Kelíns komentáře u knih

Přestože to bylo ze všech knížek od Johna Greena pro mě zatím nejslabší kniha, stejně se mi líbila. John Green umí krásně popsat postavy a vdechnout jim to správné živé kouzlo. A jako vždy tam byly skvělé myšlenky. Určitě si to budu muset přečíst ještě jednou, protože napoprvé si člověk nevšimne všeho.
Jediné co mi trochu chybělo byly popisy. Nemám ráda moc podrobné popisy, ale v téhle knize nejsou skoro vůbec. Většina knížky se skládá z dialogů a grafů. Proto mi asi trvalo trochu déle než jsem se začetla. Obzvlášť mě mrzelo, že skoro vůbec nevím, jak vypadají postavy. To mi hodně chybělo.
Ale jinak doufám, že se nikdo nenechá odradit hodnocením. Protože to stojí za to přečíst.

13.08.2015

Podle mě je to moc hezká knížka, strašně jsem se těšila až si ji přečtu a nezklamala mě. Konec mě dojal. Myslím, že mi Budův příběh ještě dlouho zůstane v paměti.

03.01.2015

Oproti Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály je to trochu zklamání. Ale i to znamená, že je to geniální kniha. Ale tak co jiného by se dalo čekat od tak geniálního autora jako je John Green?

"Jednou prostě musíš přestat hledět k nebi, nebo se nakonec ohlédneš a zjistíš, že i ty jsi někam odletěl."

1 28.12.2014

Ten námět je hodně dobrý a originální. Zbytek už trochu vázne, ale stejně se mi to líbilo. Prostě taková oddechová četba. Nenudí ani nenadchne.
Akorát se po té knížce cítím taková prázdná. Nic se mnou neudělala. Pořád jsem čekala jestli tam nastane nějaký zásadní moment a ono furt nic. A po těch vzpomínkách a rozhodování bych čekala trochu zásadnější konec, takhle mi to přišlo trochu nedokončené. Ale to by byl zase na druhou stranu trochu kýč.
Ale jinak se mi to líbilo, ale že bych se k tomu měla vracet... to asi zas ne.

Začalo to tak krásně, že jsem si připadala jako ve snu. Pomalu začal sen temnět. Až potemněl úplně. Ten konec s myškou mě dostal.

3 25.12.2014

Koupila jsem si ji kvůli té obálce, ta člověka prostě bouchne do očí. Taková sladká oddechovka, kterých není nikdy dost. Ten námět je skvělý. Upřímně přiznejte, kdo nikdy nesnil o princi?
Jen nevím jestli vydržím čekat na další díly, skončilo v tom nejlepším :D

20.12.2014

Tohle je jedna z těch knih, které s časem neztrácí své kouzlo. Nejradši bych teď všechny donutila, aby si ji taky přečetli, protože mi přijde, že kdo ji nečetl přišel o strašně moc. Málem jsem ji nechtěla dočíst, protože jsem se bála toho až skončí, ale když ona se čte sama.

3 09.11.2014

Nejsem si jistá jestli se mi knížka líbila nebo ne. Mám z ní takové smíšené pocity.
Většinou si hlavní hrdiny oblíbím, i když jsou to naprostý pitomci. Je to prostě zvyk. U Rosemary to bylo těžké. I když měla odpovědi všude kolem ona nebyla schopná otevřít oči. To mě asi štvalo ze všeho nejvíce.
Konec mě moc nenadchl. Čekala jsem víc. A abych byla upřímná moc jsem ho nepochopila. Kdyby mě kniha víc vtáhla do děje, byla bych tak utnutým koncem naštvaná. Důvod proč jsem to vydržela číst, bylo právo to, že jsem musela vědět jak to dopadne.
Ale jedno velké významné plus pro pana Ira Levina - on to fakt umí podat. Kniha vydrží člověka držet v napětí a nutí ho číst až do samého konce. A postava Guye je tak dobrým hercem, že když přesvědčoval Rosemary, bylo těžké mu nevěřit.
Nehledejte v tom žádný horor ani psychologický příběh. Ale je to napínavá kniha s velmi zajímavým a neobyčejným dějem, u které nebudete litovat že jste ji četli.

3 19.07.2014

Je to ta nejhorší a přitom i nejlepší knížka. Tak moc jí nenávidím a přitom miluju.
Když bylo na obale napsáno, že kniha je, cituji: "strhující příběh a živoucí postavy z masa a kostí," nebrala jsem to příliš vážně. Ale takhle moc mě knížka ještě nestrhla. Já její postavy nemohla na chvíli opustit. Nutilo mě to číst i přes noc, vždyť já jsem se kvůli té knize ani nevyspala. Prožívala jsem to tak moc, že jsem i párkrát mrštila knihou o zeď. Měla jsem chuť řvát Markusu Zusaku, ty jeden parchante! Tohle jim přece nemůžeš udělat?! Když to sem teď píšu připadám si kvůli tomu trochu bláznivě. :D
Po tomhle zážitku mám tu pravou knižní kocovinu, která jen tak nepřejde.

5 18.07.2014

Nejsmutnější kniha jakou jsem kdy četla a přitom tak krásná. Zasmála jsem se, ale taky jsem si pobrečela. Zamilovala jsem se do jejích postav. Hltala jsem to tak, jako by se celý příběh odehrával vedle mě. Odchod byl sice od začátku jasný, stejně pro mě, jako pro čtenáře, bylo těžké se s tím smířit. Pořád nad tím musím přemýšlet.
Je to knížka, která by mi uvázla v srdci a určitě jsem ji nečetla naposledy.

5 22.06.2014

Krásná, jednoduchá, dětská knížka. Někdy trochu moc zdlouhavá, ale jinak fajn oddech. Mrzí mě, že jsem si je nepřečetla už dříve jen proto, že jsem ji odsuzovala kvůli povinné četbě.

1 22.06.2014

Tak i když mám nutkání hodnotit knihu trochu lépe než si o ní myslím, protože jí tu všichni dávají pět hvězd, pokusím se ho potlačit a říct svůj opravdový názor.
Doporučila mi ji kamarádka s tím, že je to úžasná kniha a že o hodně přijdu když si ji nepřečtu. Takže by se dala říct, že jsem od ní opravdu hodně očekávala. Samotný příběh byl opravdu zajímavý, ale ty odbočky. Miliony důkazů, že jsme se zrodili k tomu abychom běhali a běhali. Vědecké a psychologické otázky jsou zodpovězeny vytrvalostním během. Bla, bla, bla tenhle a tenhle fyzik dokázali, že běh je prostě super.. bla bla bla. Fajn jeden důkaz chápu, ale dalších milion? Jako vážně?!
Nechci vám na knihu zkazit chuť, příběh je to opravdu silný a vyprávěný od srdce. Člověk má pak chuť vyrazit ven a běhat, běhat, běhat. Ale přijde mi, že všechny ty důkazy strašně kazí celkový obsah.

3 18.04.2014

Tak nějak jsem od této nesmrtelné tragédie čekala více. Ona je mladá naivní holka, co většinu svého textu provzdychala a on bezmyšlenkový vrah. Ne, že by se mi to nelíbilo, právě naopak. Byl to moc krásný a přitom tak smutný příběh o lásce. Jen jsem nejspíš očekávala až příliš.

2 11.01.2014

Čte se to dobře a je tam toho hodně. Nedá se k tomu moc napsat, člověk si to musí přečíst, aby pochopil.

2 29.12.2013

Ze začátku jsem byla fanda poseroutky. Ale čeho je moc toho je moc. Tímto dílem končím.

29.12.2013

Tahle knížka nebyla můj šálek čaje.
Originální? Vždyť o vlkodlacích je teď tak moc knížek. Autorka si je sice trochu přizpůsobila, ale ne tak moc aby se o tom dalo tvrdit, že je to originální.
Postavy? Pořádně ani nevím, jaký z nich mám mít pocit, přijdou mi spíše takové bezcharakterní. Pár vedlejších postav tam samozřejmě bylo, ale ne dost na to, aby mi některá z nich přirostla k srdci. Všechno se to točilo jen kolem těch dvou Sama a Grace. Ale za těch 342 stránek jsem vůbec neměla šanci nějak moc je poznat, natož si je oblíbit.
Čtivost? Po každých deseti stránkách jsem musela knihu odložit. Dál jsem ji četla jenom protože jsem čekala, jestli se to nerozjede. Nerozjelo! Posledních asi čtyřicet stránek mě knížka trochu vtáhla do děje, ale moc pozdě na to abych se do ní mohla ponořit.
Ale ten konec to naprosto zazdil. Já jsem sice fanda do šťastných konců, ale tohle prostě ne! Přece nejde aby na poslední stránce příběh Sama a Grace skončil rádoby dobře, ale bez vysvětlení. Chápu, že na to budou ty další knížky kterými to pokračuje, ale do těch se mi vážně nechce pouštět.

1 29.12.2013

Vzpomínám si, že když jsem knihu četla v dětství moc jsem z ní neměla. Četli jsme ji ve škole a ačkoli je psaná pro děti, přijde mi, že až teď,když jsem takový polodospělý, z té knihy mám opravdový zážitek.
Vepsala se do mého srdce. Je to jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla.

2 22.12.2013

Bez námitek musím přiznat, že tato knížka má fakt něco do sebe. Hluboký příběh, opravdovou myšlenku i pravdivost. Četla jsem jí na doporučení kamarádky, která naprosto zbožňuje všechny knihy od Remarqua. A musím přiznat, že její přečtení mi dalo opravdu zabrat. Nevím v čem to bylo. Jak už jsem výše psala, má všechno co má správní kniha mít. Dokonce mi i ukápla slza - nejednou.
Možná si ji za několik let přečtu znovu a naprosto změním názor. A nebo zkrátka tyhle válečné knihy nejsou pro mě. Kdo ví...

3 08.12.2013

Až na posledních 10ti stránkách jsem pochopila opravdouvou váhu knihy...

3 25.06.2013

Jak se tohle mohlo stát v Anglii bestselerem? To vážně neměli nic lepšího? Humorná kniha? Ehm... kde? Na celých 285 stránkách jsem ten humor fakt nenašla.
Co mi tam vadilo nejvíce, bylo Dořino chovaní! Vždyť jí bylo čerstvých osmnáct a ne dvanáct. Myšlenkami jako dítě, ale slovy jako dlaždič. Upřímně s takovou facebookovou kachnou nemám nic společného.
Jinak mi postavy nevadili. Maminka Mo se mi zdála docela sympatická a Peter/Oskar byl aspoň originální. Škoda, že se tam tatínek objevil jen jednou a Bábinka Pamela vůbec (pokud nepočítáme její recepty na konci knihy). Myslím, že by knize jenom prospělo kdybychom se více seznámili i se zbytkem domácnosti.
... Já vím, že jsem dost kritická, byly tam i světlé chvíle. Konec byl sice předvídatelný, přesto ale hezký. Taková oddechová knížka na nudné chvíle, ale že bych si jí musela přečíst znovu to zase ne.

2 23.06.2013