kedlubajz komentáře u knih

Kniha, ve které nejdříve bádáte nad tím, co má tohle probůh znamenat, a pokládáte si okřídlenou otázku: "To je dneska moderní?"
Následně se smíříte s tím, že lepší už to asi nebude, ale děj se kupodivu přeci jen trochu pohne vpřed a znenadání vám naservíruje i ten slibovaný globalizační sex (když už láska absentuje). No nic, aspoň jsem se dozvěděl něco o Islandu. Každopádně ve výsledku vlastně vloženého času nelituji. Když už nemůžu knihu nazvat dobrou, řeknu aspoň, že je zajímavá. Jen ten hlavní hrdina (autor?) je tak nějak naprosto nesnesitelný. Nechtěl bych žít ve světě, kde všechno působí tak hnusně, jako jeho optikou.

3 25.02.2024

Komiks se potkal se severskou ságou a dopadlo to náramně. Občas se mi zdál vývoj událostí dost zkratkovitý, ale to asi k žánru patří. Kresba je krásná a postavy pamětihodné (zvláště ta jedna krátkovlasá..).

16.11.2023

A máme tu dalšího zástupce z mého oblíbeného ryze českého žánru "hustých bumpráskovek". Kopřiva sem tam vytáhne krásně vymazlený slovní obrat a pamětihodnou scénku, ale jinak po hříchu spíše zaostává za kotletovsko-kulhánkovským standardem. K postavám hlavního týmu jsem si nenašel za celou dobu cestu, celé to nějak postrádá napětí a i to peklo je tu takové bez charizma (asi se až moc podobá zemi). Kámen úrazu oproti srovnatelným dílkům je tu hlavně chybějící kumšt při popisu neustále repetitivních akčních scén, které jsou ve své rychlopalné kadenci často nesmírně nepřehledné a chaotické. U tohoto žánru dost problém.

"Tak co? Bude zase pohoda? Nebo to rozjedeme?"
Rus skloní steyr, kterým mířil Vanderbergerové na hlavu. "Bude pohoda."
A jaká to bude pohoda?"
"Vánoční," zahučí Ostranski.
Vanderbergerová zastrčí beretty do pouzder a natáhne ke Kuffenbachovi ruku. "Správně. Přímo štědrovečerní."

1 06.10.2023

Jedna z prvních kingovek a pro mě (až na povídky) pořád nejlepší, co jsem od něj četl. Je vidět, že autor byl ještě stále mlád a dovedl kočírovat své grafomanské tendence tak, aby z nich vylopotil dobře promyšlený a ucelený příběh s parádní atmosférou a propracovanými postavami. Je pravda, že v tomto případě mi to nedá, aby mi při vzpomínkách na knihu neprobleskl i film, jehož některé obrazy nejde vymazat z hlavy. Vzácný příklad, kdy kniha i film jsou vynikající, každý svým způsobem.

9 15.03.2023

Pro dystopii jsem měl ve svém srdci vždycky schované místo, od šáhlého Maxe a Fallout, až po kotletí Spad. Asi i proto jsem skočil po téhle knížce v knihkupectví naslepo jako šváb na pivo. Ale ouha.. no prostě se nepovedlo. V prvé řadě je knížka opravdu depka. Jasně, od post-apo nečekáte žádný velký ohňostroj radosti. Tady je ale zkažené tak nějak všechno, včetně všech postav. Ty před vámi defilují jako zosobnění všech špatných lidských vlastností, toxických vztahů a hnusu a vybrat si mezi nimi někoho, komu byste aspoň trochu fandili či se s ním ztotožnili, bylo pro mě jaksi nemožné. A to nemám rád. Když odhlédnu od této řekněme "subjektivní" preference, zbývá mi knížka, která jakoby na začátku slibovala nějaký zajímavý svět, zápletku a tajemství z minulosti, ale nic z toho prostě nakonec nedoručí. To platí i o ústředním "hledání švába". Chápu, že byl záměr to zamotat tak, aby byl čtenář v průběhu na pochybách a na konci se dočkal velkého odhalení, ve výsledku to ale působí nepromyšleně a nedotaženě. Jako celá kniha.

3 15.03.2023

Draka velikého jako přerostlý krokodýl bych možná autorovi odpustil (i když je to dračí svatokrádež) . Ale tu hromadu nesmyslů a nelogičností, kterou na sebe dál navršil, už ne. Krátce řečeno, je to hovadina, která se stupňuje. A s postupujícími stránkami mě stále více iritoval způsob psaní postavený na přepáleném opisování jednotlivých dějů, perspektiv postav, zázračných zvratů a deus ex machin. Závěrečná bitka tomu dala korunu. Autor chtěl být tak moc moderní a zábavný, až z toho vyšla křeč.

21.02.2023

Dost dlouho jsem nevěděl, co si o tom všem vlastně myslet. Začátek zrovna nenavnadil a působil dost slátaninovsky, od startu nekromantské školy v přírodě ale přeci jen začíná solidní zábava a byl jsem příjemně zvědavý, co z toho maglajzu tak může vylézt. Finále v podobě staromódního akčního showdownu bylo tedy spíše zklamáním, ale celkově jsem se bavil. Místy je to originální, místy puberťácké, ve všech těch kostech jsem se občas ztrácel.. nu druhý díl možná ještě dostane šanci.

17.02.2022

Clarissa toho nemá ve svém věku a postavení zrovna moc na práci. Dnešek však bude výjimkou. Organizuje večírek.. Že to nezní jako moc zajímavá premisa románu? Asi ani není. Sledujeme postupně jeden docela obyčejný den a v něm docela obyčejné lidi a jejich osudy, které se bez zřejmějšího smyslu různě protínají. Čas plyne a já si začínám říkat, jestli se nakonec vůbec nějakého toho večírku a rozuzlení dočkám. Inu večírek proběhne, rozuzlení se nekoná, ale já jsem přesto nadšen. Mám totiž pocit, že v tom banálním dnu jsem s postavami prožil v jejich myšlenkách celý jejich život. Knížka je nádherně osobní tím nejobyčejnějším způsobem. Jste svědky vzpomínek na dávná dilemata, rozhodnutí a emoce, které postavám přirozeně putují hlavou. Vzpomínky na mládí a nekonečné možnosti se mísí s hořkosladkou realitou pokročilého věku. Sledujeme myšlenkové pochody podobné těm, které zažíváme sami každý den. A celé to prostě baví. Taková realističtější podoba „Po čem ženy touží“, ve které se můžete voyersky dívat jiným lidem do hlavy. Kdo chce hledat nějaký vyšší smysl, asi si ho po svém najde. Já ale nejsem ten případ. Byl jsem prostě jen okouzlen obyčejností v její nejintimnější podobě. Kolkolem báječný zážitek.

5 09.02.2022

Gaelská variace na "moderní" román plný proudu myšlenek, snů a vzpomínek, kterými nás nechá nahlédnout do mizejícího světa starousedlíků kdesi na skotském konci světa. Knížka má zvláštní nostalgickou atmosféru i shovívavý humor, kterým vykresluje tři osobité charaktery. Člověk skoro nahmatá skotskou mlhu nad vřesovištěm. Podtrhují to různě troušené gaelské verše, které krásně navozují bardskou tradici zdejších horalů. Hodně jsem u četby vzpomněl na Marquéze a magický realismus, Konec podzimu je ale stylově přeci jen o dost osobnějším vyobrazením venkovského osudu. Zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu, že v tom zavrtání do postav se autor držel jaksi zkrátka. Že neobjevil všechno, co mohlo být objeveno a neodhalil nám skutečnou pravdu o svých protagonistech. Spíš jen hladivě klouzal po nostalgickém povrchu. Další paní Dallowayová se tedy nekoná, ale čtvrtou hvězdu přeci přidám, už za ten pionýrský počin českého překladu.

2 08.02.2022

Rána z nebe. Město schodů je pro mě jednou z nejoriginálnějších knih, kterou jsem za poslední dobu přečetl. Jestli ne stylem, tak určitě světem a postavami, které nám autor představuje. Možná je to tím, že jsem odkojen veskrze euroamerickou literaturou a tolkienovsko-howardovským fantasy, zatímco tady se inspirace očividně čerpá z Indie a okolí. Každopádně objevovat město mrtvých bohů a svět jejich zázraků byla čirá rozkoš. Hlavní postavy také nejsou ze šablony klasických hrdinů a člověk chvíli pátrá, co si o nich má myslet. Oproti tomu příběhová linka po čase začne krystalizovat do veskrze klasického pátrání a zastavování zloducha, ale rozhodně ubíhá svižně a zajímavě až do konce. Velké doporučení.

6 19.01.2022

S podobnými dobrodružně epizodickými knížkami mám ten problém, že většinou neudrží mou pozornost. První fází je zájem nad daným tématem a rychle klokotajícím dějem, ten ale postupně upadá, když si člověk uvědomí narůstající stereotypnost a to, že autor je spíš vypravěčem než spisovatelem. K tomu u mě došlo nejpozději po ostrovním vězení. Nejživěji se mi do paměti vryla pasáž s indiány (a nutno podotknout, že pokud se náš hrdina opravdu dobrovolně rozhodl tuhle pohádku opustit, své další strasti si plně zasloužil;))

5 19.01.2022

Je dost matoucí řadit tuhle knihu do kategorie "román". Mnohem spíš je to roztáhlá osobní úvaha nad historií a psaním historických románů doplněná o barvitě pojatou literaturu faktu k příběhu H a parašutistů. Podstatné ale je, že pro milovníky historie je to zábavné i poučné zároveň. Takové pěkné svěží okno do zahraniční recepce nám známé události. Autor si za tu práci a nadšení, s jakými se pustil do oživování českého mýtotvorného příběhu, zaslouží palec nahoru.

5 14.01.2022

Rozkošná historická fabulace, která trpí pár zásadními mouchami, ale postupem času je přebíjí dalšími a dalšími dobovými atrakcemi, které chrlí na čtenáře. Málo co nabízí tak velký potenciál směšnosti jako prostředí západních intelektuálů a studentů po roce 68. Autor ho tu zasvěceně čerpá plnými doušky, přidává brakovou detektivní linii alá Umberto Eco (který tu má též svou povedenou epizodku) a celé to nechává gradovat až do literárních i doslovných orgií na americké konferenci. Binet má výhodu v tom, že osudy mnoha protagonistů jsou tak bizarní, že často není dopředu zřejmé, co jsou fakta a co už výmysl (viz třeba konec Althusserovi ženy..). Každopádně vymýšlet a domýšlet se rozhodně nezdráhá, což působí obzvlášť komicky pro čtenáře jeho prvního dílka HHhH (které veskrze strávil úvahami nad svou obsesí dodržovat v historickém románu maximální historickou věrnost). Největší slabinu má tahle intelektuální taškařice ve svých dvou hlavních protagonistech - vyšetřovatelích. Ty - na rozdíl od skutečných postav - působí dost vykonstruovaně a nevěrohodně. Možná je to i záměr, ostatně i sám hlavní protagonista Simon Herzog začne v poslední třetině uvažovat, jestli už papírem nešustí přespříliš a nepropadl se do románu. Takže je asi i logické, že závěr v jeho podání působí spíš rozpačitě.

5 11.01.2022

Ach Druuno, tak co s tebou? Výtvarně jsi asi to nejlepší, co jsem v komiksu vůbec kdy viděl. Z každé stránky dýchá umělecké dílo, kresba je nesmírně krásná a atmosferická, ať už se jedná o tvé ladné křivky nebo o fantasmagorický sci-fi svět všech škál hnusnosti. Jaká škoda, že ti autor nepřimíchal do vínku aspoň trochu souvislého příběhu a samostatnější osobnosti. Hrome nemuselo by jí být moc, aspoň co by se za nehet Barbarelly vešlo. Takhle je to s tebou zážitek jaksi nenaplněný, polovičatý. Ale i tak pro tebe budu mít ve skrytu duše vždycky slabost.

3 03.11.2021

Bible všech romantických snílků. Jó mít tak takové Pemberley, možná by se dívky i na moje málomluvné mručounství dívaly smířlivěji..

12 03.11.2021

Kinga mám nejradši, když píše povídky. Krátký formát ho nutí téma zhustit, jít rovnou k věci a vynechat jím oblíbenou vatu. Zůstávají jeho skvělé nápady a úderný styl psaní. Kvalita povídek v Noční směně je pravda hodně kolísající. Některé jsou snad až nechtěně směšné (Mandl:-D), pak se tu ale najdou opravdové perly, jako Nekuřáci, Římsa či titulní Noční směna, která je pěknou poctou Lovercraftovi. Takže povšechně vřele doporučuju.

6 03.11.2021

Poctivá Kingovka, která se řadí k jeho nejhororovějším. Vzpomínka na indiánský hřbitov a cestu k němu ve mě i po letech zůstává a je jedním z nejlepších Kingovských imaginativních momentů vůbec. Jinak mi z děje stále zůstává na patře vrcholně nepříjemný pocit. Přiznám se bez mučení, že mám rád dobré konce. Tady se ho ale opravdu nedočkáte, to tedy né..

7 03.11.2021

Zábavná a čtivá knížka s koncem, který nutí k zamyšlení nad životem. Příjemně to ubíhá a člověk má pocit, že spoustu podobných věcí už vlastně někde četl.. halt píseček britské subreálné fantastiky je malý.

4 02.08.2021

Je nesmírně osvěžující číst Conana dnes, se stoletým odstupem. I oproti současným knihám fantasy žánru působí stále moderně, živě a vizionářsky. A zdaleka ne hloupě. Povídky jsou protkány tajemnými světy, mystickými zrůdami a čarovnou atmosférou. Samotný Conan je velmi pozoruhodná postava, která v sobě má mnohem víc než onoho hrdinného svalovce z filmu. A vším prostupuje téma oslavy "přirozeného" barbarství divokých tvorů, které triumfuje nad zdegenerovanou civilizací v nikdy nekončícím cyklu.. Howard a Lovercraft byli prostě nadčasová dvojka pošuků.

1 26.01.2021

Magnetické dílo Reverteho, které okouzluje atmosférou argentinských lokálů starých časů a dráždivou, čarovnou Mechou Inzuzovou. Trochu slabší je závěrečná časová linka a trochu naivní zakončení s šachovým turnajem, ale celkově je to román nad jiné čnící.

1 26.01.2021