčkovému" čtení.